Recenze: Hot Wheels Unleashed 2: Turbocharged

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 31.10.2023, 9:00

Publikováno: 31.10.2023, 9:00

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3414 článků

Letošní rok motorovým nadšencům přál. Jednu stopu zastoupily pravidelné produkce nižších nákladů, na světové okruhy pozvaly jak formule, tak Forza Motorsport a otevřený svět velice hezky zastoupil Motorfest. O trochu toho bahna se postaralo pokračování Overpass a co nevidět i WRC, který díky Codemasters pokukuje po příčkách nejvyšších. Co tu chybí? Ano, nějaké dětinské vyblbnutí páchnoucí zastydlou pubertou a láskou k angličákům. Je libo vrátit se k autodráze?

Hot Wheels se vrací tam, kde je jim dobře. Přestože velké rozšíření do Forzy Horizon mělo svoje kouzlo, autíčkům přeci jen víc sluší méně ambiciózní rozměr definovaný obývacím prostorem, garáží či zahradou za domem. Nač pak velkou garáž v hangáru leteckého původu, když papírové krabičky zaberou minimum místa a místo na poličce jim sluší stejně dobře jako pověšení na zdi. Ekologové z přesvědčení nemusí řešit, že jejich oblíbený vůz zanechává nechutně velkou uhlíkovou stopu a my ostatní se potěšíme ze světa, jehož brány se s přibývajícími léty často zcela uzavřou.

Turbocharged je tak velkou sázkou na jistotou, že vlastníci prvního dílu při pořizování nejspíš znejistí. Čistě pocitově dodalo studio MIlestone obrovské samostatné rozšíření, které má cenovku fungl nové hry a částečně recyklovaný obsah. Do kariéry vstupujete s dobře známými autíčky, a i nabídka obchodu, která se mění pravidelně nebo po zaplacení, disponuje tím samým, čím minule. „A jéje“, pronesete pod vousy a opatrně se vydáváte do města, kde už čekají uličky plné závodů. Variace na deskovou hru, po níž se posouváte prostřednictvím vyhraných závodů, konceptu sluší a je fajn, že se vrátila. S ní sice i slepé uličky s dlouhodobými úkoly, ale budiž. Výzvy jsou zapotřebí a odměny se etablují především z řad vylepšení, k nimž se bez větších problémů dostanete i přes vyšší úrovně závodníka.

Úvodní závod je plný brebentění a instrukcí. Kdybyste to náhodou nevěděli, jezdí se dopředu směrem od vás. Brzda slouží ke snížení rychlosti a k uvedení vozu do stavu driftu. Tento termín značí pohyb jiným směrem, než působí viditelná síla. V kruzích, kde páchne spálená guma a produkt ropného průmyslu se tak označuje jízda bokem, při které obutí na hnané nápravě ztrácí predikovanou životnost. Tlačítko zvyšující výkon není pouhou náhražkou rajského plynu, ale pohonem krátkého výskoku a hybnou silou manévru, při kterém dojde k drcnutí do soupeře. A to nejdůležitější, první pozice je vždy ta nejlepší.

Ano, je to tak. Kariérní režim má i příběh.

Nedělám si z vás dobrý den, jen replikuji jasně daná fakta, abyste se od prvních minut mohli plně věnovat samotnému závodu a dění na trati. Možná tak postřehnete, že grafika se mírně posunula a vypadá velice dobře. V oblasti dílů autodráhy a samotných angličáků dokonce tak moc, že si pro autíčko chcete sáhnout a přidat si ho do soukromé sbírky. Kastle má viditelné výlisky, krásný kovový vzhled, přičemž interiér a dynamické díly volají po formě na plast. Za pomoci vylepšeného nasvícení vypadají modely vždy autenticky a sugestivně vtahují do nižších poloh, kam se možná už někteří hráči pro bolest kloubů ani nesehnou. Natož, aby si klekli. Tratě mají lepší povrchovou texturu, nové prvky, a především vedou obměněným prostředím, které se nebojí pustit angličáky z mantinelů autodráhy.

Dojdete až na konec?

S ohledem na omezenost hraček, těží herní režimy maximum. Od klasických závodů, po eliminaci slabých článků, přes časovky, až po volnou jízdu plnou checkpointů. Problémem tak není repetitivní náplň, ale fiktivní tratě, jejichž skladba se dost často opakuje. Šestice základních prostředí má sice desítky připravených drah, ale kreativcům se tentokrát nepodařilo vymyslet dostatečně různorodé dráhy. Nejen, že se schéma podobá v rámci herny, minigolfu nebo muzea, ono se podobá i napříč místy, tudíž už předem víte, že po táhlé vracečce přijde dlouhá rovinka okořeněná skokem. Lehce podezírám autory, že si to lepší schovávají do placených balíčků nebo sází na komunitu, která si může v editoru postavit vlastní autodráhu snů. Problém ovšem je, že velké množství dílů pochází právě z odměn z kariéry, čímž se trochu dostáváme do začarovaného kruhu. Dva týdny po vydání je knihovna komunitní tvorby hodně štíhlá a je otázkou, jak je vlastně velká aktivní základna hráčů. Online multiplayer je v určitých hodinách takřka mrtvý, což se ani nedivím, protože Steam, tedy PC platforma s násobně větším počtem lidí, hlásí 150 aktivních jezdců. A to ve špičce. Na Xboxu tak budou nejspíš jen jednotky zúčastněných.

