
RECENZE: Dishonored
Ze střechy sledujete veškeré dění nad městem Dunwall. V ulici pod vámi ožírají přenašeči moru, krysy, tělo nějakého nebožáka a z nedalekého mostu stráže shazují mrtvé zabalené v dekách. O uličku dál narazíte na Truchlíky, nemocné v posledním stádiu moru. Zlověstné ticho občas přeruší jen hlášení z všudypřítomných megafonů: „Zákaz vycházení všem obyvatelům po setmění, porušení zákazu se trestá.“ autorem recenze je tomka
Dishonored takto nezačne úplně od začátku, ale dá vám pár minut na rozkoukání. Jste Corvo Attano, hlavní bodyguard vládkyně, a také její přítel. Vracíte se z dlouhé cesty z jiné země, kde jste neúspěšně jednal o pomoc kvůli morové epidemii, která sužuje město Dunwall. Bohužel při setkání s vládkyní, jste napadeni, vládkyně zabita, její dcera unesena a vy obviněn z její vraždy a z únosu její dcery. Naštěstí vám neznámí přátelé pomohou dostat se z vězení, dostanete svoji assasinskou výbavu, dar ovládat magii a plánování k pomstě a nastolení pořádku může začít.
Dishonored příběhově nijak neoslní, nečekejte žádné velké hollywoodské zvraty. Ale možná je to tak dobře. Hra působí opravdu uvěřitelně. Určitě se vám často stalo, že jste se u některé hry plácli rukou na čelo, jak neohrabaný a až těžko uvěřitelný zvrat vám autoři připravili. Zde se vám to nestane, i když máte cestičku k cíli pěkně nalajnovanou. Cíl je dán vždy jasně, ale cesta k cíli nikdy. Tímto Dishonored jasně vyniká nad většinou ostatních her, prostě si jdete po ulici, nalevo vchod do domu, napravo kanál, nad vámi plno ventilačních šacht a říms a naproti vám skupinka po zuby ozbrojených strážců. Můžete na ně vlítnout přímo, využít zastavení času a všechny vykuchat nebo jít skrz dům, kde najdete plno užitečných věcí a třeba i balkon, ze kterého bude lepší vést útok nebo skupinku obejít kanálem či po střechách. A to si pište, že každá cesta probíhá úplně jinak.
Po nalezení vaší výbavy se s ní zžijete a jinou už používat nebudete. Zapomeňte na několik druhů střelných zbraní nebo mečů. Máte speciálně vyrobený skládací meč, což bude vaše primární zbraň. Ta neslouží k ničemu jinému, než porcování nebohých strážných. Dále pistoli, kterou budete moci jako jakoukoliv část vaší výbavy vylepšit. K pistoli můžete přidat tišší kuš, která může střílet kromě normálních projektilů také zápalné a uspávací šipky. A to je, věřte nebo ne, ze zbraní vše. Vaše výbava pokračuje různými vychytávkami, klasickými granáty, žiletkovými minami, které rozsekají na kontakt kohokoli nebo jakýmsi srdcem, sestrojeným Cizincem (tajemná postava, která vás obdařila magickými schopnostmi), které vám pomůže hledat runy a kostěné amulety, a také vám umí říct něco o místě, kde jste.

Kostěné amulety sbíráte různě po městě a propůjčují vaší postavě různé perky. Ze začátku můžete mít na sobě až tři amulety, pokud si dokoupíte amuletový slot v dílně, budete moci mít na sobě amulety čtyři. Runy slouží k vylepšování vašich dovedností, a také vašich magických kousků. Většinou jsou umístěny na hůř dostupných místech, ale vřele doporučuji tyto runy sbírat, bez nich by hra byla opravdu těžká, a ani by nebyla tolik zábavná. Jinak klasickým platidlem jsou peníze, které naleznete všude, ať už okradete stráž nebo otevřete nějaký sejf.
Váš arzenál doplňují různé dovednosti, můžeme je rozdělit třeba do pasivních a aktivních. U pasivních najdeme vitalitu, která nám zvyšuje zdraví a regeneraci, krvežíznivost vám zvedá adrenalin v bojích, který využijete v silných, smrtících útocích, díky hbitosti budete rychlejší a skákat výš a stínové zabití vám umožní nechat zmizet mrtvolu zabitého protivníka, takže jí nebudete muset poklízet.
