Xboxweb.cz

Kolik lidí potřebujete na útěk z přísně střeženého zařízení? Kolik na sebevražednou misi pro návrat domů?  A kolik na záchranu světa? Pakliže máte po ruce frajera s označením „106“, tak vám stačí jen jeden. K němu sada zbraní, nějaké ty hokus pokus manýry, pár hodin tréninku a čas jdoucí vám na ruku. Tedy vše, co přináší akční armageddon Trepang2, ve kterém si slovo bere nostalgie, aby modernu poslala na pitevní stůl.

Už si ani nepamatuji, kdy jsem poprvé viděl logo vydavatelství Team17. Jestli to bylo u červích válek, u potírání vesmírných vetřelců nebo u kulečníku, jehož fyzikální zákony mi jsou záhadou dodnes. Důležité je, že mám partnera nezávislých her pevně spojeného s tituly, které sice nehýbou prodejními tabulkami, ale přináší sympatickou zábavu na hraně jednoduchosti. Takové ty hříčky, o nichž se dozvíte těsně před vydáním, jelikož jejich hratelnost značně převyšuje ambice. Pomůžou zapomenout na dění kolem, popadnou vás za pracku a vtáhnou do světa, kde jste žalobcem, soudcem, i katem. A tentokrát je atmosféra jiné dimenze mnohem silnější, neboť se z dávné minulosti vrací tajemné zlo zasluhující kůl do srdce.

Napětí stranou a karty na stůl. Jestli chystáte česnek a svěcenou vodu, tak se vraťte k Redfallu. Trepang Studios zašmátraly v herních archivech a u kroniky „Zapomenuté pecky“ nalistovaly stránku se značkami F.E.A.R. a Soldier of Fortune. Rychle sjely nabídku herních vydavatelů za poslední dekádu a jelikož tam našly jen smutné plky šedivějících gamerů, vzlykajících nad absencí akčního hororu s příměsí sci-fi, jaly se vzdát poctu brutálním přestřelkám a efektním zpomalovačkám. Nechci se pouštět do rozboru, kde končí poklona mrtvým ikonám a kde sprosté parazitování na nostalgii. Sám nemám úplně jasno, jestli chci autory pozvat na pivo nebo na popravu naostřenou gilotinou, a tak mi možná na konci textu pomůžete s rozhodnutím. Nebo vypnete a přidáte se k primitivní zábavě.

Kvůli ději totiž hru určitě hrát nebudete. Jste speciální agenti, jejichž minulost zapříčinila ubytování v poněkud neútulném zařízení pochybného zaměření. O minulosti víte méně než náměstek ministra o fungování resortu, tudíž v momentě, kdy se naskytne možnost útěku, příliš neváháte. V tento okamžik rozehrávají vývojáři malou šarádu. Titul nastiňují jako špionážní látku zaměřenou na nenápadný průchod a sběr dat. Díky bohu jim to vydrží asi dvacet minut, neboť z každého kroku cítíte vzdorovitost herních prvků. Jako byste hyperaktivní štěně uvázali na řetěz a chtěli, aby doprovázelo chromou babičku s chodítkem. Po útěku a povinném výcviku přebere velení akce a na obličeji se pomalu rýsuje úsměv.

Třebaže můžete nést jen dva typy zbraní a jeden druh podpůrného vybavení, to nejdůležitější je vždy s vámi, a to zpomalení času a krátkodobá neviditelnost. Obojího si užijete do zblbnutí, protože mířidla u zbraní neexistují a střelba od oka je ve zběsilém tempu silně nepřesná. Akce proto dynamicky mění tempo dle potřeby. Pár sekund jste RoboCop, chvíli Predátor hledající vhodnou pozici a následně Max Payne s duálními devítkami. Prostředí mísí luxus, industriální zástavbu, kancelářské komplexy, vědecká zařízení a mraky dalších míst, která slouží rychlému nástupu ozbrojených jednotek a její následné eliminaci. Není možné, aby se akce v polovině hry omrzela. Konceptuálně se příliš nemění, ale na scénu se dostávají noví nepřátelé, do výbavy přibývá další vercajk a v momentě, kdy v rukách držíte vystřelovač kůlů, skutečně F.E.A.R. povstává z mrtvých.

Hratelnost útočí na nostalgii a jako rukojmí si bere syrovou brutalitu. V dobách, kdy kreativní týmy obhajují každý nahý úd a omlouvají se za ústřední postavu masakrující civilisty, likviduje „stošestka“ protivníky se syrovou upřímností. Mrtvoly se stávají módními gobelíny sériového vraha a co neleží roztrhané na zemi, to zdobí stěny jako bizarní freska. Nejde tak nevzpomenout na Soldier of Fortune, jehož účelová jatka kryla děj plný afrických neonacistů a ruských mafiánů. Trepang má o něco málo sofistikovanější zápletku, nicméně hledání záznamů je nudné, střílení obyčejné, a tak musí nutně přijít gore fest hraničící s hanobením lidských ostatků. Všechno se pak nádherně spojí do jednoho funkčního celku, kterému škodí především to, co mu má pomáhat.

Hororový nebo spíše mysteriózní vklad je naprosto zbytečný a kontraproduktivní. Děsí na úrovni nedoplatku za teplo a dobře rozjetou atmosféru zpomalí na volnoběh, který se obtížně rozjíždí. Tady snaha o podvratné napodobení First Encounter Assault Recon dostává zasloužený trest. Ano, dnešní hráči možná v roce 2005 tahali Tatru po pískovišti, ale ostatní, co už finančně přispívali do rodinného rozpočtu, si dobře pamatují, za co utráceli ulité peníze. A nebyl bych to já, pokud by nedošlo na bossy. Svitla naděje, plamen inovace se letmo vzňal a euforie tryskala první gejzíry. Chválím autory za opuštění od tupé ukázky moci, kterou nahradili důmyslnou likvidací, kdy nestačí jen dobře mířit, ale i trochu přemýšlet. Tahaní neudolatelného molocha rozpadajícím se prostředím se povedlo a budilo naděje, že na závěr přijde skutečné monstrum. To sice nedorazilo, ale o zklamání mluvit nemůžu. Trepang2 není hrou, u které toužíte po závěrečné satisfakci. Jste rádi za zábavnou střílečku a jestli v závěru přijde Karkulka nebo decepticon už neřešíte.

V případě pořízení se připravte, že ovládání vyžaduje trochu cviku a ladění. V nastavení jsou naštěstí posuvníky citlivosti a mrtvých zón, ovšem nalezení jejich ideální pozice není otázkou pár minut. Ovladač reaguje rozdílné v běžném provozu a jinak při zpomalení času. Když zrovna kolem vás nebudou létat kulky, prolezte, co můžete. Přispějete k odemykaní cheatů, jejichž bohatý seznam sídlí v hlavní nabídce. Možná si myslíte, že je nepotřebujete, ale realita umí přesvědčit o opaku. Pozitivní je snímková frekvence na hranici 60 fps, ovšem s ohledem na grafické možnosti jde spíše o nutnost.