Xboxweb.cz

Komiksově lazená střílečka se vrací ve velkém stylu a konečně s nějakými inovacemi

Prvně musím říct, že hodnocení bude pro některé čtenáře trochu zvláštní v porovnání s předchozím dílem Borderlands série z roku 2019. Je nutno říct na začátek, že kdybych recenzoval třetí díl a měl po letech možnost zahrát si letošní pokračování, rozhodně by recenze třetího dílu nemohla skončit s hodnocením 8/10. Nejsem názoru, že třetí díl byl vysloveně špatným dílem série, jenom byl za mě tak zbytečně natahovaný, a nezáživný, že bych hned v první řadě chtěl dát na pravou míru jediné, a to fakt, že třetí Borderlands je minimálně o 2 body v hodnocení za mě horší a slabší, než letošní pokračování z planety Kairos. Pokud vás naopak třetí díl nadchnul, máte v letošním díle jasnou hru roku, ale to předbíháme.

Kolikrát osvědčená struktura se čtyřmi Vault Huntery se vrací, tam se moc novoty nechystají, avšak za všechny ze čtveřice bylo hraní příjemné, alespoň do doby naučení se nějakých pár pasivních skillů, specifických pro dané charaktery. Ačkoli jsem ve hře vyzkoušel všechny 4 aktuální postavy, nejvíce času jsem se rozhodl věnovat pro hlavní kampaň Exo-Soldierovi Rafovi. Dalšími postavami doplňující čtveřici jsou Siréna Vex, hromotluk Amon The Forgeknight a Harlowe The Gravitar. 

Vex se v boji soustředí na magii sirén, které známe ze všech předchozích hlavních dílů série, sahajících až k první hratelné siréně příběhu, aktuálnímu Fénixovi světa Borderlands, Lilith. Amon se spíš bude hrát dobře lidem, kteří nepotřebují žádná kouzla, udělátka nebo pomůcky a mají rádi čistou hrubou sílu nebo sekery, protože obojího má Amon dostatek na rozdávání. Harlowe pracuje spíše s gadgety její vlastní výroby, které ji pomáhají zjednodušovat si boj, a výběr uzavírá Rafa, Exo-Soldier, využívající mechanické kulomety na ramenou, případně ostré laserové čepele.

Když zmiňuji, že se jedná o zatím pouze 4 hratelné postavy, narážím na fakt, že již autoři hry představili do budoucího obsahu 2 nové hratelné charaktery, z nichž první již má i svůj oznamující trailer a bude se jmenovat C4SH, který do hry bude přidán začátkem roku 2026.

Když se odkloníme od hratelných postav, stejně jako tomu bylo v předchozích dílech Borderlands, hra odkazuje na různé narážky se starými známými postavami, avšak rovnou potěším ty z vás, koho irituje malý robůtek Claptrap, ten ve čtvrtém díle natolik otravný už být nemusí. Tvůrci si prvně dali záležet nad tím, aby jste mohli jeho hlas kompletně ztišit. Sice je pravda, že v hlavní kampani na něj narazíte na pár minut, ale pro odpůrce tohoto charakteru se jedná o vítanou novinku. Sám se nemohu považovat za zastánce stejného názoru, nikdy mi osobně Claptrap nevadil, a vlastně jsem i jeden z těch bláznů, kteří za něj ve hře Borderlands Pre-Sequel hrál dobrovolně, ale je dobré, že se tu hledí na každého hráče.

Kromě zohlednění preferencí ohledně Claptrapa se tu však velmi dobře připravila půda pro co nejširší záběr spoluhráčů z různých platforem. Borderlands 4 díky plné propojenosti cross-play se službou Shift můžete hrát z jakékoli aktuální platformy, a užít si tak hru na konzoli či počítači vaší preference, aniž byste se vzájemně omezovali s partou přátel. Opět platí, že můžete hrát ve společné lobby maximálně ve 4 hráčích po síti, nebo ve dvou hráčích na jedné obrazovce na jedné konzoli. Tvůrci rovněž zohlednili i způsob hratelnosti každého hráče, ať už jde o veterána série nebo nováčka, formou dynamické obtížnosti. Můžete si tak nastavit lobby, v kterém připojení hráči budou hrát v nižší obtížnosti, dle jejich potřeb, a vy můžete směle pokračovat z Vaší strany na nejtěžší možné nastavení, co hra nabízí. To mimochodem umožňuje od začátku velmi solidní výzvu, více peněz a o něco více zkušeností, než na středí a nižší obtížnosti.

Změny se dočkal po dlouhých letech stejného uživatelského zobrazení i prvek levelování postav. Nově už není středový panel, nýbrž kruhový design v levé části obrazovky. Tím však novinky nekončí, a prvním herním prvkem, který si v při hraní oblíbíte, je vystřelovací lano. Berte ho jako mix střelné zbraně a Batmanovo vystřelovacího háku. Díky tomuto novému doplňku můžete skákat na stěny, po kterých můžete lézt, případně si přitáhnout výbušniny na dálku a vrhnout je po nepřátelích.

