
RECENZE: Dishonored
Ze střechy sledujete veškeré dění nad městem Dunwall. V ulici pod vámi ožírají přenašeči moru, krysy, tělo nějakého nebožáka a z nedalekého mostu stráže shazují mrtvé zabalené v dekách. O uličku dál narazíte na Truchlíky, nemocné v posledním stádiu moru. Zlověstné ticho občas přeruší jen hlášení z všudypřítomných megafonů: „Zákaz vycházení všem obyvatelům po setmění, porušení zákazu se trestá.“ autorem recenze je tomka
Dishonored takto nezačne úplně od začátku, ale dá vám pár minut na rozkoukání. Jste Corvo Attano, hlavní bodyguard vládkyně, a také její přítel. Vracíte se z dlouhé cesty z jiné země, kde jste neúspěšně jednal o pomoc kvůli morové epidemii, která sužuje město Dunwall. Bohužel při setkání s vládkyní, jste napadeni, vládkyně zabita, její dcera unesena a vy obviněn z její vraždy a z únosu její dcery. Naštěstí vám neznámí přátelé pomohou dostat se z vězení, dostanete svoji assasinskou výbavu, dar ovládat magii a plánování k pomstě a nastolení pořádku může začít.
Dishonored příběhově nijak neoslní, nečekejte žádné velké hollywoodské zvraty. Ale možná je to tak dobře. Hra působí opravdu uvěřitelně. Určitě se vám často stalo, že jste se u některé hry plácli rukou na čelo, jak neohrabaný a až těžko uvěřitelný zvrat vám autoři připravili. Zde se vám to nestane, i když máte cestičku k cíli pěkně nalajnovanou. Cíl je dán vždy jasně, ale cesta k cíli nikdy. Tímto Dishonored jasně vyniká nad většinou ostatních her, prostě si jdete po ulici, nalevo vchod do domu, napravo kanál, nad vámi plno ventilačních šacht a říms a naproti vám skupinka po zuby ozbrojených strážců. Můžete na ně vlítnout přímo, využít zastavení času a všechny vykuchat nebo jít skrz dům, kde najdete plno užitečných věcí a třeba i balkon, ze kterého bude lepší vést útok nebo skupinku obejít kanálem či po střechách. A to si pište, že každá cesta probíhá úplně jinak.
Po nalezení vaší výbavy se s ní zžijete a jinou už používat nebudete. Zapomeňte na několik druhů střelných zbraní nebo mečů. Máte speciálně vyrobený skládací meč, což bude vaše primární zbraň. Ta neslouží k ničemu jinému, než porcování nebohých strážných. Dále pistoli, kterou budete moci jako jakoukoliv část vaší výbavy vylepšit. K pistoli můžete přidat tišší kuš, která může střílet kromě normálních projektilů také zápalné a uspávací šipky. A to je, věřte nebo ne, ze zbraní vše. Vaše výbava pokračuje různými vychytávkami, klasickými granáty, žiletkovými minami, které rozsekají na kontakt kohokoli nebo jakýmsi srdcem, sestrojeným Cizincem (tajemná postava, která vás obdařila magickými schopnostmi), které vám pomůže hledat runy a kostěné amulety, a také vám umí říct něco o místě, kde jste.

Kostěné amulety sbíráte různě po městě a propůjčují vaší postavě různé perky. Ze začátku můžete mít na sobě až tři amulety, pokud si dokoupíte amuletový slot v dílně, budete moci mít na sobě amulety čtyři. Runy slouží k vylepšování vašich dovedností, a také vašich magických kousků. Většinou jsou umístěny na hůř dostupných místech, ale vřele doporučuji tyto runy sbírat, bez nich by hra byla opravdu těžká, a ani by nebyla tolik zábavná. Jinak klasickým platidlem jsou peníze, které naleznete všude, ať už okradete stráž nebo otevřete nějaký sejf.
Váš arzenál doplňují různé dovednosti, můžeme je rozdělit třeba do pasivních a aktivních. U pasivních najdeme vitalitu, která nám zvyšuje zdraví a regeneraci, krvežíznivost vám zvedá adrenalin v bojích, který využijete v silných, smrtících útocích, díky hbitosti budete rychlejší a skákat výš a stínové zabití vám umožní nechat zmizet mrtvolu zabitého protivníka, takže jí nebudete muset poklízet.
Nejzajímavější budou ale dovednosti aktivní, které používáme pomocí duševního léku, jak je mana pojmenovaná ve hře. Jako první je možnost vidět přes zdi, a také důležité předměty. Může to znít nudně, ale udržovat si přehled je hodně důležité. Další je Mžik, což je krátký teleport z místa na místo, troufnu si říct, že tuto dovednost budete používat ze všech nejvíce. Zastavení času zpomalí na chvíli čas a na druhé úrovni ho zastaví úplně, což je tedy jedna z nejefektnějších dovedností, ale taky jedna z nejdražších na manu. Na své nepřátele můžete vyvolat i hejno krys, které sežerou na co přijdou. A to není hezká podívaná. Velmi zajímavé je taky posednutí, na první úrovni se můžete převtělit do zvířat, což vám otevře úplně nové cesty (ryba v kanále, myš ventilačkou), na druhé úrovni můžete ovládat už i osoby. A poslední je smrtící vichřice, která na základní úrovni srazí nepřátele na zem a na druhé je už dokáže zabít o zeď, velmi vhodné proti velkým skupinkám nepřátel.
Volnost máte i během boje, jediné co mě omezovalo byla fantazie. Můžete třeba zastavit čas, na zastavenou krysu hodit žiletkovou minu, do krysy se převtělit a pak s ní dojít ke strážným. Výsledek myslím nemusím popisovat. Co když bojujete meč na meč s jedním strážným a vidíte jak za ním další strážný vytahuje pistoli? Zmrazíte čas, zbaběle zapíchnete bezbranného strážného, obejdete střely zmražené ve vzduchu, převtělíte se do střelce, přesunete ho do dráhu jeho vlastní střely a počkáte, až se rozběhne čas. Samozřejmě můžete hrát naférovku bez dovedností, ale nepřátelé jsou sakra rychlí a když po vás půjdou tři zaráz, nemáte skoro šanci.
Verdikt
Dishonored byla pro mě velmi očekávanou hrou a musím říct, že splnila to co slíbila. Netradiční hratelnost, vlastně celková originalita celé hry vás určitě dostane. Jako třešničkou na dortu jsou ve hře české titulky, které se mi až na pár zvláštních překladů moc líbily. Škoda jen pár bugů, nad kterými se ale jen pousmějete a hrajete vesele dál. Možná taky nemusí všem sednout ponuré prostředí a v podstatě celkový opatrný styl hry, poněkud umělé vizuální zpracování, které ale má své kouzlo. Jinak ale Dishonored ukázalo, že se stále dá vymyslet něco nového.
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.























