Xboxweb.cz

Při začátku psaní těchto řádků jsme velmi dlouho váhali, jak začít. DOOM je totiž velmi křehkou značkou, která je sice legendární, ale časem se dostával do pekel horoucích a jeho sláva na nových dílech se přesunula jen a pouze na první potažmo druhý díl. Nejnovější DOOM se vyvíjel několik let a jeho stav se neustále měnil kvůli častému předělávání, a to třeba klidně i úplně od základu. Výsledek je ale takový, že DOOM nemá číslovku čtyři. Proč? Protože tvůrci z id Software jednoduše celou hru předělali, zanechali její duši a dostali na naše obrazovky tak, aby si ji plně užili nejen nostalgičtí a konzervativní fanoušci, ale aby se chytla i mezi novou generací hráčů, kteří třeba nemají ani tušení co znamená IDDQD. Nejde o remake, jde o nový začátek a cíl pojmout DOOM jako úplně novou hru.

Za poslední rok, čím víc se blížilo datum vydání DOOM, panovalo milion otázek ohledně toho, jak bude hratelný DOOM v roce 2016 a jestli chtějí autoři spíše obnovit starou, tuhou hratelnost, anebo se spíš podřídit dnešním standardům a obtížnostem. Jak jste ale jistě z prvního odstavce pochopili, DOOM má obojí. Ostatně, tuto otázku jsme si pokládali i před vydáním Wolfenstein: The New Order, na kterém sice pracovalo Machine Games, ale jakožto duchovní otec do toho mělo id Software co kecat. Wolfenstein byl však mířený spíš na tu příběhovou část a celkový „filmový“ dojem, což u DOOM tak docela neplatí. Nejenže oproti Wolfensteinovi skýtá multiplayer, ale upřednostňuje spíš akci před příběhem, jenž se hrou míhá jen tak okrajově, aby vůbec hráči věděli, proč tu jsou a jejich střílení démonů dávalo vůbec nějaký smysl.

Ve zkratce jste obyčejný mariňák uvězněný v zařízení UAC na Marsu, kde probíhají nejrůznější experimenty na démonech, vy se probudíte na podivném oltáři a po sebrání své zbroje v následující místnosti se bez napětí a zbytečného prodlužování hned pustíte do boje. Mars napadli démoni, za jejichž invazi může hlavní antagonistka Dr. Olivia Pierce, kterou se snažíte dopadnout. Svou cestou se kapitolu co kapitolu setkáváte téměř až do konce s novými démony a příšerami. Převážně jde o zrenovované staré známé a několik nových, ještě zákeřnějších. Inteligence démonů není nijak převratná (konec konců, jsou to jen démoni) a jejich jediná myšlenka je za každou cenu vás zničit, je jim jedno jak, ale zničit a pokud možno tím nejzákeřnějším způsobem. Za celou hru jsme stihli vypozorovat, že čím novější démon je představen, tím je také silnější a tím více má životů (překvapivě). V budoucnu se na vás tedy budou hrnout v obrovských vlnách, přičemž zastavení se na místě, nebo snad krytí nepřipadá v úvahu. Vaší zbraní je pohyb, a to rychlý pohyb.

Co se arzenálu týče, ten je poměrně rozmanitý. Postupem hraní nacházíte kompletně všechny zbraně od obyčejné brokovnice, přes raketomet, rotační kulomet až třeba po laserovou zbraň. Motorová pila, která instantně zabije jakéhokoliv démona, plus oblíbená a legendární BFG 9000 se pak nachází mimo arzenál jako speciální zbraň. Motorová pila spotřebovává palivo podle toho, na jak silného protivníka je použita. Podle nás asi nejbrutálnější zbraň ve hře, protože ta krev místy stříkala snad i ven z obrazovky. Každá zbraň má samo sebou své vlastní náboje, ovšem lehkou změnou prošla alternativní střelba u všech zbraní, ta totiž nemá vlastní munici, ale ve větší míře spotřebovává celkové náboje zbraně. Pro představu: máme-li kulomet, který má jako alternativní střelbu rakety, tak rakety spotřebovávají kulky pro zbraň a není třeba žádné další speciální munice.

