Xboxweb.cz

Za sebe musím říct, že v žánru čistokrevných stříleček posledních pár let opravdu strádám. Ty časy, kdy jich do roka vyšlo několik a člověk si mohl vychutnat nespoutanou jízdu s vůni střelného prachu po kolena v krvi nepřátel, jsou ty tam. Zůstalo pouze pár přeživších, a ještě méně z nich vychází každý rok. Poslední stálící je v tomto směru Call of Duty, které rok co rok přináší nový díl. Výhodou téhle série je fakt, že se o ni starají tři vývojářské týmy, které mají svou vizi o tom, jak by daný díl měl vypadat.

Máme tady špionážní část Black Ops od Treyarchu potažmo Raven Software zkoušející různé prvky, včetně vypuštění kampaně. Pak takové mixy všeho možné, jako například posledně druhá světová válka v rámci dílu Vanguard od Sledgehammer Games. Nakonec, nikoliv však poslední, je tady můj největší favorit – moderní válečnictví od Infinity Ward s jednotkou Task Force 141 a kapitánem Pricem v hlavní roli, kterému však v posledních dílech úspěšně sekundují i další postavy.

A právě Modern Warfare hlásí po třech letech návrat a další díl. Aby se to nepletlo, nese označení Modern Warfare II a opět se podíváme na téma terorismu a světové hrozby po celém světě, s níž se budeme muset vypořádat. Singlplayer tedy nechybí a samozřejmě ani nezbytná multiplayerová složka. Ta zatím není úplně kompletní, protože oznámený Warzone 2.0, stejně jako další herní režimy a mapy dorazí o něco později. Ty šťastnější redakce měli nepatrnou výhodu v tom, že mohli kampaň zkoušet o něco dříve a tím pádem měli recenze dvě. My takové štěstí neměli, takže se v tomto elaborátu podíváme na zoubek oběma složkám hry.

Začal bych tím, na co se osobně vždycky nejvíc těším – kampaň. Je mi jasné, že spousta hráčů si nové CoD kupuje hlavně kvůli multiplayeru, ale já si rád užívám tu akční střílečku, kterou zrovna Modern Warfare umí podle mého názoru nejlépe. Nejnovější díl svým způsobem navazuje na ten předchozí z roku 2019, takže potkáme staré známé z jednotky Task Force 141, ale také další postavy jako třeba vedoucí odboje Farah nebo generála Shepherda. Hlavním záporákem snažícím se zničit svět se tentokrát stal major Hassan Zyani z iránských jednotek Quds Force. Ten se spojil nejen s Užiskou teroristickou organizací Al-Qatala, ale finanční zdroje a další podporu mu zajišťuje také mexický drogový kartel Los Alamos.

Tato pestrá skladba národností dává tušit, že se v rámci záchrany světa před raketami a drogami podíváme na spoustu míst. Vyrazíme do pouští Uržikystánu, navštívíme centrum a kanály Amsterodamu nebo mexicko-americkou hranici. Ovšem zachraňovat budeme i naše přátele ve zbrani, kterých se zmocní nepřátelé buď v Mexiku nebo v Uržikistánu. Dojde na několik zvratů, spoustu akce a střílení, takže klasická šablona, která nikoho nepřekvapí. Na druhou stranu funguje opravdu dobře a byť příběh není nijak originální nebo převratný, užil jsem si ho, a dokonce se těším, že si ho zase několikrát projdu.

Hra střídá akční pasáže s těmi pomalejšími a místy jsem měl pocit, že bych mohl jít opravdu hodně nenápadnou cestou, než kterou jsem nakonec zvolil. Občas se dokonce koridory až nečekaně otevřely, ale nebojte, naskriptovaných scén se vývojáři nezbavili a vlastně k tomu ani není důvod. Je to sice zastaralá metoda, která však ve zdejším konceptu stále velice dobře funguje. Bez nich bych si tuhle hru už asi ani nedokázal představit. Při několika misích jsem se dokonce nostalgicky rozvzpomněl na předchozí díly této již docela košaté série. A určitě to není na škodu, protože co fungovalo tenkrát, funguje dost dobře i dnes.

Sniperská mise ve mně vyvolala vzpomínky na památné momenty v okolí Černobylu, senzor pro pohyb nepřátel mi připomněl zimu ve druhém díle a podpora pozemních jednotek z paluby Lockheed AC-130 mi vrátila tu část, kterou jsem si nejvíc užíval a jsem hodně rád, že se ve vylepšené verzi vrátila. V originále je totiž hráč bůh, který sesílá hněv z nebes a nemusí se bát. V nové verzi se ale musíme také bránit a v čas vypouštět světlice, protože jinak si nás naváděné rakety hravě najdou. I ten zbytek krásně funguje, včetně mise s pokusem o craftovací systém. Na poměry CoD nezvyklé, nečekané, ale ve výsledku funkční a povedený pokus o nějakou tu inovaci.

Kde však hra exceluje, což platí nejen pro kampaň, je gunplay. Střídat v jejím průběhu zbraně je opravdová radost, která navíc dává smysl. K tomu všem zbraně velice dobře vypadají i v nejmenších detailech a ještě lépe zní. Najdeme zde opravdu pestrou škálu od pistolí, přes útočné pušky ověšené vším možným, brokovnice, těžké kulomety až po sniperky s termovizí. Ale to není žádná novinka, nýbrž již zaběhlý standard pro Call of Duty.

