RECENZE: Aery: Dreamscape
Herní svět dokáže být velmi hektické místo. Můžete v něm bojovat ve velkých vesmírných bitvách, odvracet invazi ze samotného pekla, nebo například usednout za volant závodního supersportu a odjet několikahodinový závod. Čas od času toho na vás může být už dost a dali byste přednost něčemu klidnějšímu, u čeho by vám nevyletěl tlak až do nebes. S touto myšlenkou přistupují k vytváření her vývojáři ze studia EpiXR Games. Jedná se o malé nezávislé studio založené v roce 2019 a pracuje v něm celkem pět vývojářů. Kvůli krátkému chodu firmy by se mohlo zdát, že prozatím nemají hráčům co nabídnout, ale opak je pravdou. Jejich seznam vydaných her se již přehoupl přes deset titulů a aby toho nebylo málo, tak se ještě podílejí na vydávání her dalších indie tvůrců. Za zmínku stojí například hororová akce Antarctica 88, kterou jsme pro vás nedávno recenzovali. Mezi jejich největší série patří Tanks, Life of Fly a Aery. Právě od poslední zmíněné série jsme se dočkali nového pokračování s podtitulem Dreamscape a můžeme se tedy společně podívat na to, jak si nejnovější hříčka od EpiXR vede a zdali si zaslouží vaší pozornost.
Aery: Dreamscape vám ve zkratce představím jako velmi přístupný simulátor létání s papouškem. Neočekávejte ale žádný reálný základ. Jedná se spíše o spirituální symbol a proto se z běžného života ptactva nic nedozvíte. Na začátku vašeho dobrodružství se ocitáte v neblíže specifikovaném studiu, ve kterém je dvanáct rozdílných kanceláří. V každé místnosti najdete jednoho zaměstnance a její celkový vzhled a design je přetvořen podle myšlenek a snů každého z nich. Můžete se prolétávat v těchto miniaturních kulisách, ale vaším hlavním úkolem bude proniknutí do mysli zdejších lidí přičemž si vyslechnete jejich pocity,myšlenky a přání. Hra vás nechce ničím limitovat a tak záleží jenom na vás, kterou z dvanácti místností si vyberete jako první a kam budete následně pokračovat. Vývojáři šli s přístupností až tak daleko, že svého opeřence ovládáte jednoduše jednou páčkou. Podržením tlačítka dokážete i mírně zrychlit, nebo udělat akrobatický výkrut. To je ale bohužel vše. Umím si představit i propracovanější ovládání, které by vás více zapojilo do hratelnosti a tím i lépe udrželo vaší pozornost.
V každé úrovni na vás čeká jednoduchý úkol. Musíte vyhledávat průletové body (peříčka), které vás postupně posouvají kupředu. Jednotlivé světy mají rozdílnou délku a podle toho se odvíjí i potřebný počet bodů, které musíte vyhledat. Občas se vám může stát, že další pírko neuvidíte na první pohled a budete muset pátrat po jeho umístění. Aery nemá žádné navigační pomocníky a tak se musíte spolehnout pouze na své smysly. Herní tempo je vskutku nemilosrdné a kromě dvou základních rychlostí letu zde nemáte k dispozici žádné další urychlení. Může se vám snadno stát, že vyrazíte špatným směrem a v takovém případě vás čeká úmorná cesta zpět. Pokud během letu uděláte chybu nebo narazíte do neviditelné zdi, tak vás čeká opakování celého levelu od začátku. Absenci záchytných bodů vidím jako velký nedostatek a dokáže vás vytrhnout z celkového tempa hry. Zarazila mě i kvalita a obsah vyprávění. Jedná se o velkou část game designu, ale hra disponuje pouze jedním vypravěčem a veškerý její obsah by si zasloužil rozhodně větší péči. Hráči, kteří nejsou moc zdatní v angličtině by mohli mít velký problém s pochopením myšlenek, které jsou občas vyjádřeny opravdu zvláštně. Pokud toto pominu, tak bylo poletování po tematických světech velmi relaxační a už dlouho se mi nestalo, že bych byl u hraní hry takto uvolněný. Když si k tomu přidáme celkové tempo hry, tak vám nedoporučuji hrát Aery: Dreamscape večer před spaním. Snadno se může stát, že se při hraní přesunete do svých vlastních snů.
Co se týče rozmanitosti úrovní, tak zde nemám Aery co vytknout. Vydáte se do dob Vikingů, kde budete součástí jejich velkolepých nájezdů na nepřítele. Vrátíte se zpět na bojiště druhé světové války, nebo proniknete do úchvatného fantasy světa plného kouzelných bytostí. Grafické zpracování se mi velmi líbilo a užíval jsem si veškeré detaily, které byly v každé lokaci k vidění. Tento umělecký celek mi ale trochu kazil hudební doprovod. Ačkoliv má hra dvanáct velmi rozdílných světů, tak se při hraní opakuje pořád dokola stejná zvuková smyčka. Z hraní a následného průzkumu byste měli určitě lepší pocit, kdyby měli alespoň pozměněné hudební tempo, nebo se lišili použitými nástroji. Aery: Dreamscape dělá spoustu věcí dobře a dokonce vylepšil několik herních mechanik od svých předchůdců. Bohužel ale také dělá hodně věcí špatně a nemůžu se zbavit pocitu, jako by v každém aspektu hry něco chybělo a vývojáři jí nedotáhli do zdárného konce.
