Xboxweb.cz

Odpočinkové hry mají v herním světě dozajista svoje místo. Není nad to si po náročném dni sednout ke konzoli a místo střílení či přemýšlení nad nějakou strategií se jenom tak toulat herním prostředím. Samozřejmě nemusíme k tomu využít specializovaných her, ale i v GTA, Kingdom Come nebo vlastně v jakékoliv hře s otevřeným světem si hráč najde chvilku, kdy se může jenom tak kochat.

Právě z těchto pohnutek jsem si pro recenzi vybral na první pohled velice odpočinkově vyhlížející hru Aery – Little Bird Adventure. Hlavní roli zde ztvární pták, se kterým budeme létat a skrze jednotlivé úrovně si zopakujeme vývoj lidstva. Přeci jenom připomenout si naší historii není nikdy od věci a navíc, v případě úspěchu by se hra mohla dát použít také pro děti.

Pozitivní je, že se u hraní moc dlouho nezdržíte. Průchod mi zabral necelou hodinu, během které jsem hned na první pokus a bez jakýchkoli opakování získal všechny achievementy. Pro jejich lovce se tak jedná o hru snů, protože takhle rychle jsem si 1000G snad ještě nikdy nepřipsal. Možná bych se nezlobil, kdyby to tak bylo u více her, protože ne každý jistě touží po tom dohrát nějakou hru 20x, aby všechno získal, ale to už je jiné téma.

Krátká herní doba u této hry není chybou, ale spíše předností. Být o hodinu delší, už bych ji na jeden zátah nedohrál a usnul při tom. Celá herní náplň je jedna velká nuda a každý walking simulátor strčí Aery hravě do kapsy. Je škoda, že celá myšlenka průchodu lidskou historií je zabalena do tak nudného kabátku.

Na začátku mi přišlo, že herní náplň by mohla být pestřejší, než jenom průlet skrze kontrolní body. Nicméně jedná se o odpočinkovou hru, co nás nechtěla zahltit nějakým přehnaným úsilím o dokončení. Bohužel vývojáři nezvládli udělat správně ani tak jednoduchou mechaniku, jako je ovládání ptačího hrdiny. To je hodně nepřesné, odezva podivná a celkové chování opeřence je dost často k vzteku, než k radosti.

Přesnost je důležitá zejména z toho důvodu, že v některých mapách jsou kontrolní body pro průlet na špatně dostupných místech, takže „umřít“ se prostě musí. Pokud narazíme do nějaké překážky nebo tak, musíme do úrovně odstartovat znovu od startu, což je trochu otravné. Naštěstí nejsou jednotlivé mapy nijak extra velké.

A to je další nedostatek, jednotlivé úrovně. Nejsou moc velké, jsou nudné, statické, takže tady měli vývojáři máknout podstatně víc. Navíc jsou oblasti bodů průletu plné bugů, kdy jakože nabouráme do překážky, i když široko daleko nic není. Neřeknu, kdybych se nějak extra toulal po mapách, ale snažil jsem se o čistý průlet a aspoň tohle by snad vývojáři měli být schopni odladit na první dobrou.

Jediné pěkné, co mi nakonec z celého Aery zbylo, je hudební podkres. Ten hezky pasuje do odpočinkového konceptu a příjemně dokresluje jednotlivé éry lidstva. Je sice pravda, že i ten by mohl být rozmanitější, ale jak říkám, chtěl jsem na hře najít alespoň něco pozitivního.