Vzhled je velkým plusem celé kampaně, protože dokáže nabídnout opravdu hodně působivé okamžiky, krásné detaily a místy až romantické výjevy s válkou na pozadí. Vylepšený engine Modern Warfare opravdu svědčí, a byť se najdou místa, kde by to mohlo být lepší (hra velice dobře pracuje s tím, kam hráč kouká a tím směrem se snaží mít co nejlepší obraz a zbytek případně rozmazat nebo jinak ošidit), jako třeba doskakující textury v průběhu velké automobilové honičky, což opravdu nemám rád, vypadá celek opravdu velice dobře. K tomu všemu všechno funguje a těch pár bugů jsem s ladností baletky hravě překonal.

Za mě bych letošní kampaň hodnotil skvěle, protože mě bavila a na ploše 10-12 hodin dle zvolené obtížnosti a potřeby se kochat, nabízí opravdu intenzivní zážitek. Navíc se do ní vývojářům povedlo převést novinky a ty zkombinovat se známými věci z minula. Jak jsem psal již výše, je to paráda a určitě si kampaň ještě několikrát zahraju.

Platí to v případě, že se nakonec nebudu víc věnovat multiplayeru, který mě po několika letech a vyzkoušení bety opravdu hodně baví. Navíc když zohledníme, jak dopadl poslední Battlefield, vlastně moc jiných možností asi nezbývá. V tomto směru odevzdali DICE potažmo EA bojiště relativně snadno, když sami sebe střelili do nohy.

Každopádně máme tady několik novinek, které stojí za to zmínit. Jako první se podíváme na upravený systém levelování zbraní, bez kterého si MP v CoD člověk už moc neumí představit. Ten aktuální nemusí sedět všem, protože místo levelování každé zbraně, co používáme se odemykají vylepšení v rámci platformy. Dost často se tak děje, že nějaký kus vybavení člověk odemkne až hraním s nějakou jinou zbraní. V tom nejhorším případě je to kombinace sniperka a útočná puška, kdy třeba já sniperky nemám moc rád a radši hraju s nějakou pořádnou útočnou puškou nebo brokovnicí, záleží na mapě. Je to tedy velice diskutabilní systém, nicméně když ho člověk vezme jako fakt, dá se to zvládnout, a nakonec najít cestičku k tomu vybavení, co bude při hraní nejlépe vyhovovat.

Co jsem rozhodně musel vyzkoušet byl herní režim umožňující hraní z pohledu třetí osoby. To platí pro pohyb postav po mapě, střílení jako takové je pak klasicky skrze mířidla. Hře to dává opravdu hodně zajímavý pohled a místy jsem měl pocit, jako bych hrál třeba Divizi. Až teda na to míření. Nicméně všechny herní režimy jsou povedené a každý si najde ten svůj. Byl to pro mě hodně příjemný přechod od BF do CoD, protože obrovské a prázdné mapy z BF mě už zkrátka nebavili. CoD dokáže nabídnout o dost intenzivnější zážitek, a to i při menším počtu skutečných hráčů. Některé módy totiž hráče doplní o boty.

Nabídka map není na první pohled moc bohatá, což by mohlo někoho odradit, ale jistě není pochyb o tom, že tohle se postupem času jistě vylepší. Nicméně já byl spokojen už teď, protože mapy jsou poměrně různorodé, byť je design většinou dělaný stylem, že je nějaká budova uprostřed a k tomu nějaké okolí. Na druhou stranu jako fanouška F1 mě baví mapa odehrávající se na upraveném závodním okruhu. Dálniční úsek je hodně zajímavý díky spoustě aut, za které je možné se schovat, ale i tak je třeba dávat pozor, protože auto může během chvíle vybouchnout. Záleží tak na chuti každého bojovníka, zda mu zdejší mapové menu bude chutnat už v základu, nebo bude muset počkat na jeho rozšíření.

Po technické stránce všechno funguje pěkně svižně a pro střílečku s dostatkem FPS. Největším problémem je fakt, že v Xbox verzi hry není možné zapnout hru pouze s ostatními hráči na konzolích, takže budeme potkávat i PC hráče s myší a klávesnicí, což jak víme, není úplně ideální možnost. Naštěstí to vypadá, že hra funguje docela inteligentně a snaží se hráčům s ovladači dávat nepřátele s podobným vybavením. Jinak jsem se s žádnými technickými nepříjemnostmi nesetkal, což je dnes skoro až zázrak.

Nejnovější přírůstek do rodiny Modern Warfare se nevídaně povedl. Po snadno zapomenutelném dalším Black Ops a druhoválečném Vanguardu tu máme Call of Duty jak se sluší a patří. Infinity Ward potvrzují, že to se sérií umí nejlépe, protože pod jejich rukama Modern Warfare stále roste do krásy. A je přitom jedno, zda máte v plánu hrát kampaň nebo multiplayer. Oba dva režimy si zaslouží pozornost a mají co nabídnout. Kdo poslední dva roky vynechal, může s radostí naskočit tam, kde v roce 2019 skončil. A to ještě nedorazil Warzone 2.0 a další herní režimy, od kterých se v rámci multiplayeru čekají velké věci.