Xboxweb.cz

Jako malá jsem chtěla být ledasčím. A lampička dětského pokojíčku byla svědkem, že zvířata nezůstala bokem. Ale včely mezi má přání nepatřily. I když jsem přímo milovala strašpytla Vilíka a rozvernou Máju, život jejich skutečných předobrazů mě nezajímal. Neproháněly se savanou jako lvice. Neskákaly ve vlnách jako delfíni. A už vůbec nekroužily výšinami jako orel. Místo toho létaly po loukách. Hromadily pyl, aby jim výsledek nakonec sebral člověk nebo vetřelec živočišné říše. A takový život není veselý. Nebo se mýlím?

Je dále otázkou, co o životě včely běžný člověk ví. Rozezná ji vůbec od vosy nebo sršně? Vzpomene si na ni při koupi medu? Nechá ji odletět, když k němu zabloudí domů? A nabídne ji sladkost při vyčerpání? Nezkouším vás nachytat. Jen připravuji na fakta, která herní formou zkouší předat hra Bee Simulator. Přes všechny humorné berličky a primitivní můstky jde v jádru o edukativní titul. O oslavu pruhovaných dělnic a kroniku včelího rodu. Čekejte proto hru spíše pro mladší cílovou skupinu.

Na tu čeká včelka nováček a jako základ kampaň o několika kapitolách. Seznámení s úlem, včelí královnou a životním posláním je pouze začátek. První opuštění úlu je mizivý krok pro roj. Ale velký skok pro bzučícího tvorečka. Svět inspirovaný Central Parkem jen volá po prozkoumání. Nabízí vše, co ten skutečný. Květy bohaté na pyl, kempující lidi, malou zoologickou zahradu. I když není zprvu příliš zajímavý, ty největší krásy ukáže až později. Mezitím se ze včelky stává pracovnice dne, záchranářka, bojovnice a nakonec hrdinka.

Sice jsem vzala příběh ve zkratce, ale realita není o moc delší. Samotná kampaň nepřekročí tři hodiny. Mých pět tvoří z menší části poletování po okolí. Průzkum prostředí a plnění úkolů. Těch je hodně počty. Ale mnohem méně náplní. Jako včelka toho příliš dělat nemůžete. Závodit s ostatními, sbírat pyl, hledat ztracené mladice, „tančit“ a bojovat s otravnými obyvateli parku. Po celou dobu hra zapisuje zajímavosti o včelstvu, důležité nápovědy k hraní a objevené druhy. Nejdůležitější pak mají místo v úlu. Jako medové sochy.

Námět má neskutečný potenciál. Nezdá se to, ale park by mohl skýtat desítky různých výzev, překážek či hlavolamů. Vývojáři, místo trochy nadšení z vlastní práce, opakují dokola stále to samé. Replikací pohybů včely ukazujete směr ostatním. Za pomoci tlačítek „X“ a „Y“ poměřujete síly s protivníky. Honíte se zvýrazněnými kruhy. A mezitím si plníte opylovací povinnosti. Na ploše samotné kampaně je náplň dostačující. Ve chvílích, kdy se děj začne opakovat, přijde drobná novinka. Jako únik z pavučiny nebo přepravování malých věcí. Ale. Funguje to pouze těch pár hodin. Jakmile se úl otevře volné aktivitě, svět obejme prázdnota.

Park působí jako Matrix. Ale v hodně raném stádiu. Obraz skutečného světa simuluje život, přesto mu chybí kouzlo prostoty a „duše“. Veškeré dění se skládá z několika sekvencí a jednoduchých skriptů. Včelka může například obtěžovat lidi nebo zvířata. To je místo pro minihru, kdy uhýbáte novinám naštvaného otce rodiny. Nebo prostor pro překážkový únik před rozzlobeným psem. A co takhle slalom v botanické zahradě při honičce s papouškem? Smůla. Nic z toho ve včelím simulátoru není. Zahnání nezbedného děcka jsem absolvovala dvakrát. Stejným počtem jsem zkoušela propichování balónků. Obojí aktivity, jejichž smysl je v této hře zcela zbytečný.

Přitom nelétáte jen venku. Nadšením jsem poposedla, když moje krovky zavítaly do kuchyně. Ideální místo na rozvinutí zajímavého příběhu nebo epizody. Místo toho mě okamžitě úkol vytáhnul zpět ven. Smradlavou kanalizací a za pomoci mouchy, kterou už jsem poté také neviděla. Je velká škoda, že se nikdo nezaobíral lepší stavbou děje. Ještě větší, že nedal prostor vedlejším postavám. Bee Simulator by nikdy nebyl Bee Movie nebo jiný animák. Ale mohl včelí komunitu povýšit. Na něco víc než snůšku navazujících epizod.

Náznaky dobrých myšlenek se občas objevují v dialozích. Originální dabing rád využívá souzvučnosti slova „bee“ s jinými anglickými výrazy. Neříkám. Pár kombinací skutečně míří na malé, ale objeví se i dobré přesmyčky. Když už zmiňuji malé hráče, titul dostal PEGI 7. Což mi přijde směšné. Známku totiž zvýšilo násilí. Pod ním si představte včelu s vosou, jak do sebe naráží. Větším dramatem jsou i skluzy ve fotbale. A přitom ten se pyšní nejnižší hranicí. Do parku tak klidně vyrazte s ratolestmi mladšími sedmi let. Můžete hrát s nimi na rozdělené obrazovce, a přitom podebatovat o zajímavostech, které české titulky přinesou.

Ovládání včely by měly zvládnout. Svým způsobem jde o malý dron. Nebo velice obratnou helikoptéru. Fyzika letu je velice příjemná a bere v potaz vítr nebo váhu. V lepší orientaci prostorem pomáhá jak pohled ze včelí perspektivy, tak sympaticky řešený kompas v horní části. Jeho kouzlo objevíte až při volném režimu. Mise jsou vždy viditelně značeny. Jen ikona se občas ztratí v průměrné grafice.

Příliš nevěřte propagačním obrázkům. Konzoli nejspíš neviděly, protože výsledný dojem nezachrání ani 4K s možností HDR. Mimo včely a hmyz jsou obstojná snad jen zvířata v zooparku. Zbytek zabalil detaily do takové cudnosti, že by i matka představená zůstala strnulá. Řada textur snad ležela poslední dekádu v šuplíku. Tvůrci si otevřeným světem vystavěli vlastní gilotinu. A nesou si ji s bolavými zády. Jelikož včelka může přistát kdekoliv, obludnost půdy nebo řídkost porostu nemají šanci uniknout oku.

Jsem na rozpacích. Jako dítě bych za Bee Simulator byla šťastná. Venku déšť, a tak sedím u televize a poletuji po rozkvetlém parku. Doplňuji lexikon, sbírám pyl a objevuji taje otevřeného světa. Občas prolétnu kolem úkolu, tak ho splním. A zase si letím po svém. Druhý den dělám ve škole chytrou. Kolikrát včela mávne křídly a kolik musí nasbírat nektaru z květů. Dospělým pohledem je však hra hodně poddimenzovaná. Náplň a zpracování neodpovídají koncové ceně. Kampaň je krátká a pozdější náplň opakuje pár herních prvků dokola. Je na vás, kým se cítíte.