Xboxweb.cz

Hlavička, jedna ručička, druhá ručička, bříško, zadeček, nožičky, přestřihnout pupeční šňůru a miminko už je v náručí milované maminky nikterak s ní spojené. Jak by to ale asi vypadalo, kdyby se pupeční šňůra nepřestříhla? Dítě, potažmo časem dospělý jedinec, by ve své podstatě celý život na své matce parazitovalo a při zdravotních problémech popřípadě smrti jednoho z nich, by se to projevilo na zdraví toho druhého. Dobře, tohle bylo možná trošku morbidní, možná až nevhodné a měli jsme asi uvést jiný příklad, ale přesně takhle se hraje Shiftlings. Teda spíše podobně. Dva mimozemští bratři, jeden fialový, druhý zelený, jsou spolu spojeni podivnou pupeční šňůrou a ten zelený jednoho dne i přes 120 výstražných cedulí vypije bublinkový nápoj, po kterém se krapet nadme a nafoukne, jenže díky šňůře se po splasknutí přenese do brášky a obráceně. Jenže zkuste plnit úspěšně svou přidělenou práci, když jste k sobě svázání a jeden z vás má dva metry do výšky a do šířky, mezitím, co vy jeden a to jen do výšky. Navíc když při smrti jednoho, zemře i ten druhý.

Pokračování článku teď možná proti začátku recenze bude trošku paradoxní. Shiftlings jsou totiž pojaty formou televizní show plné nepřetržitého, trhlého humoru neustále komentovaného moderátorem, a tak se při každém vašem kroku v pozadí ozve sympatická hláška, že jste to buď totálně zpackali, nedaří se vám, nebo se vám to krásně povedlo, ale stejně vás laciným fórem setře. Navíc se tu nic moc nebere vážně, a tak panáčci vesele juchají, i když padají z dvou set metrové výšky nebo jimi prochází sedm tisíc voltů. Nakonec to ale k barevnosti celé hry tak nějak sedí.

Jak už někoho z vás možná napadlo, Shiftlings je logická platformovka, a to pěkně zákeřná. Testuje vaše mozkové závity, abyste správně uměli nakombinovat vlastnosti brášků – velká s sebou stáhne dolů malého, malý umí skákat výš a zároveň dokáže skákat po tom velkém – a zároveň abyste pomocí pupeční šňůry využili objekty v prostředí k dosažení kýženého cíle. Zároveň testuje i vaší trpělivost. Ovládání je totiž pekelně obtížné a především matoucí. Jedním totiž mezi mimozemšťánkama přepínáte a druhým přesouváte „nadmutost“ z jednoho na druhého, na což jsme si jakž takž zvykli až po desáté úrovni a kolikrát nám ovládání pěkně nejen zavařilo, ale i pokazilo celou hru. Nicméně nás neustále měnící se design úrovní i přesto bavil a dokonce jsme našli i zálibu v sbírání flaštiček (místo hvězdiček) a plnit tak 100% jednotlivých levelů. A ty nám taky daly občas pěkně zabrat.

Oceňujeme snahu autorů přinést v každé sérii z pěti přinést nové a nové typy překážek, takže nebylo o zábavu nouze. Pro kabrňáky je tu navíc možnost po dokončení každé série ji projet znovu za lepší čas a vyhoupnout se tak v žebříčku. A jestliže jste dva takoví, lze se do bratrohraní pustit v kooperaci, což je vzhledem k ovládání snad ještě složitější, nicméně ne tak složité, jako kdybyste hráli hru online. Můžete se sice s kámošem přes síť domluvit, ale není to zrovna šikovné. Co ale vůbec nedoporučujeme, je se pustit do spolupráce s úplně cizím hráčem. Přes menu se totiž můžete připojit ke komukoliv, leč je třeba jeho souhlas a stejně tak naopak, když se chce někdo připojit k vám.

Logické řešení postupu úrovněmi není nikterak jednoduché ale ani kdovíjak těžké, zkrátka vyvážené jak má být, a tak může potrápit mozeček jakákoliv věková kategorie. A jestliže jste veteráni, máte a vždy jste měli rádi hry od Sierry, tak vám sedne i místní neotřepaný humor přesně jako nám. Zábavu nám sice kazilo krkolomné ovládání, na které jsme si po čase přece jen zvykli, ale stejně nás občas trošku zmátlo. Hra je to však nevšední, a byť jde spíše o takovou jednohubku, protože není nic, co by nás k ní táhlo zpátky, za čtyři stovky jde o slušnou porci zábavy pro vás a třeba i vašeho kamaráda. Jestliže teda nemáte nervy v kýblu a nejste moc agresivní, v jinačím případě kamaráda, popřípadě člena rodiny raději vyklidit z místnosti a blízkého okolí.