
Recenze: Goat Simulator: MMore Goatz Editon pro Xbox One
O tomhle přídavném balíčku vám povíme jeden příběh. Byla, nebyla, jedna hra, kde hlavní hrdinkou byla koza. Ale nebyla to jen tak ledajaká koza! Byla to koza zabugovaná. Vývojáři ji vytvořili, poslali do světa, a pak už jen sklidili, co zaseli – kupodivu úspěch. Hra se stala hitem díky Youtube, násladně na to vývojáři vyhověli hráčským prosbám a dodali MMO DLC, tedy vlastně simulátor MMO a hned na to Gone North Games dodali kozí podobu DayZ také jako DLC a co víc, nebyla v Early Access. Inu, rok se s rokem sešel (vlastně jsou to jen tři měsíce) a v celém balíčku se nám dostaly tyto dvě DLC, jako standalone hra na naše domácí konzole. Stejně jako nedávný port samotného Goat Simulatoru udělalo i port standalone DLC studio Double Eleven Limited. Ovšem hru pořád vydává Coffee Stain Studios, a tak soudíme je. Za co? Zato, že neznají pořekadlo „opakovaný vtip není vtipem, i kdyby měl být MMO“.

Protože jde pouze o standalone balíček dvou DLC, tak nebudeme nikterak popisovat, jak se hra hraje, grafické zpracování apod. Pokud by vás to zajímalo, mrkněte na naši starší recenzi samotného Goat Simulátoru. Namísto toho se pokusíme popsat náplň obou módů.
MMO simulátor – Raději už v úvodu upozorňujeme všechny hráče. Rozhodně nečekejte, že si zahrajete se svými kamarády online, nebo snad dokonce s cizími hráči. Autoři se snaží parodovat velké MMORPG, okatě ze všeho nejvíce proslulý World of Warcraft od Blizzardu, protože už jenom Goatwind značí, že tvůrci DLC pěkně dlouhou dobu strávili ve Stormwind City, hlavním městě lidí ve World of Warcraft. Jak název říká, taková je to i hra – simulátor MMO, pouze simulátor, všechny kozy, ovce a postavy, co se tváří a jakoby lagují, čímž vytváří dojem, že jedete opravdu online, jsou pouze NPC postavy a v klidu si můžete hrát i bez připojení k internetu. Narážky na problematiku a trend velkých MMORPG najdete snad všude, od questů přes bezedný inventář, kam si můžete schovat věci i 100x větší než vy samy, až po pofidérní tvorbu postavy poskytující vám nějaké ty speciální pro danou třídu specifické schopnosti. Mezi nimi dokonce najdete i Mikrovlnku (ano, čtete správně mikrovlnku), která má dvě nožky, umí dělat pizzu a vybuchovat *sarkastický smích*. Levely a expení prakticky ze všeho je pak pouze kosmetická záležitost, protože vás nikam neposouvá a questy vám po splnění dávají jen nějaké ty modifikace na kozu. Aspoň, že je tu poměrně pěkné prostředí, které na druhou stranu zase zabíjí ještě větší zabugovanost než v originální hře, jež vám naneštěstí tentokrát běžně kazí hru, že nemáte vůbec chuť pokračovat. Takže se jen vztekáte a vztekáte a vztekáte.

GoatZ – Z kozí parodie na DayZ, simulátor přežití po zombie apokalypse, jsme se sice taky za břicho nepopadali, ale aspoň to byla větší zábava. Máte panel životů a hladovění a musíte se starat. Hledáte jídlo, prakticky nonstop, noc nikdy nenastupuje, ale dny ubíhají o sto šest. Vy si tedy obstaráte nějaké suroviny a součástky, dáte si dohromady po domácku vyrobenou brokovnici z náhubku od vysavače a konce od automatu na žvýkačky. Tím kosíte zombie jedna za druhou a doufáte, že se k vám žádný nepřiblíží, aby vás trošku obral o životy. Vy jste přenašeč viru, a tak místo zamečení vypustíte plyn, kterým nakazíte zdravého člověka. Takhle si to s klasickými (jetpack) i novými (flappy koza) modifikacemi šaškujete několik minut, a následně hru neúprosně vypnete, nebo zapnete mód před apokalypsou, a když nenakazíte pět lidí, můžete si to šaškovat bez zombíků docela i s úsměvem na tváři, protože se vás nikdo nesnaží sežrat, nicméně na té samé mapě s téměř stejnou nudou.
Možná to zní slibně, ovšem chtít podruhé dvě stovky za něco, co vyšlo na PC částečně zadarmo, nám nepřijde moc slušné. Chápeme, že přenos hry na konzoli něco stojí, ale my se o standalone hru neprosili, stačilo by nám DLC. Komu se hra líbí, už dávno původní Goat Simulátor má, takže by u stačilo opravdu jen jako klasické DLC za pár kaček a komu se hra nelíbí, nechá obzvlášť MMore Edici ležet, protože opakovaný vtip opravdu není vtipem a tohle nám opravdu vývojáři servírují spíš jako druhý chod. Díky bohu aspoň za ten koop pro čtyři hráče, jinak bychom chcípli nudou.
Verdikt
Ta samá hratelnost jako hratelnost jako v originální hře, akorát v nezábavném podání. MMore přestane bavit hned, GoatZ za chvíli. Ve čtyřech se snad můžete bavit, ovšem nikoliv online, tuhle možnost tady nehledejte. A za tu cenu? Radši si se stejnou cenovkou kupte originální hru. Tohle mělo být zadarmo, anebo aspoň o stovku levnější, jako DLC, nikoliv jako rádoby pokračování.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.




























