RECENZE: Jump Force
Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.
Jsou tady všichni, ať už Naruto ze stejnojmenné ságy, Goku z Dragon Ball či třeba Luffy z One Piece, kteří asistují dalším hvězdám této hry. Některé z nich budete třeba z doslechu znát, ale jiné určitě ne. Záleží, jak moc se vyznáte v manze. Navíc všichni v této hře vypadají jedinečně. Postavy, které se tradičně blíží lidskému vzezření, mnoha změn nedostály, ovšem někteří vypadají až podivně, za což mohou jejich velké oči a další přehnané křivky. Zkrátka buď to přijmete anebo vás tento styl odradí.
Každopádně hra vypadá skvěle, zvláště v akci na konzoli Xbox One X. Modely postav a prostředí jsou detailní a v parádním 4K. Když dojde na speciální útoky, je opravdu radost na hru pohledět. Asi největším nedostatkem je menší otevřená centrála, kterou můžete prozkoumávat, spouštět mise a plnit další úkoly. Je nudná, dochází v ní k propadům snímků a celkově hře škodí. Nemluvě o častých a dlouhých načítáních.
Přitom by stačilo nahradit celou centrálu obyčejným menu, které je pro bojovku mnohem vhodnější. Totéž pak lze říci i o příběhu, pokud opravdu nestojí za to a v případě Jump Force stojí za starou belu. Je zbytečný a špatně prezentovaný. Ti špatní pomocí jistých kostek přebírají moc nad některými postavami, takže je musíte zachránit a postarat se o padouchy. A to je tak v kostce vlastně celé. Časté scénky musíte doslova přetrpět, protože postavy v nich jen stojí jako bezduché loutky, které říkají naprosté nesmysly.
Samotné souboje jsou ovšem spásou této hry a řadí se k jedněm z nejzábavnějších na poli bojovek s tématikou anime. Dostanete se do nich snadno a rychle, a jsou dostatečně propracované, aby vás dokázaly bavit i po nějakém čase. Samozřejmě se nejedná o takový nářez jako tradiční bojovky, na což má vliv, že se při soubojích volně pohybujete po jakési aréně, ale přesto jsme byli mile překvapeni.
Můžete předvádět stylově vypadající komba, ať s pomocí lehkých či těžkých útoků. Rychlé úhyby lze pak snadno využít ke zkrácení vzdálenosti mezi vámi a soupeřem a díky pestré nabídce speciálních útoků budete mačkat kombinace různých tlačítek jako diví. Nachází se zde i pokročilejší manévry, které mohou posloužit k vytvoření dalších příležitostí zaútočit na soupeře v této týmové bojové hře, protože v Jump Force nikdy nebojujete sami.
Ačkoliv máte jen jedny ukazatele, vždy máte možnost povolat tři postavy. Samozřejmě se aktivně lze ujmou jen jedné, ale můžete mezi nimi rychle přepínat nebo ji přivolat pro podporu při útoku, a to kdykoliv. Jelikož je ukazatel zdraví sdílen, přepínání mezi postavami je důležitou součástí strategie. Nepůjdete totiž na jinou postavu, protože ta vaše má zrovna nízké zdraví, ale naopak, abyste využili její speciální dovednosti a tak překvapili soupeře.
Vraťme se ještě na chvíli k příběhu a jeho dalšímu velkému nedostatku, kterým je fakt, že vás hra nutí hrát za vámi vytvořenou postavu. V Jump Force je na dobrých 40 postaviček, takže je škoda, že většinu hry, alespoň v případě příběhových misí, strávíte pouze s jednou, která ani nespadá do žádné mangy. Naštěstí jsou možnosti úprav bohaté včetně řady kosmetických předmětů, dovedností a schopností. Přesto chcete přece dávat soupeřům na prdel především jako proslulé postavy a ne jako „nikdo“.
