Recenze: Hot Wheels Unleashed 2: Turbocharged

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 31.10.2023, 9:00

Publikováno: 31.10.2023, 9:00

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3326 článků

Letošní rok motorovým nadšencům přál. Jednu stopu zastoupily pravidelné produkce nižších nákladů, na světové okruhy pozvaly jak formule, tak Forza Motorsport a otevřený svět velice hezky zastoupil Motorfest. O trochu toho bahna se postaralo pokračování Overpass a co nevidět i WRC, který díky Codemasters pokukuje po příčkách nejvyšších. Co tu chybí? Ano, nějaké dětinské vyblbnutí páchnoucí zastydlou pubertou a láskou k angličákům. Je libo vrátit se k autodráze?

Hot Wheels se vrací tam, kde je jim dobře. Přestože velké rozšíření do Forzy Horizon mělo svoje kouzlo, autíčkům přeci jen víc sluší méně ambiciózní rozměr definovaný obývacím prostorem, garáží či zahradou za domem. Nač pak velkou garáž v hangáru leteckého původu, když papírové krabičky zaberou minimum místa a místo na poličce jim sluší stejně dobře jako pověšení na zdi. Ekologové z přesvědčení nemusí řešit, že jejich oblíbený vůz zanechává nechutně velkou uhlíkovou stopu a my ostatní se potěšíme ze světa, jehož brány se s přibývajícími léty často zcela uzavřou.

Turbocharged je tak velkou sázkou na jistotou, že vlastníci prvního dílu při pořizování nejspíš znejistí. Čistě pocitově dodalo studio MIlestone obrovské samostatné rozšíření, které má cenovku fungl nové hry a částečně recyklovaný obsah. Do kariéry vstupujete s dobře známými autíčky, a i nabídka obchodu, která se mění pravidelně nebo po zaplacení, disponuje tím samým, čím minule. „A jéje“, pronesete pod vousy a opatrně se vydáváte do města, kde už čekají uličky plné závodů. Variace na deskovou hru, po níž se posouváte prostřednictvím vyhraných závodů, konceptu sluší a je fajn, že se vrátila. S ní sice i slepé uličky s dlouhodobými úkoly, ale budiž. Výzvy jsou zapotřebí a odměny se etablují především z řad vylepšení, k nimž se bez větších problémů dostanete i přes vyšší úrovně závodníka.

Úvodní závod je plný brebentění a instrukcí. Kdybyste to náhodou nevěděli, jezdí se dopředu směrem od vás. Brzda slouží ke snížení rychlosti a k uvedení vozu do stavu driftu. Tento termín značí pohyb jiným směrem, než působí viditelná síla. V kruzích, kde páchne spálená guma a produkt ropného průmyslu se tak označuje jízda bokem, při které obutí na hnané nápravě ztrácí predikovanou životnost. Tlačítko zvyšující výkon není pouhou náhražkou rajského plynu, ale pohonem krátkého výskoku a hybnou silou manévru, při kterém dojde k drcnutí do soupeře. A to nejdůležitější, první pozice je vždy ta nejlepší.

Ano, je to tak. Kariérní režim má i příběh.

Nedělám si z vás dobrý den, jen replikuji jasně daná fakta, abyste se od prvních minut mohli plně věnovat samotnému závodu a dění na trati. Možná tak postřehnete, že grafika se mírně posunula a vypadá velice dobře. V oblasti dílů autodráhy a samotných angličáků dokonce tak moc, že si pro autíčko chcete sáhnout a přidat si ho do soukromé sbírky. Kastle má viditelné výlisky, krásný kovový vzhled, přičemž interiér a dynamické díly volají po formě na plast. Za pomoci vylepšeného nasvícení vypadají modely vždy autenticky a sugestivně vtahují do nižších poloh, kam se možná už někteří hráči pro bolest kloubů ani nesehnou. Natož, aby si klekli. Tratě mají lepší povrchovou texturu, nové prvky, a především vedou obměněným prostředím, které se nebojí pustit angličáky z mantinelů autodráhy.

Dojdete až na konec?