Hot Wheels Unleashed 2 mají štěstí, že navzdory opakujícím se tratím, srší adrenalinem a radostí ze závodění. Arkádová fyzika se snaží vozy držet v linii několika dekových drobků, a přesto s nimi blbnout, jako by šlo o speciály na okruhové závodění. A dělá to dobře, protože v rukách cítím drobné mrazení, které by rádo vzalo angličák do dlaně a projelo si trať tak, jak to umí jen bezstarostné dítě vymýšlející divočejší scénáře než autoři Rychle a zběsile. Není mnoho her, které otočí běh času a zafungují jako elixír mládí. Koho zajímá, že mi bude za chvíli čtyřicet? Teď jsem zase malý prcek, který rozškubal krabičku s Bavorákem a chystá se nakopat zadek buldozeru, rakeťáku, zmrzlinářské dodávce a pár supersportům. Tak mi to neberte.

Některá auta potěší víc než jiná.

Nadšení zhruba po hodině opadne. Začnu sledovat hodinky, až se nakonec rozpomenu, že na mě čeká jiná aktivita a autíčka uložím zpět do vitríny. Je poměrně velké množství závodních her, které tímto pro mě končí a už nikdy se do nich nevrátím. Tentokrát ne. Poslední večery se pravidelně nesly v duchu usednutí na koberec, kde jsem si zas a znova plnil klučicí sny, jejichž existence se kdysi stala historií. Možná proto, že jsem nikdy neměl autodráhu přes tři místnosti. A možná z důvodu, že uchovávám početnou sbírku modelů, mám pro Hot Wheels slabost. Chci dokončit celou kariéru, chci posbírat co nejvíc vozítek a chci zkusit postavit dráhu, která nebude mít obdoby.

Jestli i na vás sázka na jistotu zafunguje, můžete zjistit v Game Passu. Aktuálně tam najdete první díl, jehož jádro je takřka totožné s pokračováním. Pakliže předplatné odháníte svěcenou vodou, ale fandíte jednoduchým rychlým arkádám, pořízení minimálně zvažte. Nad ničím pak nepřemýšlejte v případě, že využijete split screen. Ve dvou jsou závody ještě lepší a díky výrazným asistentům může na dráhu i prcek, který se s angličáky teprve seznamuje. Jen počítejte s tím, že přijde opět velké množství dodatečného obsahu, který pořizovací cenu vyšroubuje na dvojnásobek.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

V Itálii by se měli chvíli vybodnout na jednu stopu a věnovat se méně sofistikovanému závodění. Studio Milestone s novým dílem Hot Wheels Unleashed vylepšilo původní hratelnost a posunulo blbnutí s angličáky ještě blíž k nechutné návykovosti. Skvěle se mu podařilo vystihnout ducha malých sporťáků, a tak vzít odrostlé sběratele zpět v čase, kdy nebylo hanbou v prodejním koši pátrat po chybějícím modelu. Jen na to mělo zase málo prostoru, což se odrazilo na tratích, které až příliš sází na vlastní kreativitu a moc komunity. To by však tvůrčí hraní nesmělo být vázáno na dýchavičnou kariéru. Přece jen, ochota jezdit stále dokola kvůli sošce chobotnice, žraloka nebo ještěra, chce víc, než jen lásku k angličákům.
14. 05. 2026 • Michael Chrobok0

RECENZE: Forza Horizon 6

Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....

»
29. 04. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Mouse: P.I. For Hire

Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.

»
27. 04. 2026 • Lukáš Urban0

Recenze: Screamer

Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...

»
10. 04. 2026 • Lukáš Urban0

RECENZE: People of Note

Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...

»
06. 04. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Crimson Desert

První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.

»
11. 03. 2026 • Lukáš Urban0

(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem

Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...

»
05. 03. 2026 • Jiří Majer0

RECENZE: Ride 6

Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.

»
04. 03. 2026 • Lukáš Michal0

RECENZE: Planet of Lana II

Příběhy patří ke hrám snad od nepaměti. I Space Invanders měli v sobě skryté poselství o záchraně země, které v rámci tehdy hodně jednoduchého zpracování pochopil každý. Někdy se dají emoce velice dobře vyjádřit beze slov za pomoci hráčovi představivosti. A právě na takovém konceptu postavili vývojáři z Wishfully svůj titul Planet of Lana. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si mě hra získala a když se zpětně dívám na hodnocení, měl jsem jí...

»