Xboxweb.cz

Pamatuji si jako by to bylo včera a přece už jsou to čtyři roky. Dostal jsem job odvézt, tehdy ještě fabrikou vonící, Dodge Viper na závodní festival Horizon. Asi bylo nasnadě vytušit, že tohle není obyčejný sraz, když se kolem mě řítily ty nejlepší automobily světa. Jak jsem pochopil hned po příjezdu, Colorado hostilo mně dosud neznámý závodní mítink, jehož cílem bylo ukázat nejlepší pouliční závodníky a toho nejrychlejšího korunovat za šampiona. A to byla výzva, která se neodmítá. Když pak po několika dnech všichni skloňovali mé jméno, už jsem nebyl zelenáč, co se v zánovním Corradu snaží oslnit, začal jsem být ikonou. O dva roky později se pak jižní Evropa stala místem mého dalšího triumfu, i když se ukázalo, že cesta za vítězstvím nevede vždy jenom po asfaltu.

Dnes před vámi nestojí jeden z davu, nýbrž motoristický megaloman, kterému v žilách koluje vysokooktanový benzín a v hrudníku bije dvanáctiválcové srdce. Vítejte v Austrálii, která byla vybrána pro letošní oslavu automobilové vášně, aby nechala vyniknout to nejlepší, co kdy člověk vyrobil pro přesun po zemi na čtyřech kolech. Během následujících dní zjistíte nejen, kam až sahají vaše řidičské limity, ale také objevíte všechny podoby překrásného, ale místy i nebezpečného kontinentu. A nemyslete si, že jako pořadatel zůstanu stranou. Spíše naopak. S nově získanými možnostmi budu na silnici, i mimo ni více, než byste čekali.

První dojem, který neutuchá
Doufám, že vás trochu netradiční úvod příliš nezaskočil, ale asi nejlépe vystihuje evoluční skok, který série Horizon ve svém třetím díle představuje. Pokles sanice přichází již v prvních minutách po usednutí za volant. Jakkoliv byl úvod nespočetněkrát propírán ve videích nebo demoverzi, jeho síla nepolevuje ani po sté. První seznámení, kdy si Centenario razí cestu zkropenou silnicí, zatímco sluneční svit po ní maluje siluety korun stromů, má výbornou atmosféru. Když se o několik sekund později závod přesune na nezpevněný povrch, máte pocit, jako byste dočista přestali být součástí reálného světa. V jiných hrách podobné „WOW“ dojmy většinou končí, jakmile prvně vyjedete na volné silnice a zjistíte, jak prvoplánový celý počátek byl. Ovšem dnes recenzovaná novinka, to je úplně jiná káva.

Ale nepředbíhejme. Jakmile si odškrtáte povinné jízdy a vyřídíte administrativní záležitosti spojené s organizováním festivalu, dostanete se do menu, které jde ve šlépějích předchozích dílů. To, stejně jako herní HUD, prošlo lehkým upgradem, který se odrazil především na větším začlenění obrázků do dlaždic a 3D efektu s novými, sytějšími barvami. Oproštění od nadvlády jedné barvy svědčí hlavně grafice po závodech, která je tak svěžejší, dynamičtější a lépe třídí získané odměny. Co vás možná zarazí je fakt, že z početných záložek je aktivních jen několik a zbytek je uzamčený. Týká se to především těch, které obsahují upravené či novinkové prvky. Prvních pár desítek minut tak zapomeňte například na mód Dron, online prvky, výlohu, všechna rádia, upgrady či aukce. Jejich odemčení probíhá souběžně s dosaženými výsledky v závodech, proto doporučuji všem dobrodružným duším na chvíli zahodit stan s kanadami a vrhnout se do soutěží.

