Recenze: The Outlast Trials

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 25.3.2024, 18:28

Publikováno: 25.3.2024, 18:28

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3325 článků

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil: Resistence, Evil Dead: The Game, Predator: Hunting Grounds či The Texas Chain Saw Massacre. Tak proč by se to Red Barrels mělo podařit? Protože na to jdou trochu jinak.

Budovatelé depresivních scén, kdy se s baterkou v ruce, v tomto případě na hlavě, krčíte v koutě a vzýváte všechny svaté, aby procházející magor nesklonil hlavu vaším směrem, postavili koncept odlišně. V jádru jde o soubor map fungujících nezávisle na sobě, které si zachovávají všechny prvky singlovek, ale zároveň umožňují kooperaci s dalšími hráči. Protivníkem není skutečný hráč, nýbrž AI pracující hned s několika maniaky najednou. A také prostředí, jehož komplexnost si nic nezadá s labyrintem plným pastí a předmětů upozorňujících na vaši polohu. A nebýt sociálního zázemí hry, možná byste společný aspekt hry ani neobjevili.

Aby se z „trialů“ nestalo jen bezmyšlenkovité pobíhání za svobodou, vytáhli autoři organizaci Murkoff, která v utajeném zařízení testuje subjekty bez nároků na svobodný život, a to stylem, z něhož by měl Mengele erekci, až by páral švy uniformy. Hlavním cílem je zkoumat lidské chování ve vypjatých situacích na hranici života a smrti. Že při nich asistuje horda tupých hovad vymykající se všem psychiatrickým tabulkám, je malé zpestření jinak zcela nudného výzkumu. Data z jednotlivých vědeckých programů mohou následně posloužit armádě, neboť svět se ohýbá pod důsledky studené války a všehoschopný žoldák s chladnou hlavou by mohl mít cenu zlata. Subjekty sice žijí v domnění, že si brutálním týráním dláždí cestu ke svobodě, ale zmrzačené ostatky starších testerů říkají přesný opak.

Asi jste pochopili, že dějově se Trials řadí ještě před původní jedničku, tudíž neznalost starých titulů ničemu nevadí. Naopak, způsob, jakým si vývojáři pohrávají s tematikou přeživších, pro vás bude nový. Znalce principů kamery s nočním viděním pak jistě potěší, že se přes různé dokumenty a zprávy dostanou až ke komplexu Mount Massive Asylum, který hrál prim u zrodu série Outlast. Děj není tak nosný, aby vyplnil místo tradiční příběhové hry. Na to je informací až příliš málo a jsou vázány čistě na hráčovu iniciativu. V porovnání s konkurencí má však daleko větší informační hodnotu a zvědavost odměňuje indiciemi, které mají návaznost na děj a celou sérii. Ostatně získaná lejstra máte k dispozici na ubikaci, platící za bezpečné místo s magory ve slušivých bílých pláštích.

Ani komunitně laděná základna výzkumného zařízení nenutí k bratříčkování s ostatními. Spíše pobízí, abyste to společné plnění programů přeci jen zkusili. Na tabulích běží statistky přítomných přeživších a uprostřed haly se nabízí posezení u šachové partie. Jestliže vás přeci jen ostatní účastníci sado maso experimentu nezajímají, pak dvojice lékařských pracovníků by měla. Jejich prostřednictvím si kupujete pomocná vybavení a vylepšujete stávající schopnosti. Jak moc, a především rychle, se stanete z ubožáka expertem na přežití, záleží na stylu hraní. Výstupní zprávy zohledňují úspěšnost vedlejších úkolů, pohyb v prostoru, nakládání s pastmi a samozřejmě míru nepozorované existence. Pakliže vás každých deset minut chytí úchyl s přímou linkou na smrtku, nemůžete očekávat vyznamenání a pusu na čelo. Jedincům bez zkušeností s horory, a Outlastem zejména, doporučuji prvních pár exkurzí absolvovat ve skupině. I přes podrobný tutoriál jsou osobní zkušenosti s taktikou ostatních mnohem cennější. Co nezažijete, to odkoukáte.

