
RECENZE: Gravel
Herní publikum je značně široké a obecně bych si troufl tvrdit, že závodní hry jsou žánrem, který dokáže uspokojit všechny zájemce. Máme tu simulátory, ultra simulátory pro skutečné závodníky a nechybí ani arkády pro to nejširší publikum. Je přitom jedno, zdali se chcete prohánět na dvou nebo čtyřech kolech.
V italském Miláně sídlící vývojáři z Milestone nás zásobují rok, co rok hromadou her se závodní tématikou a ani letos tomu nebude jinak. Posledně jsme se podívali na zub motorkám, nyní to budou auta, jelikož dorazil jejich nejnovější titul Gravel, který bude chtít zaujmout masy a odlákat hráče sériím Forza nebo DiRT. Otázkou však je, zda na to bude mít dostatek výkonu, a právě proto je zde naše recenze.

Úvodních několik minut vypadalo slibně a já se pomalu začal nořit do jednotlivých módů, do nichž je hra rozdělena. Jsou dohromady čtyři a jejich vrcholem v každém z nich jsou souboje s bosy. Nečekejte ale nějaký rozsáhlý příběhový režim. Tady se jenom honíte za získáním co největšího počtu hvězdiček, abyste si odemkli další tratě, nová auta, kterých je něco přes 50, anebo polepy na ně. Otázkou tak je, jak moc vás dokáže takováto kariéra motivovat k dalšímu postupu, jelikož tohle je styl vhodný tak leda pro nějakou mobilní hru. Důležité je, aby bylo záživné závodění.
Hned první pohled na hru ve mně evokoval vzpomínky na Sega Rally, klasickou to arkádu a s nostalgickou slzou v oku jsem vyrazil na trať. Během prvních okamžiků jsem si nebyl jist, zda řídím auto nebo jenom nějakou krabici. Návštěva nastavení ve mně vyvolala mírnou radost nad možnostmi nastavení, které mi bohužel dlouho nevydrželo. Jízda s asistenty je vhodná tak pro děti, jelikož se krabice drží povrchu tratí jako přibitá a nezáleží na tom, jakým stylem jedete. Po vypnutí asistentů se situace změnila v tom, že krabice začaly o něco více klouzat a nic to nezměnilo na tom, že projet zatáčku smykem v libovolné rychlosti je v této hře běžná záležitost. Navíc je jedno, po jakém povrchu auto jede, protože se všude chová stejně.
Pocit z jízdy je takový nemastný neslaný a rozhodně bych jízdní model neoznačil jako zábavný. To samé platí i pro umělou inteligenci soupeřů, která je značně nevyrovnaná. Jednou je porazíte jako nic a podruhé na tu samou obtížnost máte co dělat, abyste je vůbec dokázali dojet. Po několikerém opakování jednoho závodu, kdy jsem jel, jako ježíš a stejně jsem nevyhrál, jsem hru vzteky odinstaloval a říkal, že se k ní už nikdy nevrátím. Nakonec jsem se ale přemohl a nějaké závody ještě odjezdil, nicméně prvotní nadšení už se nevrátilo a vyprchalo jednou provždy. I přes různorodá prostředí a docela širokou paletu aut mě hraní prostě nebavilo.
Ani technická stránka není nic, co by vás ke hře mělo přitáhnout. Přitom některé lokace jako by z oka vypadli třeba z Forzy, ovšem nejsou technicky tak propracované. To samé platí i pro modely aut, které nejsou vůbec špatné, nicméně jim chybí větší smysl pro detail a lepší nasvícení. Přitom hra nabízí možnost přepnout se na pozici závodníka za volantem (taky velký průměr), u tratě vybrat den a noc, také nějaká ta kapka dopadne na kameru při dlouhém průjezdu vodou. Chybět nesmí multiplayer, který se v mnohém také nechal inspirovat konkurencí. Není to však žádná spása celkového dojmu, protože s dobrým parťákem se dá hrát skoro jakákoli sebenudnější hra.
Verdikt
Milestone by se možná místo kvantity mohli konečně začít soustředit na kvalitu, dát hrám pořádný grafický kabát a dopilovat herní mechaniky a jízdní model. U aut to platí dvojnásob, protože motorky ještě jakž tak umí. Gravel je velice průměrnou hrou za nadprůměrnou cenu, která rozhodně neodpovídá kvalitě. Za stejný peníz člověk jinde dostane podstatně víc, takže v případě Gravelu počkejte na slevu anebo na hru zapomeňte, protože o nic rozhodně nepřijdete. Ale to je u Milestone poslední dobou již taková ohraná písnička.
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.
RECENZE: Planet of Lana II
Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...
RECENZE: High on Life 2
Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...
Recenze: Project Motor Racing
Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme. Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....
Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection
Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.
