S ohledem na omezenost hraček, těží herní režimy maximum. Od klasických závodů, po eliminaci slabých článků, přes časovky, až po volnou jízdu plnou checkpointů. Problémem tak není repetitivní náplň, ale fiktivní tratě, jejichž skladba se dost často opakuje. Šestice základních prostředí má sice desítky připravených drah, ale kreativcům se tentokrát nepodařilo vymyslet dostatečně různorodé dráhy. Nejen, že se schéma podobá v rámci herny, minigolfu nebo muzea, ono se podobá i napříč místy, tudíž už předem víte, že po táhlé vracečce přijde dlouhá rovinka okořeněná skokem. Lehce podezírám autory, že si to lepší schovávají do placených balíčků nebo sází na komunitu, která si může v editoru postavit vlastní autodráhu snů. Problém ovšem je, že velké množství dílů pochází právě z odměn z kariéry, čímž se trochu dostáváme do začarovaného kruhu. Dva týdny po vydání je knihovna komunitní tvorby hodně štíhlá a je otázkou, jak je vlastně velká aktivní základna hráčů. Online multiplayer je v určitých hodinách takřka mrtvý, což se ani nedivím, protože Steam, tedy PC platforma s násobně větším počtem lidí, hlásí 150 aktivních jezdců. A to ve špičce. Na Xboxu tak budou nejspíš jen jednotky zúčastněných.

Hot Wheels Unleashed 2 mají štěstí, že navzdory opakujícím se tratím, srší adrenalinem a radostí ze závodění. Arkádová fyzika se snaží vozy držet v linii několika dekových drobků, a přesto s nimi blbnout, jako by šlo o speciály na okruhové závodění. A dělá to dobře, protože v rukách cítím drobné mrazení, které by rádo vzalo angličák do dlaně a projelo si trať tak, jak to umí jen bezstarostné dítě vymýšlející divočejší scénáře než autoři Rychle a zběsile. Není mnoho her, které otočí běh času a zafungují jako elixír mládí. Koho zajímá, že mi bude za chvíli čtyřicet? Teď jsem zase malý prcek, který rozškubal krabičku s Bavorákem a chystá se nakopat zadek buldozeru, rakeťáku, zmrzlinářské dodávce a pár supersportům. Tak mi to neberte.

Některá auta potěší víc než jiná.

Nadšení zhruba po hodině opadne. Začnu sledovat hodinky, až se nakonec rozpomenu, že na mě čeká jiná aktivita a autíčka uložím zpět do vitríny. Je poměrně velké množství závodních her, které tímto pro mě končí a už nikdy se do nich nevrátím. Tentokrát ne. Poslední večery se pravidelně nesly v duchu usednutí na koberec, kde jsem si zas a znova plnil klučicí sny, jejichž existence se kdysi stala historií. Možná proto, že jsem nikdy neměl autodráhu přes tři místnosti. A možná z důvodu, že uchovávám početnou sbírku modelů, mám pro Hot Wheels slabost. Chci dokončit celou kariéru, chci posbírat co nejvíc vozítek a chci zkusit postavit dráhu, která nebude mít obdoby.

Jestli i na vás sázka na jistotu zafunguje, můžete zjistit v Game Passu. Aktuálně tam najdete první díl, jehož jádro je takřka totožné s pokračováním. Pakliže předplatné odháníte svěcenou vodou, ale fandíte jednoduchým rychlým arkádám, pořízení minimálně zvažte. Nad ničím pak nepřemýšlejte v případě, že využijete split screen. Ve dvou jsou závody ještě lepší a díky výrazným asistentům může na dráhu i prcek, který se s angličáky teprve seznamuje. Jen počítejte s tím, že přijde opět velké množství dodatečného obsahu, který pořizovací cenu vyšroubuje na dvojnásobek.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

V Itálii by se měli chvíli vybodnout na jednu stopu a věnovat se méně sofistikovanému závodění. Studio Milestone s novým dílem Hot Wheels Unleashed vylepšilo původní hratelnost a posunulo blbnutí s angličáky ještě blíž k nechutné návykovosti. Skvěle se mu podařilo vystihnout ducha malých sporťáků, a tak vzít odrostlé sběratele zpět v čase, kdy nebylo hanbou v prodejním koši pátrat po chybějícím modelu. Jen na to mělo zase málo prostoru, což se odrazilo na tratích, které až příliš sází na vlastní kreativitu a moc komunity. To by však tvůrčí hraní nesmělo být vázáno na dýchavičnou kariéru. Přece jen, ochota jezdit stále dokola kvůli sošce chobotnice, žraloka nebo ještěra, chce víc, než jen lásku k angličákům.
02. 05. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Tales of Kenzera: ZAU

Metroidvanie slaví úspěch od dob, kdy bylo možné rozpoznat herní postavu od pozadí. A to už nějakých pár dekád bude. Postupem času se i v tak malém a omezeném žánru plošinovek našly menší kategorie a větve, které se odlišovali náročností, herními prvky a využitím třetího rozměru. Tale of Kenzera: Zau nehodlá posouvat hranice toho, co už dávno znáte, ale umě využívá jejich linií, aby dala na vědomí, že i začínající studio...

