
Recenze: Assetto Corsa Ultimate Edition
Pokud na konzoli toužíte po závodním simulátoru, moc titulů na výběr nemáte. Ve své podstatě jen tři, a to u Forzy Motorsport benzínoví šílenci budou tvrdit, že viděla simulátor jen ve vlhkých představách fanoušků. U značek Project CARS a Assetto Corsa je však zaměření nezpochybnitelné, přičemž druhé zmíněné závody se po téměř dvou letech připomínají s Ultimate edicí, kterou můžeme brát jako předskokana očekávaného pokračování. Třebaže na konzole zatím ohlášené není. Kompletní sada dosud vydaného obsahu je navíc za relativně slušné peníze, což může zvýšit zájem mezi hráči v době, kdy si jiné tituly dávají zasloužené volno.
Osobně mám recenze finálních edicí rád především proto, že se můžu ke hře vrátit, porovnat její stav po štafetě aktualizací a vyzkoušet vše, co při vydání chybělo. A jelikož každý ví, že simulátory mívají na konzolích špatný vztah s gamepadem, bylo právě ovládání mou první cílovou destinací. Při premiéře Assetto Corsa hodnotil dandy, který bez volantu nevyjede ani z depa. Přesto jeho výtky na adresu řízení s ovladačem potvrdily i pozdější komentáře, které kritizovaly také chudé nastavení. To je skutečně spíše rutinou a na konkurenci kouká psíma očima. Hned první zkušební závod, na nějž jsem vytáhl milovanou závodní Supru, byl v očekávání průšvihu a vidiny urychleného shánění volantu, který jsem nikdy nevlastnil. Ale co to?

Možná právě proto, že gamepad nedám z ruky nebo díky pečlivým chirurgickým zákrokům vývojářů, není řízení žádným hororem. Dokonce si troufám říct, že v defaultním nastavení je mnohem přívětivější než v loňském Projectu CARS 2. Ano, pokud si levou páčku ovladače pletete s naběračkou, mění se řízení ve spletenec škubání, který musí dříve či později skončit hodinami nebo blízkým průzkumem svodidel. Odezva řízení je věrohodná, reakce aut dobře předvídatelné a fyzika jednotlivých komponentů na úrovni, před níž je třeba pokleknout. Už dlouho jsem si neužil řízení tak, jako od KUNOS Simulazioni. Zejména podvozek s pneumatikami mě přivádějí soustavně k údivu. Změny přilnavosti se projevují snad s každou desetinou stupně Celsia a ladné pohyby, kterými síly zkoušejí souhru tlumičů a pružin, jsou prostě k sežrání. Skutečně, schválně si pusťte během závodu záznam a podívejte se, jak realisticky vypadá práce podvozku.
Vstřícnost ovládání nevychází jen z vypiplaného jízdního modelu, ale také z bohaté podpory asistentů. ABS, trakce a stabilita jsou k dispozici ve dvou základních režimech, které doplňuje volba „Factory“. Stejně, jako u Project CARS 2, má simulovat skutečné tovární nastavení a zprostředkovat tak věrohodný jízdní model. Asi takhle, ani jedno z téměř dvou stovek aut jsem nikdy skutečně neřídil, tudíž nedám ruku do ohně za to, že je požitek stoprocentní. To ovšem vůbec nevadí, protože působení asistentů můžete přizpůsobovat vašemu stylu kdykoliv během jízdy. S ohledem na reálný předobraz, nabídnou trakce a ABS několik stupňů pomoci, až k úplnému vypnutí. S tímto prvkem se z jízdy stává menší strategické klání, kdy jízdní projevy měníte dle aktuální potřeby. Nadále platí, že když pustíte asistenty ze řetězu, stává se ze hry spíše arkáda, kterou dá i vaše babička se šedým zákalem.
Umělá inteligence kvalitní byla a je pořád. Navíc se pyšní po čertech tuhým kořínkem, a to i na nejlehčí obtížnost. Nic vám nedá zadarmo, nic si nenechá líbit. Hodláte se přetahovat v zatáčce? Tak si dejte pozor, protože soupeři nemají problém s poškrábáním vašeho naleštěného auta a zatarasení ideální stopy neberou jako překážku. Jsou vynalézaví, vypečení a vydolují z vašeho řidičského umu maximum. Nesmíte ovšem řazení nechat na hře. Nejsou závody, ve kterých by automat odvedl lepší práci než hráčovi zkušenosti kombinované se správným načasováním. Assetto Corsa má ovšem tak nevyladěné podřazování, že s automatem na stupně vítězů můžete téměř zapomenout. Když už budete v tom ignorování prvků, tak rovnou vypněte ideální stopu. Nic se na ní nezměnilo a brzdit podle ní může snad jen zelinář s trakařem.
Ultimate edice neokouzlí novými režimy. V nabídce jsou nadále speciální události, které vás protáhnou větší částí garáže, rychlé závody dle vlastní libosti, multiplayer a kariéra. Nerozumím, v čem spočívá motivace kampaně, ale její výskyt je téměř zbytečný a už u třetí divize se moje chuť k dalšímu postupu nadobro ztratila. Nic nekupujete, nic neodemykáte (kromě dalších turnajů) a nic nevylepšujete. Kde nic není, ani klíčkem v zapalování nehnu. Šestnáct tratí si tak raději projedete v ostatních režimech, podle vlastních pravidel. Multiplayer byl při premiéře v pomyslném nouzovém módu, protože měl minimum nastavení a nedovolil vytvářet uzavřené lobby. To je stav minulosti a noví jezdci si můžou vytvořit zaheslovanou privátní lobby, ve které nastaví volný trénink, kvalifikaci, závod, denní dobu, dovolená nastavení nebo míru simulace. Pokud nemáte problém s náhodnými protivníky, veřejných lobby najdete ještě dnes dostatek.

