Xboxweb

Už jste přemýšleli nad tím, že vyhlížená budoucnost nejspíš nebude tak růžová, jak si optimisté z řad vesmírných kolonizátorů a objevitelů představují? Případů, kdy lidstvo našlo kdesi v kosmu nový eden, je méně než úspěšných útěků z Alcatrazu. Přitom nutnost vytvořit životadárné prostředí je tou nejmenší překážkou. Většinou narazí už výprava průkopníků, která najde tajemný artefakt, mimozemská vejce nebo slabinu palubního počítače, jehož obvody se rozhodnou posádku vyřadit. No a kde je mimozemská forma života, nekonečné druhy neznámých tvorů a viry se smrtící DNA? Něco z toho bezpečně najdete v novince Dolmen.

Minimálně mimozemský svět Revion Prime. Prosím, neplést si se jménem Optimus Prime, protože zde se žádný kovový macek neskládá do náklaďáku zženštilého truckera. Skládá se tu ovšem mozaika hrdinské RPG, v níž hraje hlavní roli krystal Dolmen. Jeho hodnota není stanovena mezigalaktickým černým trhem, ani vekslákem nabízejícím černou díru ve sklenici po zavařovačkách, ale nedozírnou mocí nad časoprostorem. Kolik byste dali vy za možnosti propojovat různé reality, pořádat neomezené výprava vesmírem a měnit světy takřka před očima? Jasně, že vše. A mnohem víc. Jenže taková cennost není pohozená na okraji mléčné dráhy.

Vydává se tak pro ni vlhký sen Boston Dynamics korunový vaší umělou inteligencí. Což, bez urážky, není velká výhra. Atletická křehotinka vybavená načiním na rozhánění demonstrantů absolutně nečeká, že se pro ti ní postaví osminozí vyvrhelové Hvězdné pěchoty, vzdálení potomci čarodějnic, levobočci nekromorfů a další havěť zralá na insekticid, napalm a Hammer of Dawn. Jenže první minuty, dokonce hodiny, jste rádi za důlní vybavení říznuté horolezeckou výstrojí, s nímž se probijete leda tak k permanentkám na sjezdovku. A tak umíráte při hledání teleportů, s jejichž pomocí se můžete vrátit na loď, vylepšit své statistiky a konečně pozvednou úroveň vybavení.

Dolmen je další z řady rouge titulů, kde neúspěch je cesta k postupu. Není tu mapa, která by vás vodila útrobami základny. Nejsou tu checkpointy bránící roztržitost a už vůbec se nedočkáte nápověď a vysvětlivek, jak se probít tam, kam potřebujete. Něco málo prozradí zachránění emzáci, ale mnohem víc se dozvíte z palubních počítačů a systémů řízení. Třeba to, proč se krystal vymknul kontrole, co stojí za častými anomáliemi a kde ke všem čertům vzít další kus červeného pokladu. Ale o to lepší pocit na vás čeká, když se lehce hororovým prostředím prostřílíte a prosekáte k dalšímu důležitému milníku.

Myslím, že je fér, když si nejdříve povíme, kde měli autoři až příliš velké oči. Třebaže příběh je dostatečně nosný, aby se tu konal další Dead Space, Alien Isolation nebo alespoň Prey, jeho zpracování se sotva blíží úrovni Remnantu, Immortal: Unchained a Mortal Shell. Když už nebyla na skladu nějaká ta cutscéna, dabovaný dialog nebo alespoň epický nájezd kamery, mohli si dát programátoři práci s procedurálně generovaným obsahem. Bohužel i ten chybí. Kdybyste šli stejný úsek třeba stokrát, vždy potkáte stejné protivníky v těch samých reáliích. Což nejenom že příliš nepomáhá atmosféře, ale ve výsledku ani příběhu, jehož vyprávění se tak hodně, ale skutečně hodně táhne.

Aby se vám netáhl i obraz, doporučuji naprosto ignorovat grafický režim Quality. Je sice fajn, že hra při něm zlepší kvalitu obrazu a sepne Ray Tracing, ovšem znatelně tím sníží plynulost chodu. Už pouhým okem s několika dioptriemi je znát nestabilní frekvence snímků, která padá pod třicet. A rozhodně nechcete hrát akční RPG, kde souboje připomínají středověkou řežbu z dob němého filmu. Volte hned na začátku mód výkonu, kde sice přijdete o blýskavé efekty diamantového dolu, ale za to se do ostatních pustíte s dynamikou 60 snímků za sekundu. A těch pár vizuálních cukrlátek rádi oželíte, alespoň je prostředí o něco víc temné a děsivé.

