Recenze FrostPunk 2
Dneska zabrouzdám opět do vod Game Passu, který nám PC hráčům nabídl FrostPunk 2. Pro moji milovanou konzoli si musíme ještě nějaký ten pátek počkat, ale věřím, že tyto řádky budou platit i pro konzolovou verzi. Ještě, než jsem se pustil do hraní, tak jsem juknul na film Snowpiercer, který vřele doporučuji, sice to s hrou nemá moc společného, ale ta atmosféra na vás dýchne (pro ty co mají hodně času, tak rovnou i seriál, ten mě bavil moc).
Ale zpátky ke hře. První díl byl naprosto úžasný herní kousek, který ale nemusel oslovit každého. Spousta marných pokusů, deprese ze smrtí a nekončící pocit, že kolem vás všechno mrzne, možná vás při hraní zábli i prsty u nohou. Studio 11 bit studios mělo před sebou velkou výzvu, jak udělat pokračování takto oceňované hry s tak autentickým pojetím. Dnes při psaní recenze mohu říct, že autoři nám nabídnuli pokračování, které je graficky podobné, ale jedná se o novou hru. Tím nechci říct, že je to špatně, ale pokud čekáte, že se budete starat o každou živou dušičku a budete žít její příběh, tak na to zapomeňte. Je potřeba vybudovat město nebo spíše kolonie, kde vaši obyvatelé přežijí nástrahy zimy a pak vlastního chování. Na začátku hry na vás čeká výběr obtížnosti. Hra sama o sobě je dost těžká, pro běžné hráče bych doporučil obtížnost Officer. Kromě klasické příběhové linky, si můžete vybrat i scenária, která bych doporučil, až po projetí celé základní linky.
Je čas najít suroviny
Hlavní linka hry je rozdělena do několika dějství. I začátečník se zde najde a hra ho drsně, ale jasně vede, aby pochopil mechanismus hry. Vše začíná stejně, vybudovat promrzlé chýše, kam teplo občas dofoukne z hlavního reaktoru, zajistit jídlo a suroviny pro rozvoj kolonie. Pokud jídlo nikde není, je potřeba vybudovat továrny na jídlo nebo jiné suroviny, které potřebujete. Než si ovšem postavíte budovy, je potřeba je vyzkoumat. Tady je hra dost přísná a neustálý boj s časem a mrazem vás bude provázet celou hrou. Když dojdou suroviny ve vaší oblasti, je potřeba mít prozkoumáno vše kolem vás. Nejenom, že najdete suroviny, ale můžete najít i další přeživší, opuštěné oblasti nebo staré stroje. Po vybudování cest pak můžete zdroje přesouvat do vašich měst. Jak už asi tušíte, těchto surovin není nikdy dost. Někoho by možná i začalo bavit hrát hru, jako City Skylines, ale pozor Bílá Smrt a nedostatek surovin vás hned z této cesty vyvedou. Je potřeba plnit cíle mise, neotálet a jít za tím jediným, a to je přežít.
Frakce a sektářské nepokoje
Když zajistíte suroviny, průzkum jede a vy si říkáte, už to mám stabilizované, tak přijde politikaření a řešení svárů. V oblastech máte vždy 2 a více frakcí, které mají své zájmy. Někdo se snaží o výzkum, někdo o průzkum a někdo by sedřel kůži i z dětí. Na vás je najít politický kompromis a slibovat a uplácet, aby kolonie fungovala. Budete muset řešit stížnosti, nastavovat zákony. Když bude málo kreditů na rozvoj, můžete některou frakci podojit, ale nevyhnete se poklesu vaší oblíbenosti. V senátu pak budete prosazovat zákony u kterých můžete preferovat vybranou frakci, čímž si zajistíte její obdiv. Pro stremery je na Twicthi zajímavá vychytávka, kdy můžou vaši diváci procentuálně hlasovat místo senátu. Celkově je politika a senát udělána velmi dobře a bude pro vás vždy výzvy ukočírovat manýry frakcí, aby vaše kolonie fungovala.
I v ledu najdete výzkum
Na začátku máte vždy pouze základní možnosti a vše ostatní si odemykáte pomocí výzkumu. Ten je logicky rozdělen do skupin, kdy se zaměřujete na podmínky k žití, výrobu, průzkum atd… Výzkum docela trvá, takže je dobré si zvolit vaši cestu v dané misi a nezkoumat každou blbost. Kromě toho jsem už zmínil, že pokud děláte průzkum na přání nějaké frakce, tak vám to po jeho dokončení výrazně zlepší reputaci. Slíbení výzkumu je tak bráno i jako benefit pro vybranou frakci za účelem zlepšení vztahů.
Mapa, mapička … mapááááááá
Pokud máte nějaké očekávání z jedničky, tak tady se připravte na obr mapu. Budete prozkoumávat spousty oblastí, kde budete nacházet vzácné suroviny, jídlo nebo přeživší. Ty pak můžete jednorázově odnést pomocí průzkumníků, nebo těžit postupně. Každá oblast nese i jiné riziko pro vaše průzkumníky, a to i na základě výzkumu. Na vybraných místech můžete založit i další kolonie a otevřít si tak možnosti starat se o více míst. Jenom pozor, více míst je super, ale nezapomeňte na mráz a fakt, že se o vše musíte starat.
Moje město
Zde je to podobné jako v minulém dílem. Uprostřed stojí reaktor, který zásobuje teplem okolní budovy. Okolo postavíte místa pro přežití, nějaké sklady a opodál těžební a produkční budovy. Zde je potřeba strategicky myslet a svoje města plánovat. Díky výzkumu pak získáte vylepšené budovy, jako jsou ohřívače, výzkumné stanice, nemocnice, produkční budovy, doly atd… Snažte se sledovat potřeby vašeho města, protože pokud něco není, tak nepokoje stoupají velmi rychle.
