Recenze: Darksiders Genesis
Publikováno: 14.2.2020, 13:47
Přiřazené štítky
airship syndicate darksiders Genesis recenze review THQ Nordic xbox xbox one
Sociální sítě
O autorovi
Lukáš Urban
Je autorem 3284 článků
Za posledních deset let mohla mít série Darksiders už pět dílů, tři remastery a minimálně dvě kolekce. Bohužel ale nemá. Jestli to mají na svědomí změny u vydavatele, přerod studia či diskutabilní druhý díl, je už dnes jedno. Po odvážné trojce, která po vydání připomínala spíš Dark Souls než démonskou sérii, tu je díl s pozměněným konceptem. A rovnou vám povím, že mohl přijít klidně dřív, protože jezdcům zatraceně sluší.
Genesis se často přirovnává k Diablu, ale jediné, co jsem našel společné, je perspektiva pohledu. Sám bych titul zasadil spíše do škatulek akčních plošinovek s logickou vložkou. Obzvláště hraní za Svár je v mnohém podobné jako Lara Croft v podání The Temple of Osiris a The Guardian of Light. Valná většina hádanek a puzzlů pak přímo vychází z třetích Darksiders. Ať použitím ostrého kotouče, výbušných koulí nebo speciálních portálů. Do konceptu dvou hrdinů všechny známé prvky zapadají mnohem lépe, protože méně komplikují ovládání. Noví jezdci jsou také daleko skromnější na klábosení než diablovky a když už do debaty jdou, tak jen v rámci cutscén.
Až budete démony řezat po tlamě, adrenalin chytí tempo chorálového soundtracku. Jeho tóny dělají minimálně třetinu atmosféry. Jsou temné, osudové a nechybí jim výrazné pasáže s jemnými dynamickými vstupy. Je to jeden z těch doprovodů, který si rádi pustíte, i když zrovna nehrajete. A až později možná zjistíte, že za ním stojí britský skladatel Gareth Coker, jehož cit pro atmosféru je možné obdivovat u obou dílů Oriho.
Verdikt
Jezdci ve dvojitém balení možná vyrazili novým směrem, ale přesto se vrátili na začátek. Hratelně je Genesis tím nejzábavnějším dílem od jedničky, A to navzdory skutečnosti, že Lucifer se svými kumpány nedosahuje epičnosti předešlých zloduchů. Hromadné řežby skvěle doplňují oddechové pasáže, kde drobné mapy ukážou, že zase tak malé nejsou. Jestli hledáte adrenalinovou akci se sympatickými hrdiny, máte je přímo před sebou. Chyby v optimalizaci sice snižují hodnocení, ale rozhodně ne zábavnost.
RECENZE: The Crew Motorfest
Arkádové závodění má minimálně na platformě Xbox jasného krále, kterým je Forza Horizon. Její zatím poslední 5 díl už sice nebyl tak převratný, jako třeba ten druhý nebo třetí, ale i tak jsou to stále skvělé závody. Konkurence však nespí a nabízí hned dvě další série – Test Drive a The Crew. Zajímavé na tom je, že například Test Drive Unlimited 2 dělalo studio Eden Games, jehož tři původní zakladatelé...
RECENZE: Starfield
Letošní rok už přinesl hráčům spoustu zajímavých titulů, ale největší očekávání patřilo bezesporu novému RPG od společnosti Bethesda Game Studios, pod názvem Starfield. Od prvního představení na veletrhu E3 uběhlo dlouhých pět let a my se konečně můžeme ponořit do prozkoumávání tajuplného vesmíru. Bethesda patří v tomto žánru mezi má nejoblíbenější herní studia a doposud jsem nevynechal jediný jejich titul. Proto není velkým překvapením, že jsem Starfield bedlivě sledoval a...
Recenze: Trine 5: A Clockwork Conspiracy
Když se potkají kouzelník, rytíř a zlodějka, je zaděláno na pořádný mejdan. Magie teče proudem, odvaha poklonkuje nasbíraným úspěchům a jedna kapsa si nemůže být jista, zda zůstane na konci večera plná. Vlastně by z toho byl počátek fajn RPG záležitosti, kde může jeden z úkolů skončit mezidruhovým dobrodružstvím plným citů. Jenže tohle je Trine, což znamená, že hranice mezi dobrem a zlem nemá příliš pevné základy a že setkání hrdinů rozhodně...
RECENZE: Moving Out 2
Kooperativní hry jsou super. Sednete si na gauč vedle sebe, otevřete si pivo, víno, limonádu, zkrátka co máte rádi a pustíte se do hraní. Výběr je v dnešní době opravdu velký, takže není problém spolupracovat nebo si vzájemně škodit. Co se herní náplně týče, můžeme hrát různé adventury – tímto zdravím skvělou vztahovou terapii It Takes Two – nebo postřehovky typu Ovecrcooked.
RECENZE: Stray Gods: The Roleplaying Musical
Hned na úvod se musím k něčemu přiznat: nesnáším muzikály. Ať už jde o divadelní klasiky či moderní pohádky od Disneyho, jakmile se začne zpívat, beru nohy na ramena. Přesto jsem měl během oznámení hry Stray Gods zvláštní pocit, který mě ke hře z nějakého důvodu táhnul, a já měl chuť si ji vyzkoušet. A musím říct, že mě prvotina od Summerfall Studios naprosto okouzlila a změnila můj pohled na...
RECENZE: Under The Waves
Více jak 71% zemského povrchu pokrývá voda a většinu z toho tvoří moře nebo oceány. Zajímavé na tom je, že jich máme prozkoumáno jenom opravdu málo. Celá řada z nich je totiž tak hluboká, že máme problém se tam kvůli tlaku a dalším vlivům pořádně dostat. Díky tomu si můžeme jenom představovat, co všechno se ukrývá pod hladinou, a to je skvělý materiál na nejrůznější tvorbu, hry nevyjímaje.
RECENZE: Smurfs Kart
Jsou malí, modří, bydlí v domečcích co vypadají jako houby, a najdeme mezi nimi Siláka, Koumáka, Šmoulinku nebo Taťku Šmoulu. Všichni určitě známe animovaný seriál Šmoulové, který vznikl již v roce 1958 v Belgii. Ano, opravdu jsou Šmoulové až tak staří, samotného mě to překvapilo. Svými příběhy tak již obohacují několik generací dětí a jelikož jsou to moderní stvoření, nevynechávají ani hry. Ke konci roku 2021 jsme zachraňovali les v povedené plošinovce Mise Zlobýl...
RECENZE: Immortals of Aveum
Pokud to nevíte, tak EA Originals je program Electronic Arts, kde dávají prostor menším studiím splnit si jejich sny a přinést do herního světa nějakou zajímavou novinku. Touto cestou šly například i dvě skvělé kooperativní hry A Way Out nebo It Takes Two. A další hrou, která mě zaujala, bylo čarodějnické Immortals of Aveum. Přeci jenom letos jsme si kouzlení užili ve velice povedených Hogwarts, tak proč tentokrát nezkusit FPS...
