Xboxweb.cz

Na pořádný válečný singl se čeká déle než na očkování proti netopýří chřipce. Prostor tak mají menší tvůrčí celky, jejichž ambice nesahají k milionovým prodejům, ale k pořádné atmosféře, vytříbené hratelnosti a zajímavé zápletce. Když jsou navíc tématem Sověti toužící rozpoutat světovou válku, je duše tuzemského hráče ochotna zahodit vidle, řízky i pivo a okamžitě vyrazit střemhlav na Moskvu. Nebo aspoň do nejbližšího obchodu pro ruskou zmrzlinu a ruské vejce, které na protest spláchne do záchodu. Remaster hry Beyond Enemy Lines se tak zdá jako povinnost pro fanoušky akce a studené války. A vlastně ano, protože něco podobného se jen tak nevidí.

Vydavatelství Polygon Art se rozhodlo, že po loňském roce, kdy vydalo pokračování „hitu jaký svět neviděl“, opráší první díl. Dá mu lepší vizuál, vylepší AI a nechá vás kradmě likvidovat ožralé Ivany a pátrat po chipu vedoucím k zániku svobodné společnosti. To je vítaný krok, neboť za 569 Kč dostanete hru moderního vzhledu, kde si užijete hned dvě kampaně. Hlavní vás zavede do horských základen, přičemž dodatečná otestuje účinnost zakoupeného termoprádla. Vše v doprovodu promyšleného stealth systému, unikátního palebného modelu a umělé inteligence, kterou by americká armáda mohla vyvážet do všech rozvojových zemí dosud neobjevených kontinentů.

Tím končí fabulace a začíná realita. Téměř nic, co je uvedeno v popisku produktu v obchodě Xbox Store není pravda. Možná tak zápletka, kterou však vypráví cutscény starší než mé maturitní vysvědčení. Po zapnutí hry jsem obešel třikrát byt, abych se přesvědčil, že pod balkonem nestojí fungl nová Škoda Felicie, v televizi nevysílá volaný ředitel Železný a rádia nedecimuje Máma od Luneticů. Pokud si takto v Německu představují modernizovaný titul, nechápu, že dnes po spolkových zemích nejezdí povozy tažené osly. Protože ani na koně by se nebožáci nezmohli.

Nejde jen o modely postav, domů a zbraní, jejichž kvalitu předčí i vystřihovánky z ABC. Jde o existenci herního světa jako takového, který drží pohromadě jen náhodou, nadšením, lepidlem od soudruhů z NDR a tím, co vám zůstane na pyžamu po bujaré noci se sebou samými. Vzájemně se prolínající předměty, neviditelné překážky, průchozí zdi, zábradlí existující jen vizuálně a hlavní postava, které zbraň neustále zalézá do okolních modelů. Tak se děje mimochodem u všech vojáků, takže se hra přímo hemží zazděnými samopaly a těly ve dveřích. Obdobně zdařilým pojetím převládá i zvuk. Hned v úvodu jste doprovázeni zvukem neexistujícího vrtulníku, který brzy střídají soundtrack o dvou motivech, výkřiky vojáků s jedním dabérem, kroky postrádající prostorovou orientaci a zvuky zbraní nahrávané při okresním přeboru v airsoftu.

„To bude forma žertu, jehož pointa teprve přijde,“ napadlo mě při pokračujícím hraní. Jakmile jsem objevil kouzlo chybějících animací při změně zbraní a podvody nepřátel, opustila mě i ta nejtemnější část černého humoru. Jak bývá dobrým zvykem, zbraně je nutné přebíjet. To jen Sověti zřejmě objevili runy na plné zásobníky, a tak mají kontinuální palebnou sílu větší než mafiáni v hongkongském akčním filmu Johna Woo. Stanutí v křížové palbě je tím pádem automatická poprava, protože ovládání nereaguje dostatečně rychle, balistika střelby má fyziku na základě dětské flusačky a autoaim se zběsile drží jedné postavy. Dlouho jsem bádal, co dělám špatně. Mám snad gamepad držet opačně? Nestačilo by jen dodržovat úvodní rady o hledání alternativních cest a plíživém postupu?

Titul měl pravdu a já se během hraní stále častěji plížil. Ovšem do ledničky, abych si obalil nervy sladkým a medicínou z Moravy. Jestli autoři dali levelům vícero cest, tak si prosím jejich atlas. Ve dvanácti misích jsem nenarazil ani na jeden případ několika možných řešení. Jasně, můžu obejít tábor z druhé strany, ale tím se nic nezmění, protože postup vždy sklouzne do přestřelky nebo do naprosto dementní likvidace na dálku. AI je totiž tak promyšlená, že se nechá mile ráda ostřelovat z desítek metrů do hlavy, aniž by se pohnula. Právě díky ní je stealth postup naprosto nemožný a vývojáři vám jen ironicky plivají do tváře, když doporučují herní mechaniky, kterých není možné dosáhnout.

Na věži je voják, pod ní další. Spodního berete netlumeným AK47 a ten horní reaguje jak? Stále kouká na horizont jak indiánský náčelník. Neslyší, nevidí, má v paži. Jakmile se však přiblížíte do jeho zad, okamžitě se otáčí a kropí co mu automat stačí. Jiný případ jsou interiéroví mamlasové. Ti naopak slyší vše. I to, co se neděje. Tudíž se můžu plížit jak zmije polem a je mi to úplně k ničemu. Dokonce jsem byl slyšen i bez hnutí a přes čtyři místnosti, čímž se AI definitivně řadí mezi elitu ve své třídě. Že se postavy neustále někde zasekávají, nelogicky běhají a nemají ponětí o dění kolem sebe, je už jen drobnost ve srovnání se vším ostatním.

Když se připojí chybějící checkpointy v misích, téměř nulové nastavení a nemožnost do něj během hraní vůbec vstoupit, vyjde to nejhorší, co se mi za poslední léta dostalo do ruky. Jestli byl Cyberpunk 2077 haněn a jeho tvůrci posíláni do uranových dolů, pak nevím, co s Beyond Enemy Lines. Hra v tomto stavu nemá být dostupná na prodej, protože vědomě klame v popisku. Je špatná po všech stránkách a nemá jediný prvek, který by fungoval. Byť jen na moment nebo v rámci jakéhosi přechodného stavu.