Možná se zdá, že dělám z hloupoučké hororovky vysokoškolský test, ale v boji o přežití jste to vy, kdo tahá za kratší konec. Možná dokonce jen za kus odmotaného špagátu. Každá scéna či prostředí, záleží, jak tomu chcete říkat, má určitou sestavu hajzlíků, jejíž část se mění s ohledem na úkoly. Největší sadisti zůstávají. Například policejní stanici vládne strážník z Modré ústřice se zálibou v elektrice a dětský domov má pod palcem mamá Gooseberry a její smrtící loutka. Nicméně hlavní šílence doplňují pěšáci, kteří se mohou stát mnohem zákeřnější noční můrou. Ať už jde o obrovského hromotluka, ospalého řvouna, bestiálního ustrašence nebo toxického zemědělce s halucinogenním plynem, po němž se do výčtu nebezpečí přidají démoni vyvolávající šílenství. Nikdy, tedy skoro nikdy, na vás nevyběhne vše najednou. Ale i slabý odvar z výčtu pošuků stačí při špatné orientaci v prostoru k tomu, abyste začali na nejbližším checkpointu. Tedy v případě, že baštíte příslušné pilulky, jinak si brzy celý program zopakujete. A věřte, že některé položky na seznamu povinných činností nechcete absolvovat zas a znovu.

Opatrnost. Jediná zbraň, která se nedá sebrat. A jediná přednost, u níž se nemusí čekat na zdroj energie. Pastem se dá vyhnout, před hloupějšími pobudy ukrýt a když jste dostatečně všímaví, odpozorujete vzorce výskytu některých nepřátel. Dokud nemáte v ruce těžký přístroj nebo kanystr s palivem, je honička koček s myškou poměrně čitelná. Temnota totiž hraje s vámi. Valná část nerudných vrahounů je bez světla zcela neschopná, což nahrává brýlím s nočním viděním. Vsaďte poslední kapku krevní plazmy, že v momentě krajní nouze dřepíte v sudu, nemáte u sebe baterku a brýle melou z posledního. Nad vámi funí dezorientovaná hmota tuposti a signál oznamuje příchod dalšího bastarda. „Že já to nezkusil v kolektivu“, prohodíte mezi pysky a v duchu prosíte herní algoritmus, ať toho bezmozka pošle hledat někam jinam. Úspěch. S prázdnou baterií se šouráte po zdi, odemykáte dveře a… to nebyl dobrý nápad.

Podobných situací zažijete desítky. Hra sice nemá katalogy lokací, spíše jen malý propagační letáček, ale dokáže s ním hodně. I z nenápadných kulis umí postavit nápadité bludiště, kde by větší šanci na přežití měla i laboratorní krysa. Scénáře mají krásnou bezútěšnou atmosféru, jejíž intenzita stoupá s klesajícím počtem hráčů. Ve čtyřech je to spíše o taktice a z hororu se stává oplzlé panoptikum zasluhující si vztyčený prostředníček. O samotě nebo v páru je ale děs stále velkou neznámou, která rovnici přežití propočítává ve svůj prospěch. Náhoda, stres, chyba. Vše může změnit příští sekundy a poslat naděje na úspěch na jatka. Ta se ostatně daří vizualizovat velice dobře. Brutalitou se nešetří a krví jakbysmet. Nezřídka jsou úkoly na explicitním násilí vyloženě postavené, což mi ale trochu vadí. Mám rád pitvání v polních podmínkách a když od loutky na tříkolce slyším hlášku „chci si zahrát hru“, beru pytlík brambůrek a usedám do sedačky. Ale nesmí to být prvoplánové a hloupé.

Jako subjekt beze jména, bez budoucnosti a bez práv brzy pochopíte, že tuhle špinavou hru nevyhrajete. Jen si prodloužíte utrpení o pár hodin, dní, možná týdnů. Přesto bezmyšlenkovitě plníte sebevětší hovadinu bez špetky morálních zábran a etické sebereflexe. Postava se až příliš snadno vzdává emočních bariér a přepíná do primitivního pudového jednání, kdy se na povel „skoč“ vrhne do tmavé rokle. A ještě během letu poděkuje a zamává. V programech jsou úkoly, kde se přímo nabízí začlenění možnosti volby. Situace po ní doslova řve a já do poslední chvíle čekal, že vývojáři ten příběhový koncept v multiplayerových kulisách posunou skutečně dál. Když už se mám ponížit na úroveň bezprizorních barbarů, ať je tomu přítomen alespoň osobní boj nebo revolta charakteru. Bohužel nic, a to je velká škoda.

