Xboxweb.cz

Vzpomenete si, kdy jste si naposledy dali tak dobré jídlo, že jste si zkrátka museli obratem přidat totožnou porci? Možná je to právě teď a nejedná se o pokrm, ale o hru The Outer Worlds 2 od známého studia Obsidian Entertainment. Studio založené legendami Feargusem Urquhartem a Chrisem Avellonem proslulo ve vydávání úspěšných pokračování titulů studia Bioware, nicméně to se aktuálně potácí v problémech, zatímco Obsidianu se naopak velmi daří. Jestli něco kalifornskému studiu ve službách Microsoftu schází, jsou to pokračování vlastních titulů – a právě jedno takové si nyní pro hráče přichystalo.

The Outer Worlds 2 navazuje tam, kde před šesti lety skončila jednička. Sci-fi westernová estetika plná pestrých barev i tentokrát zůstala zachována, stejně jako specifická atmosféra odkazující na nesmazatelný rukopis Obsidianu. Tentokrát se chopíte role agenta Earth Directorate, který je vyslán na nebezpečnou misi. Jak asi správně tušíte, ta úplně nedopadne podle představ a místo úspěšného splnění se na delší dobu ocitnete v kryospánku. Jakmile se z něj ale probudíte, je na čase se vydat na novou misi, na jejímž konci je pomsta.

Začátek je tisíckrát ohrané klišé. Je to ale špatně? Za mě ne – hlavní příběhová linka je u her s otevřeným světem vždy tak trochu na vedlejší koleji a hráči se zpravidla vydají objevovat svět vlastním tempem. I proto kvituji, že tomu šli vývojáři vstříc a přesunuli příběh do osobní roviny a nikoliv do roviny „musíš zachránit svět a zítra je pozdě!“. Ano, ve světě se dějí velké věci a vy se k nim pochopitelně nachomýtnete, ale je jen na vás, jakým tempem k tomu přistoupíte.

Na svém putování širým vesmírem nebude nouze o potkávání podivných charakterů, a to ať těch zábavnějších, tak těch smrtelně nebezpečných. Vtipy a sarkasmus trousí hra na každém kroku a prakticky kohokoli můžete libovolně odpálkovat svým ostrovtipem, nicmémě musíte mít na paměti, že ne každého pobavíte. Ačkoli se může zdát, že se herní svět za dobu vaší nepřítomnosti změnil (třeba ze společnosti Spacer’s Choice se po agresivním převzetí ze strany Auntie Cleo stala spojená korporace Auntie’s Choice), v jádru jde pořád o galaktický souboj mezi velkými korporacemi, autoritářskými režimy, demokraticky smýšlejícími jedinci a nebezpečnými kulty. A k tomu se tu a tam objeví nějaký ten blázen.

Co se týče herních mechanismů, i tady budete jako ryba ve vodě. Gunplay závisí na zvoleném stylu zbraně a působí velmi dobře, byť minimálně na začátku budete chvíli frustrováni z toho, že zabíjení nepřítel nejde tak hladce, jak byste očekávali. Jakmile ale najdete silnější arsenál a patřičně jej vylepšíte, dostaví se kýžená spokojenost. K násilné variantě ale v mnoha případech vůbec nemusí dojít – své nepřítele často můžete přemluvit, nebo jim jednoduše přesvědčivě zalhat. Někdy to vyjde, jindy zase ne, ale pokaždé to stojí za to vyzkoušet.

Systém levelování spočívá v rozdělování zkušenostních bodů do hlavních vlastností, jako je páčení, medicína, boj na blízko či na dálku nebo umění konverzace. Příležitostně také dostanete možnost odemknout si speciální perky, kterých najdete v nabídce několik desítek. Ty mohou přidat zajímavé bonusy, jež jsou občas vyváženy už ne tak příjemnými malusy, přičemž některé perky jsou zásadní pro kvalitu hraní, jako například ten, který odemyká další sloty na zbraně, které můžete mít v pohotovosti.

Občas při vykonání specifických akcí také dostanete možnost získat zcela zdarma bonusový perk (můžete jej i odmítnout), ježn má často svou silnou i slabou stránku – kupříkladu s každou úrovní dostanete více bodů, které lze rozdělit do perků, avšak naproti tomu můžete vylepšovat jen vlastnosti, ve kterých jste nejslabší. Zkrátka něco za něco. Tento prvek „náhody“ příjemně oživuje hratelnost a umožňuje vám profilovat vaši postavu při každém průchodu hrou trochu jinak.