Můj festival, moje hřiště
Za dva roky se ledacos změnilo. Z neznámého závodníka se stal šéf, jemuž přísluší volitelný obličej, pohlaví a jméno. To je plus, a i když ve výběru modelů nebyl nikdo tak nehezký jako já, alespoň mě oslovují křestním jménem. Aby personalizace byla úplná, místo pro registrační značku nyní zdobí vlastní text, v mém případě zkrácený gamertag. Změnil se ale také princip festivalu. Už si nestačí připisovat jen nejvyšší počet bodů, ale je také třeba zaujmout fanoušky. Jejich počet rozhoduje o expanzi na další závodní stanoviště, a tak spolu s kreditem a zkušenostními body roste také jejich ukazatel. Pro potěchu náruživého diváka slouží dobře známé sprinty, několikakolové závody, crosscountry, radary, ale také výzvy a nově zařazené drifty spolu s kaskadérskými kousky. Dosažení milníku pak znamená buď vylepšení stávajícího motoristického svatostánku, nebo rozšíření do dalšího koutu Austrálie.

V rozvoji dává hra svobodu, a tak na výběr jsou vždy dvě možnosti s tím, že po volbě vám grafika prozradí, kdo z přátel zvolil stejné pokračování. Volnost je hlavním motivem i samotných závodů. Všechny tratě zasazené v okruhových a etapových podnicích mají dva režimy jízdy, Exhibice a Rival. Vybrané pak ještě obsahují volbu šampionátu, kterým sdružují okolní soutěže, což je princip dobře známý z předešlého dílu. Asi nepotřebujete logaritmické pravítko, abyste lehce odhadli, že počet závodů tím stoupá do trojciferných hodnot. A víte co? Svou představu si ještě rozšiřte o libovolnou mocninu. Vedle již studiem připravených závodů totiž najdete uživatelské včetně těch svých. Vůbec poprvé tak série Horizon nabízí tvorbu vlastních akcí, navíc ještě ve hře pro jednoho hráče.

Ve své podstatě dostáváte s Horizon Blueprints do rukou jeden z vývojářských nástrojů, kde si určíte co, kdy a za jakých podmínek pojedete. Na ukázku využijme mou posedlost Suprou a zálibu v noční jízdě. S přihlédnutím k ročníku, typu a původu můžu zvolit například tyto kategorie: devadesátá léta, japonské značky, modely se zadním náhonem, sportovní ikony nebo GT. Pak už stačí jen definovat denní dobu a pojmenovat závod dle libosti. Samozřejmostí jsou odměny, které dostáváte v případě, že vámi vytvořený podnik pojedou také jiní hráči.

VyšPerkovaný postup
Za úspěch náleží odměna a třetí Horizon je v tomto směru opravdu velmi štědrý. Nové základny přináší auta zdarma, hráčské úrovně náhodná losování a za XP body získáváte perky. Ty od minulého dílu pořádně narostly, a to hned do tří kategorií po pětadvaceti kusech. Festival Boss slouží z velké míry k odemykání novinkových prvků, což oceníte hned, jak vaše první volba padne na režim dronu. Zvolíte-li jako druhou možnost dodatečných zvuků klaksonu, můžou si vás spoluhráči lehce splést se zmrzlinářskou dodávkou. Kategorie Skills je jasná, jejím cílem je násobit skoky, drifty, otočky či předjetí. Některé perky fungují automaticky, jiné, jako například Song Skill, se aktivují pouze v určitou chvíli. Poslední sekcí pak jsou Instant Rewards, zaručující jednorázové přilepšení buď do kasičky, popřípadě do hráčské úrovně.

Když jsme u toho vylepšování, ani tentokrát nechybí modla všech kreativců, personalizace vzhledu. Tvorba vlastních designů, potisků, vinylů nebo jak tomu chcete říkat, patří k Forze stejně, jako Wankelův motor k Mazdě, přičemž ti největší blázni jsou schopni „malováním“ strávit i stovky hodin. Sám totiž dobře vím, o čem mluvím… Ačkoliv volné obdarování přátel je stále passé, za což můžeme poděkovat nekolegiálním hráčům, je tu možnost importovat již vytvořené kreace z předešlých dílů. Velký návrat pak hlásí aukční dům, díky kterému je možné relativně rychle vydělat na drahé exotické kousky do vaší garáže.

