
Recenze: Goat Simulator pro Xbox One
Byla jednou jedna koza z Kozí vesničky, každý den tam projíždělo to a samé auto 300x za hodinu, házelo smyky, a stejně tak projížděl i kamión bez návěsu každou hodinu také 300x. V tom městečku žili lidé bez mozku, kteří svojí prázdnou hlavu neustále oslavovali. Nikdy tam nepršelo, a proto pořád tam jezdilo auto s nekonečným obsahem nádrže a benzínu. Pořád a pořád dokola kolem sena a nikdy ho to nepřestalo bavit. Obyvatelé jásali a přilepení na mém jazyku skákali do sběrače kombajnu.
Nemuseli to být jen lidé, na můj nejdelší jazyk na světě se přichytilo cokoliv klidně i stonásobně větší a těžší než já. Nedělá mi problém takovou věc za sebou táhnout či tlačit. Pokud se například chytnu jazykem za rogalo, letím s ním dál, aniž by to pilot zaznamenal. Díky mému jazyku jsem schopná plnil různě těžké achievementy. Achivementy nejsou zrovna dvakrát jednoduché. K tomu abych je dosáhlaněkterých z nich, netrvá dlouho a listuji na internetové příručce, jelikož nikdo mi neřekl, jak se například chodí po předních nohách nebo jak se hází backflip či frontflip. Naštěstí mi hodní chlapci a holky z Youtube poradili, že stačí dvakrát smýknout páčkou a už jdu po dvou, leč nemůžu říct, že přiložený manuál ke mně není dostačující k pohybu po vesničce a blízkému městečku, kde létá vrtulník a hraje pouť.
Každopádně moje konverze z počítače nedopadla kdovíjak dobře, když se například pohybuji, tak objekty přede mnou se vykreslují s okatou odezvou, což se ani na konzolích moc nevidí. Méééé. Přesto všechny chyby z PC verze zůstaly zachovány, a tak můžu klidně mlátit hlavou o zeď a hlava se mi zakroutí až k ocásku. Samo sebou výbuchy mě jako onehdy na počítači odmrští dva tisíce kilometrů daleko. Tedy dál než rogalo. Přesto ráda plním výzvy, které mi vesnička s městečkem přináší, jako například donést obětního beránka k pohřebišti, kde mi p obětování živé bytosti narostou ďáblovy rohy, nebo když skočím do jámy a vyskočím díky přednastaveném dvojitém jumpu před začátkem skotačení ve této lokaci, kdy během tohoto začátku si mohu zvolit zda začnu žrát trávu v o něco prázdnější vesničce, či špinavějším městečku nebo si nastavit takové věci jako zmiňovaný dvojitý jump, jetpack a podobné, naprosto zbytečně, ovšem zábavné vychytávky mé kozí osobnosti.
Bohudík to celé mohu prožít až se třemi dalšími kozami z mého reálného friendlistu, protože s tím, co mám doma na konzoli pracovat nemohu, avšak rozděleně to jde, aspoň se zase sejdeme s kamarádkami kozama osobně. Méééé. Jen mi přijde trošku škoda, že se nemůžu spojit s kozama online masivně, jako tomu bylo kdysi na počítači. Méééé. Módy na upravení a vytunění sebe sama a téhle špinavé díry sice konzole nepřinesla a ani přinést nejspíš nemůže, ale stejně jsem na to líná a vystačím si s nabídkou, co mi tento velmi bizardní svět nabízí. Naštěstí architekti tohoto světa mají v plánu svět vylepšovat přidávat do něj další kraviny a vtipné plus zábavné achievementy splnitelné skrze hromadu nesmyslných a fyzice se naprosto příčících změn, nad kterou sice kroutím rohy, ale nedá mi to mi to a stejně si to všechno vyzkouším, dokud nebudu mít všechny. Ty achivementy.

Jelikož rozsáhlé dělení tabulky všech koz mě zrovna dvakrát nenapumpovalo k sbírání bodů za devastování okolí a plnění absurdních úkolů, tak by nebyl žádný důvod, proč v tomto světě setrvat, proto bych se radši nechal přejet autem. Což vlastně nejde, tak bych skočil do jámy, což vlastně taky nejde, a jelikož utopit se, shořet ani zemřít po skoku z dvaceti patrové budovy nejde taktéž, tak abych to prostě celý zrestartoval. Jednoduše za chyby se platí, což autoři Goat Simulatoru vzali doslova a vůbec se nebojí náš prostoduchý svět plný bugů glitchů a chyb vám prodat za dvě stovky, což ve výsledku není moc, protože jak jsem řekla, autoři už mají naplánované aktualizace hry, které brzo namontují do Kozí vesničky a třeba i nové lokace – Goat of Thrones. Do té doby snad stihnu všechna ta dosažení ulovit. Mééé.
Verdikt
Hodnocením budiž samotná recenze. Méééé...
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.






























