
RECENZE: Brothers – A Tale of Two Sons pro Xbox One
Okouzlující titul Brothers od studia Starbreeze tento týden zamířil na konzole současné generace. Není se čemu divit, když tehdejší vydavatel 505 Games odkoupil práva na tuto hru za půl milionu dolarů a chce, aby se mu investice vrátila právě skrze verze pro další platformy. Stále se jedná o naprostou úžasnou záležitost, která ovšem ve vylepšené podobě přináší málo nového, jak se ostatně dočtete v naší recenzi.
Brothers – A Tale of Two Sons byl tehdy v srpnu roku 2013 příjemným překvapením od studia Starbreeze a hra si získala zaslouženou pozornost, především díky programu Summer of Arcade na Xbox Live Arcade. Byl to zkrátka jeden z těch digitálních titulů, který si budete pamatovat jako výjimečnou hru tehdejší generace konzolí. Velký podíl na tom má švédský režisér Josef Fares, v jehož spolupráci byla hra vyvinuta a zasloužil se především na příběhu, nápadu a atmosféře hry.
Dobrodružství dvou bratrů začíná vzpomínkou na utonutí jejich matky a jakoby to nestačilo, jejich otec onemocní a pouze voda ze Stromu života dokáže zabránit nejhoršímu. Je tedy na našich hrdinech, kterými jsou Naia a jeho mladší bráška Naiee, aby opustili svou domovinu a vydali se najít lék na záchranu táty. Při své pouti navštíví nádherná venkovská prostředí, malebnou přírodu a další zajímavá místa, na kterých potkají ojedinělé postavy, ale bohužel narazí i na různá nebezpečí. Jména bratrů vám možná přijdou trochu netradiční. Jelikož tvůrci neměli rozpočet na dabing, tak Fares vymyslel vlastní jazyk, ale ve hře se toho moc nenamluví a vše pochopíte z řeči těla.

Výjimečnost hry Brothers spočívá v jejím ovládání. Hlavními hrdiny jsou sice dvě postavy, ovšem režim kooperace byste hledali marně, protože oba bratry ovládáte současně na jednom ovladači, což je hlavním kouzlem této hry. Nemluvě o emociálním propojení a vztahu těchto dvou postav, jejichž osud je ve vašich rukou. Levou páčkou a spouští (trigger) tak ovládáte staršího bratra a pravou částí ovladače (pravá páčka a spoušť) pak bratra mladšího. Chvíli bude trvat, než si na takovéto ovládání zvyknete, ale jedná o zcela ojedinělou zkušenost. Nemusíte se ale obávat frustrace, protože hádanky málokdy mají složitější řešení a hra spíše sází na bezvadnou atmosféru. Občas vás možná trochu bude zlobit kamera, ale případně si ji můžete sami natočit.
Hádanky či výzvy, kdy je vyžadována spolupráce, zahrnují například současné odtlačení brány anebo vysazení mladšího bráchy tím starším někam nahoru, aby mu shodil lano. Naia je samozřejmě větší a silnější, ale i to má nevýhody, kdy třeba menší Naiee se protáhne úzkými mřížemi. Na druhou stranu mladší bratr má strach z vody a tak se během plávání musí držet staršího bratra. Dále můžete třeba odlákat pozornost v dané situaci, aby se druhý bratr mohl přemístit. Nečekejte tedy nic obtížného a většinou stačí trocha přemýšlení nebo zkrátka vyzkoušet dostupné možnosti.
Poměrně nečekanou vlastností hry jsou odlišné osobnosti bratrů, od čehož se odvíjejí jejich různé reakce na situace či lidi. Zatímco starší Naia je spíše slušnější a když požádá o otevření brány, je stroze odmítnout rozespalým mužem. Ovšem když se o to samé pokusíte s Naieem, tak ten jednoduše muže polije vodou z vědra a je vymalováno. Během vaší cesty tak můžete reagovat s lidmi či věcmi a podle bratra se vám vždy dostane jiné reakce. Můžete se také občas posadit na lavičku a pokochat se nádhernou krajinou.
Vizuálně hra vypadá stejně skvěle, jako tehdy před dvěma lety a Unreal Engine 3 se stále drží. Postavy působí trochu kresleně, ovšem v kontrastu s barvitými prostředími vypadají skvěle a nové navštívená místa jsou postupně více realistická a jasně ukazují, že svět není žádná pohádka, jak by se z domova obou chlapců mohlo zdát. Verze pro současné konzole se nejspíše nějakých menších vylepšení dočkala, ale nic co by vás praštilo do obličeje. Co se obsahu hry tyče, tak příběh zůstává stejný, ale můžete se podívat na různé kresby a artworky, pustit si skladby a především si poslechnout komentář režiséra Josefa Farese. Dozvíte se tak různé příhody z vývoje hry, anebo jak měly původně vypadat některé části. Vlastně se jedná o nekompletní záznam z hraní, kterým vás bude provázet jeho hlas. Naštěstí to nemusíte vidět vše naráz a můžete přeskakovat jednotlivé pasáže.
Verdikt
Jak už jste z recenze určitě poznali, tak Brothers – A Tale of Two Sons je úžasné dílo, ke kterému jsme se velmi rádi vrátili. Stále je to ale krátká hra, kterou i se všemi achievementy dokončíte za tři, nanejvýš čtyři hodiny. To by snad ani tolik nevadilo, kdyby ale vydavatel na předělávku nenalepil přemrštěnou cenovku 20 dolarů, která je u nás nesmyslně převedena na skoro dvojnásobek. Hru jako takovou můžeme rozhodně doporučit, ale pokud nemáte hluboko do kapsy, tak vyčkejte na slevu.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.