Austrálie nikdy nespí
K novým, respektive staronovým autům vedou také zašantročené stodoly skrývající skvosty z dob, kdy výraz emisní limit patřil maximálně tak do žánru sci-fi. Jejich přibližnou pozici vždy vymezuje koridor, který je třeba prozkoumat. Můžete to vzít postaru a jezdit po okolí jak čertík v krabičce, ale mnohem snazší, a hlavně zábavnější, je danou oblast prolétnout s dronem. Ten se výborně hodí i v případě, že se vydáte lovit bonusové cedule či Drivatary. Jezdci suplující skutečné hráče jsou dalším velkým překvapením. Za prvé jich Forza Horizon 3 pojme mnohem více, čímž úspěšně vytlačují „hloupou“ umělou inteligenci a za druhé je hra díky nim mnohem živější. Je až s podivem, jak dokonale může fungovat fikce online hraní, aniž byste opustili režim pro jednoho hráče.

K umocnění dojmu pomáhá nejen větší zapojení Drivatarů do kariéry (přes funkci Drivatar Lineup), ale také jejich interakce při volné jízdě. Duely jeden proti jednomu nejsou žádnou novinkou, ty dobře znáte z předešlých ročníků, takže jedinou letošní změnou jsou pouliční závody, otevírající se po určitém počtu vyhraných soubojů. Ale konvoj, to už je jiná písnička. Není ani třeba jet na plechy, aby se Drivatar po stisknutí klaksonu připojil ke spanilé jízdě kontinentem. Čím více členů kolona bude mít, tím bohatší je pak násobitel zkušenostní bodů. Konvoj funguje sám o sobě, ale je lepší pro něj na mapě vytyčit trasu. Virtuální spoluhráči se jí drží a nehrozí, že se vám nějaký ztratí, když zrovna nejste v čele majestátné šňůry. Drivatar Lineup pak zastupuje funkci jakéhosi týmu. Do něj postupně přidáte čtyři poražené členy, kteří se poté formou bonusů podílí na závodech.

Zážitková agentura Forza
V úvodu jsem předeslal, že audiovizuální dojem není krátkodobou záležitostí, a lidičky, považte, ona je to svatá pravda. Převedení části australského kontinentu do virtuálního světa složeného z jedniček a nul je tak nádherné, že i po deseti hodinách jsem se zastavoval a nevěřícně sledoval okolí. Scenérie, které dokáže vykouzlit příroda v kombinaci se světelnými efekty a oblohou, by okamžitě mohly být v katalozích cestovních kanceláří. O to větší překvapení je, že Xbox One se tváří, jakoby s tím neměl žádný problém. Když pomalu vyjíždíte z deštného pralesa, který se v mlhavém závoji hlásí k ránu a otevře se před vámi vnitrozemí, na němž mraky trénují stínové divadlo, položíte si otázku, zda vám někdo přes noc nevyměnil konzoli. Na grafické stránce se opravdu hodně špatně hledají negativa, a jestliže nehodláte v detailu sledovat kamínky na pláži, popřípadě kontrolovat pixely na trávě, budete maximálně spokojeni.

Totéž platí o efektech a detailech spojených s auty. Kam vývojáři posunuli grafickou hranici světelných efektů, nejlépe uvidíte během noci. Odlesky na karosérii jsou výtečné, přičemž za své vzaly i ne vždy plynulé odrazy prostředí z minulého dílu. Pod neonovými světly se pak na autě mísí vyzařované světlo s odstínem laku a barevné orgie jsou dokonány. V případě, že neholdujete pohledu řízení zpoza volantu, připravíte se o další posun vpřed. Podsvícení budíků nejen že se věrně odráží na materiálech obklopujících palubní desku, ale aktivně reaguje například na světlo z dálničních lamp, které mu při průniku do kapličky ubírá na síle. Kdyby náhodou ani toto nestačilo, nechte promluvit vodu na jedné z mnoha vodních ploch. Kapky na předním skle nejsou žádná revoluce, ale jejich změny směru v závislosti na působení fyzikálních sil už ano. Schválně si vezměte nějaké driftovací náčiní a vyrazte ho umýt do laguny. Po oplachu pak sledujte karoserii auta, abyste si co nejlépe vychutnali, jak postupně osychá.

