Xboxweb.cz

Andělé, Démoni, zbraně bez nabíjení a nádech 90. let v akční řežbě napříč peklem.

Akční střílečky mají tendenci upustit páru, nechají vás vypnout a přemýšlet pouze nad jednoduchým faktem – přežít a střílet do všeho okolo vás.

V době největšího boomu populárních stříleček jako Doom, Duke Nukem a Quake bylo to nejlepší na hraní právě čistá zábava a rychlá akce, a málokdo potřeboval řešit, jestli příběh existuje a jestli má nižší jednotky nebo desítky hodin.
Na podobné vlně se snaží nám, modernějším hráčům, menší Polské studio Kruger & Flint Productions připomenout čistou esenci a radost ze střílení do všemožných démonů, padlých andělů a přehnaně enormních bossů v čisté a surové formě inspirované staršími klasikami.
Otázka zní, bude to stačit?

Do pekla a zpátky

Jste neznámý drsňák, moc toho nenamluvíte, nemáte moc trpělivosti a během střetu s démony se snažíte vyřešit spor mačetou. V jednom takovém sporu naleznete prsten, díky kterému se můžete sami nechat zesílit démonickou mocí a mít tak krátkodobě výhodu. Naštvaný na svět a démony se vydáváte vstříc komiksovému panelu do noci. Nutno říct, že první dojem tvůrci dokázali připravit opravdu zajímavě. Když pominu, že komiks už nikdy ve hře neuvidíte, ačkoli čekáte, kdy se to stane znovu, nalákat na to, co nás čeká v budoucích hodinách, nemohli udělat tvůrci lépe. Celá stylizace komiksu nás odkazuje na existenci různých sekt a fanatiků uvnitř daných sekt, uctívající všemožné prastaré démony. Nutno říct, že hra tu pracuje skvěle s minimalizmem. Žádný dabing, žádné titulky vysvětlující komplexní příběh. 3-4 strany komiksu, mačeta v ruce a jednoduchý cíl – sejmout všechny démony a jejich fanatické uctívače.

Umíte česky? Tak trochu…

To první, co hra nabídne pro našince je české menu. Oficiální popis na Xbox Store však nezmiňuje české titulky, nýbrž české rozhraní. Je pravda, že po chvíli pochopíte proč tomu tak je. Tvůrci patrně pracovali s nějakou variantou na částečný překlad, nebo se jim programováním některá slova posunula stranou. Naštěstí ve hře jsou celkově asi jenom dva dialogy, takže moc čtení při boji si neužijete. Kde ovšem čeština potěší, až trochu rozesměje, je interface. Hra samotná pracuje s jednoduchým ovládáním, kdy triggerovými páčkami buďto střílíte, nebo spustíte alternativní režim zbraně a právě při představení jednotlivých zbraní, se vám na pergamenu představuje, co dělá které tlačítko s konkrétní zbraní. Kde nastává ten problém s překladem? Například jeden s upgradů – injekční stříkačka, nabuzující adrenalin, vám navýší zdraví na pár vteřin na hodnotu 300 HP, oproti standardním 100 HP.  Patrně mělo jít v originále o Adrenalinový boost nebo Adrenaline Shot (Adrenalinová injekce) – v češtině Adrenalinový, a nikdy se nedovíme co přesně. Další překladatelské perly najdeme například ve střelbě, kdy místo střílení po nás tvůrci chtějí oheň a alternativní oheň, dále u upgradu zastavení času, který tvůrci raději přeložili jenom na pergamen, který vám jej představí, ale v menu se upgrade jmenuje Super Hot. Ovšem tou nejlepší překladatelskou perlou je slovo Dash. V angličtině toto slovo může být myšleno zároveň jako rychlý pohyb k uhýbání, ale stejně tak je to doslovný překlad pro pomlčku, a ano, tvůrci se rozhodli, že se místo rychlého pohybu bude tlačítko jmenovat pomlčka. Když přejdeme úsměvnou úroveň češtiny, připomínající strojové překlady z 90. let a začátků online překladačů, můžeme si vlastně říct, že je to přidaná hodnota, aby hrou provázela nefalšovaná atmosféra z konce minulého století. 

Akce, šťavnaté retro, krev a metalová hudba

Hra si vzala inspiraci z většího množství akčních stříleček, ale i z hororových klasik 90. let. Celkově ve hře najdete automatické zbraně, raketomety, pistole, brokovnice, upilované brokovnice s přitahovacím hákem (Hello Doom Eternal) a další. Pro větší retro pocit si můžete zapnout v nastavení prvek, který se jmenuje Šťavnatý retro styl!. Tento prvek uzpůsobí kvalitu hry do lehce pixelovaných hran. Osobně jsem režim po pár minutách vypínal, protože rozdíl v grafice je spíše pro detailisty, a navíc v rychlém tempu akce vás moc ani nebaví koukat na rychle se pohybující rozpixelované hrany nepřátel. Prvek je o to vtipnější, že v rámci vydání, se s ním tvůrci pyšnili jako DLC zdarma. Pro pár nadšenců se retro na chvíli zapne, ale v reálu moc velký rozdíl to hře neudělá. Raději doporučuji hrát s vypnutým retro stylem.