Největší plus ale za nás tvůrci mají, že se snažili udělat z DOOM i lehce RPG (a teď nemyslíme raketomet), protože přidali několik zásadních prvků do hry, které fungují nejen jako hnací motor, ale jsou zábavné a především vám pomáhají v postupu hrou. Na každou zbraň si při nalezení speciálního robůtka můžete nainstalovat jednu ze dvou modifikací umožňující právě onu alternativní střelbu. Možné je i modifikace namontovat obě dvě a pak mezi nimi přepínat, ovšem tahle možnost, nám přišla skoro až zbytečná, protože jestli jsme na zbraních přepnuli na druhý mód jednou, tak je to hodně. Zkrátka jsme si zvykli na jeden a ten využívali. Ono nakonec zbraní a jejich variací je tolik, že si na tuhle možnost jen těžko vzpomenete. Dalším RPG prvkem je vylepšování zbroje, přesněji zvyšování maximálního počtu zdraví, zbroje a nesené munice, pro všechnu výbavu. Tato vylepšení se sbírají povětšinou v utajených místnostech a oblastech, kam se většinou obtížně dostává, a tak je to vylepšení opravdu mnohdy zasloužené (k utajeným oblastem se ještě vrátíme). Další vylepšení zbroje pak probíhá ještě sbíráním speciálních klíčků, které ale vylepšují už specifické věci, jako například jak rychle se pohybujete, jaké poškození vám škodí, atp. Dále tu máme upgrade zbraní, respektive jejich módů, které jste tam namontovali, těmi už přesněji vylepšujete zbraň až do jejich super formy, která je zakončená výzvou pro danou zbraň a mód. Upgrady pro zbraně nakupujete za body získávané perfektním zabíjením démonů, plnění výzev pro jednotlivé levely, objevování sběratelských předmětů a tak dále.

V neposlední řadě tu jsou runové výzvy, jimž věnujeme samostatný odstavec, protože se týkají především utajených oblastí (dále jen secret), kde tyto runy s výzvami nacházíte. Jde o tzv. challenge, kde se ocitnete v malé aréně různého designu a vašim cílem je v časovém limitu v řádech sekund splnit předdefinovaný úkol. Odměnou je pak runa přidávající masivní bonus, kterou je nutné zasadit do jednoho ze tří slotů. Aktivní runy je ještě možné splněním výzvy pro vybranou runu o jeden level vylepšit, čímž se její efekt ještě zvětší. Run je několik a zhruba od čtvrté úrovně se takřka v každém levelu nachází jedna až dvě. Cestou je můžete najít i mimo secret místa, ovšem ty nejsou tak účinné a přínosné. V secret místech také nacházíte sběratelské předměty jako panenky DOOM Guye, záznamy a kromě vylepšení i ty nejhodnotnější obnovovače zdraví, zbroje a nábojů. Největším higlightem celého hraní však byly skryté místnosti z prvního DOOM z roku 1993, kdy id Software jedna ku jedné převedl staré známé lokace ve stejné grafice do roku 2016. Za tohle nám i nostalgikům ukápla slza štěstí. Jde o zajímavý easter egg podobný tomu z Wolfensteina, avšak s rozdílem, že zde najdete mnoho munice, vyskytující se častěji a jejich zpřístupnění není nikterak jednoduché.

Valnou většinu času pozbydete na Marsu v UAC komplexu, nezničeným a následně i zničeným od probíhající invaze démonů. Podíváte se i několikrát do pekla a musíme říct, že víc se nám teda líbí na Marsu ve výzkumném zařízení. Oblasti jsou přehlednější, barevnější a secret místa se hledají mnohem lépe. Peklo je takové jednotvárné a místy se snaží navodit až přehnaně mýticko-pekelný dojem. Ačkoliv pro nováčky může DOOM působit přehnaně brutálním a snad i hororovým dojmem, vyvedeme vás z omylu. Horor to určitě není, strach není v repertoáru pocitů, které vás během hraní přepadnou, je to jen napětí, vysoký tlak a šibalský úsměv na tváři, k čemuž dokonalé pomáhá nejen vysoká rychlost hry, ale i dokonale zvolený hudební podklad, jehož soundtrack od první chvíle už hledáme na internetu. Rockový soundtrack je svižný, „drsňácký“ a dodává hře tempo zrovna, když to nejvíc potřebujete, a to i blahými výkyvy hudby při vlastnoručním dorážení nepřátel. To je možné při dostatečném oslabení protivníka, čímž zmodrá, případně zoranžoví a vy ho útokem na blízko „cool“ způsobem doděláte, čímž za odměnu dostanete ze zabitého protivníka více životů, nábojů a případně i zbroje. A to se vyplatí!

