Xboxweb

Poslání her je jasnější než výbuch atomovky. Mají přinášet výborné technické zpracování, vážné příběhy, kdy místy jedno nebo obě oči nezůstanou suché a propracovanou hratelnost, která je výzvou nejen pro naše ruce, ale také hlavu. Anebo taky ne. Pokud vývojáři popustí uzdu fantazii, vymyslí něco bláznivého, bizardního či ujetého, a ještě pro jistotu k tomu přilepí přídavek simulátor.

Přesně takhle nějak si představuju, že vznikl původní nápad pro Goat Simulator, kdy se z hecu stala regulérní hra s kozou v hlavní roli. Ta všechno olizovala, do všech a všeho trkala a prožívala opravdu roztodivné věci. Aby toho neměla málo, dostalo se jí několika DLC a ve výsledku se dá říct, že přes všechny blázniviny, a nebo spíš právě kvůli nim, si ji hráči nakonec oblíbili. To se psal rok 2014 a od té doby utekla v herním světa spousta času, takže nastal čas chystat kozí návrat. A protože vývojáři z Coffee Stain Studio mají rádi něco extra, řekli si, že pokračování neponese číslovku dvě, ale skočí rovnou na tři.

Šílená koza v hlavní roli tedy prostřednictvím Goat Simulator 3 hlásí návrat a pro své akční dobrodružství nás zve na fiktivní ostrov San Angora. Do našeho nového domova se dostaneme spolu s dalšími kozami na valníku, který veze farmář na svůj statek. Cestou vypráví, co je kde zajímavého, co kdo dělá a když budete mít štěstí, cestou také přejede několik lidí. Úvod můžete přeskočit, ale vzhledem k tomu, že za jeho shlédnutí je tu první achievement, alespoň z tohoto pohledu se vyplatí ho nepřeskakovat.

Na rozdíl od prvního dílu je tu dokonce i něco jako příběhové pozadí. My, jakožto iluminátské kozy budeme po světě plnit opravdu pestrou škálu někdy méně a někdy více šílených úkolů, abych si mohli vylepšit svou centrálu prezentovanou na první pohled nenápadnou věží v našem výběhu. Vstupuje se však do ní skrze tajemný portál, takže je jasné, že to nebude obyčejná věž. V jejích útrobách najdeme bránu, a právě o její otevření se pokusíme. S každým dalším krokem se naše centrála bude zvelebovat, rozšiřovat a ukazovat svá skrytá zákoutí čítající další dodatečné úkoly.

Nejde sice o nic převratného, ale je fajn, že kozí dobrodružství dostává nějaký směr a cíl, jakým se vydat. Věží je po světě několik, kdy jejich synchronizací se nám odkryje daná část mapy a ukážou se zajímává místa. Kdo chce, může se na otevírání brány klidně vykašlat a pořádně se zakousnout do zdejšího sandboxového světa. Ten nabízí na poměry hry opravdu velkou plochu a pak už je to jenom na nás, zda vyrazíme do továrny, na venkov, do města nebo plout po moři. Jednotlivé části světa jsou pěkně zpracované, různorodé a je radost ostrov San Angora prozkoumávat.

Jak jsem zmínil, je plný opravdu různorodých úkolů, které začínají záchranou ryby z jezírka, eliminací šílené stařenky střílející z bazuky po obyčejných lidech, pokračující přes zvolení kozy prezidentem, rybaření nebo stavění hradů z písku až po obligátní odpálení atomovky. Žádný úkol není stejný a u každého je třeba se zamyslet nad jeho splněním. Nic totiž není takové, jak to na první pohled vypadá. A třeba zmíněná stařenka má ve svém sklepě ukrytou místnost s minihrou ala původní Wolfenstein. Takových odkazů a narážek na filmy, hry a celkově popkulturu je hromada a spousta dalších easter eggů je schovaná různě po světě a už jenom jejich hledání je zábava sama o sobě.

Nikdo však neříká, že koza musí plnit úkoly. Často mě bavilo prostě jenom jezdit / lítat / běhat / nebo se jinak pohybovat po světě, škodit lidem, dělat hromadné výbuchy, všude možně skákat, no prostě dělat bordel. A když jsem cestou potkal nějaký úkol, tak jsem ho splnil. Goat Simulator je skvělý ve své otevřenosti a přístupu. Kdo chce nějakou berličku, má tady příběh a úkoly, ale jinak je hra jeden velký otevřený sandbox bez pravidel, do kterého nově můžeme přizvat kamarády.

Ti mohou sedět klidně na druhé straně republiky a díky online možnostem se připojit do hry. Stejně tak není problém udělat domácí party, protože hra podporuje split screen hraní až ve čtyřech hráčích. Čím víc koz, tím více zábavy. Pro kooperativní hraní jsou po světě rozesety kooperativní minihry, takže kdo si chce zahrát fotbal nebo se nahánět s bombou? Každá koza se však klidně může rozběhnout jiným směrem a plnit úkoly, nebo se věnovat nějaké další kratochvíli. Pokud pozvete kamarády, je možné příběhovou část proběhnout opravdu velice rychle.

Hodnotit technickou stránku zrovna u téhle hry je velice ošemetné. Člověk si totiž hodně často není jistý, co je ještě zamýšlená funkce a co už je bug. Nicméně si troufnu tvrdit, že propadání se texturami nebo průchody osob zdmi nejsou úplně standardní funkce. Trochu problém pak nastává v případě, že do hry pustíte maximální počet spoluhráčů, kteří rozjedou inferno. Hra se opravdu snaží, seč jí síly stačí, ale najdou se místa, kdy se jí zkrátka nedaří udržet optimální počet snímků a dojde k nějakému propadu. Na druhou stranu, pokud vezmu, jak je svět velký, zaslouží si vývojáři pochvalu i tak.

Ani po grafické stránce nemám moc nač bych si stěžoval. Fyzika a ragdoll všech postav sice není uvěřitelná, ale je zábavná, což je ta hlavní věc, o kterou jde. Svět je různorodý a nabízí opravdu zajímavé detaily, takže v tomto případě jsem ochotný přivřít oči nad doskakujícími texturami. Ono se není ani čemu divit, když třeba s raketovým batohem se koza po světě pohybuje opravdu rychle a díky jeho relativně špatnému ovládání také velice nepředvídatelně. Vykreslení takového pohybu pak snadno působí lehké obtíže. Při sólo hraní, ale všechno skvěle funguje po většinu času, ač jsem se snažil vymýšlet všemožné situace, jak hře zatopit.

Další díl kozího dobrodružství rozšiřuje přesně ty možnosti, které jsme po první díle chtěli. Dostali jsme velký svět plný překvapení, a hlavně možnost přizvat další potrhlé kamarády pro rozpoutání toho pravého šílenství. I přes některé technické chybky jsem se neskutečně bavil, a to jsem se o všech aktivitách a možnostech zmínil hodně okrajově. Je tohoto zkrátka spousta, co nám ostrov San Angora nabízí a všechno to jenom čeká, až ho pořádně prozkoumáme do toho nejposlednějšího zákoutí.