
RECENZE: Divinity: Original Sin II Definitive Edition
Belgické studio Larian stojící za sérií Divinity, před čtyřmi lety vydalo Divinity: Original Sin, které dosáhla velkého úspěchu a stejně tak o rok později verze pro Xbox One, která byla odvedena opravdu poctivě. Loni pak vyšel druhý díl, který ohromil naprosto všechny. Možná jste slyšeli nadšené reakce a viděli nespočet maximálních hodnocení. A teď, teď je náš čas. Divinity: Original Sin II totiž vychází v definitivní edici na Xbox One a vypadá to, že tvůrci udělali ještě krok dál, ovšem jedenáctky se stejně nerozdávají.
Už první hra byla skvělá, ovšem ve srovnání s pokračováním, působí jako chudší bratříček. Nadále se nesnaží oslovit komplexností herních mechanismů a samotnou hratelností, ale vašimi rozhodnutími, které ovlivňují herní svět a jeho postavy. A ačkoliv to může znít trochu zvláštně, tento titul je nejspíše jednou z nejrealističtějších her vůbec a přesto je pekelně zábavný a návykový.

Podobně jako v jiných RPG, největší slabinou série Divinity je běžný fantasy svět (pojmenovaný Rivellon), v němž se hra odehrává. Zápletka se soustředí na pronásledování jistých kouzelníků, jejichž schopnosti mají podivné vedlejší účinky, a to náhodné vzývání démonických monster. Dotyční si z toho těžkou hlavu nedělají a tak máte vy a vaše družina práci. Případně ale můžete vyrazit na dobrodružství sami, to je na vás.
Zápletka se postupně zlepšuje a získává na zajímavosti, ovšem jako v případě některých RPG, jako jsou třeba Gothic nebo Zaklínač 3, jsou to malé detaily, které činí z této hry opravdovou pecku. Zvláště když vezmete v potaz, že zde dochází na morální dilemata, protože jen málo postav je buď čistě dobrá, nebo zlá. Jejich charakter je obtížné odhadnout stejně jako kulantní řešení, pro které rozhodnout. A když už k rozhodnutí dojdete, nebo si to alespoň myslíte, je to nakonec jen znamení nepředvídaných událostí, jež vás dostihnou.

Často se tak může stát, že zabijete nějaké postavy a později zjistíte, že byly daleko sympatičtější, nebo alespoň hlubší, než jste si prvně mysleli. Kolikrát tak můžete přijít o některých z vedlejších úkolů, ale současně víc a víc porozumíte světu okolo vás, a stane se z vás lepší a tolerantnější hrdina. Anebo budete často načítat a nakonec vám z toho přeskočí, vzdáte to a vydáte se cestou čirého zla.
Dobře napsané dialogy, které bychom si ale více vychutnali v češtině, a povedený dabing jsou pak příjemným překvapením a sem tam neschází ani nějaké vtípky. Ze spousty potyček a bojů se navíc můžete vymluvit a tak z nich vyklouznout, ale to je jen jedna z mnoha možností. Hra vám poskytne nespočet schopností a voleb, jako je třeba teleportace, nebo mluvení s duchy a zvířaty. Normálně by se kolem takových funkcí točila celá hra, ovšem tady jsou jen něčím navíc, na což ani nemusíte za celou dobu hraní přijít.

Jak už tomu u každé řádné RPG bývá, nástroje pro tvorbu postavy zde neschází a nabízí rozličné sady dovedností a schopností, ať už bojových, společenských, kouzelnických apod. K dispozici jsou i různé třídy, od tradičních až po velmi jedinečné, jež v jiných hrách nenajdete, ale v podstatě si můžete vytvořit i své vlastní třídy a druhy postav, které budou zkrátka fungovat, i když vám to tak zpočátku připadat nemusí. Spousta současných her tohoto žánru se soustředí hodně na souboje, možná proto některým už říkáme akční RPG, ale tady je vám tolik možností, od plížení po stříbrný jazyk, a je jen na vás, na co se zaměříte a jaký styl hraní vám bude sedět. Případně se na to můžete vybodnout a vybrat si některou z přednastavených postav.

