Recenze: Darksiders III: Keepers of the Void

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 22.7.2019, 17:31

Publikováno: 22.7.2019, 17:31

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3436 článků

Poté, co Fury porazila všechny smrtelné hříchy a odvrátila svět od pětisté padesáté druhé apokalypsy, mohla se vydat klidně na dovolenou. Využít své získané dovednosti a opékat si zbroj v jícnu sopky, v obklopení blesků chránit deštný prales nebo s ledově chladným výrazem opečovávat medvědy za polárním kruhem. Ale to válečnice nedělají. Raději berou nabídku od kostnatého individua a mění se na Laru Croft.

Třetí díl Darksiders už jeden dodatek dostal. The Crucible byl primárně zaměřen na boj, čemuž odpovídalo arénové zpracování. Keepers of the Void jdou cestou opačnou a cílí na překážky a logické řešení hádanek. Což je skvělé, protože v základní hře je tato část herních mechanizmů hodně osekaná. Pořádně se dostane ke slovu snad až v poslední třetině, kdy využíváte všechny získané elementy k otevírání bran a posouvání krychlí. A to je žalostně málo.

Vulgrim vás tentokrát zatáhne do plovoucího bludiště čtvercového charakteru. Jediným pevným bodem je střed, z něhož vedou čtyři cesty pro čtyři elementy. Vaším úkolem je využít, co už znáte a za pomoci speciálních sil přetvářet plošiny tak, abyste se dostali k jednomu z menších bossů. Cesty se otevírají postupně, tudíž nehrozí zabloudění či nesprávné řešení překážky. Tento princip dobře využívají zvedající se obtížnosti. V první čtvrtině manipulujete jen s ohněm, ale už v druhé je třeba zapojit blesky. A tak dále, až v poslední části předvádíte kouzelnickou show z Las Vegas.

Klíčem k pohybu herního světa jsou koule vložené v příslušném portálu. Ty reagují na elementy rozdílně. Jeden něco posune, druhý přidá vzduchový vír, další vertikální pohyb. První část proběhnete za dvacet minut. Poslední už zabere víc jak čtyřicet minut. Ne proto, že je větší, ale plošiny jsou natolik komplikované, že vyžadují větší soustředění a řešení v několika krocích. Musím říct, že se mi skládání cest opravdu líbí. Sice občas na řešení zíráte jak pes na novou boudu, ale vždy se k němu doberete, aniž byste rušili sousedy hlasitým nadáváním.

Postupně se přidávají další obtíže, jejichž řešení sice kopíruje to minulé, ale za jiných podmínek a v jiném prostředí. Nedostatek nápadů se tak lehce schová za širokou variabilitu možností Fury. Horkokrevná divoženka má po cestě i četné protivníky, ale mají to marné. Jelikož se do DLC dostanete až po nabytí všech dovedností, je vaše úroveň dostatečně pokročilá, aby démoni končili urychleně tlamou k zemi. Obsahově mám na rozšíření vlastně jen jednu námitku, třebaže hodně důraznou.

Dohromady vás čeká pět bossů. Čtyři ukončují jednotlivé průchody, pátý je capo di tutti capi. Tak se přirozeně očekává, že na něm necháte nervy a tlačítka ovladače. A ono nic. Čtyři vrátní, jak jsem si kamenné hromotluky přejmenoval, padají až příliš lehce. Sice se snaží bojovat elementy, ale jsou příliš obyčejní, nezajímavý a po jejich poražení nedorazila radost. Kde se zasekla nevím, ale získané nové zbraně jsem dostal s lehkostí sexuálního turisty léčícího si pohlavní chorobu. Finální šéf je o něco tužší a snaží se, budiž. Přesto je designově hodně sterilní a oproti základní hře jakoby bez jiskry. Se skonem ze sebe vysype nové brnění, které Fury opravdu sluší.

V ideálním světě, kde jednorožci spásají duhovou trávu i se spícími opilci, by tedy dodatek byl skvělý. Sice se slabším závěrem, ale hratelně osvěžující. Leč nežijeme na takovém místě a tituly vytvářejí studia jako Gunfire Games. Experti na slovo vzatí, jejichž sebedestrukční sklony překonávají všechna očekávání. Poté, co od vydání zlepšili grafickou úroveň hry, přidali původní bojový styl, který se do nového konceptu absolutně nehodí, přikročili k sebepoškozování.

Aktuálně jsou Keepers of the Void hratelní jen za velice specifických podmínek. Jedinci, kteří se vinou vývojářů k DLC dostali ještě před vydáním, končí v druhé části bludiště. Plošiny se totiž neposouvají, ale úplně ztrácí. Hraní po vydání zase končí předčasně v poslední části, kde obdobně špatně reagují plošiny s vertikálním postupem. Za chybou nejspíš stojí špatná kompatibilita nového obsahu se starou uloženou pozicí. Jakmile jsem totiž založil save nový a hru odehrál do potřebného bodu, dodatek bez problémů fungoval. Díky opětovnému hraní jsem si ovšem všimnul chyb, které dřív ve hře nebyly.

Načítání je snad ještě delší, než bývalo. Titul po něm často ztrácí počty snímků a je dýchavičný na textury. Všimnout si můžete ruchů ve zvuku, kdy se dostavuje cosi jako praskání desky. Velice špatně teď funguje Vulgrim a poslední checkpoint. Že jsem byl vrácen na špatnou pozici bych přežil. Že jsem párkrát skončil zaseknutý v objektu, už ne. Při vstupu do arény s finálním bossem vypadává skript, takže jste nuceni spadnou do lávy, aby naskočil. A moje nejoblíbenější: pády do dashboardu a přehřívání konzole. Vůbec poprvé se Xbox One X vypnul, aby, podle hlášky na obrazovce, zabránil poškození zařízení, neboť nestačil chladit.

Tedy drazí vývojáři, děkuji. Rád jsem si zahrál hru znovu, abych se mohl dopracovat k dodatku, který je opravdu pěkný. Jen prosím příště lepší bossy a vynechání těch adrenalinových zážitků. Až budu chtít pokoušet vlastní hranice, svléknu se, vyválím se v medu a půjdu obecně pohoršovat nějakého medvěda do nespecifikovaného přírodního parku.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Fury zahodila bojovou kuráž a vytáhla dobrodružný charakter a důvtip. Keepers of the Void sice obsahují démony, ale díky jejich začlenění a obtížnosti jsou jen zpestřením logické pouti plné hádanek. Plovoucí překážková dráha je pěkně navržená, vhodně využívá dovednosti hlavní hrdinky a příjemně protahuje základní hru. DLC bohužel dosti pošramotilo základní hru, a tak je bezpečně hratelné jen s čistou uloženou pozicí. Technické zpracování tak dostává ránu na solar, která ho stojí lepší hodnocení.
09. 06. 2026 • Mirek Rangl0

RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight

Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.

»
14. 05. 2026 • Michael Chrobok0

RECENZE: Forza Horizon 6

Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....

»
29. 04. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Mouse: P.I. For Hire

Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.

»
27. 04. 2026 • Lukáš Urban0

Recenze: Screamer

Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...

»
10. 04. 2026 • Lukáš Urban0

RECENZE: People of Note

Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...

»
06. 04. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Crimson Desert

První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.

»
11. 03. 2026 • Lukáš Urban0

(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem

Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...

»
05. 03. 2026 • Jiří Majer0

RECENZE: Ride 6

Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.

»