Xboxweb.cz

Hry jsou umění. Někdy o něco větší, někdy o něco menší, ale na každém kousku se dá něco najít. Je přitom jedno, zda se na vývoji podílí multikulturní tým o několika stovek zaměstnanců z celého světa, nebo nějaké menší studio třeba od nás. Je ale pravda, že některé hry jsou umělecké o něco víc a třeba i ve vícero směrech, než tomu bývá u jiných. Jedním ze studií, které si na prezentaci a celkové stylizaci svých her dává záležet, jsou kluci a holky z českého studia Amanita Design.

Možná jste o některé jejich hře již slyšeli (Chuchel, Samorost, Botanicula), protože každé z nich se dostává celosvětového věhlasu, a to i navzdory tomu, že Amanita úspěšně tvoří na PC či jiné platformy, ovšem mimo konzolí. Naštěstí jejich nejnovější počin Creaks se dočkal mnoha změn v hratelnosti a také se dostává k hráčům na konzole. I my si tak konečně můžeme vychutnat plody jejich práce, které už podle videí vypadaly hodně chutně.

Rozdíl patrný na první pohled je grafická stylizace. Po Samorostovi nebo Chuchlovi je ta tam pohádková stylizace. V Creaks je všechno temnější a hlavně tajemnější. Spousta věcí ani není třeba vidět, protože hráčova představivost jede na plné obrátky a snaží se dění na obrazovce přiřadit nějaké skutečné obrysy. To bylo ostatně cílem vývojářů a já můžu s klidným svědomím říct, že se jim to podařilo na jedničku.

Z našeho bytečku se tak hodně rychle skrze náhle objevená dvířka ve zdi dostáváme, jako Alenka v říši za zrcadlem, do tajemného světa. Ten tvoří podivné sídlo, jehož obyvateli jsou ptakolidé. Nebude dlouho trvat a zjistíme, že máme společného nepřítele – tajemnou příšeru, jejíž části se sem tam mihnou skrze obrazovky. Kdyby příšera chodila jenom tak kolem, asi by to nikomu nevadilo, ale když jedním seknutím pařátů sebere kus domu, vypadá to na problém. Jak příšeru porazit? Na tuhle otázku se budeme v průběhu hraní snažit najít odpověď.

Abychom se k ní propracovali bude třeba překonávat jednotlivé místnosti, kde nás vývojáři potrápí hromadou puzzlů a hádanek. Pointou je, že všichni nepřátelé se působením světla promění v nějaký neškodný a nehybný kus nábytku a každý z nich se chová trochu jinak. Kdo správně zkombinuje možnosti dané místnosti a vlastnosti nepřátel, má vyhráno a je zase o kousek blíže k odhalení, o co tady sakra jde. Puzzly jsou těžké tak akorát, ale někdy dá jejich vyřešení zabrat o něco více. O to více je pak hráč spokojen sám se sebou, že na to přišel.

Hodně bych chtěl pochválit balanc hry. Když už jsem se dostal do stavu, že jsem si až moc věřil a najednou mi hádanky přišly snadné, vývojáři něco změnili (nepřátele, mechaniku) a najednou jsem měl zase co dělat, abych na řešení přišel. Všechno je to naplánované tak, aby hráč nebyl zbytečně zahlcen mechanikami a pak musel složitě přemýšlet, jak to vlastně bylo. Díky tomu je tempo pěkně plynulé, ale jak jsem zmínil, dají se najít místa, kde se dá zaseknout jenom proto, že jsme si nevšimli nějaké mechaniky nebo prvku, který to celé nakonec vyřeší. Dohrání hry zabere nějakých 5-7 hodin v závislosti na tom, zda budeme hledat všechny skryté obrazy nebo hrou jenom proletíme.

Dalším skvělým prvkem je objevování ručně malovaných obrazů s estetikou 18. a 19. století. Dohromady jich můžeme najít 35, kdy třetina z nich mají formu interaktivních her. Upřímně jsem se těšil na každý z interaktivních obrazů, protože každý z nich je jiný a potrénuje jinou dovednost. Jednou je třeba mít dobrý postřeh, jindy pamatováka a občas se hodí, když jdeme štěstíčku trochu naproti. Rozhodně žádný obraz nepřeskakujte, protože se tím připravíte o další zážitek, který dotváří skvělou hru.

Hratelnost jde ruku v ruce s grafickou stylizací. Nádherně malované prostředí citlivě doplňují animované prvky a jak jsem zmínil v úvodu, po pohádkových stylizacích je trochu děsivější atmosféra a stylizace rozhodně fajn. To samé platí i pro hudební doprovod, který střídá spoustu nástrojů a hudebních motivů tak, aby vždycky správně zapadly do celkového dění na obrazovce.

Novinkou u Creaks je způsob, jakým se ovládá hlavní hrdina. I proto bylo možné hru přinést na konzole, protože klasické point and click ovládání, jaké mají předešlé projekty není pro konzole úplně ideální. Nyní ovládáme panáčka pěkně skrze páčku, takže je po starostech. I když drobnou výtky bych zde měl a zejména díky tomu jsem v závěrečném účtování jeden bodík ubral.

Ne vždy je ovládání panáčka přesné natolik, jak by člověk zrovna potřeboval. Běhání z leva doprava rozhodně není problém, ale někam přeskočit nebo seskočit dolů, to už občas problém být může. A vzhledem k tomu, že se najdou místnosti, kde jde o načasování a díky špatnému skoku nebo seskoku pak musíme jít danou část znovu, je to otravné a trochu tento nešvar nabourává jinak báječně vybalancovanou záležitost.

Ve výsledku jsem byl z Creaks opravdu nadšen a jenom se ukazuje, že Aminita umí dělat hry jak po stránce výtvarné, tak i hratelnosti. Příjemným bonusem je česká lokalizace, ovšem ta nakonec není potřeba, jak by se mohlo zdát. Lokalizované je menu a jeho volby. Ve hře samotné se vůbec nemluví, tudíž zde není co lokalizovat.