Xboxweb.cz

Vyslovím Max, vy odpovíte Payne. Zazní Alan, odezvou je Wake. A ke Quantum už ani nedojde, protože mě zahltí Break. Zmíněné hry nespojuje jen souzvučné zakončení názvů, ale především zrod. Za ním stojí finské studio Remedy. Komunitě, pro kterou je dnešní text určen, není třeba opisovat historická fakta. Vizionářský tým masově rozšířil zpomalení času. Bloudění s baterkou povýšil na hororové drama. Z hraných momentů udělal nedílnou součást vyprávění a myšlenkou změnil minulost. Po celou dobu s jediným mužem ve vedení. A kdybych se tolik neostýchala, označila bych Sama Lakea za severského Kojimu.

Možná o tom příliš nevím. Ale ukažte mi jiného autora, který mixuje zdánlivě neslučitelné žánry. Témata, jejichž první minuty vyvolávají zmatení. Naprosté nepochopení a možná i opovržení. Kdo další vepíše rodinné drama do kostry vládní budovy. Mezi stěny nekonečných chodeb, měnících se před vašima očima. Do vědecko-fantastických základů, zalitých paranormálními jevy. A kdo jiný se nebojí přidat hororovou akci s hlubokou myšlenkou. Na záda Controlu můžete naložit tuny připomínek, ale ty příběhové budete převažovat zlatnickou váhou.

Dostat se pod povrch dějového spletence zkouší Jesse Faden. Rusovláska nastupuje jako šéfka Federálního úřadu pro kontrolu, který sídlí v Nejstarším domě (Oldest House). Organizace se zabývá paranormálními jevy, tudíž je Jess připravena na ledacos. Přesto ji zaskočí vylidněná hala a bývalý ředitel po sebevražedné kapitulaci. Zbraň jako klíč od úřadu? Tím podivnosti pouze začínají. Zaměstnanci levitují u stropu, halami zní divný nářek a do myšlenek vstupuje rotující obrazec. Když už dojde na setkání s normálními lidmi, vyprávění se zamotává ještě více.

Oldest House je ve stavu nejvyšší pohotovosti. Veškerá jeho činnost podléhá elementu pojmenovanému Hiss. Manipuluje lidmi, ohýbá stavbu domu. Má na svědomí naprostý chaos výzkumné divize, ze které unikl projekt P6. Jaký je jeho podíl na situaci? Odpovědi má asistentka Emily. Ale místo rozřešení přidává do děje klíčové postavy úřadu, astrální prvky a objekty s nesmírnou mocí. A mezi tím vším se nachází Dylan. Unesený bratr sympatické Jesse, která přišla právě kvůli němu.

Kdyby Control byla kniha, zamykám byt, zatahuji závěsy a při lampičce hltám jednu stránku za druhou. Úvodní tajemno je dokonalé. Nevědomost otevírá představivosti desítky cest. Stačí vstoupit. První minuty se informace jen sypou. Nahrávky, desky, zprávy z výzkumů, rozhovory. Herní tempo téměř stojí, protože scénář okamžitě podsouvá jednu informaci za druhou. Díky tomu si Jess bezpečně získává sympatie. Svou obyčejností a lidskostí.

Remedy hrdiny z řad obyčejných lidí umí na výbornou. Zhrzené osobnosti, které po osobním traumatu cosi hledají. Osobu, smysl života, vendetu. A protože na počátku mají minimum informací, jsou vašimi rovnocennými parťáky. Nejsou nejkrásnější, ani neoplývají osobním kouzlem. Ale právě to je polidšťuje. Čím hlouběji se nová ředitelka dostává, tím více se o ni strachujete. Je mi trochu líto, že toto kouzlo nefunguje na všechny důležité postavy. Quantum Break dokázal i vedlejší osoby udělat zajímavé. Zde jsou Emily, Ahti, Frederick a doktor Darling pouze posunovači figurek.

Přesto důležitými. Federální úřad pro kontrolu je úžasný svět. Komplikovaný a obrovský. Bez cizí pomoci se z něho stává antické bludiště. Jeho provázanost se získáním informací je klíčová. Jednou přeskočíte dialog, minete důležité desky a už bloudíte. Průzkumu pomáhá hned několik typů misí. Vedlejší a časově omezené nehrají na příběh. Vylepšují dovednosti a rozšiřují možnosti. Také bývají obtížnější, což je pro trdlo jako já značná překážka. Ale co, alespoň jsem si odemykala body rychlého cestování.

