RECENZE: Aery: Dreamscape

Autor: HusekD Publikováno: 6.2.2022, 14:17

Publikováno: 6.2.2022, 14:17

Sociální sítě

O autorovi

HusekD

Je autorem 170 článků

Herní svět dokáže být velmi hektické místo. Můžete v něm bojovat ve velkých vesmírných bitvách, odvracet invazi ze samotného pekla, nebo například usednout za volant závodního supersportu a odjet několikahodinový závod. Čas od času toho na vás může být už dost a dali byste přednost něčemu klidnějšímu, u čeho by vám nevyletěl tlak až do nebes. S touto myšlenkou přistupují k vytváření her vývojáři ze studia EpiXR Games. Jedná se o malé nezávislé studio založené v roce 2019 a pracuje v něm celkem pět vývojářů. Kvůli krátkému chodu firmy by se mohlo zdát, že prozatím nemají hráčům co nabídnout, ale opak je pravdou. Jejich seznam vydaných her se již přehoupl přes deset titulů a aby toho nebylo málo, tak se ještě podílejí na vydávání her dalších indie tvůrců. Za zmínku stojí například hororová akce Antarctica 88, kterou jsme pro vás nedávno recenzovali. Mezi jejich největší série patří Tanks, Life of Fly a Aery. Právě od poslední zmíněné série jsme se dočkali nového pokračování s podtitulem Dreamscape a můžeme se tedy společně podívat na to, jak si nejnovější hříčka od EpiXR vede a zdali si zaslouží vaší pozornost.

Aery: Dreamscape vám ve zkratce představím jako velmi přístupný simulátor létání s papouškem. Neočekávejte ale žádný reálný základ. Jedná se spíše o spirituální symbol a proto se z běžného života ptactva nic nedozvíte. Na začátku vašeho dobrodružství se ocitáte v neblíže specifikovaném studiu, ve kterém je dvanáct rozdílných kanceláří. V každé místnosti najdete jednoho zaměstnance a její celkový vzhled a design je přetvořen podle myšlenek a snů každého z nich. Můžete se prolétávat v těchto miniaturních kulisách, ale vaším hlavním úkolem bude proniknutí do mysli zdejších lidí přičemž si vyslechnete jejich pocity,myšlenky a přání. Hra vás nechce ničím limitovat a tak záleží jenom na vás, kterou z dvanácti místností si vyberete jako první a kam budete následně pokračovat. Vývojáři šli s přístupností až tak daleko, že svého opeřence ovládáte jednoduše jednou páčkou. Podržením tlačítka dokážete i mírně zrychlit, nebo udělat akrobatický výkrut. To je ale bohužel vše. Umím si představit i propracovanější ovládání, které by vás více zapojilo do hratelnosti a tím i lépe udrželo vaší pozornost.

V každé úrovni na vás čeká jednoduchý úkol. Musíte vyhledávat průletové body (peříčka), které vás postupně posouvají kupředu. Jednotlivé světy mají rozdílnou délku a podle toho se odvíjí i potřebný počet bodů, které musíte vyhledat. Občas se vám může stát, že další pírko neuvidíte na první pohled a budete muset pátrat po jeho umístění. Aery nemá žádné navigační pomocníky a tak se musíte spolehnout pouze na své smysly. Herní tempo je vskutku nemilosrdné a kromě dvou základních rychlostí letu zde nemáte k dispozici žádné další urychlení. Může se vám snadno stát, že vyrazíte špatným směrem a v takovém případě vás čeká úmorná cesta zpět. Pokud během letu uděláte chybu nebo narazíte do neviditelné zdi, tak vás čeká opakování celého levelu od začátku. Absenci záchytných bodů vidím jako velký nedostatek a dokáže vás vytrhnout z celkového tempa hry. Zarazila mě i kvalita a obsah vyprávění. Jedná se o velkou část game designu, ale hra disponuje pouze jedním vypravěčem a veškerý její obsah by si zasloužil rozhodně větší péči. Hráči, kteří nejsou moc zdatní v angličtině by mohli mít velký problém s pochopením myšlenek, které jsou občas vyjádřeny opravdu zvláštně. Pokud toto pominu, tak bylo poletování po tematických světech velmi relaxační a už dlouho se mi nestalo, že bych byl u hraní hry takto uvolněný. Když si k tomu přidáme celkové tempo hry, tak vám nedoporučuji hrát Aery: Dreamscape večer před spaním. Snadno se může stát, že se při hraní přesunete do svých vlastních snů.