Ještě než se přehoupneme k multiplayeru, na nějž jistě převážná většina z vás čeká, stojí za zmínku technická stránka hry a případně její délka. Totiž z třinácti cca tři čtvrtě hodinových levelů je opravdu cítit, že kampaň je nedílnou součástí hry a dostalo se jí stejně tak velké péče jako multiplayeru. K překvapení hra nepřestane bavit ani do poslední minuty, a protože vám všechny novinky servíruje v přesně doměřených dávkách na rozdíl od her, které vám vše zpřístupní v prvních minutách hraní, se prostě nestane, že by hra zašla do stereotypu. To celé obohacuje právě skvělé grafické zpracování s přesnými detaily na enginu id Tech 6 (příhodně známém také jako id Tech 666), který je navržený tak že vykresluje rychle blízké objekty a pomaleji ty vzdálenější, takže to vaše oko ani nepostřehne. DOOM si tak může dovolit 60 FPS umožňující  vašim očím plynulý zážitek nepřerušující ani vaše vlastní smrt díky dobře rozmístěným checkpointům. Všechno ale něco stojí, a tak díky množství objektů v prostředí hra poměrně dlouho nabíhá a načítací obrazovky na začátku a na konci levelů trvají tak dlouho, že jsme si vždycky stihli uvařit nové kafe. Není to sice pravidlo, ale většinou to trvalo opravdu tak dlouho. Poslední věcí, o které se asi dočtete jen u nás je, že DOOM pravděpodobně vyžaduje připojení k internetu i při hraní singleplayeru. Stalo se nám totiž, že vypadl internet asi na pět hodin a po dvou hodinách nefunkčnosti si hra vzpomněla, že pro hraní musíme být připojení k internetu, takže za tohle drobné mínus.

Teď už se ale konečně dostáváme k multiplayeru, jenž je nedílnou součástí hry, stejně tak jako singleplayerová kampaň. Rychlost hraní bychom přirovnali k lehounce pomalejší Quake Aréně. V multiplayeru najdete hned několik klasických herních módů, jen démonicky okořeněné, což má být vlastně hlavní předností multiplayeru nového DOOM. V každé hře, najdete démonické runy, v každém módu se objevují jiným způsobem, a pokud bude vy ti šťastní a první, kdo je seberou, proměníte se v démona, jehož máte v nastavení výbavy vybraného. Využíváte všech jeho schopností a jejich síla je smrtící, takže každého nepřátelského mariňáka usmrtíte na jednu ránu a k tomu všemu máte ještě na kontě obrovskou porci životů. Dalo by se říct, že v některých módech jako Domination je prakticky tým s démonem výherní, avšak v jiný můžou mít démony klidně oba týmy, ovšem vždy jen jednoho. O módech jinak není co říct, snad stojí jen za zmínku režim, kde zmrazujete nepřátele a ve chvíli, kdy je celý proti tým zmražený, tak ten druhý vyhrává.

 Velkou změnou však je způsob výbavy. Ta se nijak neliší od klasické vybavovaní postav například v Call of Duty, a tak až na výjimky vždy nesete výbavou, jakou si nastavíte předem v menu, šablon pro nastavení je několik. Vybíráte z nejrůznějších zbraní, přičemž oproti kampani jich zde najdete ještě o něco více, bohužel bez alternativní střelby, a to se týká všech zbraní. BFG se vybrat nedá, ta se na mapách jednou za čas skryje náhodně a upřímně dost o tom pochybujeme, protože jsme se s ní ještě nesetkali. To co teď říkáme tvrdí především tvůrci. Dále si nastavujete vedlejší výbavu, jako granáty, osobní teleportér, absorpci životů atd. poté následují perky pomáhající vašim úkonům po omezený čas, pak zmizí a už je nelze použít. Perků je nepřeberné množství a získávají se sami po každé hře, ale nikdy nevíte, jaký zrovna dostanete. Jde v podstatě o konzumní předměty. Ty aktivujete vždy před oživením ve hře, tedy při respawnu, kdy si můžete změnit i přednastavenou šablonu s vybavením. Samozřejmostí je i grafická úprava postavy, a dokonce i zbraní. Jednotlivé vzhledy, barvy a témata získáváte také hraním stejně jako taunty, kterými se lze vysmívat protivníkům, nebo objevíte-li se na konci v top trojce nejlepších hráčů, tak i tam. Taunty neboli grimasy zde však nemají takový význam jako v jiných hrách, kdy po smrti následuje záběr kamery na útočníka, jenž se vám pak vysměje, ale kvitujeme jejich přítomnost.