S nimi hra hbitě odsýpá. Ale nemusíte je používat. Jestli se raději procházíte a hledáte přehlédnuté informace, je utopická architektura jen vaše. Vlastně není ničím zvláštní. Nevyniká tak, jako například vesmírná stanice v posledním Prey. Přesto k vám promlouvá víc, než byste čekali. Navzdory velkým místnostem pociťujete tíseň. Nepříjemný pocit. Depresivní úzkost, že vás někdo neustále sleduje. Mysteriózní náladu kazí jen zhoršená kvalita optimalizace. Na stěnách někdy blikají spoje textur a nápisy občas zůstávají nevykreslené.

To jsou drobnosti, které mi nevadí. Tak fanaticky jsem se zamilovala, že se ráda otočím na druhou stranu. Jenže Control mi dává košem. Jak se navyšuje herní čas, hromadí se chyby. Jako první se opožďuje vykreslení mapy. Bez ní hrát skutečně nejde. Možná, když jste vlastníky fotografické paměti. Následuje zasekávání obrazu po výstupu z nabídky hry. To se později přenáší do pohybu s mapou, až se nakonec dostane až do komplikovaných akčních pasáží. A to je hodně velký problém. Jsem na přestřelky slabší. To klidně přiznám. Proto je promítání diapozitivů pro mě konečná. Třebaže k němu nedochází často.

Studio opět doplácí na vizuální glorifikaci vlastního díla. Quantum Break ubíral výkon konzole pro oslepující práci s hmotou a Control dělá to samé. Krev je při soubojích nahrazena Hissem. Elementem, který přechází z kapalného stavu do aerosolu. Přestřelky jsou jedna velká olejomalba. Jak vojáky opouští síly, plní se prostředí omamnou párou. Zas a znova jsem zapomínala hrát, jak efekty braly v potaz proudy vzduchu. To je patrné při střelbě. Ale také při telekinezi a destrukci prostředí. I kdyby vás akce nebavila, její následky musíte obdivovat.

Ale počkejte, proč by vás akce neměla bavit? Vývojáři souboje navrhli tak, abyste využili všechny dovednosti. Servisní zbraň je sama o sobě dobrým nápadem. Jess nemusí tahat celý arzenál. Místo něho přetvoří zbraň na některou z libovolných forem. Ty přibližně zastupují munici běžné střílečky. Jako bonus se automaticky nabíjí. Čas k tomu strávený zastoupí telekineze. Házení předmětů, tlakové vlny, telepatie, štíty ze sutin, levitace a možná i něco víc.

Obě akční složky se doplňují. Nezkoušejte se hrou jen prostřílet. Nespoléhejte pouze na sílu. Jess není rytíř Jedi. A už vůbec ne terminátor. Navrch byste se připravili o skvěle vyváženou hratelnost. Že nemám v akčních hrách silné kramfleky, jsem přiznala. Přesné míření mi příliš nejde. Intuitivní volba zbraní je ve vývinu. A vidíte. Pobyt v Oldest House ze mě dělá poslední akční hrdinku. Jako by hra četla myšlenky a předvídala další krok. Ale telepatie v tom nebude.

Dobře rozvržené ovládání, pohled za zády a zjednodušená manipulace s objekty. Obrysy zvýrazňují vhodné předměty. Avšak jejich použití není kauzální. Pokud v zorném poli žádný není, energie vytrhne kus zdiva. Nebo podlahy. Po chvíli nad tím ani nepřemýšlíte. Jen si užíváte dynamické střety plné nápadů. Jak se mísí výbuchy s destrukcí je neuvěřitelné. A bavíte se od začátku až dokonce. Control akci postupně graduje. Nepřehání to s ní a neustále ji oživuje novými protivníky a prvky.

Začlenit zisk nadpřirozených schopností do příběhu, bylo chytré. Máte motivaci. Děj je neustále v běhu a hra nenudí. Vše z kategorie zbraň a postava řeší perky a crafting. Přirozený a nenásilný. Téměř nevíte, že něco sbíráte. Nebýt krabic v rozích místností. Jestli můžu poradit, hlídejte si třídu perků. Hodně vám usnadní vyvážení akce. A také výběr a správu inventáře. S ním mám jen jednu negativní zkušenost: demontáž nepotřebných věcí. Skutečně by se hodilo třídění podle kategorií a hromadné rozebrání.

Přeji titulu úspěch. Mám pocit, že hráči vyhlížejí daleko přitažlivější hry. Přitom Control má vše, co byste si mohli přát. Zároveň ctí autorský rukopis. Nechybí televize, rádio a hrané pasáže. Styl vyprávění v mnohém připomíná Alana. Práce s akční složkou naopak přináší to nejlepší z Quantum Break. Děj má tajemno a spletité vysvětlování. A rozbitý chod by měl opravit budoucí patch. Tak dejte klukům z Finska šanci.