Co se týče rozmanitosti úrovní, tak zde nemám Aery co vytknout. Vydáte se do dob Vikingů, kde budete součástí jejich velkolepých nájezdů na nepřítele. Vrátíte se zpět na bojiště druhé světové války, nebo proniknete do úchvatného fantasy světa plného kouzelných bytostí. Grafické zpracování se mi velmi líbilo a užíval jsem si veškeré detaily, které byly v každé lokaci k vidění. Tento umělecký celek mi ale trochu kazil hudební doprovod. Ačkoliv má hra dvanáct velmi rozdílných světů, tak se při hraní opakuje pořád dokola stejná zvuková smyčka. Z hraní a následného průzkumu byste měli určitě lepší pocit, kdyby měli alespoň pozměněné hudební tempo, nebo se lišili použitými nástroji. Aery: Dreamscape dělá spoustu věcí dobře a dokonce vylepšil několik herních mechanik od svých předchůdců. Bohužel ale také dělá hodně věcí špatně a nemůžu se zbavit pocitu, jako by v každém aspektu hry něco chybělo a vývojáři jí nedotáhli do zdárného konce.

4
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Aery: Dreamscape je zajímavá uklidňující hříčka, která má ale spoustu nedostatků. Pokud patříte mezi hráče, kteří vyhledávají tyto umělecky zaměřené hry, tak si zajisté její kvality najdete, ale běžnému hráči bych jí pravděpodobně nedoporučil.
zajímavá stylizacehudba
rozmanitost světůabsence záchytných bodů
uklidňující hratelnostbugy
průměrné vyprávění příběhu
16. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Way of the Hunter

Dnešní hráči mají k dispozici nepřeberné množství titulů a žánrů. Trh by se mohl zdát přeplněný, bez sebemenšího prostoru pro nové vývojáře. To ovšem neplatí pro všechny. V případě loveckých simulátorů jsme do této doby byli odkázáni pouze na theHunter: Call of the Wild, jenž si po několik let udržoval téměř bezkonkurenční prvenství. To se ale v následujících měsících může rychle změnit, protože se objevilo nové slovenské vývojářské studio pod...

»
12. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Endling: Extinction is Forever

Naše planeta je jedinečné místo, plné krásných míst, rostlin, nerostů a živočichů. Lidé byli a do jisté míry pořád jsou velmi sebestřední a proto se k těmto darům nechovali s patřičnou úctou a opatrností. Naštěstí jsme s postupem času prozřeli a začali dělat spoustu věcí jinak. Ochraňujeme ohrožená zvířata, obnovujeme zdejší lesy, čistíme okolní prostředí od našich odpadků atd. Představte si nyní ale realitu, ve které by byli lidé neustále...

»
09. 08. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Two Point Campus

Klasické tycoony jsou součástí herních žánrů již pěknou řádku let a byť už nejsou tak rozšířené, jako tomu bylo dříve, stále sem tam vyjde nějaký nový kousek. Před čtyřmi lety jsme se dočkali znovuzrození legendy tohoto žánru z nemocničního prostředí, kde nejsou tak úplně běžní pacienti. Two Point Game tehdy nabídli svou verzi Theme Hospital prezentovanou hrou Two Point Hospital. Při jejím hraní jsem se rozpomněl na staré dobré časy a...

»
26. 07. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders Worldslayer

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně...

»
19. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: As Dusk Falls

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi...

»
13. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: A Memoir Blue

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

»
11. 07. 2022 • Lukáš Urban0

RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát,...

»
11. 07. 2022 • Michael Chrobok0

Trochu jiná RECENZE: Dreamfall Chapters

Při brouzdání po archivu Xboxwebu mě poměrně překvapilo, že v něm chybí recenze na Dreamfall Chapters. Třetí hra adventurní série navazuje na ikonické hry The Longest Journey a Dreamfall: The Longest Journey, které jsou zcela po právu zapsány zlatým písmem do herní historie. Recenzovat přibližně pět let starý počin (záleží, zda počítáte vydání první epizody, nebo „final cut“ verze) od norského studia Red Threat Games a jejího ředitele Ragnara Tørnquista...

»