Kompletní balení přímo vybízelo k podpoře Xboxu One X, neboť když je výkon, proč ho nechat ležet ladem. Buď není studiový engine dostatečně vhodný nebo čtyři roky starý titul (na PC hra vyšla už v roce 2014) autorům za takovou pozornost nestojí. V měřítku posledních závodních her je tak Assetto Corsa vizuálně zastaralá. Tratě mají mdlý výraz, auta tu a tam hyzdí méně kvalitní modely součástek, některé textury jedou poslední štaci před důchodem a nasvícení připomíná dnešní dobu jen s notnou dávkou fantazie. Jestliže berete za samozřejmou věc noční ježdění nebo změny počasí, rovnou nechte Italy u špaget a běžte o dům dál. Nic takového hra nenabízí.
U starého kardanu, tak proč to kupovat? Kvůli obsahu a ceně, zní odpověď má. Veškeré placené balíčky, vydané do dnešních dnů, přidali dalších šest desítek vozů a jednu trať. Nejde přitom o žádná SUV, pitomé minivany nebo škopky zadýchávající se na rovině. Velkou část tvoří auta od Ferrari, Porsche, Lamborghini či produkce japonských značek. Při pohledu na kompletní obsah garáže jsem měl pocit, že každý jeden kus v ní má své místo a využití. Továrních kousků je sice méně, ale o to více místa zbylo pro supersporty, okruhové speciály a driftovací hračky. A pak je tu cenovka osm set kaček, která naprosto koresponduje s obsahem, kvalitou a stářím.

Věřím, že si edice svoje fanoušky najde, protože vyplňuje prázdné místo levného simulátoru s pořádným jízdním prožitkem. Kompletní balení Forzy Motorsport 7, případně Projectu CARS 2, vyjde na trojnásobek, a i když oba tituly mají silné argumenty ke koupi, najde se také dost důvodů, proč jim říct ne. A když si přidáte podporu závodních příslušenství značek Thrustmasters, Fanatec a Logitech, dostanete zajímavou rovnici, nad kterou se vyplatí zapřemýšlet.
Verdikt
Přimhuřte oči nad povadlejší grafikou, překousněte zbytečnou kariéru a vyslyšte volání vaší závodnické duše. Italské studio udělalo z jejich posledního vydaného simulátoru pěkný balík, který potěší všechny milovníky závodních okruhů. Třebaže Assetto Corsa nezapře léta a nízký rozpočet, čaruje s nedostatky tak umně, že si jich v odéru spáleného paliva téměř nevšimnete. Body k dobru pak nahání široká přizpůsobitelnost, díky které jsou vítáni i méně zdatní jezdci a příznivá cena.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.



