Kdybychom tady přestali, už tak je hra zcela perfektní, ať už jde o její rozlehlost, propracovat, kvalitní vyprávění či obrovský otevřený svět. Ale to je opravdu jen začátek, protože na sebe vrství ještě další mechanismy, které by vystačily na vlastní hru. Vezměte si například boje, které mohou na první pohled působit jako běžný tahový soubojový systém. Ve skutečnosti ale berou v potaz terén a převýšení, stejně jako louže s vodou či olejem, které můžete využít v rámci elementárních sil magie. I když to může znít náročně a vlastně i je, hra nabízí několik nastavení obtížnosti, díky nimž vám to přijde naprosto banální a můžete si tak naplno vychutnat příběh. Právě k tomu vám poslouží zbrusu nový režim Story, v němž sice nejsou souboje odstraněny, ale hra je v nich vůči vám mnohem shovívavější. Pokud tedy nejste RPG machisti, můžete tak ušetřit nervy i čas.
Tím ale výčet možností ani zdaleka nekončí. Ve hře se můžete stát i správným mistrem a vytvářet vlastní situace a dobrodružství pro ostatní hráče. Lepší virtuální přepracování tradičního Dungeons & Dragons na konzolích rozhodně nenajdete a možná že ani jinde. Nesmíme zapomenout ani na možnost kooperace, a to jak lokální pro dva hráče na rozdělené obrazovce, tak online až pro čtyři hráče. Ani tohle ovšem není jak prosté jako v jiných hrách, jelikož jen jeden hráč se může přiblížit božstvu a když hrajete v kooperaci, může snadno dojít na soutěživost, což je nezvyklé a vlastně i skvělé. Často jste nuceni jen spolupracovat, ovšem tady můžete jít i proto sobě, a to případně i v PvP režimu, abyste si nehanili příběh.

Vzhledem k velikosti a komplexnosti hry je Divinity: Original Sin II opravdu velký úspěch, který se navíc obešel bez vážnějších chyb. Navíc titul disponuje opravdu pěknou grafikou, kterou si na Xbox One X vychutnáte i ve 4K včetně HDR. Nesmíme ale zapomínat, že zde mluvíme o definitivní edici, která není jen pouhým portem pro konzole. Tvůrci se zaměřili na sebemenší nedostatky původní verze a hezky je odladili. Inventář a deník byly kompletně přepracovány a jsou teď mnohem více nápomocny v tom, co děláte, abyste neztratili nit. Rozhraní a ovládání už fungovala skvěle v první hře, ovšem nyní šlapou naprosto perfektně. Zde se tvůrcům určitě vyplatilo vydat část hry v programu Game Preview a hezky ji poladit na základě zpětné vazby.
Ještě nemáte dost? My taky ne, protože to ještě opravdu není vše. Tvůrci ze studia Larian této edice přidali spoustu nového obsahu a tím nemyslíme jen nové postavy či dialogy. Jak jsme se dozvěděli, oproti původní verzi pro PC došlo k zásadním změnám v třetím aktu hry a epilog byl kompletně přepsán, aby byly příběh a vyprávění ještě lepší. Každopádně se můžete těšit na dosti dlouhou jízdu, která vám poskytne kvalitní zábavu na 50 až 100 hodin.
Verdikt
Divinity: Original Sin II je jedna z nejlepších RPG, která konečně dorazila na konzole. Definitivní edice bývá často jen pouhým termínem jak vám prodat to samé, ovšem tohle je poctivě odvedená práce, díky níž se vám do rukou dostane prakticky bezchybná a pěkně promakaná hra. Samozřejmě můžete občas narazit na nějakou chybku nebo vás trochu pozlobí online, ale nic není úplně dokonalé, i když tahle hra k tomu má zatraceně blízko.
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.


