Nejzajímavější budou ale dovednosti aktivní, které používáme pomocí duševního léku, jak je mana pojmenovaná ve hře. Jako první je možnost vidět přes zdi, a také důležité předměty. Může to znít nudně, ale udržovat si přehled je hodně důležité. Další je Mžik, což je krátký teleport z místa na místo, troufnu si říct, že tuto dovednost budete používat ze všech nejvíce. Zastavení času zpomalí na chvíli čas a na druhé úrovni ho zastaví úplně, což je tedy jedna z nejefektnějších dovedností, ale taky jedna z nejdražších na manu. Na své nepřátele můžete vyvolat i hejno krys, které sežerou na co přijdou. A to není hezká podívaná. Velmi zajímavé je taky posednutí, na první úrovni se můžete převtělit do zvířat, což vám otevře úplně nové cesty (ryba v kanále, myš ventilačkou), na druhé úrovni můžete ovládat už i osoby. A poslední je smrtící vichřice, která na základní úrovni srazí nepřátele na zem a na druhé je už dokáže zabít o zeď, velmi vhodné proti velkým skupinkám nepřátel.
Volnost máte i během boje, jediné co mě omezovalo byla fantazie. Můžete třeba zastavit čas, na zastavenou krysu hodit žiletkovou minu, do krysy se převtělit a pak s ní dojít ke strážným. Výsledek myslím nemusím popisovat. Co když bojujete meč na meč s jedním strážným a vidíte jak za ním další strážný vytahuje pistoli? Zmrazíte čas, zbaběle zapíchnete bezbranného strážného, obejdete střely zmražené ve vzduchu, převtělíte se do střelce, přesunete ho do dráhu jeho vlastní střely a počkáte, až se rozběhne čas. Samozřejmě můžete hrát naférovku bez dovedností, ale nepřátelé jsou sakra rychlí a když po vás půjdou tři zaráz, nemáte skoro šanci.
Verdikt
Dishonored byla pro mě velmi očekávanou hrou a musím říct, že splnila to co slíbila. Netradiční hratelnost, vlastně celková originalita celé hry vás určitě dostane. Jako třešničkou na dortu jsou ve hře české titulky, které se mi až na pár zvláštních překladů moc líbily. Škoda jen pár bugů, nad kterými se ale jen pousmějete a hrajete vesele dál. Možná taky nemusí všem sednout ponuré prostředí a v podstatě celkový opatrný styl hry, poněkud umělé vizuální zpracování, které ale má své kouzlo. Jinak ale Dishonored ukázalo, že se stále dá vymyslet něco nového.
RECENZE: Dave the Diver
Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...
Football Manager 2026 vstupuje na trávník, ale drny tu jsou
Po roční odmlce a zrušeném FM25 se vývojáři ze studia Sports Interactive vrací s dalším dílem své dlouholeté série.
RECENZE: Yooka-Replaylee
Návrat do dob kvalitních skákaček pro hráče každého věku. Původní hru s názvem Yooka-Laylee jste možná už v minulosti zaregistrovali. Tvůrci ze studia Playtonic tehdy v roce 2017 připravili velmi podařenou skákačku, na kterou se po letech rozhodli navázat v podobě Remasteru na novém enginu s pár novými funkcemi a názvem Yooka-Re-PlayLee. Koncept ale moc daleko od původního titulu není, v principu se jedná o ten jednodušší styl platformových adventur...
RECENZE: Little Nightmares III
Když opíšete úkol od spolužáka, ale pozměníte pár věcí v domnění, že to vyjde stejně dobře.
RECENZE: Farming Simulator 25 – Highlands Fishing DLC
Farming Simulator už dávno není jenom o nekonečné práci na poli. Už tak obsáhlé varianty podnikání významně obohatily další možnosti hraní navíc s novou mapou z prostředí Skotska.
Recenze: Dark Quest 4
Dark Quest 4 je tahová fantasy RPG hra, která se snaží přenést atmosféru klasických deskových her do digitální podoby.
RECENZE: Contraband Police
Hraní nás staví do rolí hrdinů, co zachraňují svět před zkázou, rozvratem nebo třeba morálním úpadkem. Občas nás však postaví do role, která je morálně hodně zodpovědná a k tomu nám dají do rukou možnost rozhodovat o osudu dalších, byť virtuálních osob. Nejde ani tak o to, jestli výsledkem našich rozhodnutí bude život nebo smrt, ale třeba taková „banální“ věc jako jestli lidé projdou skrze hranici mezi zeměmi do té vytoužené....
RECENZE: The Outer Worlds 2
Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří....


























