RECENZE: Pile Up! Box by Box

Autor: p.a.c.o Publikováno: 1.9.2021, 7:00

Publikováno: 1.9.2021, 7:00

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3262 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé lepenkové krabice procházejí velice obezřetně.

To tak nějak mohlo odstartovat trend kartonových her, kterého se chytilo Nintendo a do tohoto světa pustilo celou řadu svých her v čele s Mariem nebo Yoshim. Tudíž ve výsledku není ani tolik překvapivé, že se objevila další hra s krabicemi a kartóny v hlavní roli. A jak jsem zmínil, krabice se hned vydaly za dobrodružstvím, na jehož konci je záchrana kartonového světa nebo pomoc bližnímu. Tak nějak by se v kostce dala shrnou námi recenzovaná hra, Pile Up! Box by Box.

Kostky (krabice) jsou totiž to, oč tady poběží, ale nebojte, o žádný Minecraft nejde. Abych byl konkrétnější, hlavní hrdina je kartonová krabice a jelikož jde o kooperativní hru, může si k sobě přibrat až tři další kamarády. A tím jsem se dostal k prvnímu problému podstatně dřív, než jsem si původně myslel. Celá kooperace je ve hře úplně k ničemu. Levely totiž nejsou koncipovány pro tolik lidí a hrát ve čtyřech musí být pro dva z těch čtyř hrozná nuda. Jediné ospravedlnění by tak nabízela varianta, kdy hrajete se svým potomkem, který ještě není tolik zdatný, takže během hraní potřebuje pomoct. To tady jde na druhou stranu velice dobře.

Ještě je tu jedno místo, kde měla kooperace fungovat, ale také to úplně nedopadlo podle představ. Během hraní můžeme v tajných zákoutích najít bonusové minihry, které zde zastupují staré arkádové automaty. Nápad jistě skvělý, nicméně provedení kulhá na obě páčky. Všechny minihry jsou totiž hrozně nudné a do krabicového světa se tak úplně nehodí. Je to škoda, protože jak ukázalo třeba It Takes Two, dají se vymyslet hodně zábavné a originální minihry.

S přístupností jde ruku v ruce také vyprávění příběhu. Tvůrci si vystačili pouze s obrazovou formou a hudebními podkresy, takže zde nejsou žádné texty. Jediné jsou ty, které se na začátku ukazují jako tutorial a ani ty nejsou díky lokalizaci problém. Ano, také mě to při spuštění hry překvapilo, ale je opravdu pěkně otitulkovaná, takže se nikdo nemusí bát, že by minul nějaký důležitý prvek hratelnosti. Na druhou stranu nechci znít jako hnidopich a buďme za češtinu rádi, ale je s podivem, že jí poslední dobou dostávají hry, u kterých je ve výsledku vlastně skoro úplně zbytečná.

Jak praví klasik, nejdůležitější je hratelnost. Ta během úvodního světa nebyla vůbec špatná a docela mě hraní bavilo. Zlom nastal už ve druhém světě, kdy jsem ztratil skoro veškerou chuť a energii ve hře pokračovat. Nebylo to tím, že by nepřišla obměna, to ne. Jak bývá u těchto her zvykem, mění se nějaký stěžejní prvek nebo hratelnost, s nímž pracujeme v rámci daného světa. V prvním to tak je lepivá v kostka, ve druhém létající. Jako obměna to vůbec nebyla špatná, ale díky problému, ke kterému se dostanu hned na dalších řádcích, přestalo všechno fungovat.

Tím problémem je ovládání. Krabice po všech površích podivně kloužou a ovládání je tak hodně nepřesné. To samé platí i pro otáčení, kdy dostat krabici do chtěné pozice je výzva sama o sobě. To v kombinaci s nutností spoustu situací vyřešit opravdu přesně, působí hromadu problémů. Vzhledem k tomu, že hra staví na logických puzzlech a přidává skákací částí, kdy skok také není nijak jisté dovednost nám svěřených krabic, je vám jasné, že tohle prostě nemůže fungovat.

A když už náhodou odhadnete skok nebo si připravíte ideální pozici, selžete, jelikož kamera danou scénu nezabírá z ideálního úhlu. U skákačky snad nemůže být nic otravnějšího, než když kvůli špatné kameře, která se zde navíc nedá manuálně, skočíte někam jinam a zdánlivě snadnou část člověk musí hráč několikrát opakovat. Za normálních okolností bych uznal, že je třeba fakt docela těžká, ale tady je všechno opakování opravdu způsobené kombinací nepřesného ovládání, a ne úplně přívětivě udělané kamery.

Hru pak už nezachrání ani opravdu vydařené grafické zpracování, které doplňuje příjemná hudba. Na kartonový svět je radost pohledět a všechno opravdu vypadá, jako by to před chvílí někdo vystřihl. Jednotlivé světy jsou příjemně různorodé a velice pěkně propracované. Asi nemusím podotýkat, že s tímto naše konzole rozhodně nebudou mít problém. Navíc za posbírané malé krabičky a lepící pásky se dají odemykat nové skiny na krabice nebo v rámci úrovní odemykat bonusové úrovně.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Pile Up! Box by Box mohlo být zajímavým kartonovým dobrodružstvím pro celé rodiny, ale vzhledem k nepřesnému ovládání a nepřehledné kameře to úplně jasné doporučení není. Co naplat, že grafická stránka se povedla a česká lokalizace také jistě udělá radost. Když se to nedá pořádně hrát, přijdou všechny ostatní snahy vniveč. A přesně to je případ i této hry, i když je fakt, že cena za ní není kdo ví jak obrovská a to by jí právě mohlo trochu hrát do karet.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»