Xboxweb.cz

Dnes, v prvním kvartálu 21. století, již není tak jednoduché vymyslet originální herní koncept – za 40 let intenzivního vývoje her už tu bylo spousta fundamentálního řečeno. Ano, je to čím dál těžší a těžší vymyslet něco nového – něco co tu ještě nebylo, zároveň to nebyl ale paskvil a dalo se to slušně hrát. Není tedy divu, že většina herních firem sahá raději po osvědčených konceptech  – vývoj her je drahý a selhání přináší ekonomickou ztrátu a špatnou pověst vývojáře,

Jsou však vývojáři, kteří jdou stále proti proudu a snaží se dělat věci novým způsobem– jenže často je to tak, že vývoj takových her je v podstatě sponzorován – v případě recenzované hry Lost Words Beyond the Page se na financování hry významně podílel například Britský fond pro mladé vývojáře, který čerpá prostředky od britské vlády. Na jednu stranu je skvělé, když mladé talenty ve vývojářské branži nespolkne hned žravá korporace, která z nich udělá poslušné kolečko v obřím soukolí na vydělávání peněz akcionářům, na stranu druhou je ovšem otázka, jestli jsou tací vývojáři pod dostatečným tlakem a takových příležitostí si váží.

Dnes se tedy podíváme na jednu takovou záležitost – Lost Words Beyond the Page je takovým zajímavým žánrovým mixem- jsem li nucen abych hru někam zařadil, asi bych použil spojení „narativní plošinkova“. Hra ale obsahuje i adventurní prvky a hrátky se slovy částečně podobné hře Scribblenauts. Je to tedy poměrně inovativní záležitost, žánrové mixy tohoto druhu nevídáme příliš často.

Hra je z jedné části tvořená reálným světem mladé dívenky Izzy, které onemocní milovaná babička. Tato část hry je vyprávěna formou graficky krásně zpracovaného deníčku – vůbec umělecká stránka hry je její nejsilnější stránkou – ve kterém se dozvídáte o pozadí a příběhu Izzy a její rodiny. Jako dítě samozřejmě Izzy ale částečně žije ve světě fantazie a při vážném onemocnění babičky se více obrací do fantaskního světa  Estorie, kde si i plní svůj sen stát se spisovatelkou. Svět reálný a svět fantazie se tedy protínají – zatímco reálný svět je vyprávěn pomocí interaktivního grafického deníčku, fantazie je vyprávěna formou poměrně jednoduché, nicméně hezké plošinovky. Jak jsem již zmiňoval, tak hra je velice umně nakreslena a hudebně podkreslena, což se pochopitelně podepisuje na atmosféře hry a následně citové angažovanosti hráče. Určitě dokáže zasáhnout člověka do srdce, zvláště pokud jste jako dítě o někoho blízkého přišly, nebo jste  prostě schopni základní lidské vlastnosti – empatie. Klíčovým prvkem je samozřejmě prolnutí reálného a fantaskního světa – které slouží pro Izzy jako jakási terapie a nástroj k pochopení složité a smutné reality odcházení blízké osoby.

Příběh pro hru napsala Rhianna Pratchett, etablovaná autorka, která má za sebou již scénáře pro velké množství kvalitních her (Prince of Persia 2008, Mirrors Edge, Rise of Tomb Raider). Pokud se pozastavíte nad jejím příjmením, nejedná se o náhodu, jedná se o dceru legendárního sira Terryho Pratchetta, autora Zeměplochy. Na formě vyprávění jsou její zkušenosti znát, vše do sebe zapadá a vyprávění je podáváno poutavě. Problém pro našince bude samozřejmě v naprosté nezbytnosti alespoň středně pokročilé angličtině, bez ní se při hraní této hry prostě hráč neobejde.

Dostáváme se k hratelnosti, a bohužel pro tento počin, tato zásadní vlastnost není její nejsilnější stránkou. Je to škoda, protože část hry, odehrávající se v podobě interaktivního deníčku, kdy postavička Izzy  fyzicky přeskakuje věty a otevírá nová slova, aby mohla přejít na další stránku, je samozřejmě poměrně nezábavná. Hratelnostně zábavnější část by mělo být ponoření se do vymyšleného fantasy světa Izzy – jenže plošinovka je příliš primitivní, nepředstavuje velké výzvy a hodně mechanismů se opakuje. V zásadě od jiných plošinovek se liší tím, že Izzy má k dispozici magii, kdy pomocí slov, (např. Rise – Zvedni) může manipulovat s překážkami. Těchto slov celkově není mnoho, takže variabilita interakce s prostředím je omezená. Hádanky jsou také většinou jednoduché. Naštěstí během Izzyna cestování Estorií se alespoň často mění prostředí, které je moc hezky nakreslené. Celá hra se dá dohrát za přibližně 4 hodiny čistého času.

Ohledně technické části hry – hru jsem testoval na Xbox Series X, kdy nelze nic vytknout. Nejedná se ale o náročnou hru – běží krásně plynule a nenarazil jsem na žádný problém – věřím tomu, že podobné to bude i na slabších konzolích.