RECENZE: Pile Up! Box by Box

Autor: p.a.c.o Publikováno: 1.9.2021, 7:00

Publikováno: 1.9.2021, 7:00

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 2347 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Kartonová krabice je věc, nad kterou se člověk nijak zvlášť nepozastaví. Přitom je to věc, která nám pomáhá při každodenních činnostech nebo důležitých životní událostech, jako je třeba stěhování. Mě také nikdy ani nenapadlo, že by krabice mohly prožívat nějaké zajímavé události což změnil příchod Solid Snakea. Ten se do nich začal schovávat, aby ho nepřátelé tak snadno neobjevili a možná se na světě najde spousta teroristů, kteří kolem každé lepenkové krabice procházejí velice obezřetně.

To tak nějak mohlo odstartovat trend kartonových her, kterého se chytilo Nintendo a do tohoto světa pustilo celou řadu svých her v čele s Mariem nebo Yoshim. Tudíž ve výsledku není ani tolik překvapivé, že se objevila další hra s krabicemi a kartóny v hlavní roli. A jak jsem zmínil, krabice se hned vydaly za dobrodružstvím, na jehož konci je záchrana kartonového světa nebo pomoc bližnímu. Tak nějak by se v kostce dala shrnou námi recenzovaná hra, Pile Up! Box by Box.

Kostky (krabice) jsou totiž to, oč tady poběží, ale nebojte, o žádný Minecraft nejde. Abych byl konkrétnější, hlavní hrdina je kartonová krabice a jelikož jde o kooperativní hru, může si k sobě přibrat až tři další kamarády. A tím jsem se dostal k prvnímu problému podstatně dřív, než jsem si původně myslel. Celá kooperace je ve hře úplně k ničemu. Levely totiž nejsou koncipovány pro tolik lidí a hrát ve čtyřech musí být pro dva z těch čtyř hrozná nuda. Jediné ospravedlnění by tak nabízela varianta, kdy hrajete se svým potomkem, který ještě není tolik zdatný, takže během hraní potřebuje pomoct. To tady jde na druhou stranu velice dobře.

Ještě je tu jedno místo, kde měla kooperace fungovat, ale také to úplně nedopadlo podle představ. Během hraní můžeme v tajných zákoutích najít bonusové minihry, které zde zastupují staré arkádové automaty. Nápad jistě skvělý, nicméně provedení kulhá na obě páčky. Všechny minihry jsou totiž hrozně nudné a do krabicového světa se tak úplně nehodí. Je to škoda, protože jak ukázalo třeba It Takes Two, dají se vymyslet hodně zábavné a originální minihry.

S přístupností jde ruku v ruce také vyprávění příběhu. Tvůrci si vystačili pouze s obrazovou formou a hudebními podkresy, takže zde nejsou žádné texty. Jediné jsou ty, které se na začátku ukazují jako tutorial a ani ty nejsou díky lokalizaci problém. Ano, také mě to při spuštění hry překvapilo, ale je opravdu pěkně otitulkovaná, takže se nikdo nemusí bát, že by minul nějaký důležitý prvek hratelnosti. Na druhou stranu nechci znít jako hnidopich a buďme za češtinu rádi, ale je s podivem, že jí poslední dobou dostávají hry, u kterých je ve výsledku vlastně skoro úplně zbytečná.

Jak praví klasik, nejdůležitější je hratelnost. Ta během úvodního světa nebyla vůbec špatná a docela mě hraní bavilo. Zlom nastal už ve druhém světě, kdy jsem ztratil skoro veškerou chuť a energii ve hře pokračovat. Nebylo to tím, že by nepřišla obměna, to ne. Jak bývá u těchto her zvykem, mění se nějaký stěžejní prvek nebo hratelnost, s nímž pracujeme v rámci daného světa. V prvním to tak je lepivá v kostka, ve druhém létající. Jako obměna to vůbec nebyla špatná, ale díky problému, ke kterému se dostanu hned na dalších řádcích, přestalo všechno fungovat.

Tím problémem je ovládání. Krabice po všech površích podivně kloužou a ovládání je tak hodně nepřesné. To samé platí i pro otáčení, kdy dostat krabici do chtěné pozice je výzva sama o sobě. To v kombinaci s nutností spoustu situací vyřešit opravdu přesně, působí hromadu problémů. Vzhledem k tomu, že hra staví na logických puzzlech a přidává skákací částí, kdy skok také není nijak jisté dovednost nám svěřených krabic, je vám jasné, že tohle prostě nemůže fungovat.

A když už náhodou odhadnete skok nebo si připravíte ideální pozici, selžete, jelikož kamera danou scénu nezabírá z ideálního úhlu. U skákačky snad nemůže být nic otravnějšího, než když kvůli špatné kameře, která se zde navíc nedá manuálně, skočíte někam jinam a zdánlivě snadnou část člověk musí hráč několikrát opakovat. Za normálních okolností bych uznal, že je třeba fakt docela těžká, ale tady je všechno opakování opravdu způsobené kombinací nepřesného ovládání, a ne úplně přívětivě udělané kamery.

