RECENZE: GRID

Autor: Lukáš Michal Publikováno: 12.10.2019, 9:00

Publikováno: 12.10.2019, 9:00

Přiřazené štítky

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Michal

Lukáš Michal

Je autorem 3884 článků

U hraní se dá krásně relaxovat, což se snažím aplikovat nejen na sebe, ale i své okolí...

Závody jsou hodně vděčným tématem pro herní zpracování. Ještě aby ne, když závodění obecně je skvělá zábava a kdo by nechtěl vyhrát, že? Navíc máme rádi rychlá a krásná auta, na která většinou zálibně koukáme, protože k jejich řízení se dostaneme hodně zřídka a na skutečném závodním okruhu ještě méně. Vývojáři to asi vidí stejně, takže nabídka je v tomto žánru opravdu pestrá a bohatá.

Jednou z firem zásobující nás do sytosti, jsou džentlmeni z Codemasters. V letošním roce nám nabídli již dva své tituly, DiRT Rally 2.0 a F1 2019, ale to není všechno. Po jedenácti letech se vrací oblíbená značka Grid, jejíž první díl byl opravdu výbornou arkádou se zajímavým prostředím a pestrou nabídkou vozového parku. Taková hra by se mohla prosadit i v dnešní době, protože ne všichni hráči touží po simulátorech nebo licencích na nějaký konkrétní závodní podnik.

Za normálních okolností bychom se hned šli věnovat kariéře, ale něco, co by zasloužilo toto honosné označení v novém Gridu není. Máme před sebou mapu jednotlivých kategorií a příslušných tratí k nim. Každý tak může dle své chuti vyrazit vstříc cestovním vozům, americkým muscle kárám, japonským klasikám nebo speciálům. Pak prostě jezdíme jeden závod za druhým, z nějakého důvodu (nejpravděpodobněji za účelem zisku nového potisku) zvyšujeme level našeho závodníka, a to je celé. Management stáje nebo nějaký hlubší smysl tu moc nenajdeme, i když ano, můžeme si najmout nějakého jezdce, který nám bude dělat parťáka a spotřebovávat naše peníze.

Nepřítomnost nějaké kariéry mrzí o to více, že ostatní dvě v úvodu zmíněné série ze stejné stáje nabízejí diametrálně rozdílný zážitek, hlavně tedy formule v této oblasti excelují. Nabízí se tak otázka, jestli dokáže ježdění jednoho závodu za druhým zabavit. Kdo se k hraní dostane tak na hodinu až dvě jednou za čas, bude spokojen, ale hrát Grid třeba týden v kuse, to si tak nějak neumím představit. Ne, že by mi kariéra chyběla tak moc, ale problém je trochu někde jinde.

Rozmáhá se nám tu takový nešvar, který bych označil jako DiRT syndrom. Hra sice nabízí hromadu obsahu, ale dává k němu málo nového. Vozový park není, kdo ví jak široký, navíc ne každému musí některá auta vyhovovat, díky čemuž se nabídka dále osekává. A pak tady máme tratě. Těch je dohromady 12 plus nějaké ty jejich variace, a to je onen zmíněný obsah na 2 hodiny. Po této době se hra velice rychle okouká a začíná nudit.

Jízdní model přitom nabízí zábavy dost, i když ani tady není průjezd úplně hladký. Na můj vkus je zde málo možností nastavení pro ideální zážitek, takže na střední obtížnost je hra snadná, ale na těžkou už je to víc, než bych snesl. Kdo chce závodní zážitek, nechť sáhne po vyšší obtížnosti. Až při ní se začne do gamepadu promítat rozdíl v jednotlivých závodních speciálech a jejich vlastnostech. Co se do jízdy nepromítá vůbec, je počasí. Autům je jedno, zda jedete za slunného dne nebo v nočním slejváku, ovládají se pořád stejně.

Zajímavou kapitolou je AI soupeřů. Nic vám nedarují, jedou na krev a je radost s nimi soupeřit. Alespoň do chvíle, než jim chcete oplatit srážku a zjistíte, že jejich auta jsou k silnici přilepená, ale naše po kontaktu odletí, jak kdyby byla z lepenky. Aby těch soubojů nebylo málo, vstupuje do hry systém Nemesis, tedy jakési vytváření nepřátel nešetrnou jízdou k soupeřům. Tito nepřátele se na vás nalepí jak žvýkačka na botu a s nimi v zádech je naše vítězství ještě více ohroženo.

Co musím na Gridu pochválit je technické zpracování. Grafická stránka, zejména jednotliví závoďáci nebo tratě vypadají nádherně a nabízí spoustu drobných detailů. Stejně dobře působí i nazvučení, takže každý speciál poznáte, a ještě je burácení motoru závislé na tom, zda sedíte na kapotě nebo třeba vlajete za autem. Škoda, že stejné péče se nedočkal komentář před závodem, protože dvě hlášky se hodně rychle oposlouchají. Hudební doprovod o jedné skladbě je pak už jenom hřebíčkem do rakve odfláknuté prezentace.