Ta pravá retro zábava ale začíná okamžitě v prvních minutách akce. Hra vám dává najevo, že i po stránce achievementů nepůjde o raketovou vědu, a vlastně za každý potvrzený kill konkrétní zbraní dostáváte achievement. Tedy to je představa tvůrců. Více rozbité trofeje jsem dlouho nezažil. V kostce procházíte koridory, sejmete X démonů různého typu, a hra vás vybízí ke zisku, na první pohled jednoduchých trofejí ve stylu: zabij tohoto démona touto zbraní X krát, následně opakuj XX krát až XXX krát. Proč ale ani po dohrání hry nemám trofeje za poražení jednoho nepřítele touto zbraní, ale mám trofeje za zabití desítek až stovek stejných nepřátel je mi záhadou. Některé trofeje se opravily sami restartováním hry, některé se probudily až s restartem konzole, a některé asi získám, pokud se rozhodnu hrát hru znovu na jiné obtížnosti. Kromě nepravidelnosti, s jakou trofeje získáváte, budete i zaskočeni samotným bodovým ohodnocením za dané úspěchy. Standard z jiných her ve formě desítek herních bodů do vašeho Xbox profilu tu nehledejte – trofeje tu začínají na 8 bodech a končí 12 body. Doslova lahůdka pro někoho, kdo chce mít herní skóre ucelené v celých číslech.

Obtížnosti máte na výběr hned tři: jednoduchou, normální (otestováno pro recenzi) a těžkou. Líbí se mi, jak tvůrci pracovali na skutečně bohatém množství a rozmanitosti jednotlivých nepřátel. Napříč různými lokacemi a arénami potkáte fanatiky se střelnými zbraněmi, útočné amory, démony, padlé anděly, spoře až vůbec oděné sukuby, psychopaty se sečnými zbraněmi, nebo hororovkami inspirované slash zabijáky s motorovou pilou a další. Na začátek je hra spíše o zvyku a hledání zbraní. Tady ale nastupuje obrovský gameplay nedostatek celé akce, a to je míření. Chápu, že hra se nás pokouší dostat zpátky do zlaté éry bezmyšlenkovitých akčních stříleček, ale optimalizace míření je až skoro na facku. Celé základní nastavení citlivosti připomíná spíš 80. léta a celou dobu jsem měl pocit, že se hra nesnaží nijak pracovat s diagonálními úhly páček při míření. Prakticky mě to vrátilo do doby, kdy se hry hrály Joystickem, který uměl jenom 2 osy pohybu a s diagonálou se zatím tolik nepočítalo. Pokud bych vyšší citlivost a při používání některých zbraní neměl nastavenou i částečnou asistenci míření, nemyslím, že bych byl schopen trefit některé nepřátelé, kteří útočí hlavně ze vzduchu. Celý dojem z míření je vlastně jenom v samotné odezvě. Posouvám páčku po horizontále a funguje se pohodlně, při posunu vertikálou taky není problém, ale jakmile je nepřítel šikmo vlevo nebo vpravo nade mnou, hra si uvědomí tento pohyb jenom díky asistenci míření, jinak se zdá, že osa nebyla pro tyto střety patřičně kalibrovaná. Nutno podotknout, že jsem zkoušel hru jak na standardním Xbox Series X ovladači, tak i na druhé generaci Xbox Elite controlleru s upravenou citlivostí a rychlostí odezvy.

Jakmile máte pár zbraní, povědomí jak na kterého démona reagovat, a jakým způsobem daný nepřítel reaguje na Vaši zbraň, je tu občas možnost zpříjemnit si cestu puzzly a skrytými poklady. Popravdě častokrát jsem za nalezenou skrytou místnost s veškerými náboji a body armorem byl hodně rád. Některé setkání s hordami nepřátel nebývají moc příjemné, když už nemáte v okolí možnost doplnit brnění, nebo jediná zbraň, kterou můžete v danou chvíli použít je meč, jelikož ten náboje nepotřebuje. Celá atmosféra funguje vlastně dobře, audiovizuální zpracování má i dnešním hráčům, kteří jsou zaměřeni jenom na krásnou grafiku, co nabídnout. Popravdě jsem si nejvíce užíval mimo retro režim odlesky, efekty nasvícení, ačkoli textury ohně by ještě nějakou práci navíc uvítaly. Někdy je textura ohně kulatá, někdy vypadá jak dva složené kartony do sebe. Kde hra exceluje neuvěřitelně je hudební podkres. Velkou část arénových bojů jsem si spíš pokyvoval hlavou do rytmu metalové hudby až jsem se přestal pořádně soustředit na nepřátele. Naštěstí se časem dostanete k upgradům, které vám mohou zvětšit damage, zpomalit čas, nebo přidat extra život v době největší nouze. Největší taktickou výhodou ale vidím upgrade zlaté střely, kdy na pár vteřin máte v dané zbrani neomezené náboje. Podmínkou je ovšem mít ve zbrani aspoň 1 náboj, jinak zapnete rotační kulomet na prázdno u boss fightu naprosto k ničemu. (Ano stalo se to hned u toho těžšího). Co je ovšem na hře čistá zábava a pokaždé to ve mně probudilo toho malého klučíka, co hltal Robocopa, Terminátora a Ramba, jsou alternativní možnosti střelby. Střílet rotačním kulometem je fajn, ale víte, co je lepší? Střílet dvěma rotačními kulomety najednou. Hra si nehraje na nějaký extra realistický prvek s váhou zbraní, většinu z nich můžete držet v obou rukách a zvýšit tak palebnou sílu, nebo například nechat vybuchnout šípy na dálku, nebo změnit zbraň na laser. Tohle se tvůrcům povedlo a ačkoli duální držení zbraně máte vždy jenom na chvíli, v tu chvíli existuje jenom radost ze všude létajících kulek. Je to skvělý prvek který v nejedné aréně s bossem přišel velmi vhod.