
RECENZE: Keeper
Hry jsou nejen o objevování herních světů, ale zejména ty menší kousky se snaží objevit i něco v našich duších a srdcích. Zkrátka v nás probudit nějaké emoce či nám předat poselství. Většinou si při jejich hraní vystačíme beze slov s příjemnými melodiemi na pozadí a se zajímavým hrdinou nebo hrdiny na popředí. Patří sem například Inside, Spiritfarer, Journey nebo Gris.
Dost často se na cesty vydáme skrze něco abstraktního, jako je například maják v aktuální novince Keeper. Maják je světlo, naděje a ochota pomoci, což jsou přesně ty věci, které bude pták Twig, jehož oddělila temnota od hejna, potřebovat. Cesta na vrchol hory, kde snad najdeme odpovědi na otázky, jak uzdravit zdejší svět, může začít.

Tedy až potom, co nám náš hrdinný maják ožije a postaví se na vlastní nohy a to doslova. Jeho první kroky nejsou moc jisté, ale rychle se naučí, jak se chodí, přelézá a skáče. O něco pomaleji to jde s hratelností. Začátek je hodně pomalý, není v něm moc hádanek nebo jenom nějaké velice triviální a je to spíš o chození a nasátí místní atmosféry. Asi po nějakých dvou hodinách se všechno pěkně rozběhne a dojde také na první vlny emocí.
Příběh je vyprávěn beze slov za pomoci hudby a interakce mezi majákem a Twigem. Ti společně putují zdejším tajemným světem, který má připomínat nejrůznější umělecká díla a podněcovat naše smysly. Nejsou tu lidé, takže se nebojuje a potkáme pouze jiná stvoření a také roboty. V jedné části zjistíme, že náš maják není na této cestě tím prvním, kdo ji absolvuje, ale více bych do děje nezabíhal, aby si ho každý mohl užít a prožít. Přeci jenom se tu bavíme o hře na nějakých 5-7 hodin. I tak ve mě druhá polovina a závěr dokázaly vyvolat strach o naše hrdiny, stejně jako další emoce, takže v tomto směru beru příběh jako podařený.
Hratelnost nabízí mimo chození také celou řadu puzzlů kombinující schopnosti Twiga (přinést, pootočit) a Keepra (svítit na správné místo a svítit intenzivně na správné místo). Někde jsou lehčí jinde těžší, ale není to nic, s čím by si člověk musel lámat hlavu dlouhou dobu. Nicméně i tak byly některé z nich opravdu povedené a dokázaly mě zaujmout. Pak už ve hře není nic, co by nám házelo klacky pod nohy. Nedá se zabloudit nebo jít špatně a stejně tak naši hrdinové nemohou zemřít, takže pohodovému hraní je podřízeno vlastně vše.
Trochu zklamaný jsem byl z grafické stránky hry. Tak nějak jsem u tohoto typu her zvyklý na detailní prostředí, spousty barev a precizní zpracování. Keeper je však podle mého o něco méně detailní, než by bylo záhodno, a to navzdory tomu, že svět je opravdu nápaditým uměleckým dílem. A samotný maják nebo Twig jsou také takoví lehce neostří a rozmazaní. K tomu se nám občas někde donačte nějaká textura, no zkrátka jak jsem říkal, čekal jsem v tomto ohledu víc, protože jindy víc dostáváme.

A ani hudební podkres nebyl tím, co by mě zvedlo ze židle. Byla ve hře dokonce místa, kde mi přišel až moc mdlý nebo nevýrazný, takže jsem ho vlastně ani neregistroval. Naopak jiné lokace, jako třeba robotí město, byly o poznání lépe podkreslené, což dokázalo vytvořit podstatně lepší zážitek. I s hudbou a grafikou je to jak na horské dráze, škoda, že celek není více vyvážený.
Na Keeper jsem se těšil už do samotného oznámení, a nakonec je to podařená hra. Tak nějak jsem však čekal víc, zejména tedy po technické, grafické a hudební stránce. Těžší puzzle u tohoto typu her nemají moc prostor, protože případný zásek by narušil celkový dojem, a to je to poslední, co byste u tohoto žánru chtěli. I tak se dá Keeper užít a vyzkoušet už jenom proto, že od dne vydání je součástí Game Passu a případně jeho cena ve Storu také není nijak závratná a odpovídá tomu, co za ni dostaneme.
Verdikt
Keeper je hra, která nám připomíná, že i maják může někdy potřebovat světlo na cestu – a pták Twig je přesně ten kamarád, kterého by si na takovou výpravu každý přál. Společně hledají odpovědi a možná i ztracené textury, protože grafika někdy působí spíš jako vzpomínka na mlhavé ráno než na jasný den. Celkově je Keeper jako život – není dokonalý, ale stojí za to ho prožít.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.





