Jdu jinam
Pokud založíte více měst nebo spíše kolonií, můžete mezi nimi přesouvat suroviny a také obyvatele. Tato automatizace je velmi příjemně dělaná, ale je to i synonymem, kam se hra posunula. Místy budete mít opravdu pocit, že hrajete budovatelskou hru. Budete muset ovládnout mikro managment a správu kolonií, což nemusí každému vyhovovat. Jelikož já osobně budovatelské hry zbožňuji, tak jsem si posun hry užil. Jinak každé město vystavujete defacto stejně, a to od reaktoru.
Kde smrt znamená pouze slovo
Už jsem to zmínil na začátku. V jedničce vás zarmoutila smrt jednoho člověka. Zde dostanete informaci, že na následky nemoci umřelo 200 lidí a 500 je nemocných. Dvojka přináší nový rozměr do hry, a to je postarat se o celé město a zajistit život pro stovky, či tisíce lidí. Na tuto pasáž nadává asi nejvíce lidí, ale mě to nevadí. Autoři se snažili hru někam posunout. Jednička byla perfektní a pokud chceš, klidně si ji pusť znova, ale dvojka přináší velká města, která vycházejí z tvého úspěchu v jedničce.
Atmosféra na vás dýchne
Autorům se opět podařilo připravit skvostné grafické dílo s úžasným hudebním a zvukovým doprovodem. Od prvního spuštění hry jsem byl vtáhnut do děje a naprosto pohlcen ztvárněním. Zaznamenal jsem i reakce o náročnosti, ale když hrajete na RTX 4090, tak to moc neřešíte, a naopak si užíváte hru. Jednička běžela dobře i na Xbox One, takže se těším, až hru vyzkouším na Xboxu. Bohužel přesný termín pro Xbox zatím není potvrzen. Pro majitele PC Game Pass nebo Xbox Game Pass Ultimate je tu skvělá zpráva, že hru si můžete hned stáhnout a hrát. V neposlední řadě upozorním, že na hru se připravuje i komunitní čeština, což jistě pomůžete spoustě českých a slovenských hráčů. A rovnou vám zde ukážeme, na co se můžete těšit!
Verdikt
Já osobně jsem se hodně bál, kam mohou vývojáři posunout tak zajímavý titul. Jednička nabídla skvělý herní zážitek a dvojka se od něj skvěle odrazila. Nyní se nestaráte o jeden hlas, ale rovnou stovky. Neřešíte potřeby a zájmy jednotlivců, ale stovek nebo spíš tisíců. Nehledáte a neprozkoumáváte okolí vašeho města, ale díky vývoji a technologiím rovnou celé oblasti. Dvojka prostě nabízí komplexní službu pro vaše město, což může někomu vadit, že tam dojde k takovému odcizení. Pro mě to problém nebyl, spíš naopak.Atmosféra hry | Občas nelogické požadavky frakcí, Nedostatek kreditů |
Grafické zpracování | |
Obrovská mapa | |
Implementace Twitche |
RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...
Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.
RECENZE: Diablo IV: Vessel of Hatred
Tvůrci Diabla IV po více než roce přidali první velkou expanzi. Vessel of Hatred přináší novou lokaci a spoustu změn.
RECENZE: Thirsty Suitors
Musím se přiznat, že mám pro hry od Annapurny značnou slabost. Ačkoli nejde o tituly, které mají obří rozpočty, vymazlenou grafiku či perfektní technický stav, velmi často si vybírají ke zpracování zajímavá témata, kterým se nejen hry, ale ani jiná mainstreamová média příliš nevěnují. Thirsty Suitors není žádnou výjimkou, ba právě naopak – jedná se o ryzí esenci Annapurny, kterou nelze jen tak snadno zaškatulkovat. Proč? O tom se dozvíte...
RECENZE: Undisputed
Současný trend v bojových sportech je poměrně jasný – smíšená bojová umění dominují veřejnému prostoru a krátké, leč intenzivní šarvátky si získaly srdce mnoha diváků. Pak jsou tady ale ještě nostalgici jako my, kteří vzpomínají na doby, kdy na pomyslném vrcholu bojových sportů stál box. Nejinak tomu bylo i v herním prostředí, kterému výrazně dominovala série Fight Night od EA. Ty časy jsou ale už dávno pryč.
Recenze: Starfield Shattered Space
Rok a měsíc – tolik uběhlo od vydání ambiciózního intergalaktického dobrodružství Starfield jedním z nejslavnějších vydavatelských a vývojářských domů, firmou Bethesda. Bylo by asi zbytečné, abych se znovu zabýval shrnutím recenze původní hry, ostatně naši recenzi si můžete připomenout sami. Nicméně, přeci jen se jedná o opravdu masivní projekt, na kterém se během uplynulého roku pracovalo nejen na prvním placeném přídavku Shattered Space, ale i na původní hře formou free...
Recenze: Lunacy: Saint Rhodes
Železné pravidlo říká, že darovanému koni se na zuby nekouká. A je-li herkou na jarmarku nečekané dědictví nemovitosti, s nadšením sklopíte zrak, i kdybyste místo oře měli dostat mulu v posledním tažení. George Rhodes se měl také víc ptát, než vyrazil na obhlídku nového sídla, jehož adresa je v pochybné vísce, kde lišky dávají dobrou noc. Pokud tam tedy ještě nějaké zůstaly. Rhodes Village je opuštěná jak žebrák na nádraží a hrdina hororu...