
RECENZE: Skull and Bones
Piráti jsou nedílnou součástí námořní historie a je jedno, zda ti nejznámější z nich doopravdy existovali nebo jsou příběhy o nich jenom dobře vymyšlené povídačky. I tak je na tom něco zajímavého, a nejeden hráč by si chtěl tento život, alespoň virtuálně, vyzkoušet. Jak nám ukázalo Sea of Thieves, je toto téma dost dobře herně zpracovatelné a dostatečně zábavné na stovky hodin. Ač se to nezdá, tak Sea of Thieves jsou tu s námi již od roku 2018 a navíc časem zrají jako víno.
O něco dříve, v roce 2013 tady byla jiná hra, která, dá se říct, zájem o toto téma odstartovala – Assassin’s Creed IV: Black Flag. Už zde jsem se mohli v roli pirátů plavit po moři a brát si, co nás jenom napadlo. Na úspěchu tohoto dílu chtěl Ubisoft postavit samostatnou hru, ale jak všichni velice dobře víme, nešlo to vůbec hladce. Následovalo několik odkladů a také se objevovaly informace, že Skull and Bones už nemusí nikdy vyjít. Došlo také na změny vývojářských týmů, několika vizí a kdo ví čeho ještě. Nicméně jelikož čtete tyto řádky, k vydání nakonec po sedmi letech došlo, protože už v tom měl Ubisoft nejspíš tolik peněz, že chtějí aspoň něco dostat zpátky.

Ahóóóóój a hurá za kormidla. Indický oceán otevírá svou náruč, aby nás přivítal salvou z děl do lodě, na které se shodou okolností naše maličkost plaví. Jakožto běžný smrtelník skáčeme na nejbližší plavidlo a společně s naší první „posádkou“ vyplouváme na cestu stát se tím největším postrachem zdejších moří, nahradit stávající vládce a hromadit neskutečné množství majetku a dalších zdrojů. Příběhová kostra toho víc nenabízí, dál už je to jenom na nás a našich činech.
Bohužel, ač jsem dělal, co se dalo, nepodařilo se mi prožívat ty správné pirátské nálady a pocity, jaké bych u tohoto tématu očekával. Hra na mě působí až moc univerzálním dojmem a kdybych na NPC postavy navlékl uniformy a náležitě upravil lodě, mohlo by se všechno odehrávat klidně během druhé světové války nebo v daleké, ne úplně povzbudivé budoucnosti, kde se lidstvo místo pokroku vydalo na opačnou cestu. Piráti mi svými dialogy dost často připomínali postavy z nějakého dílu Far Cry nebo gangstery z GTA. Přitom na to, aby byl člověk pirát, nemusí na každém kroku sakrovat a každého urážet, dá se to pojmout i vtipně a s nadhledem, ale tady se všichni berou až neuvěřitelně vážně, což mi ve výsledku prostě vůbec nesedělo.

Každopádně nebudu hru shazovat na základě nějakých pocitů, co může mít každý trochu rozdílné, ale pojďme se podívat na moře, co nám vlny přinesly. Předně tu máme několik druhů lodí od malých po velké, což bych tedy rozhodně nečekal, ale to zajímavější je, že každá z nich má nějakou specializaci. Takže máme lodě útočené, obranné nebo podpůrné. Ani to ale není nic překvapivého, protože Skull and Bones je online záležitost. Je pouze na nás, zda se budeme světem toulat sami nebo k plavbě přizveme lodě svých kamarádů či kolem náhodně projíždějících. Ve většině případů si člověk úplně v pohodě vystačí sám, ale zdejší hladiny nabízejí také náročnější aktivity, u jejichž plnění se každé dělo navíc může hodit.
Než se však k něčemu zajímavějšímu dostaneme, je potřeba se prokousat přes hromadu průměrných úkolů typu znič/najdi a dovez mi to zpět. A někdy ani to ne, protože je třeba získávat nejrůznější suroviny z obchodních lodí nebo touláním se po zdejším obrovském světě a hledat, co je potřeba. S hledáním nám trochu pomůže mapa, kdy daný úkol, respektive jeho cíl, ukáže. Jak ale bývá zvykem, je to vždycky někde úplně na druhé straně mapy, takže se člověk plaví sem a tam a ani rychlé cestování tuhle nudnou vatu nedokáže uspokojivě zkonzumovat. Rychle cestovat se dá totiž jenom někam, ale i to je občas lepší jako ono známe „drátem do oka“.
Musím ale uznat, že systém vylepšování lodi nabízí hodně velkou variabilitu a záleží na herním stylu každého z nás, co nového svou kocábku naučíme a jakým směrem ji budeme profilovat. Máme tu nejrůznější zbraně na blízko, na dálku, ničící větší území nebo posilující zásah citlivých míst nepřátelské lodě. Mimo útoku je důležitá také obrana a další nespočet podpůrných předmětů, v tomto případě nejrůznějšího nábytku, díky němuž dokážeme námořní bitvu vyhrát.
Boje jako takové jsou tím nejlepším a nejzábavnějším, co Skull and Bones přinášejí. Díky hromadě perků, zbraní a dalších věcí je každý souboj trochu jiný. Oproti zmiňovanému Sea of Thieves jsou více akčnější a vystřílené koule během námořní bitvy se počítají v desítkách. Taky jich naše lodě mohou uvést obrovské množství. Nebojujeme však jenom proti jiným lodím, ale můžeme obsazovat outposty se zajímavými věcmi, jež je prezentováno jako boje s několika vlnami nepřátel. A právě u těchto soubojů se nějaká tam pomocná ruka určitě hodí.

