RECENZE: Antarctica 88

Autor: HusekD Publikováno: 20.12.2021, 9:05

Publikováno: 20.12.2021, 9:05

Sociální sítě

O autorovi

HusekD

Je autorem 170 článků

Když jsem viděl první obrázky ze hry Antarctica 88, tak se mi okamžitě vybavil klasický horor Johna Carpetera z 80 let, The Thing (Věc). Patřím mezi velké fanoušky starých hororů a právě proto jsem se rozhodl, že se na A88 podívám a podělím se s vámi o mé herní dojmy v naší recenzi. Za titulem stojí ruští indie vývojáři ze studia Euphoria Games. Hned v úvodu musím zmínit, že se jedná o mobilní port, který se po nějaké době dostal i na naše konzole. Z tohoto důvodu budu k celkovému hodnocení přistupovat trochu opatrněji, protože mi bylo už před samotným začátkem jasné, že bude jen stěží držet krok s klasickou produkcí. Nicméně po vás vývojáři chtějí za tento produkt malé, leč těžce vydělané peníze, a kvůli tomu nebudu u žádného problému přivírat oči. Pojďme se podívat na to, jestli stojí tato hororová indie akce za vaší pozornost.

Můj odhad nebyl daleko od pravdy. Už první kroky strávené ve hře u mě vyvolaly pocit, že hraji levnou, ruskou verzi hry The Thing. Opuštěná, zasněžená výzkumná stanice zahalena tajemstvím dodává hře tu správnou děsivou atmosféru. V tomto případě pro mě bylo hlavním tahákem příběhové pozadí, které je vyprávěno v několika krátkých videích, ale převážně z deníků a dokumentů. Ty nalézáte ve všech úrovních a postupně se dozvídáte pravdu o tomto projektu. Abych vám nevyzradil nic podstatného, tak vám příběh přiblížím jen v pár větách. Váš otec je zapálený vědec, který vycestoval do Antarktidy zkoumat vzácné nerosty. Komunikace s ním, ale i s jeho celým týmem bohužel oněměla. Vydáváte se na záchrannou výpravu, abyste zjistili, co se s celou expedicí stalo. Už na samém začátku přijdete na to, že se na základně odehrálo něco děsivého. Vědci zde neobjevili pouze vzácné nerosty, ale také neznámou formu života, která se probrala z hibernace k životu. Příběh je rozdělen do 8 krátkých kapitol. Hratelnost je přímočará a vede si vás za ručičku až k velkému finále. Zde na vás čeká hned několik možných konců, které se pozmění na základě vašeho finálního rozhodnutí.

Ačkoliv se jedná o čistokrevnou akci, tak si pro vás vývojáři připravili i pár zpestření. Kromě střelby tak budete mít za úkol hledání určitých předmětů a s tím spojené další aktivity, jako například zprovoznění naftového generátoru. Animace a samotná střelba jsou na indie hru udělané opravdu kvalitně, ačkoliv celkový zbraňový arsenál můžete spočítat na prstech jedné ruky. Další velké plus dávám zvukovému zpracování. Pokud dáte na radu vývojářů a budete hrát se zapojenými sluchátky, tak se můžete těšit na vynikající hororový zážitek. Poté si nebude moct být jistí, odkud na vás může nepřítel vyskočit. To vše je umocněno zajímavým hudebním doprovodem. Zde ale bohužel seznam dobrých věcí končí a přicházejí na řadu mínusy a komplikace.

V dnešní době umí i nezávislí vývojáři udělat zázraky a vytvořit úchvatnou, byť stylizovanou grafiku. V tomto případě se tak ale bohužel nestalo. Vývojáři se „snažili“ o reálnější zpracování, což hře velmi škodí, protože opravdu nevypadá hezky. A to jsem hráč, co nedává při hodnocení grafiku na první ani druhé místo. Počet jednotlivých druhů nepřátel je žalostný a tomuto faktu nepřispívá ani jejich vzhled. Věřím, že přijít dnes s něčím originálním je obtížné, ale v A88 si budete s každým novým tvorem říkat, že už jste ho někde viděli. U hry, která klade velký důraz na atmosféru, opravdu nerozumím tomu, že si vývojáři nedali větší práci s vytvořením zajímavějších nepřátel s lepší inteligencí. Pohyb a animace hráče jsou hezky plynulé, ale citlivost otáčení je zbytečně pomalá a to i přes to, že si v nastavení nastavíte nejvyšší hodnotu. Největší nedostatek jsem zaznamenal v herním menu, ve kterém se budete opravdu stěží orientovat a ještě hůř ovládat. Naštěstí se do něho ale nebudete moc často vracet.

Celková herní doba se pohybuje okolo 1,5h což je pro mobilní hru možná přijatelné číslo, ale u konzolí na to nejsme moc zvyklí. Rád bych viděl alespoň 4h gameplay obohacené o další vedlejší aktivity, úkoly a více nepřátel. První lokace má něco do sebe, ale v pozdějších fázích hra přichází o svou tajemnou atmosféru. Hledání řešení vašich problémů, nalézání zápisků a deníků bylo fajn, ale chtělo by to hratelnost trochu přikořenit a dotáhnout do přijatelného standardu. Ve hře dostanete například i řiditelný sněžný skútr, ale nečekejte od toho žádný velký zázrak. Ovladatelnost je přinejlepším na hraně a celou scénu zachraňuje jen tajemná hudba v doprovodu sněhové vichřice, kterou právě projíždíte. Antarctica 88 není špatná indie hra, ale převedení na naše konzole si zasloužilo trochu více péče.