Verdikt
Aery: Dreamscape je zajímavá uklidňující hříčka, která má ale spoustu nedostatků. Pokud patříte mezi hráče, kteří vyhledávají tyto umělecky zaměřené hry, tak si zajisté její kvality najdete, ale běžnému hráči bych jí pravděpodobně nedoporučil.zajímavá stylizace | hudba |
rozmanitost světů | absence záchytných bodů |
uklidňující hratelnost | bugy |
průměrné vyprávění příběhu |
Recenze: Dead Rising Deluxe Remaster
Recenzi začínám chtivým zvoláním: kéž by dnes vznikaly nové IP (intelectuall properties) tak často, jako v době druhé generace Xboxu. Tehdy ještě byli velcí vydavatelé ochotni zariskovat a vytvořit něco zcela nového – jako učinil Capcom v případě masivní zombie akce Dead Rising v roce 2006. Capcom, u nás v Evropě známý nejvíce asi sérií Resident Evil, měl v plánu využít popularity zombie her a vytěžit jí na maximum. První...
Recenze FrostPunk 2
Dneska zabrouzdám opět do vod Game Passu, který nám PC hráčům nabídl FrostPunk 2. Pro moji milovanou konzoli si musíme ještě nějaký ten pátek počkat, ale věřím, že tyto řádky budou platit i pro konzolovou verzi. Ještě, než jsem se pustil do hraní, tak jsem juknul na film Snowpiercer, který vřele doporučuji, sice to s hrou nemá moc společného, ale ta atmosféra na vás dýchne (pro ty co mají hodně času,...
RECENZE: Harry Potter: Quidditch Champions
Famfrpál je bezesporu jedním z nejzajímavějších prvků knih o Harry Potterovi z pera spisovatelky J. K. Rowling. Stejně tak se ale při čtení knih (či sledování filmů) nelze ubránit dojmu, že spíše než o sport se jedná o účelovou věc, ve které by mohla na specifické pozici vynikat hlavní postava. Sledování famfrpálu je vzhledem k rychlosti a složitosti poměrně náročná činnost, přičemž samotné hraní není o nic jednodušší. Změnit se...
Recenze EA Sports FC 25
Minulý rok skončilo dlouholeté partnerství s FIFA, hra přišla o svůj tradiční název a EA se rozhodlo ho pojmenovat jednoduše, EA Sports FC. Loňský díl přinesl inovaci v oblastech herních módů, grafice a některých prvků hratelnosti.
Recenze: The House of Da Vinci 3
Umělec a badatel, který se pro mnohé stal synonymem renesance, měl jistě i spoustu koníčků a zálib, jejichž náplň už navždy zůstane střežena minulostí. O mnohém by možná mohly vyprávět stěny jeho příbytku, kde docházelo ke zrodu geniálních myšlenek a dalším jiným aktivitám. Peprné historky nechme bulvárním kamelotům 15. století a místo toho se věnujme třetímu výletu do světa hádanek, v němž je Leonardo průvodcem a zároveň ústředním artefaktem obdivu. A...
Recenze: MindSeize
Kvalitních her speciálního plošinovkového žánru „Metroidvania“ není nikdy dost, takže můžeme být rádi, že je na nás vývojáři chrlí i v moderní době. Koncept 2D plošinovky s drobnými rpg prvky v podobě vylepšování postavy a zbraní, nápaditým designem levelů a rozmanitými nepřáteli s třešničkou na dortu v podobě vychytaných boss fightů, jak se zdá, má stále co říci i modernímu hráči. Dovolím-li si lehce sklouznut k obvyklému videohernímu recenznímu klišé,...
Recenze: Ara: History Untold
Pohled do historie si dnes uděláme s novinkou Ara: History Untold, která hned v den vydání je součástí Xbox Game Passu a je potřeba zdůraznit, že POUZE na PC. Možná si říkáte, proč o tom píšu na XboxWebu, ale vysvětlení je jednoduché. Rádi bychom na našem webu rozjeli kompletní informace o značce Xbox, dočkáte se tak informací i o PC Game Passu. Ale nyní už se pojďme podívat na hru, která nám...
Recenze: Selfloss
Přátelé, 13.9.2024 nám v obchodu xboxu přistál takový malý, drobný titul s názvem Selfloss. Z počátku jsem jsi řekl do čeho jsem se to uvrtal, jelikož jsem převážně hráč FPS, RPG a Survival žánrů. Ale v den kdy nám přišel na svět Selfloss, jsem si ráno udělal čaj, a protože venku pršelo, tak jsem si sedl k Xboxu a s velkou nejistotou zapl hru. To, co následovalo cca 5 hodin...