Pomocné lano natahuje multiplayer, aby všechno vytáhl do těch správných výšin. Musím přiznat, že s kamarádem je závodění podstatně zábavnější, a i po technické stránce všechno funguje. Jenom jednou se nám stalo, že hra na startu vypustila některé hráče do závodu dříve a velice zajímavě počítá penalizace, nicméně nejedná se o zásadní chyby. Ta hlavní se odhalí až časem, protože i v multiplayeru se veškerý obsah velice rychle okouká.

Není se čemu divit, že hra obsahově strádá. Jak jinak by pak Codemasters prodávali tři sezóny obsahových DLC, že? Navíc základní obsah moc práce nedal, protože kombinace starých tratí, byť přeleštěných a těch pár nových nebyla jistě nějaká extra náročná práce. Zase se tak ukazuje, že nás vývojáři chtějí dodatečně pořádně podojit a za to jim rozhodně tleskat nebudeme, tím spíš, když hru prodávají za plnou cenu a v digitální verzi za ještě plnější.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Grid přijel s dávkou nostalgie, zajímavým systémem Nemesis a parádním grafickým zpracováním. Jízdní model bude vyhovovat závodní většině a nastavením té správné obtížnosti přinese solidní výzvu. Bohužel se hodně rychle okouká, kariéra je jenom slepenec závodů a více obsahu si budeme muset zaplatit. Na ježdění jednou za čas je hra fajn a má to kouzlo, díky němuž se k ní chcete vracet. Ovšem, bude vám to stačit?
04. 03. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Planet of Lana II

Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...

»
23. 02. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: High on Life 2

Humor ve videohrách je hrozně zrádná věc. Znáte to, dobrý vtip napoprvé rozesměje, ale když ho slyšíte podruhé, potřetí, už to taková sláva není. Přesně to platí o filmových pokračováních úspěšných komedií a herní svět na tom občas nebývá o moc lépe. Ono je totiž nepoměrně těžší hráče rozesmát, než ho třeba vyděsit k smrti v nějakém temném hororu nebo ho dojmout u silného příběhového dramatu.U filmu se smějete pasivně,...

»
15. 01. 2026 • Pavel Dandy0

Recenze: Project Motor Racing

Zpátky k jádru motorsportu. Project Motor Racing (PMR) dorazil s příslibem, že vrátí okruhové závodění k tomu, co na něm nejvíc milujeme.  Chceme přesnou fyziku, ovládání, reálné tratě a hlavně pilování našeho skillu. Hra běží na novém enginu s označením GIANTS Engine 10, přičemž vývoj vede tým kolem Iana Bella (ex‑Slightly Mad). Na startu dostáváme přes 70 licencovaných aut napříč 10 třídami až 28 skenovaných layoutů, dynamické počasí i 24hodinový cyklus....

»
08. 01. 2026 • Pavel Dandy0

Recenze: Truck Driver – The Dutch Connection

Kamionová cesta do srdce Nizozemska, která má své kouzlo a také značné limity.

»
06. 12. 2025 • Michael Chrobok0

RECENZE: Syberia Remastered

Přiznám se bez mučení – původní Syberii jsem nikdy nehrál, a i když jsem se do tohoto velkého restu chtěl vždy pustit, klasické pojetí adventur mi příliš nevoní. Poslední přídavek do série s podtitulem The World Before mě ale pozitivně překvapil a já si jeho hraní velmi užil, tudíž jsem uvítal možnost vyzkoušet nedávno vydaný remaster první hry ze série od zesnulého Benoît Sokala.

»
05. 12. 2025 • Mirek Rangl0

RECENZE: Call of Duty: Black Ops 7

Série Call of Duty je synonymem pro rychlou akci, filmové kampaně a multiplayer, který dokáže pohltit na desítky hodin. Každý nový díl přichází s obrovským očekáváním – zvlášť Black Ops, které se v minulosti pyšnily silnými příběhy a ikonickými postavami. Black Ops 7 měl být dalším velkým krokem, ale realita je jiná: zatímco multiplayer drží sérii nad vodou, kampaň se stala největším zklamáním v historii.

»
03. 12. 2025 • Pavel Dandy0

Recenze: Rennsport

Rennsport na Xbox Series X|S je ambiciózní simulátor, který zatím hledá svou ideální stopu.

»
27. 11. 2025 • Lukáš Michal0

RECENZE: Dave the Diver

Dva roky a kousek to trvalo, než se Dave přes Blue Hole dostal až na naše obrazovky. Někdy je s podivem, jak dlouho trvají všemožné vývojářské cesty, než se uzavřou na všech platformách. Jak víme, bývají za tím nějaké exkluzivní smlouvy, nedostatek výkonu nebo další různé okolnosti, jako v tomto případě. Každopádně jsme se konečně dočkali a kdo ještě neměl tu čest, může si nově i na Xboxu užít nejen podmořské dobrodružství...

»