Antarctica 88 vyšla pro Xbox One a Xbox Series X/S 10.12.2021 za cenu 171kč.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Antarctica 88 je zajímavý indie projekt, který si ale zasloužil mnohem více péče. Vzhledem ke krátké herní době si mohla udržet tajemnou atmosféru rozhodně déle. Hratelnostně na tom není vůbec špatně, ale bohužel to vše kazí málo obsahu, repetitivní, neoriginální nepřátelé a špatné grafické zpracování. Věřím, že se od vývojářů z Euphoria Games v budoucnu můžeme dočkat lepších titulů, ale Antarctica 88 je pouze pro velké fanoušky indie scény.
plynulá hratelnostkrátká herní doba
animacegrafika
zvukydabing
více koncůobsah
rozhraní
16. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Way of the Hunter

Dnešní hráči mají k dispozici nepřeberné množství titulů a žánrů. Trh by se mohl zdát přeplněný, bez sebemenšího prostoru pro nové vývojáře. To ovšem neplatí pro všechny. V případě loveckých simulátorů jsme do této doby byli odkázáni pouze na theHunter: Call of the Wild, jenž si po několik let udržoval téměř bezkonkurenční prvenství. To se ale v následujících měsících může rychle změnit, protože se objevilo nové slovenské vývojářské studio pod...

»
12. 08. 2022 • HusekD0

RECENZE: Endling: Extinction is Forever

Naše planeta je jedinečné místo, plné krásných míst, rostlin, nerostů a živočichů. Lidé byli a do jisté míry pořád jsou velmi sebestřední a proto se k těmto darům nechovali s patřičnou úctou a opatrností. Naštěstí jsme s postupem času prozřeli a začali dělat spoustu věcí jinak. Ochraňujeme ohrožená zvířata, obnovujeme zdejší lesy, čistíme okolní prostředí od našich odpadků atd. Představte si nyní ale realitu, ve které by byli lidé neustále...

»
09. 08. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Two Point Campus

Klasické tycoony jsou součástí herních žánrů již pěknou řádku let a byť už nejsou tak rozšířené, jako tomu bylo dříve, stále sem tam vyjde nějaký nový kousek. Před čtyřmi lety jsme se dočkali znovuzrození legendy tohoto žánru z nemocničního prostředí, kde nejsou tak úplně běžní pacienti. Two Point Game tehdy nabídli svou verzi Theme Hospital prezentovanou hrou Two Point Hospital. Při jejím hraní jsem se rozpomněl na staré dobré časy a...

»
26. 07. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: Outriders Worldslayer

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně...

»
19. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: As Dusk Falls

Jestli něco adventurním nadšencům na Xboxu schází, pak jsou to hry od Davida Cage a jeho studia Quantic Dream. Ačkoli si jeho oceňovaná adventura Fahrenheit našla cestu na první Xbox, na ostatní tituly jako Heavy Rain či Detroit: Become Human si mohou majitelé konzole z Redmondu nechat zajít chuť. Částečnou náplastí jsou hry od studií Supermassive Games (série Dark Pictures Anthology) a Don’t Nod (Life is Strange), avšak kreativní vizi...

»
13. 07. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: A Memoir Blue

Hry nemusí být jen o kosení celého zástupu nepřátel, snahy o dosažení co nejlepšího času na závodním okruhu nebo stvoření nepřemožitelného reka, který spasí celý jeden virtuální svět. Především indie vývojáři se nebojí s relativně mladým médiem experimentovat a přinášet neobvyklé zážitky, jež vás i po závěrečných titulcích nenechají v dobrém slova smyslu vydechnout.

»
11. 07. 2022 • Lukáš Urban0

RECENZE: Fobia – St. Dinfna Hotel

Jsou různí lidé a různé fóbie. Někdo se bojí, že uvízne ve výtahu, jiného chytá panika při pohledu na osminohá neštěstí s pavučinou u zádi a další nejde spát, aniž by nerozsvítil i v kumbálu. Ve své podstatě, každý se něčeho bojí. Každý má skrytou achillovu patu a každý je občas vystaven nepříjemnému vnějšímu vlivu, po němž se o něj pokouší studený pot. Já se s přibývajícími zářezy na herní pažbě začínám bát,...

»
11. 07. 2022 • Michael Chrobok0

Trochu jiná RECENZE: Dreamfall Chapters

Při brouzdání po archivu Xboxwebu mě poměrně překvapilo, že v něm chybí recenze na Dreamfall Chapters. Třetí hra adventurní série navazuje na ikonické hry The Longest Journey a Dreamfall: The Longest Journey, které jsou zcela po právu zapsány zlatým písmem do herní historie. Recenzovat přibližně pět let starý počin (záleží, zda počítáte vydání první epizody, nebo „final cut“ verze) od norského studia Red Threat Games a jejího ředitele Ragnara Tørnquista...

»