A to znáte, jak se Motorsport potká s Horizonem?
Přes fakt, že série Horizon má být zástupcem arkádového ježdění, dá se její jízdní model přiblížit i směrem k simulaci. A troufám si říct, že letos více než kdy předtím. Po vypnutí veškerých asistentů a s režimem simulace začíná teprve ta pravá zábava, která dá vzpomenout na staršího, okruhové brášku. Rozdíly mezi typy pohonů jsou mnohem markantnější a odezvy řízení věrnější. Poznat to můžete jak při zběsilé jízdě, tak při výletech do terénu. Stačí, opustíte-li silnici pouze jednou stopou auta a už se výrazně mění jízdní projev. Vyladěním prošel také podvozek, který ve sportovním/závodním nastavení mnohem častěji ztrácí kontakt s povrchem a výjimkou nejsou ani výmoly posílající auto rovnou na střechu.

Mezi slova „Forza“ a „dokonalý zvuk“ už dlouhá léta mohu dát rovnítko a nejinak je tomu i tentokrát. Zvukové projevy motorů dají uším přesný signál, jestli pod vaší kapotou vrní dvoulitrové kotě nebo řve šestilitrový tygr. Fantasticky jsou zpracovány také zvuky z vnějšku. Kamínky bubnující do kastle, kola zabírající rozdílně na různých površích, voda rozlévající se po autě a tlumení zvuků mimo cestovní prostor je stejně věrohodné, jako tupé tlumené nárazy při bourání. Zvuková stránka je jedním slovem prostě dokonalá a obsáhlý výběr několika rádií jí jen přidává onu pomyslnou třešničku na dortu.

Tak kluci, kde jste?
Tvrdím to dlouho a nepřestanu ani teď – do Playground Games by týmy ostatních studií měly jezdit na exkurze, aby se naučily, jak nenásilně implementovat hru více hráčů do kampaně. S třetím pokračováním dostal Horizon hned tři multiplayerové režimy: Free Roam, Adventures a Co-Op. Ať už si vyberete jakýkoliv, celý přesun mezi sólo a multiplayerovou hrou spočívá ve stisknutí „X“ ve chvíli, kdy je pro vás připraven či nalezen server. Samotnou změnu hry pak poznáte jen v tom, že Drivatary na mapě nahradí pozvaní přátelé. Žádné načítání, minimum čekání. O kvalitě serverů nemá v případě Microsoftu ani cenu pochybovat, a disponují-li navíc účastníci kvalitním internetovým připojením, hra více hráčů je bezproblémová.

A který režim je nejlepší? Záleží opravdu jen na tom, čemu dáváte přednost. Free Roam představuje volnou jízdu, ve které jsou všechny závody, výzvy a podniky přístupné jen více hráčům. K nim patří populární módy King a Infected. Adventures jsou v režii tvůrců, respektive v jimi vytvořených událostech, přičemž pro skupinu přátel bude nejlákavější kooperace. Zapojit se do ní můžou až čtyři hráči, a to bez ohledu, zda hrají na konzoli Xbox One nebo počítači se systémem Windows 10. To zajišťuje služba Xbox Play Anywhere, díky níž při zakoupení digitální kopie hry pro Xbox One najdete stejný titul zdarma v obchodě Windows Store. Před vydáním recenze nebylo možné online hraní s protějškem na PC zkusit, ale nemám sebemenší důvod pochybovat o jeho funkčnosti.

Chleba se vždy začne lámat až v závěru, protože kritické oko začne nahlížet i na takové věci, jako jsou technické zpracování a optimalizace. A tentokrát to opravdu stojí za to – plynulost má nestabilní framerate, zamrzání s následným pádem je na denním pořádku, stíny doskakují s několikasekundovým zpožděním a… vážně jste tomu věřili? 🙂 Ale kdeže. Během dní, kdy bylo možné hrát v předstihu, dostal titul několik aktualizací, které vyladily i ty nejmenší nedostatky. Ani při více jak tříhodinovém hraní nebylo den před tím, než jsem se pustil do psaní těchto řádků nic, vedle čeho bych měl důvod udělat varovný vykřičník. V poměru herní plochy, obsahu, vizuálního zpracování a dostupného hardwaru udělali autoři podle mého názoru maximum. A to jsem řadu novinek vynechal pro ponechání momentu překvapení.