Recenze: The Surge 2

Autor: Lindy Publikováno: 24.9.2019, 8:33

Publikováno: 24.9.2019, 8:33

Sociální sítě

O autorovi

Lindy

Lindy

Je autorem 263 článků

Miluji hry a to všech kategorií. Málo her ovšem dohraji do konce. Spíše mě baví objevovat a testovat nové věci. Jsem velký fanda hokeje a zejména NHL.

Co je malé, to je hezké a na velikosti nezáleží. Že bychom si spletli obsah recenze? Nikoliv, právě naopak. Citáty posilující sebevědomí malým vzrůstem, se na značku The Surge skvěle hodí. Už první díl vyprávěl o povstání jedince. O boji proti vzbouřenému systému, který pohltil vlastní tvůrce. A nechyběl ani pomyslný David, jehož odvaha zabíjela jednoho Goliáše za druhým. V doprovodu odvahy, vůle a nejmodernější technologie.

Kyberpunk a provázanost člověka se strojem není výsadou jen vědecko-fantastických románů, ale stále častěji nachází útočiště ve hrách. Od megalomanského projektu studia CD Projekt RED, po komorní hororové psycho ze stejné země. Někde mezi, i když blíže nezávislé scéně, stojí The Surge 2. Akční RPG plné brutality, deprese, beznaděje a skomírajícího města Jericho.

Stačila obyčejná nehoda dopravního letounu a pro metropoli o devíti čtvrtích se navždy změnil svět. Jediný přeživší se stal symbolem zkázy. Když padly základní lidské hodnoty, došlo na holý život. O něj neusiluje jen nebezpečný virus, ale také inteligentní nanotechnologie a zvrácení blázni. Když vyplave na povrch, že za nehodou stojí úlomek rakety, kterou se pokoušel zneškodnit hrdina prvního dílu, karty jsou definitivně rozdány.

Boj se vlastně jen posunul do nových kulis a štafetu odboje převzal vámi vytvořený hrdina. Warren je minulostí, ale jeho poselství žije dál. Stačí se dostat z policejní stanice, jejíž ošetřovna je vaší celou. Ale zuří vzpoura. Příčiny vzniku jsou mlhavé. Stejně tak vlastní minulost a historie Jericho City. Chladnokrevných vězňů se ale ptát nechcete. Toužíte po jediném, a to seznámit je s vašimi pěstmi.

První díl The Surge byl v mnoha ohledech nedotažený. Obtížnost s hráčem vymetala podlahu od prvních minut, prostředí se rychle slilo do stereotypu a hrdina měl méně charizmatu než plastová figurína. Nikomu to ale příliš nevadilo. Soubojový systém dominoval natolik, že všechny nedostatky posilovaly touho k dalšímu boji. A minimálně v oblasti akce se takřka nic nezměnilo. Nebo vlastně ano, protože je rychlejší, odladěnější a přizpůsobivější.

Celá váha soubojů leží na exoskeletu. Vnější pomocná kostra dává majiteli nadlidskou sílu. Zároveň mu umožňuje připojovat výstroj, kterou jen sotva naleznete ve skladu armádních dodavatelů. Možná v internetovém obchodu šíleného Maxe. Zisk nového vybavení se odvíjí od dvou věcí: od počtu energetických jader a od nalezených schémat, které mohou zastoupit již hotové zbraně. Proto se hned u prvního střetu dostává ke slovu systém cíleného útoku. Pomocí pravé páčky selektivně označíte nejcennější část protivníkova postroje. Po kovovém kočkování dojde na popravu a zisk cenné součástky.

Sekundární komoditou je šrot. Jediná měna, na kterou slyší obchodníci a mobilní ošetřovny. Ty slouží jako modifikační centra a checkpointy. Z kovového haraburdí vytvoří energii a při kombinaci s jinými materiály vylepší vybavení. Jelikož je celá hra prostý mix RPG, survivalu a roque-like titulu, vzhlíželi jsem k ošetřovně jako k modle. I když se často stala spíše rakví, po opuštění bezpečné zóny se zrak upřel na další v pořadí. Přitom nový styčný bod byl často na dosah.

