
Recenze: Hunting Simulator 2
Sebereflexe je dobrá vlastnost a řekněme si, že nám hráčům občas chybí. Od aut chceme reálnější jízdní model, ale zároveň dobrou ovladatelnost jedním prstem. Po akcích vyžadujeme bravurní balistiku, abychom se vzápětí rozčilovali, že je ta střelba až moc reálná. A po simulátorech žádáme zhmotnění skutečných prvků, avšak za hodinu kňouráme nudou. Víme tedy co vlastně chceme? Nejspíš ne. Aspoň v tom tentokrát nejsme sami, protože studio Neopica bloudí na rozcestí také.
Když je hra špatná od menu po titulky, vlastně jí ten neúspěch i přejete. Protože konfrontovat váš herní vkus s nedokončeným šmejdem může jen blázen. Situace je ale zcela jiná, pokud vás hraní nebaví, a přesto vidíte dobře fungující postupy. To se týká především chování zvířat. Mají rozdílné návyky podle denní doby. Na druhou stranu respektují své trasy a teritoria. Jakmile dojde ke zranění zvířete, návyky se poruší a cíl klidně zaběhne i k predátorovi, jen aby se zachránil. Zároveň výstřel vyplaší vše v okolí, tudíž můžete příští minuty chytat leda tak lelky. Neméně ambiciózní je i stopování. Pes může kdykoliv ztratit pach nebo se zamotat do shluku stop. Až si někdy říkám, že ta krvácející bestie přešlapovala na místě schválně.
Navzdory vší sterilitě je na titulu něco, kvůli čemu si ho pustíte opakovaně. Na půl hodiny, na hodinu, ale pustíte. Těžko říct, co to vlastně je. Jestli ego dychtící po nové hlavě na zeď nebo chuť po klidu, kterou chození nabízí. Ozvučení není dokonalé, ale atmosféra liduprázdné divočiny funguje skvěle. Se sluchátky a z pohledu první osoby může venku řádit amazonský liják a já si štráduji podél řeky se sluníčkem v zádech. Na druhém břehu právě sedá hejno kachen, na hřebenu hory vykukuje muflon a za zády slyším řvaní medvěda. Tohle běžně nezažijete.
Verdikt
Až se někdy ráno probudíte a řeknete si, že by to zrovna dneska šlo, vydejte se na lov bez rizika. Hunting Simulator 2 vás vybaví bohatým arzenálem, kopou příslušenství a aktivní blecholapkou. A až se nabažíte umělé krásy přírody a zažijete běh z Ameriky do Evropy se zdechlinou v batohu, vrátíte se rádi do reality. Ono by to skutečně šlo, ale hratelnost podává lovení tak sterilním a suchým způsobem, že raději půjdete zabíjet hmyz plácačkou na mouchy. Hezky zpracované mapy a chovaní zvířat nezachrání nudnou herní náplň, které chybí viditelný cíl či progres. Do jisté míry by pomohla kooperace, ale multiplayer ve hře absentuje úplně. Titul tak může být dobrým simulátorem, ale hrou?
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.