Teď už víte, co se studiu Prime Matter nepovedl. A za pár minut budete vědět, co se naopak podařilo skvěle. Není ani tak důležité dobře vypadat a dobře vyprávět. Je mnohem podstatnější u toho bavit, a to se hratelnosti daří celkem dobře. Jistě, do jisté míry za to může přirozená lidská ješitnost a touha pokořit sám sebe, ale o tom tento žánr je. Když v úvodu skládáte základ hrdiny, ještě nedáváte velký význam rozdílu mezi lidskou a mimozemskou technologií. Také neřešíte tradiční elementy, které od prvních kroků ovlivňují odolnost vůči mrazu, elektřině či ohni, a stávají se municí palebného arzenálu. Že děláte chybu, zjistíte záhy. Nepřátelé mají rodokmeny různých druhů a co jednoho pošle k zemi, to dalšího sotva polechtá. A už jsem zmínil různé silové generátory, mimozemské prvky a neznámé materiály?

Cokoliv během hraní seberete, sehraje roli při návratu na základnu. Ve speciální komoře navýšíte statistiky, abyste hned naproti objevili, co nabízí crafting. Můžete mít duální katanu, plamennou brokovnici, mrazivý automat nebo pařáty připomínající hrdinu od Marvelu. Ale ne hned. Vše má svůj čas a lepší komodity na sebe nechávají čekat. Nejprve potřebujete získat schéma vybavení a následně materiál. Při výrobě pak přidáte pár ingrediencí navíc, čímž vylepšíte atributy v oblasti útoku či obrany. Musím říct, že návraty na základnu mě nesmírně bavily. Ta rozhodování, zda si konečně pořídím lepší zbraň nebo dám přednost štítu a pořádné helmě. Přitom nevíte, co se ukrývá za dalšími dveřmi nebo kam povede tunel od právě poraženého bosse. Tajemno kolem budoucnosti vybavení má své kouzlo a je dobrým motivátorem hrát dál.

Rád bych zmínil pár věcí, s nimiž je dobré kalkulovat. Patří sem rozhodně i smrt, kterou, je-li to možné, oddalte do klidnější části mapy. Zůstane po vás digitální otisk s veškerým nastřádaným inventářem, který si při návratu můžete vzít zpět. A čím odlehlejší kout, tím lépe. Se zdravím to totiž není jednoduché. K jeho doplnění slouží energie. Ta samá, kterou potřebují střelné zbraně. Tušíte správně, že transformace nábojů na zdraví je nevyhnutelná a zásoba „baterií“ dost mizerná. A dilema volby je to poslední, co tváří tvář bossovi chcete. Čím však jen těžko pohrdnete, je respawn těch nejnáročnějších protivníků. Běžní nepřátelé se obnoví při každém návratu z lodi, ale bossové nikoliv. K jejich zmrtvýchvstání slouží krystaly a speciální terminály, z nichž se zapíná i kooperace. A proč byste vlastně chtěli oživovat mrtvolu? Kvůli zdrojům na crafting přece. I opakovaná výzva je odměněna a něco se opravdu špatně shání.

Souboje jsou žánrově tradiční a těžko se na nich hledá něco originálního. Správný moment pro blokování je především o cviku. Některé bestie mají nepředvídatelné výpady, a tak je lepší raději uskočit. Do nepřátel prosím nemlaťte jak do pytle žita. Postava je odkázaná na výdrž, které dynamicky ubývá podle velikosti zbraní a stylu boje. Nejde tedy o hack and slash bitky. Lépe uděláte, když se připravíte na soulsové schéma, které se ovšem neustále vyvíjí, zrychluje a zjednodušuje. A až si pořádně osvojíte režim Energy, dostanou po tlamě i přesily a mohutnější vykukové. Při jeho zapnutí přejde baterie do vyššího režimu, hrdina získá moc převažujícího elementu a mnohem vyšší sílu. Předem si však rozmyslete, jak naložíte s vyčerpaným zdrojem energie.

Autoři by nejspíš nebyli rádi, že to povím na plný hangár, ale jejich projekt může zaujmout pouze teď a tady. V době, kdy cokoliv bez pixelové grafiky zaujme oči. Kdy cokoliv vytvářející výzvu zaujme naši ješitnost. Kdy cokoliv s fungujícími herními prvky slíbí dlouhodobou hratelnost. A kdy cokoliv s nižším rozpočtem dá vzpomenout na žně velkých produkcí. Dolmen je typickým produktem, kterému dám mírně nadprůměrné hodnocení za „efekt okamžiku“, nicméně přestanu-li ho pár dní hrát, vrátím se k němu už jen dvakrát. Při nalezení parťáka pro kooperaci, a pak někdy v budoucnu, pokud vyjde nový obsah.