Multiplayer je obecně těžší než jsme čekali. Nejde o klasický Quake styl, kdy sbíráte zbraně na mapě, ale najdete zde vše, co potřebujete spolu s boosty na sílu, nesmrtelnost, rychlost a tak podobně (zapomněli jsme zmínit, že tyto boosty se objevují i v kampani). Matche jsou rychlé, zábavné, design map je vyhovující a dostatečně velký k čemuž přitakává i přiměřená délka samostatných zápasů. Ptáte se proč je multiplayer těžší, než jsme čekali? No, než těžší bychom měli spíš použít slovo vyrovnanější. Dříve v DOOMových hrách bylo standardem, že nejrychlejší a nejostřílenější hráči sebrali ty nejlepší zbraně a zbytek se šel klouzat. Tady je to spíš tak, že kdo hraje víc, je lepší, protože má lepší výbavu, co se odemyká postupném levelováním celého účtu. Na druhou stranu nějak si nejsme jistí, jak dlouho zábavnost multiplayeru vydrží, protože ačkoliv jsou mapy zábavné, graficky nejsou nijak zajímavé a módy taky nečpí přílišnou originalitou, takže hře nevěstíme dlouhou budoucnost. To se ale samozřejmě bude odvíjet od toho, kolik nového obsahu zdarma id Software do hry investuje, aby multiplayer udržel svěží. Matchmaking funguje běžným způsobem – vyber mód, případně přidej kámoše, nastav postavu a hraj. Mapy si nelze vybrat a dokonce ani vlastní match nelze hostovat, takže tady mínus. Největším překvapením pro nás však bylo, když jsme se nemohli až do restartu hry připojit do bitvy. Hra nám ukazovala, jakoby multiplayer snad nikdo nehrál, a tak jsme googlili a googlili, a co jsme se dozvěděli? Že nejsme jediní, takže tady taky palec dolů. Problém se na druhou stranu pak už nikdy nevyskytl, takže nejspíše šlo o nějakou anomálii.

Poslední věcí, co stojí za zmínku je zajímavý bonus celé hry, a to SnapMap. Tato funkce byla představena už dlouho před vydáním, a pokud jste o hře něco četli, jistě víte, že jde o editor map. Ne však ledajaký editor. V ruce máte nástroje k vytvoření někdy až neskutečným věcem, a tak mohou vznikat klidně i zbrusu nové herní módy nejen do multiplayeru a nové levely kampaně, ale třeba i kooperativní mapy, arény a survival režimy. Asi hodinu jsme projížděli všechny komunitní výtvory a narazili jsme například na předělané mapy z prvních her DOOM, hádanky, mapu kde s hráči tvoříte písničku, zajímavé multiplayerové mapy a spoustu dalšího. Musíme tedy říct, že jestli někdy multiplayer začne upadat, SnapMap je jistotou, která zaručí hře dlouholetou životnost, což ale záleží hlavně na komunitě. SnapMap je tedy takovou hrou ve hře, a pokud zajistí komunitě nové a nové nástroje pro hru jako například objekty starého DOOM, mohou vznikat přesné kopie jeho levelů.

Shrneme-li to tedy, DOOM je neskutečně vyvedenou hrou učící se sama od sebe a svých předchůdců tím, že dá vzniknout toho nejlepšího možného moderního nástupce série DOOM, kdy si stále dokáže zanechat své staré a tuhé jádro. Pokud by ale pro vás nebylo dost tuhé, můžete zvolit v kampani i těžší a těžší obtížnosti, z nichž tu nejtěžší se nepovedlo zdolat ani samotným vývojářům, čímž ji oni sami označili za „nepokořitelnou“. Kampaň je přesně taková, jako jsme si ji představovali, tedy akční, svižnou a dostatečně dlouhou. Nepřátelé jsou také tuzí a nic vám nedají zadarmo a tejné místnosti je radost hledat, protože vám jejich obsah v budoucnu víc než dostatečně pomůže. Nový RPG systém je zajímavý nápad a po aktuální skutečnosti, bychom byli rádi, kdyby se stal standardem pro všechny FPS hry, kterým shází něco zajímavého, co by vás hnalo v hraní dál a mohlo tak nechat si hru dovolit mít i více jak deseti hodinovou kampaň. Multiplayer se také drží zajetého systému, co nezklame, ovšem se svým rázným přístupem a rychlostí, co nikde jinde v nové střílečce nenajdete. No a pak je tu SnapMap mód jakožto udržovatel celkové životnosti hry a komunitní hračka, co nemá obdoby. Škoda jen absence nástrojů pro tvorbu vlastních módů jako u Fallout 4. Rádi bychom mluvili o střílečce roku, jenže co se týče FPS, asi bychom se zastavili v říjnu u nedávno oznámeného Battlefield 1 zasazeného do první světové války, což táhne, že jo. Jenže DOOM tvoří svojí vlastní kategorii FPS hraní, kde dámy a pánové prostě nemá konkurenci.