Xboxweb.cz

Skákání, postřeh, zručnost a rychlé rozhodování. Přesně tyhle dovednosti se dají trénovat nejen ve skutečném životě, ale stejně dobře i v rámci hraní. Prostě vezmete gamepad do ruky, k tomu nějakou těžkou hru a jedete. To pak nevíte, kde vám ruce s hlavou stojí a pokud jste výbušnější povahy, jako třeba já, mohou se sousedovic děti naučit celou řadu nových slov, pokud jsou tedy mladší. Jsou totiž hry, které vám zadarmo nic nedají a je fuk, jestli je to vlivem jejich vysoké obtížnosti nebo ne úplně domyšlených herních mechanik.

Můžou být i hry, které obě věci zkombinují dohromady a v tom případě vznikne něco, jako je DeadCore, na který se dnes podíváme. Z videí se mi hra hodně líbila a já doufal v nějakou výzvu. Nakonec mi čeští Digital Grip dali víc, než jsem si objednal a v co jsem doufal. Nevím, jestli to brát jako pozitivum nebo negativum, tak se snad se k tomu v průběhu recenze dopracuji.

Probouzíme se uprostřed něčeho, nevíme vůbec nic a jelikož před námi se v mlze vzpíná tajuplná věž, vydáme se na její průzkum. V paměti máme solidní guláš a dohromady toho moc nevíme, ale právě proto se rozběhneme vstříc dobrodružství, abychom odhalili, co a proč se stalo. Jako zápletka pro běhání a skákání by to mohlo stačit, spíš vás však požene dopředu touha překonat daný úsek než nějaké větší příběhové pozadí.

DeadCore tvoří pět částí rozdělených na další podsekce, jejich délka je různá v závislosti na vaší šikovnosti a také na tom, jak moc vám umožní posun dále. Abyste tomu správě rozuměli, tak jeden příklad, co se mi stal. První level jsem musel projít třikrát, než hra usoudila, že si odemčení další části zasloužím. Možná to měl být trénink dovedností, nebo prostě nevím, ale nakonec jsem zjistil, že se jednalo o technický nedostatek, který by ve hře rozhodně neměl mít místo, protože taková základní věc, jako po úspěšném dohrání posun dále, by snad měla fungovat na 100 % vždy. Je ale dost dobře možné, že jsem nějaký unikátní uživatel a nikomu jinému z vás se to nestane.

Navíc hrát jenom první level by mi dlouho nevydrželo a také bych se připravil o celou řadu výzev a perných chvilek. Všechny věže, které budeme překonávat jsou zabezpečeny lasery, roboty a spoustou dalších překážek, jež vám přivodí vznik nejednoho šedivého vlasu, pokud vám vlasy rovnou nevypadají. Ze svého pohledu vám řeknu, že hrát DeadCore je skutečná výzva a jestli hledáte hru, která z vás dostane maximum, jste zde na dobré adrese.

Úrovně jsou hodně komplexní a mimo skákání z plošinky na plošinku se bude potřeba vyhýbat střelám, laserům, které vás na místě pošlou k poslednímu checkpointu, nebo kostkobotům, jejichž jediným cílem je vás shodit z pracně vydobytého místa na plošince. Navíc do ruky dostaneme zbraň, s níž se dají mechanismy na nějaký čas vyřadit z provozu, ale na moc dlouho to nebude, takže neztrácejte drahocenně získaný čas a vzhůru výš, dál, a třeba i šikmo. Co je na hraní DeadCore příjemné je možnost zvolit si cestu, jakou se vydáme. Většinou jsou k dispozici dvě a když to třeba přes jednu nejde, možná vedlejší cesta bude o něco lepší.

Bohužel, ne všechny části úrovní jsou o zkušenosti a dovednosti. Dost často budete potřebovat i trochu štěstí, abyste někde nespadli, svět fungoval tak, jak potřebujete, a hlavně vám v cestě nestály různé nedomyšlenosti. Klidně se vám můžete stát, že se objevíte na posledním respawnu a v tu chvíli do vás najdete robot, takže další smrt a takhle třeba třikrát za sebou. To už pak nemáte daleko k sprostým slovům a gamepad se bojí, aby se z blízka nepodíval na vaši podlahu, ale tak to prostě je. Druhou překážkou jsou lehce nepřehledné úrovně. Neobjevuje se sice často, ale o to je okamžik, kdy prostě nevíte, kudy dál, frustrující. On si člověk každý krok také dvakrát rozmyslí, když se deset minut pere s jednou částí, konečně ji překoná a pak neví, kudy by asi měl jít dál. Checkpoint v nedohlednu a co teď?

Nejvtipnější bylo, když jsem se ve chvilce nejtěžší podíval na youtube video a zjistil, že ani člověk, co točil průchod hrou nevěděl, kudy a jak dál. To že umíral stejně často jako já mé uspokojení ještě zvětšilo. Při pohledu do speedrun módu hry však má hrdost dostala okamžité ko, protože časy zde zaznamenané si mi zdály neuvěřitelné a nesplnitelné. Pro vysvětlení, dohrání každé části vám ji zpřístupní ve speedrunu, kdy je vaším jediným úkolem ji co nejrychleji překonat. Když se vám to povede, je vaše jméno a čas zapsáno do tabulky jako triumf a důkaz toho, že jste prostě borci.

Ovládání v DeadCore je z počátku hodně nejasné, protože hra vám neřekne, abyste pro skok zmáčkli tohle a pro střelbu zase támhleto. Buď si na to přijďte sami anebo se podívejte do nápovědy. Mimo zbraně se nám časem odemknou i nové dovednosti, které částečně usnadňují průchod hrou, ale pokud máte obě ruce levé, stejně vám nic nepomůže. Ještě rychlí pohled na grafickou a zvukovou stránku. Obrazově a graficky hra určitě nikoho neurazí a její minimalisticky technický styl sem krásně pasuje. Hudební doprovod pak je pro mě tím správným budičem, který mě dokázal vybičovat k nejlepším výkonům, a navíc krásně graduje, když už se s nějakou částí babráte opravdu dlouho.