Jestli jsme před vydáním měli obavy, zda se soubojový systém opět chytne, po pár minutách se rozplynuly. Cílené „loupání“ soupeře, je pořád zábavné. Výdrž je tentokrát o něco větší a obtížnost lépe odstupňovaná. Tudíž, i když při východu z policejní stanice čeká první boss, je mnohem intuitivnější mu čelit. Značnou výpomocí jsou implantáty. Z nabíjené baterie mohou doplňovat zdraví, přičemž jiné sníží spotřebu výdrže. Další naznačí směr výpadu protivníka nebo pomůžou redukovat způsobenou újmu.

Kombinací je více než moc. Proto má menu hned několik volných slotů na různé šablony. Při montování výzbroje se hodí alespoň trocha strategického myšlení a předvídavosti. Zbraně o několika druzích jsou základ, mohutné (přesto lehké) brnění nezbytnost. A tentokrát se hrdina neobejde ani bez dronu. Primitivní stroj toho možná moc neumí, ale s dobrých upgradem dokáže zastat pořádnou palebnou sílu. Jako bonus má pár zbytečností, které vám mohou přinést šrot takřka za nic.

Když se vše spojí dohromady, je The Surge 2 neskutečně zábavnou hrou. Útoky dle různého časování tlačítek, bloky s protiútokem, šílené zbraně a brutalita hraničící se zbytečností. Při dobře odehraném střetu je finále zakončeno zpomaleným záběrem. Jelikož animací není příliš, po čase bychom se bez nich obešli. Ale běda, jak chvíli chybí. To už netrpělivě poposedáme, kdy se bude čtvrtit tělo nebo trhat hlava.

Kladné body připisuje do značné míry jednoduchost. Systém je sice komplexní, ale jeho plné zapojení probíhá pozvolna. Tentokrát si to hra může dovolit. Má na to čas, děj a prostor. Po hodině se v Jerichu cítíte jako ryba ve vodě. I když často umíráte a některé pasáže znáte nazpaměť. Chtíč překonat sám sebe a touha poznat prostředí nepustí. Koridory pojí zkratky, které jen čekají na objevení. Jen pozor, komu pomáháte.

Větší svět dává volnost četným vedlejším úkolům. Až jsme se divili, jak proradní někteří obyvatelé dokáží být. Námět nevzešel z cenami ověnčeného díla, ale využívá základní premisy o rozvrácení společnosti a vyplavení základních lidských pudů. Jak seznam labilních pacientů zapadlého sanatoria. Orientační mapa při plnění úkolů příliš nepomůže, za to česká lokalizace ano. Snáze se tak dostanete také k bossům. Ti mají dobré vystavění a zajímavě pojaté obrany. A rozhodně neplatí, že stroje musí být nebezpečnější než humanoidi.

Ohledně češtiny bylo vše sporné řečeno před vydáním. Nejdříve být aplikována nemohla kvůli chybějící lokalizaci dashboardu. Nakonec byl problém evidentně jinde a titulky máme. Jejich kvalita je dostačující na jednoduchou skladbu dialogů. Vyložené nesmysly byste potkávat neměli. Spíše momenty, kdy jste zvyklí na jiný termín nebo odlišný slovosled. Důkaz máte ihned v menu pod možností přepnutí účtu.

Možná budete překvapeni, ale The Surge 2 má i malou formu multiplayeru. Nebo spíše funkci sdíleného světa. I když se hráči nikdy přímo nepotkají, po zabití po nich zůstane trocha šrotu, kterou vidí ostatní. Dalším sdíleným prvkem jsou graffiti a bannery. Princip označování zajímavých míst se zvrhnul do pouťové přehlídky různých obrazců a po chvíli jen otravoval. Myšlenka banneru je zajímavější, protože vyberete místo, kam umístíte malou podobiznu. A čím méně hráčů ji objeví, tím je odměna vyšší. Přesto můžete vše ignorovat přepnutím do offline režimu hry.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Záchrana světa tentokrát probíhá ve městě, ve kterém vyrostl příběh, prostředí a především akce. Souboje jsou lépe uchopitelné, mají větší šťávu a zrychlují hru. Navíc se mohou opřít o masivní inventář výzbroje. Zbytek je genetický ekvivalent jedničky, jehož různorodé prostředí maskuje jednoduchý žánrový koncept. Škoda, že autoři lépe nevyužili nový svět a nevěnovali větší pozornost optimalizaci. Některé lokace slouží pouze jako dějový most. Výpadky frekvence snímků a textur pak prozrazují, že tvůrčí limity jsou nebezpečně blízko.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»