
RECENZE: A Way Out
Téma útěku z vězení inspirovalo nejeden film, seriál nebo knižní předlohu. Autoři se vyžívají v tom, aby nabídli nějaký neotřelý způsob, jak se z vězení dostat. Pozadu nezůstává ani herní scéna, kdy můžeme vězení stavět nebo se z něj zkoušet dostat. Většinou to však byli strategie a chyběla nějaká akčnější hra. Jiný přístup se rozhodli zvolit tvůrci A Way Out, kteří nám svým trailerem na E3 skoro vyrazili dech.
Uteklo to jako voda a hra dorazila. Všichni se tak můžeme vydat za dobrodružstvím Lea a Vincenta, kteří se náhodou potkají ve vězení, a jelikož na svobodě mají spadeno na stejného člověka, který je svým způsobem do toho vězení dostal, dají se dohromady i pro útěk z vězení. Celá hra však není postavena jenom na útěku, ten tvoří spíše menší část celého děje. I tak ale pořád před někým utíkáte, takže název A Way Out hru vystihuje úplně přesně.

Příběh je v zásadě docela jasný. Po útěku z vězení se snažíte najít toho, kdo způsobil vaše příkoří, potkáváte se se svými rodinami, které na vás více či méně čekají, až se vrátíte a po útěku z vězení se také musíte schovávat před policií. Život na útěku zkrátka není legrace. Někdo by mohl říct, že je příběh předvídatelný a do jisté by měl i pravdu. Je zde však připravena celá řada zvratů a samotný konec, které jsou vlastně dva, to pořádně zamotá. Detaily příběhu pak doplňují různé další nepovinné rozhovory s lidmi, kterých se bude všude nacházet plno a s každým můžete prohodit pár slov.
Jak jsem zmínil, cílů je více a stejně tak i cest k nim. Každá z postav má trochu jiné preference, kdy Leo je více agresivní (přepadneme důchodce, sejmeme stráže) a Vincent spíše argumentující člověk (radši to obejdeme jinudy, zahrajeme to na nemoc), ostatně, má k tomu své důvody. Na několika místech tak máte možnost vybrat, jakou cestou se budou vaše další kroky ubírat. Rozhodnutí jsou fajn, i když nějaký zásadní vliv na příběh nemají (výjimkou je samotné finále). Toto zdánlivé rozdělení se po čase vrátí do předem nalajnovaných kolejí. Momentů, které se mi vryly do paměti však bylo dost a na útěk z nemocnice nebo likvidaci zabijáka hned tak nezapomenu.
Hra ale není nic pro vlky samotáře. Všechny události prožívá dvojice hrdinů, takže ji musí ovládat i dvojice hráčů. Využít k tomu můžete buď lokální nebo online multiplayer. Bez někoho druhého si tak nezahrajete. A právě kooperace je to, co dává celé hře ten zvláštní pocit něčeho nového. Celou dobu hraní je obraz rozdělen na dvě části a vy tak mimo osudu svého hrdiny můžete po očku koukat k sousedovi. Mnohdy se dějí na obou stranách obrazovky jiné věci a dost často musíte tyto dvě věci skloubit dohromady. To se povedlo i tvůrcům v rámci střihu, kdy spousta částí na sebe parádně navazuje a má úžasné tempo.

Herní náplň se po většinu času omezuje na jednoduché zmáčknutí tlačítka v daný čas, ale najdou se i akční věci jako honičky a střelba s policií nebo později přestřelka a krytí kolegy v Mexiku. Právě střelecké pasáže a řízení nejsou to hlavní, čím by hra vynikala. Auta a motorky se řídí arkádově, ale přesto trochu kostrbatě. O poznání horší je koordinace na lodi, která dá opravdu zabrat. Celou hrou prostupuje i celá řada miniher a soutěží mezi protagonisty, které tomu celému dávají nádech, že se jedná o živý a uvěřitelný svět. Můžete tak dát s kamarádem soutěž v páce, kdo odpálí dál míček baseballovou pálkou nebo klasiku čtyři v řadě, což je variace na piškvorky. Doba, jaká se dá u hraní strávit tak je 5-6 hodin v závislosti na tom, jak moc budete příběhem spěchat.
O grafickou podobu hry se stará Unreal Engine, který odvádí standardní práci. Ve filmečcích je na hru radost pohledět, a i samotný „ingame“ vypadá hezky. Občas je sice možné se někde zaseknout nebo na chvilku vypadne animace, ale většinou však hra funguje bez problémů, a tak vás dokáže i díky hudebnímu doprovodu náležitě pohltit.
Verdikt
A Way Out je úžasným zážitkem, který si sice projdete nejspíš jenom jednou, ale o to více a intenzivněji si ho užijete. Kooperační hratelnost je prostě skvěle sladěná, dává smysl a vy tak budete mít ještě větší pocit, že „jste tam“. I přes drobnou předvídatelnost příběhu, a ne úplně přesvědčivou jízdu a střílení, je to hra, kterou si určitě zahrajte, hned tak na ni nezapomenete a své hodnocení si do puntíku zaslouží.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.






