Pár slov musím ztratit také s ohledem na inventář a vybavení. V průběhu hraní narazíte na stovky různých zbraní a zbrojí, které lze dále vylepšovat skrze pracovní stanice. Materiály pro vylepšení nacházíte všude kolem sebe a je jen na vás, zda je směníte za peníze a vybavení si koupíte, či zda si budete piplat svou oblíbenou pistoli až v nekompromisního zabijáka.

Neodmyslitelnou součástí vašeho putování jsou také parťáci, kteří vás provázejí, kam se jen hnete. Na misi s sebou můžete mít dva, přičemž ze začátku to je oddaný kolega Niels a trochu drzý robot Valerie. Při prozkoumávání světa ale můžete narazit i na další společníky, kteří se k vám mohou přidat, přičemž každý z nich má i svou vlastní příběhovou linku, která vám pomůže odemknout jejich plný potenciál. Co se týče jejich výbavy a levelování, tady došlo na nějaké změny, z mého pohledu k lepšímu.

Každý parťák má svou oblíbenou zbraň a zbroj, kterou můžete vylepšovat, ale nelze ji vyměnit za jinou. Stejně tak schopnosti si kolegové odemykají vždy po pěti úrovních, přičemž na výběr mají pouze dvě v rámci každého milníku, mezi kterými si musíte vybrat podle toho, co více odpovídá vašemu hernímu stylu. Co jim ale musím vytknout je to, že alespoň z mého pohledu jsou méně zajímavější, než jak tomu bylo v prvním díle.

A jak je na tom technická stránka? Když odpustím příležitostné bugy, kdy se některé mrtvé potvory vymrští bůhvíkam, sem tam problikne nějaká ta textura nebo vám něčí pozadí stojí ve výhledu, když by tam opravdu stát nemělo (což jsou všechno běžné neduhy open world titulů), je stav až překvapivě dobrý. Samotná grafika ovšem i přes nesporná technická vylepšení možná až příliš působí stejně, jako před šesti lety.

Nemohu si pomoci, ale autoři se přeci jen mohli více zaměřit na mimiku obličejů a jejich celkovou podobu. Chápu, zvolená stylizace má své zákonitosti, ale nemohl jsem se ubránit dojmu, že se v tomto ohledu dalo udělat více. Stejně jako v případě animací chůzě, běhu a skákání – to v pohledu z první osoby tak moc nevynikne, avšak po přepnutí do třetí osoby už příležitostně bije do očí.

Hudební a ruchová stránka je na tom ale velmi dobře. Ať už jde o skvělé ambientní podkresy, písně linoucí se z některého z rádií (které si můžete pustit i na procházky po světě), zvuky zbraní či potvor, nebo samotný dabing jednotlivých postav, v tomto ohledu nelze The Outer Worlds 2 nic moc vytknout. Tohle se Obsidianu povedlo na jedničku a i díky tomu vás dokáží přesunout na planetu připomínající ráj na Zemi i do špinavých uliček místního galaktického tržiště všeho více či méně legálního zboží.

Hodnotit The Outer Worlds 2 je těžší, než by se zdálo. Obsidian Entertainment vsadil na známou cestu a prakticky se nepouštěl do žádných větších experimentů. Výsledkem je pokračování, které je hráčům prvního dílu důvěrně známé, nicméně nepřináší žádné zásadní novinky, které bychom od pokračování za normálních okolností očekávali. Je to špatně? Na to už si bude muset odpovědět každý z nás sám. Naštěstí titul zamíří v den vydání 29. října do Game Passu, takže pokud jste předplatiteli, nebudete muset investovat ani korunu navíc.

Pokud chcete pokračování, které vám dá nášup toho samého, budete při hraní The Outer Worlds 2 vrnět blahem při každém výstřelu z bizarních zbraní či třeskutě sarkastické hlášce. Pakliže ale preferujete, když pokračování posouvá původní koncept zase o kus dále a nebojí se změn, zákonitě odejdete zklamáni. Zatímco první díl si od nás vysloužil absolutní hodnocení, dvojka je kvůli hraní na jistotu přeci jen o něco okoukanější a wow efekt z jedničky už tady není tak silný, zato se ale pořád jedná o zábavný titul.