Xboxweb.cz

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

A právě tato kategorie se rozrostla o nový titul, díky němuž si vyzkoušíme, jako moc těžké to mají doručovací společnosti, konkrétně pracovníci v depech a nejrůznějších skladech. Není třeba dvakrát zdůrazňovat, že nás čeká hromada práce v ještě zběsilejším tempu. Mimo nošení krabic a nastavování správného směru dopravníkových pásů, dojde také na řízení ještěrky a další kratochvíle. Ovšem doufám, že tuto hru nehrají zaměstnanci těchto firem, protože jednou ze zásadních činností, kterou se při hraní také naučíme je to, jak s krabicemi správně házet. Porcelán po babičce a naše nové PC dává nelíbí se mi.

Příběhové pozadí toho, jak jsme se k práci s krabicemi dostali je poměrně vtipné a na stejné odlehčené notě je všechno postaveno. Nic jiného jsme vlastně ani nečekali. Dohromady na nás čeká nějakých 30 úrovní, které jsou však rozděleny na 3 části. To platí jak pro kooperativní hraní, tak pro multiplayer, protože jednotlivé úrovně nejsou stejné pro obě části, ale každá má to svoje, aby po stránce hratelnosti co nejlépe fungovaly a nemusely se dělat zbytečné kompromisy. Docela milé překvapení, které nebývá tak úplně často zvykem, protože podobné hry většinou používají stejné úrovně pro oba herní režimy. Jenom doplním, že dvojice pracovníků je maximem, jež se ke hře může připojit. Větší počet bohužel není možný.

Takže hurá do práce, ať kamiony dlouho nečekají. Začneme tím, že musíme dobře nastavit dopravníky, aby jeli tím správným směrem. Postupně je budeme opravovat, při běhu správně přenastatovat a využijeme i další kratochvíle. Co se manuálních pomocných prací týče, usedneme nejen za volant zmíněné ještěrky, ale do rukou se nám dostanou balící stanice nebo jeřáby. Člověk by čekal, že křivka obtížnosti bude o něco plošší, ale poměrně brzy jsme se dostali do fáze, kdy bylo nejlepší zastavit, udělat válečnou poradu a všechno to udělat znovu a lépe. Bojujeme nejen o získání maximálního počtu hvězd, ale také proti času, který utíká nemilosrdným tempem a když dojde, je třeba začít zase od začátku.

Dobrá strategie je tedy tím správným klíčem k úspěchu, ale ani ona nemusí stačit. Až nepříjemně často se nám stalo, že se proti nám nebo mě samotnému postavila hra jako taková. Herní fyzika je hodně svérázná, hlavně co se interakce zboží na dopravním pásu týče. Nikdy není jisté, jestli krabice neposkočí, nějak divně se nesrazí nebo nevyletí až do stropu haly. A to je na hraní nejhorší, když si za neúspěch nemůžeme sami, ale sabotuje nás hra. Několikrát se nám stalo, že jsme museli úroveň opakovat jenom proto, že nám nepředvídatelně vyskočila krabice z pásu a jela jiným směrem, než bylo třeba, jeřáb nechytil tu správnou krabici nebo krabice nešla hodit tam, kam správně pasovala. Nic takového při hraní opravdu zažívat nechci, protože je to děsně ubíjející a demotivující hrát dál.

Tento jev jde ruku v ruce s dalšími ne úplně povedenými aspekty, kterými jsou ovládání a kamera. K ovládnutí hry stačí jenom páčka pro pohyb a dvě tlačítka, ale problém je, že ovládání je hodně nepřesné, díky čemuž může být problém i taková základní věc, jako je umístění krabice na správné místo či přendání dopravníku. Ovládnout pak stroje je ještě větší oříšek, protože jejich ovládání také není moc přesné, a i zdánlivě snadná operace – naložit paletu na vidle ještěrky – se dokáže stát noční můrou. To souvisí také s výše uvedenými problémy s fyzikou, kdy palety po vidlích různě nepředvídatelně poskakují, klouzají a člověk se jenom strachuje, jak blbě to zase dopadne.

Když už se povede dát věci tam, kam patří, je tady kamera. Kdo se chystá hrát čistě sólo, toho kamera trápit nebude, ale v kooperaci to je velká bída. Z nějakého důvodu jsou úrovně, kde je kamera sdílená a pak jiné, kde se obraz rozpůlí a každý hráč má k dispozici „svou“ kameru. Druhá varianta také není úplně dokonalá, ale pořád lepší jak sdílená kamera. Ve větších úrovních se totiž nedokáže dostatečně oddálit, takže vzdálenější kouty mapy, kde mohou být bedny nebo nějaké další věci, nejsou zkrátka vidět. Několikrát jsem tak musel dojít ke své spoluhráčce, aby se kamera konečně srovnala a my mohli hrát, jak bylo třeba. To všechno ale stojí čas, který potom může v konečném zúčtování chybět. Hra totiž není, co se týče časových nároků, vůbec snadná.

Místo pohodové kooperativní zábavy tady máme hodně prkenné hraní, které dost často končí zklamáním z toho, jak někde něco nefungovalo nebo nebylo tak hladké, jak by mělo být. Ať už jde o pochybnou fyziku, nepřesné ovládání nebo divnou kameru. Na druhou stranu levely jsou opravdu promyšlené a když všechno funguje, dokážou pěkně potrápit, byť obtížnosti prvního Overcooked nedosahují. Příjemné také je, že si vývojáři dali záležet na přípravě úrovní a doručili nám různé varianty pro kooperativní i sólo hraní. Ready, Steady, Ship! rozhodně není špatnou hrou, ale bohužel je o něco horší než její kooperativní konkurence, které do toho dávají ještě více humoru a hlavně plynulosti do hratelnosti bez zbytečných chyb.