»
02. 05. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: TopSpin 2K25

Tenisové hry jsou součástí herního světa již pěknou řádku let. V dřívějších dobách to měly docela snadné – dali jste panáčky na kurty, mezi nimi létalo něco jako míček a oni do něj pinkali. Grafika byla jednoduchá, fyzika taky nebyla nijak komplikovaná a hrálo se. Postupem času nároky vzrostly, ale i tak se s nimi dokázali vývojáři velice pěkně popsovat a my si mohli užívat kvalitního zpracování tohoto sportu.

»
30. 04. 2024 • p.a.c.o0

RECENZE: Ready, Steady, Ship!

Kooperativní hraní je skvělá věc, takže jsem velice rád, že na něj vývojáři myslí a zásobují nás poměrně velkým množstvím zábavných titulů. Díky nim můžeme prostřednictvím obrazovky vyzkoušet třeba vztahovou rodinou terapii v It Takes nebo utíkat z vězení v A Way Out. Jsou tady ale také přímočařejší činnosti, jako třeba Moving Out se stěhováním nábytku, Overcooked prověří koordinaci v kuchyni a Tools Up při rekonstrukci.

»
15. 04. 2024 • HusekD0

RECENZE: Dragon’s Dogma II

Ani se mi tomu nechce při psaní recenze věřit. První díl Dragon’s Dogma dorazil do našich obchodů před dlouhými dvanácti lety. Tehdy si okamžitě dokázal získat srdce spousty hráčů a ke dnešnímu dni se prodalo téměř osm miliónů kopií. Jednalo se o velmi specifické RPG, za kterým stálo asijské studio Capcom. Svým zpracováním a jedinečným přístupem si získal i západní publikum, čímž se odlišoval od své konkurence. Rok od svého...

»
13. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Outcast: A New Beginning

„Bože, ty devadesátky.“ Neříkají si jen milovníci starých časů, ale také herní tvůrci, kteří se stále častěji vrací do dob, kdy byly hry ambicióznější, hrdinové hrdinštější a komunita uzavřenější. Je pravdou, že oblast primitivní akční zábavy vykazovala tehdy kulminaci. Náš svět zachraňoval kde kdo, a tak se často cestovalo daleko za oběžnou dráhu, kde čekala vyspělejší mimozemská civilizace na Jardu od bagru, aby ji zachránil s důvtipem barbara a odhodláním tažné...

»
02. 04. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: Valiant Hearts: Coming Home

Nechce se tomu věřit, ale už je to deset let, co jsme se vydali do první světové války, abychom z pohledu čtyř různých osob poznali příběhy, o nichž se v historických zápiskách nemluví. Adventura, sázející na silný příběh a hratelnost větvenou různými styly dle hrdiny, zaznamenala úspěch a přebal vojáka se záchranářským psem se objevil na všech dostupných platformách tehdejší generace. A vlastně bylo otázkou času, kdy se k titulu někdo vrátí. A...

»
25. 03. 2024 • Lukáš Urban0

Recenze: The Outlast Trials

Když si uděláte jména na dusných hororech pro jednoho, kde si hráče vodíte jak psa po výstavním molu, třebaže on sám má mizivý pocit volného pohybu, je vykročení do multiplayeru poněkud ošidné. Zejména do žánru, kde si Dead by Daylight udělala těžké opevnění, které pravidelně zpevňuje rozšířeními se slavnými hororovými maniaky. A že napodobit podobný úspěch, třebaže máte v řiti zaražená lejstra od známé licence, není zrovna lehké, připomínají Resident Evil:...

»
25. 03. 2024 • SeedarCZ0

Recenze: Tram Simulator: Urban Transit

Se simulátory se nám roztrhl pytel a přistála nám tu k zhodnocení další z nich, tentokrát jsme se podívali do víru velkoměsta na železnici. Vývojářské studio Stillalive Studios je známé především simulátorem Bus Simulator, se tentokrát vydalo na podobnou cestu. Prostě jsme jen autobus vystřídali za tramvaj. Očekávání tedy byla vcelku vysoká, studio už má s produkcí v tomto žánru poměrně značné zkušenosti a tak jsem se s chutí do testování...

»