
RECENZE: EA Sports Rory McIlroy PGA Tour
Normálně je u EA Sports zvykem, že jejich sporty vychází s železnou pravidelností každý rok. Najde se ale pár výjimek, jako třeba golf. Tiger Woods už není ve světě golfu tou neporazitelnou modlou a tak si v EA řekli, že je na čase posunout se dál a do názvu vybrali nového top hráče. EA Sports Rory McIlroy je pro našince poměrně těžko vyslovitelná formule, naštěstí PGA Tour zůstalo zachováno. Jak tedy první golf pro Xbox One dopadl?
Odpověď na tuhle otázku mě trápí od té doby, co jsem se dověděl, že budu psát recenzi. Na jednu stranu mám golf moc rád a poslední ročník, který ještě s Tigerem Woodsem na obalu vyšel před třemi lety, jsem si doopravdy užil. Rory měl přinést mnoho nového, včetně přepracované grafiky, vylepšené fyziky míčku a povětrnostních podmínek. Myslím si, že to do puntíku splnil, ale přesto nejsem s hrou spokojen tak, jak bych si představoval.
Problém je, že i EA Sports Rory McIlroy PGA Tour trpí neduhem, jaký zachvátil NHL 15. Hra se při vývoji na novou generaci jaksi vymkla kontrole, vývojáři toho chtěli stihnout hrozně moc, a proto nakonec museli udělat celou řadu kompromisů. Pokud jste tedy, jako já, hráli posledního Tigera, Rory vás svou herní náplní musí zklamat.
Hlavním stavebním prvkem každého ročníku byla robustní kariéra, která se neustále rozšiřovala, nabízela celou řadu prestižních turnajů, povedený RPG systém, komplexní možnosti vytvoření postavy a všechno to bylo zakončené třešničkou v podobě prestižního Masters. Na všechno, co jsem zmínil, můžete zapomenout, protože nová značka zapomněla staré módy a jednoduše je nenabízí. Sice jsme dostali zábavné noční výzvy, ale to je bohužel všechno. Stejně tak nezačneme pěkně od amatérských turnajů, ale hned se postavíme vedle těch nejlepších hráčů z celého světa.
Vytvoření hráče bylo v posledním old-gen ročníku vlastní minihrou, kde jste mohli vytvořit individuum dle vlastních představ. V aktuálním ročníku si můžete vybrat z pár předem stanovených obličejů a třech typů postav, což je škoda, smůla a děs ke zbláznění. Stejně tak chybí kariéře nějaký smysluplnější cíl. Takhle prostě hrajete jeden turnaj za druhým, na konci sezóny si zahrajete finále nějakého turnaje, tedy pokud získáte dostatek bodů v těch předešlých a to je celé, gratulujeme, můžete se vrhnout do další sezóny a pokračovat až do zbláznění, aniž bychom vám ukázali jedinou trofej, hromadu dolarů nebo nějakou holku nahoře bez. Abych nezapomněl, je možné si zvolit, zda chceme hrát rychlejší variantu nebo klasickou. V rychlejší hrajete jenom, podle hry, důležité jamky (běžně 5-9 jamek), zbytek se prostě nějak dosimuluje. V klasice pak odehrajeme všech 18 jamek.
RPG systém měnící se v závislosti na vašich schopnostech a dovednostech je také ten tam. Teď prostě získáváte zkušenostní body a levelujete a je fuk, jestli danou dovednost ovládáte dobře nebo špatně, prostě jenom stoupáte, takže stačí hrát. Je sice super, že si můžeme vybrat ze tří možných směřování jako je síla, kontrola nebo od všeho trochu, ale už to není tak motivující, jak tomu bylo dříve. Vrcholem všeho pak je hodně slabá nabídka hřišť, na kterých si zahrajete. Takhle od oka mi přijde, že jich je šest nebo sedm a to je opravdu hodně malé číslo na hru, která má v zádech oficiální licenci PGA Tour s celou řadou turnajů po celém světě. Jo, ještě jsem zapomněl na hřiště ve stylu Battlefield 4, ale to beru spíš jako zpestření z povinnosti.
Všechno výše zmíněné je sice jenom omáčka kolem, která má doplnit masitou hratelnost, ale když není omáčka, tak ani maso nechutná tak, jak kuchař zamýšlel, byť je sebechutnější. Hraní virtuálního golfu je totiž radost. Navíc, díky přístupnému ovládání, které je ještě dále volitelné, si hraní může užít každý, záleží pouze na jeho virtuálním handicapu. Já si zvolil švih pomocí analogové páčky a z počátku jsem byl hodně nešťastný. Postupem času se však moje hra začala zlepšovat, jelikož pohyb se dá natrénovat a později už trefujete, jak potřebujete. Ještě větší trénink potřebuje puttování, které je tím nejdůležitějším v golfu, alespoň dle mého. Můžete si přihrát sebelíp na green, ale jak nedokážete správně určit směr a sílu z nějaké těžší pozice, na dobrý výsledek můžete zapomenout. Každopádně se mi hra ovládala hodně dobře a v tomto směru si v EA rozhodně zaslouží pochvalu.
Ta by je čekala i za předvedenou grafiku a fyziku, nebýt pár drobných chybiček. Grafika jako taková je díky Frostbite engine hodně povedená a konečně se dá pouhým pohledem poznat, jestli je před vámi fairway nebo hodně vysoká, hustá tráva. K tomu se místy prohání jelen nebo zajíc, takže ani okolí hřišť nepůsobí nudně. Co je to ale platné, když textury trávy rády doskakují při přeletu kamerou, postavy, na které není zrovna zaostřeno, jsou jako z kartonu a k tomu se vám nějaký ten zajíc, jelen či vaše postava klidně ztratí z obrazu. Chyby tohoto technického rázu jsou hodně smutné a spíš než zážitek z hraní samotného kazí jinak pěkný dojem z prezentace.
Multiplayer naštěstí opomenut nebyl a nabízí klasickou náplň možností, jak si zahrát ve více lidech. Nemusíte však hrát s dvaceti spoluhráči, ale klidně vyzvat jenom jednoho konkrétního v módu Head 2 head. Když máte tedy dost natrénováno a kariéra už vás při šesté sezóně nebude bavit, multiplayer dokáže hraní spolehlivě prodloužit.
Verdikt
Jestli máte rádi golf a jste ochotni oželet spoustu věcí, která tu dříve byla, EA Sports Rory McIlroy PGA Tour vás bude určitě bavit tím spíš, jestli jste nehráli nějaký předešlý ročník. No, a pokud si koupí nejste jisti, určitě využijte možnost si hru vyzkoušet po dobu deseti hodin v rámci EA Access. Snad to příští roku bude lepší a dočkáme se chybějící obsahu. Proč to ale nemohlo být napoprvé?
RECENZE: F1 25: 2026 Season Pack
Sportovní hry a jejich každoroční vydávání, to je hrozně zrádná věc. Znáte to, vývojáři s předstihem slibují hory doly, naprostou revoluci v hratelnosti a fotorealistickou grafiku, ale když to pak poprvé zapnete, zjistíte, že jste v podstatě dostali jen loňský ročník s novými dresy nebo lehce upravenými polepy. Ono je totiž nepoměrně těžší přinést do zajetých a pravidelně vydávaných sérií něco opravdu inovativního, aniž byste nenaštvali komunitu, která je už léta...
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...







