Naštěstí hra nabízí velké množství vedlejších misí, v nichž si můžete svobodně vybrat kterékoliv postavy k sestavení svého týmu. Také můžete počítat se souboji proti kamarádům, ať už lokálně či online, což vám ale musí stačit, jelikož tradiční režimy jako Arcade, Time Attack či třeba Survival úplně schází. Taktéž zapomeňte na vytváření her s kámoši, maximálně je můžete vyzvat na přátelský zápas.
Verdikt
Kdyby Jump Force nenabízelo opravdu zábavné souboje, byla by to katastrofa. Naštěstí se jedná primárně o bojovou hru, takže lze řadu nedostatků jako je zbytečný příběh či centrála přehlédnout. Jump Force zachraňuje také bohatý výběr postav, spoustu obsahu a hlavně vypadá při akci skvěle. A právě na to byste se měli zaměřit, protože ačkoliv mohla být hra mnohem lepší, byla by škoda ji úplně odepsat, a to ani pro její neobvyklý vizuální styl.RECENZE: Death Stranding: Director’s Cut
Monument herní inovace herního génia Hidea Kojimy je konečně dostupný pro Xbox, jak si vede v recenzi?
RECENZE: Dragon Age: The Veilguard
Na návrat slavné značky studia Bioware čekali fanoušci téměř 10 let. Za tu dobu se toho změnilo poměrně hodně, ať už v herním průmyslu jako takovém, ve věkovém složení hráčů nebo i v personálním obsazení samotného kanadského studia. Není se proto co divit, že nejnovější přírůstek do série s podtitulem The Veilguard vzbuzoval nejen velká očekávání, ale také obavy, jak návrat na kontinent Thedas dopadne.
RECENZE: Farming Simulator 25
Zemědělství není vůbec žádná legrace. Není to jenom o tom, že člověk něco zaseje na poli a pak jenom čeká, až to vyroste. Je třeba všechno náležitě pohnojit, bojovat se škůdci a také s nepřízní počasí. Ani chov zvířat není sázkou na jistotu, jak by se mohlo zdát, protože v případě špatné úrody krmení ho budeme mít málo, takže buď musíme zredukovat počty chovů nebo krmení nakoupit, čímž však klesá náš zisk....
Recenze: Squirrel with a Gun
Zní to možná šíleně, ale ve hře Squirrel with a Gun hrajete za veverku, která se chopí bouchačky a vydává se do boje. Tento bláznivý 3D sandbox připomíná trochu jiné bizarnosti typu Untitled Goose Game nebo Goat Simulator – tedy hry, které si dělají legraci z konvenčního hraní a přináší hlavně kopec srandovní zábavy. U těchto her se ale zákonitě nabízí otázka – bude to alespoň tak zábavné, abych toho...
RECENZE: Life is Strange: Double Exposure
Na poli adventur je Life is Strange pojem. Studiu Don’t Nod se v roce 2015 podařilo stvořit překvapivý hit, který umně kombinoval paranormální jevy a vztahové drama z pohledu Maxine Caulfield, mladé středoškolačky, jež ke svým superschopnostem přišla jako slepá k houslím. Od té doby se svět rozšířil nejen o další více či méně povedené tituly, ale také o další studio Deck Nine, které si vzalo na starosti také pokračování...
RECENZE: Call of Duty Black Ops 6
Letošní díl nekonečné série Call of Duty je celou řadou hráčů očekáván hned z několika důvodů. Může to být třeba tím, že vývoj Black Ops 6 byl na poměry značky až nečekaně dlouhý, protože trval čtyři roky. Vývojáři tak měli spoustu času náležitě zapracovat na všech aspektech a napravit poněkud pošramocenou pověst po nepříliš vydařeném Modern Warfare III. Hráči na Xboxu pak mají ještě jeden důvod k radosti, obzvlášť, pokud si...
Recenze: Sonic X Shadow Generations
Generační střet rychlosti, cestování v čase a temnoty. Nový titul z dílny herní legendy, studia SEGA, vrací to, co už jednou dobře fungovalo v roce 2011 a přidává k tomu temný chod navíc, v podobě kampaně za dokonalou bytost, ježka Shadowa.