Hru pak už nezachrání ani opravdu vydařené grafické zpracování, které doplňuje příjemná hudba. Na kartonový svět je radost pohledět a všechno opravdu vypadá, jako by to před chvílí někdo vystřihl. Jednotlivé světy jsou příjemně různorodé a velice pěkně propracované. Asi nemusím podotýkat, že s tímto naše konzole rozhodně nebudou mít problém. Navíc za posbírané malé krabičky a lepící pásky se dají odemykat nové skiny na krabice nebo v rámci úrovní odemykat bonusové úrovně.

6
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Pile Up! Box by Box mohlo být zajímavým kartonovým dobrodružstvím pro celé rodiny, ale vzhledem k nepřesnému ovládání a nepřehledné kameře to úplně jasné doporučení není. Co naplat, že grafická stránka se povedla a česká lokalizace také jistě udělá radost. Když se to nedá pořádně hrát, přijdou všechny ostatní snahy vniveč. A přesně to je případ i této hry, i když je fakt, že cena za ní není kdo ví jak obrovská a to by jí právě mohlo trochu hrát do karet.
20. 09. 2021 • SeedarCZ0

RECENZE: NBA 2K22

NBA 2K22 – král sportovních her opět na scéně. Jistě, můžete si o basketbalu myslet co chcete. Nakonec, ani já nejsem kdovíjaký fanoušek tohoto spíše amerického sportu. Nicméně, v žánru sportovních her tato série nejspíš nemá konkurenci. A to už dlouhá léta.

»
17. 09. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: WRC 10

Jubilea jsou fajn v tom, že se při nich většinou pořádá nějaká fajnová oslava. V herním světě se opijí tak maximálně vývojáři, ale ani hráči nestrádají. Letošní ročník rally soutěží s oficiální licencí WRC také letos slaví a to kulatým 10. dílem. Zároveň je to pro Francouze z Kylotonnu taková menší derniéra, jelikož příští ročník bude jejich poslední. Pak si značky a licenci WRC přeberou konkurenti z Codemasters.

»
16. 09. 2021 • HusekD0

RECENZE: Crown Trick

Když bychom si měli vybrat jeden z nejpopulárnějších herních žánrů u indie vývojářů, tak se ve většině určitě shodneme na žánru rogue. A není se vůbec čemu divit. Ať už se budeme bavit o jeho zakladateli Rogue z roku 1980, nebo titulech z posledních let jako je například Binding of Isaac, Dead Cells, cenami ověnčený Hades, tak všechny tyto hry mají jedno společné. Smrt v nich není něco, co vás přivede k poslední uložené...

»
15. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Life is Strange True Colors

Adventurní série Life is Strange se nezapomenutelně zapsala do herní historie především svým prvním dílem, za kterým stálo francouzské studio Dontnod. Teenage drama řešící běžné starosti dospívání a zároveň nadpřirozené schopnosti u publika zkrátka zabodovalo. Navázat na tento úspěch druhým dílem se studiu příliš nepodařilo a Life is Strange 2 sbíralo rozporuplné reakce. Ani odbočka Tell Me Why se nepovedla tak dobře, jak její autoři jistě zamýšleli.

»
13. 09. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Super Animal Royale

Je to pár let, co multiplayerové řežby ovládl režim battle royale. Ten vychází se stejnojmenného japonského filmu (který není vůbec špatný) a je postaven na jednoduchém principu – skupina hráčů bojuje na ostrově do posledního muže, přičemž k vítězství jim dopomáhají nejen vlastní schopnosti, ale také všude možně poschovávané zbraně. Postupně zmenšující se herní mapa je příslibem nervydrásajících soubojů, ze kterých může vyváznout živý jen jeden.

»
03. 09. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Iron

„Lid přepadli, vesnici vypálili a protějšek zabili. Obraťte kroky své a pospěšte z tohoto kraje, kde smrt číhá na každém kroku.“ Podobným způsobem by ústřední postava mohla varovat každého, kdo se odváží, natáhne ruku po gamepadu a pomůže ji sjednat nápravu brutálních činů. V době, místech a legendách, kde se msta stává nejlepším přítelem, tepe další titul do severských mytologií, aby z run vykřesal dalšího hrdinu. Nebo hrdinku. To záleží, zda při...

»
31. 08. 2021 • tonyskate0

RECENZE: Rustler – středověká parodie na GTA

Kdo by si nechtěl zahrát středověkou GTA, která je navíc parodií na slavný hit umí si udělat srandu i sama ze sebe. Přesně tak se dá popsat Rustler, jenž si po předběžném přístupu našel cestu i na konzole a my se v naší recenzi podíváme, jestli je tato premisa skutečně tak dobrá, jak zní.

»
30. 08. 2021 • Michael Chrobok0

RECENZE: Twelve Minutes

Point-and-click adventuře Twelve Minutes se povedlo zaujmout herní svět už před svým vydáním. Ostatně kombinace dříve populárního žánru, principu časové smyčky a hvězdného hereckého obsazení v podobě Daisy Ridley, Jamese McAvoye a Willema Dafoea nezní vůbec špatně. Hra z pera Luíse Antónia a vydavatele Annapurna Interactive, které má na svém kontě řadu povedených indie záležitostí jako Outer Wilds, Gone Home či Journey, taktéž vypadá jako recept na úspěch. Jak to...

»