Outlast Trials šlapou na Xboxu Series X v pohodě. Graficky nepřekvapí, neurazí a vyčítat jim míru nasvícení nebo detailů nemá příliš smysl. Pro žánrový koncept multiplayerového honu za přežitím plní, co mají. Možná až nad míru. Zvuk, který je nedílnou součástí strategie hraní, byl v minulém díle lepší. Prostorovost trochu hapruje, a tak je mezi papundeklovými kulisami obtížné identifikovat směr hluku. Sice slyšíte, že se někde někdo potácí, ale jak daleko a jakým tempem už nepoznáte. Hra má rozhodně co nabídnou a do budoucna i zajímavý potenciál, protože studiu stačí přidávat nové postavy a kulisy programů. Na druhou stranu, vývoj trvající šest až sedm let je na kooperační titul podobného ražení docela dost. Nechci říkat, že to není vidět, ale s ohledem na předešlé díly je to doba dlouhá. Konkurence už mezitím značně vyrostla a jestliže teď se do instituce Murkoff vydává jen pár tisíc hráčů, zanedlouho to budou sotva stovky. A bohužel Red Barrels nemají kapacitu pravidelně, a hlavně rychle, přidávat obsah.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Nějak to začít muselo a Outlast Trials o tom rády povypráví. Sice vás to bude stát čas, nervy a slabší jedince i čisté spodky, ale nudit se nebudete. Otázkou je, jak dlouho. Snaha posunout přežívání se skomírající ruční kamerou do interaktivnějšího prostředí dopadla technicky i koncepčně dobře. Hra si zachovala prvky klíčové pro značku, vyzobala inspiraci u konkurence a sociálně laděný koncept zabalila do příběhového hávu, který padne i samotářům. Bohužel, vývoj byl dlouhý a v žánru se nezahálelo. Pohled z vlastních očí, „sympatičtí“ protivníci a solidní atmosféra už nestačí, aby si titul dlouhodobě udržel dostatek hráčů. Vývojáři úspěšně složili zkoušky z tvůrčí transformace, ale u tradičních hororů je s nimi přece jen větší zábava.
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»
24. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: New Star GP

Ač se to nemusí zdát, i svět mobilních her ukrývá celou řadu kvalitních titulů, jejichž prostřednictvím se můžeme bavit déle, jak jedno záchodové sezení. Vybírat můžeme z celé řady herních žánrů, a to včetně sportovních simulátorů. Třeba takový New Star Soccer dokonce dostal několik ocenění a jeho vývojáři z New Star Games po získání zkušeností vyrazili sbírat finanční prostředky také na velké konzole. Nepřináší nám však nějaký free to play titul, ale...

»
15. 03. 2024 • DandyCZE0

Recenze: Classified: France ’44

Právě jsem byl vysazen do Francie a mám pomoci domácímu odboji. Úkolů budu mít hned několik, škodit němcům, zajištovat zásoby, shánět nové členy odboje, a hlavně připravit vše na den vylodění. Tak nějak začíná tato tahová strategie od studia Absolutely Games.

»
14. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Food Truck Simulator

Máme u nás v redakci takové oblíbené rčení. A to, že simulátorů není nikdy dost! Food Truck Simulator jsme tedy s chutí otestovali. Nakonec, vývojáři z Drago Entertainment mají velmi široké portfolio simulátorů které už objevily svět, mimo jiné třeba Gas Station Simulator, který se vskutku povedl. Povedlo se tento úspěch zopakovat i v simulaci fast foodu na kolech?

»
13. 03. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Taxi Life: A City Driving Simulator

Taxikář je ten týpek, co pro nás zajede v jakoukoliv denní nebo noční hodinu a za patřičný obnos nás zaveze, kam se nám jenom zamane. Jeho život je jedno velké dobrodružství, protože nikdy neví, na koho narazí, takže to musí umět nejen s volantem, ale taky s lidma. Ano, občas se v Praze stane, že si nějakému chudákovi turistovi řekne o jednou takovou částku, než by bylo správné, ale jinak je to jistě poctivé...

»