RECENZE: Gravel

Autor: p.a.c.o Publikováno: 7.3.2018, 8:00

Publikováno: 7.3.2018, 8:00

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

p.a.c.o

p.a.c.o

Je autorem 3262 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Herní publikum je značně široké a obecně bych si troufl tvrdit, že závodní hry jsou žánrem, který dokáže uspokojit všechny zájemce. Máme tu simulátory, ultra simulátory pro skutečné závodníky a nechybí ani arkády pro to nejširší publikum. Je přitom jedno, zdali se chcete prohánět na dvou nebo čtyřech kolech.

V italském Miláně sídlící vývojáři z Milestone nás zásobují rok, co rok hromadou her se závodní tématikou a ani letos tomu nebude jinak. Posledně jsme se podívali na zub motorkám, nyní to budou auta, jelikož dorazil jejich nejnovější titul Gravel, který bude chtít zaujmout masy a odlákat hráče sériím Forza nebo DiRT. Otázkou však je, zda na to bude mít dostatek výkonu, a právě proto je zde naše recenze.

Úvodních několik minut vypadalo slibně a já se pomalu začal nořit do jednotlivých módů, do nichž je hra rozdělena. Jsou dohromady čtyři a jejich vrcholem v každém z nich jsou souboje s bosy. Nečekejte ale nějaký rozsáhlý příběhový režim. Tady se jenom honíte za získáním co největšího počtu hvězdiček, abyste si odemkli další tratě, nová auta, kterých je něco přes 50, anebo polepy na ně. Otázkou tak je, jak moc vás dokáže takováto kariéra motivovat k dalšímu postupu, jelikož tohle je styl vhodný tak leda pro nějakou mobilní hru. Důležité je, aby bylo záživné závodění.

Hned první pohled na hru ve mně evokoval vzpomínky na Sega Rally, klasickou to arkádu a s nostalgickou slzou v oku jsem vyrazil na trať. Během prvních okamžiků jsem si nebyl jist, zda řídím auto nebo jenom nějakou krabici. Návštěva nastavení ve mně vyvolala mírnou radost nad možnostmi nastavení, které mi bohužel dlouho nevydrželo. Jízda s asistenty je vhodná tak pro děti, jelikož se krabice drží povrchu tratí jako přibitá a nezáleží na tom, jakým stylem jedete. Po vypnutí asistentů se situace změnila v tom, že krabice začaly o něco více klouzat a nic to nezměnilo na tom, že projet zatáčku smykem v libovolné rychlosti je v této hře běžná záležitost. Navíc je jedno, po jakém povrchu auto jede, protože se všude chová stejně.

Pocit z jízdy je takový nemastný neslaný a rozhodně bych jízdní model neoznačil jako zábavný. To samé platí i pro umělou inteligenci soupeřů, která je značně nevyrovnaná. Jednou je porazíte jako nic a podruhé na tu samou obtížnost máte co dělat, abyste je vůbec dokázali dojet. Po několikerém opakování jednoho závodu, kdy jsem jel, jako ježíš a stejně jsem nevyhrál, jsem hru vzteky odinstaloval a říkal, že se k ní už nikdy nevrátím. Nakonec jsem se ale přemohl a nějaké závody ještě odjezdil, nicméně prvotní nadšení už se nevrátilo a vyprchalo jednou provždy. I přes různorodá prostředí a docela širokou paletu aut mě hraní prostě nebavilo.

Ani technická stránka není nic, co by vás ke hře mělo přitáhnout. Přitom některé lokace jako by z oka vypadli třeba z Forzy, ovšem nejsou technicky tak propracované. To samé platí i pro modely aut, které nejsou vůbec špatné, nicméně jim chybí větší smysl pro detail a lepší nasvícení. Přitom hra nabízí možnost přepnout se na pozici závodníka za volantem (taky velký průměr), u tratě vybrat den a noc, také nějaká ta kapka dopadne na kameru při dlouhém průjezdu vodou. Chybět nesmí multiplayer, který se v mnohém také nechal inspirovat konkurencí. Není to však žádná spása celkového dojmu, protože s dobrým parťákem se dá hrát skoro jakákoli sebenudnější hra.

5
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Milestone by se možná místo kvantity mohli konečně začít soustředit na kvalitu, dát hrám pořádný grafický kabát a dopilovat herní mechaniky a jízdní model. U aut to platí dvojnásob, protože motorky ještě jakž tak umí. Gravel je velice průměrnou hrou za nadprůměrnou cenu, která rozhodně neodpovídá kvalitě. Za stejný peníz člověk jinde dostane podstatně víc, takže v případě Gravelu počkejte na slevu anebo na hru zapomeňte, protože o nic rozhodně nepřijdete. Ale to je u Milestone poslední dobou již taková ohraná písnička.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»