Na vybraných místech můžeme opustit palubu lodi a vydat se pěšky kouknout, jestli támhle ten výstupek není tím, jež je znázorněn na naší mapě s pokladem nebo nám zdejší obyvatelé nechtějí něco zajímavého prodat či splnit nějaký vedlejší úkol. Hledání pokladů je hodně zjednodušené, protože když najdete ten správný outpost, hra vám to řekne a stejně tak nejde přehlédnout zářící oblast, pokud se přiblížíme k místu pokladu. Sem tam něco sebereme, ale jinak je to ze suchozemských aktivit vše. Žádné souboje nebo minihry se nekonají. Až jsem si říkal, že výstupy na souš mohli vývojáři vynechat a všechno vyřešit jako v případě menších táborů, kde se stejné aktivity (tedy až na poklady) dají vyřešit z paluby lodě. Jediné, co je omlouvá je fakt, že bez pokladů by to nebyla pirátská hra už vůbec.
Grafické zpracování občas vykouzlí nějakou zajímavou hru světla a stínů, ale jinak to není nic, z čeho bych se měl v dnešní době posadit na zadek. Postavy a lodě nevypadají úplně špatně, ale to už neplatí pro zbytek prostředí, zejména co se detailů textur týče. Moře a jeho chování se ani zdaleka neblíží tomu, na co jsme zvyklí ze Sea of Thieves, nicméně vlny s lodí nějak pohnout, takže aspoň něco. Je zkrátka vidět, že vývoj trval dlouho. Na dnešní dobu jsou již hodně neobvyklé, také místy až nečekaně dlouhé pohledy na nahrávací obrazovku.

A když se člověk stane tím největším pirátem s největším impériem, jeho jedinou starostí je ho udržovat a nadále rozšiřovat. Z toho zajímavější obsahu je tu honba za monstrem nebo příznačnou lodí, ale jinak, co se týče endgamu, toho zatím k dispozici víc není. A tady bude hodně záležet na tom, jak se bude Ubisoft u hru starat, protože jinak budou námořníci postupně ubývat, až nakonec nebude hrát nikdo.
Stejně tak je třeba zlepšit technický stav hry, který rozhodně není uspokojivý. Čím déle jsem hrál, tím víc chyb a nejrůznějších blbostí na mě vypadlo. Na to, že se na každém kroku dočítají vzdálenější textury, jsem si zvykl docela rychle, ale levitující lodě nad vodou jsou podstatně otravnější a je přitom jedno, jestli tahle chyba postihne naši nebo cizí loď. Pak tu máme lodi proplouvající skrze sebe, problikávající textury a další kratochvíle. Ovšem grafika není jediným místem, kde se nedařilo. Vydal jsem se upravit si svou loď některým z asi miliónu vizuálních doplňků, ale herní rozhraní mi řeklo ne. Ať jsem dělal, co chtěl, pořád se mi tato volba vypínala a kurzor skákal doleva. Pomohlo přejet někam jinam a přestalo to, ale tohle je podle mě základní vlastnost, která musí fungovat všude na první dobrou.

Ono to uživatelské rozhraní celkově není žádná sláva. Je sice skvělé, že hra nabízí opravdu velké množství všeho možného, ale díky tomu je dost zdlouhavé něco hledat, vylepšovat a stavět. Až jsem zkrátka dost často neměl energii na to, abych se těmhle věcem věnoval. Stejně to funguje i na moři, kde se dá aktivovat kolo akcí nabízejících několik vrstev a v tomhle se přehrabovat opravdu nechci. Ty nejpoužívanější věci si člověk nastaví po ruce, ale na zbytek si ani nevzpomene. Jedním příkladem může být třeba možnost spustit popěvek posádky z tohoto menu. Proč bych to ale dělal, když si piráti prostě po čase a přirozeně začnou zpívat sami nebo reagují na dění na moři? Určité zjednodušení by prospělo nejen samotné hře, ale zejména jejímu uživatelskému rozhraní.
Po zmíněném krušném vývoji jsem od hry nic moc nečekal a vlastně už jsem nečekal ani hru samotnou. Nakonec jsem dostal zajímavou hru s loděmi, ale s nudným pirátským „příběhem“ a ještě nudnějšími dialogy, které ve mně pirátské pocity a nálady rozhodně nevyvolávají. Povedené jsou akční a poměrně různorodé námořní bitvy, které se však časem také začnout nořit do všudy přítomného grindu. Zbyde jenom budování našeho impéria, další sběr surovin, lov nebo průzkum v Ubisoftu oblíbených míst s otazníky, ale to není nic, co by mě u hraní mělo nějak zvlášť udržet.
Verdikt
Skull and Bones dokáže bavit souboji, možnostmi úprav a vylepšení lodí nebo hledáním pokladů, ale bohužel mu to vždycky vydrží jenom chvilku, než všechno zabije nějaká chyba nebo nuda zbytku obsahu. Nicméně pokud se vám dokáže trefit do vkusu, jistě jí její chyby odpustíte a v kombinaci s kamarády máte o zábavu postaráno. Jenom bych to všechno nepodstupoval za plnou cenu, kterou si tento produkt opravdu nemá čím obhájit a prohlášení o AAAA produktu tímto definitivně označuji za velkohubé prohlášení nesouvisející se skutečným stavem dodaného produktu.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.




