Poslední novinkou pro inovaci hratelnosti je možnost dvojitého skoku a platchtění vzduchem pomocí létajících bot, ale můžete tuto funkci klidně brát za takový zmenšený jetpack. Ten dodává bojům značnou vertikalitu a pomáhá se rychleji orientovat v arénách, nebo lépe reagovat na různé souboje s hlavními i vedlejšími bossy. Díky tomuto udělátku budete moct nově řešit i rébusy, které jsou více ve vyšších polohách a přizpůsobit se boji i proti nepřátelům létajícím ve vzduchu, a že těchto létavců budete ve hře potkávat hodně.

Ačkoli může někdo namítat, že se tímto boje hodně dostanou do hektického stavu, podobného Doom Eternal, je pravda, že nové funkce nezpůsobují naštěstí chaos. Musím říct, že ačkoli hlavní příběh mi zabral zhruba 40-45 hodin, vesměs jsem si souboje užil. Počítejte však, že s většinou nebo i všemi vedlejšími misemi se jedná o herní dobu okolo 70-80 hodin. Mise a souboje odkazují jak na starší díly, a některé lokace se tak snaží připomenout esenci prvních dvou dílů, například souboje s obřími stroji v první čtvrtině příběhu, které byly doslova inspirované souboji z prvního dílu z roku 2009.

Obměnu můžeme nově najít i ve vozidlech. Ty jsou sice v sérii již od samotného začátku, nicméně už je nemusíme vyvolávat v samostatných garážích a portálech určených k transportu. Nová vozítka přípomínají vznášedla nebo motorky, a mohou být vyvolány stiskem jednoho tlačítka kdekoli ve světě mimo bitevní arény. Díkybohu a chvála tvůrcům za to, protože není nic otravnějšího, než přijít o vozidlo a muset pak hledat další přidruženou garáž v otevřeném světě.

Dostáváme se k tomu, co budete dělat ve hře nejčastěji a to objevování lokací, střílení do nepřátel a pokořování těžkých bossů. Když nebudu počítat ty náhodné nebo vedlejší boss fighty, na které můžete volně na mapě narazit. Existuje zde nová možnost dočasných boss fightů, kdy se objeví časová kapsle a uvnitř častokrát najdete těžšího nepřítele, za jehož včasné poražení za dobu, než časová bublina zmizí, dostanete extra vybavení, zbraně a silnější loot obecně. Kde ovšem musím zatleskat tvůrcům je způsob, jakým zpracovali příběhovou linku a hlavní příběhové záporáky. Musím se nutně vrátit k hořkému pocitu z třetího dílu, kde sourozenecká dvojice nepřátel ztratila charisma asi ihned po jejich představení, a já osobně třetí díl považoval za natolik nudný, že nebýt hraní ve 4 hráčích, možná bych vám ani nebyl o třetím díle říct jediný pamětihodný zážitek nebo zapamatování hodný souboj s hlavním bossem. To naštěstí ve čtvrtém díle nehrozí, a byl to i pro mě hlavní důvod, proč jsem se dokopal k tomu ze hry nakonec vysbírat co možná nejvíce obsahu a pokračovat v hraní i dále.

Hlavním záporákem je mysl ovládající Timekeeper, který fanouškům herního dabingu nebude neznámý. Jeho charismatický hlas a schopnost vyvolat v nás emoce jsme již mohli zažít v Telltale sérii The Walking Dead, kde stejný dabér ztvárnil legendárního Lee Everetta, jehož osud obrečel nejeden fanoušek herního zpracování Živých mrtvých. Timekeeper je ale na přesném opaku spektra oblíbenosti, ale stejně tak ve vás jeho ztvárnění bude vyvolávat emoce, a je třeba říct, že místy značně nenávistné. Na dálku ovládat své nepřátelé jenom silou myšlenky, a mít možnost s nimi manipulovat by samo o sobě mělo být dostačující překážkou. Nicméně k tomu, abyste se postavili samotnému Timekeeperovi, musíte zdolat 3 velmi vysoce postavené fanatiky, ať už kvůli věčné magii, technologii, umožňující nesmrtelnost, případně svobodu ohrožující vliv. Právě tento aspekt je mi ve hře velmi příjemným, a každé setkání s těmito vrcholovými nepřáteli má něco do sebe. Každý střet je sám o sobě zajímavou výzvou, a každý z těch momentů uchovává momenty, které si budete pamatovat i po dohrání ještě pár dní, ačkoli nevyvracím možnost, že budete na některé souboje vzpomínat se zoufalostí na tváři, protože fakt, že některé z těchto bojů jsem na vyšší obtížnost musel dělat i třeba 6-7krát, než jsem konečně soupeře porazil, může být částečně frustrující.