
RECENZE: Jump Force
Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.
Jsou tady všichni, ať už Naruto ze stejnojmenné ságy, Goku z Dragon Ball či třeba Luffy z One Piece, kteří asistují dalším hvězdám této hry. Některé z nich budete třeba z doslechu znát, ale jiné určitě ne. Záleží, jak moc se vyznáte v manze. Navíc všichni v této hře vypadají jedinečně. Postavy, které se tradičně blíží lidskému vzezření, mnoha změn nedostály, ovšem někteří vypadají až podivně, za což mohou jejich velké oči a další přehnané křivky. Zkrátka buď to přijmete anebo vás tento styl odradí.

Každopádně hra vypadá skvěle, zvláště v akci na konzoli Xbox One X. Modely postav a prostředí jsou detailní a v parádním 4K. Když dojde na speciální útoky, je opravdu radost na hru pohledět. Asi největším nedostatkem je menší otevřená centrála, kterou můžete prozkoumávat, spouštět mise a plnit další úkoly. Je nudná, dochází v ní k propadům snímků a celkově hře škodí. Nemluvě o častých a dlouhých načítáních.
Přitom by stačilo nahradit celou centrálu obyčejným menu, které je pro bojovku mnohem vhodnější. Totéž pak lze říci i o příběhu, pokud opravdu nestojí za to a v případě Jump Force stojí za starou belu. Je zbytečný a špatně prezentovaný. Ti špatní pomocí jistých kostek přebírají moc nad některými postavami, takže je musíte zachránit a postarat se o padouchy. A to je tak v kostce vlastně celé. Časté scénky musíte doslova přetrpět, protože postavy v nich jen stojí jako bezduché loutky, které říkají naprosté nesmysly.

Samotné souboje jsou ovšem spásou této hry a řadí se k jedněm z nejzábavnějších na poli bojovek s tématikou anime. Dostanete se do nich snadno a rychle, a jsou dostatečně propracované, aby vás dokázaly bavit i po nějakém čase. Samozřejmě se nejedná o takový nářez jako tradiční bojovky, na což má vliv, že se při soubojích volně pohybujete po jakési aréně, ale přesto jsme byli mile překvapeni.
Můžete předvádět stylově vypadající komba, ať s pomocí lehkých či těžkých útoků. Rychlé úhyby lze pak snadno využít ke zkrácení vzdálenosti mezi vámi a soupeřem a díky pestré nabídce speciálních útoků budete mačkat kombinace různých tlačítek jako diví. Nachází se zde i pokročilejší manévry, které mohou posloužit k vytvoření dalších příležitostí zaútočit na soupeře v této týmové bojové hře, protože v Jump Force nikdy nebojujete sami.

Ačkoliv máte jen jedny ukazatele, vždy máte možnost povolat tři postavy. Samozřejmě se aktivně lze ujmou jen jedné, ale můžete mezi nimi rychle přepínat nebo ji přivolat pro podporu při útoku, a to kdykoliv. Jelikož je ukazatel zdraví sdílen, přepínání mezi postavami je důležitou součástí strategie. Nepůjdete totiž na jinou postavu, protože ta vaše má zrovna nízké zdraví, ale naopak, abyste využili její speciální dovednosti a tak překvapili soupeře.

Vraťme se ještě na chvíli k příběhu a jeho dalšímu velkému nedostatku, kterým je fakt, že vás hra nutí hrát za vámi vytvořenou postavu. V Jump Force je na dobrých 40 postaviček, takže je škoda, že většinu hry, alespoň v případě příběhových misí, strávíte pouze s jednou, která ani nespadá do žádné mangy. Naštěstí jsou možnosti úprav bohaté včetně řady kosmetických předmětů, dovedností a schopností. Přesto chcete přece dávat soupeřům na prdel především jako proslulé postavy a ne jako „nikdo“.
![]()
Naštěstí hra nabízí velké množství vedlejších misí, v nichž si můžete svobodně vybrat kterékoliv postavy k sestavení svého týmu. Také můžete počítat se souboji proti kamarádům, ať už lokálně či online, což vám ale musí stačit, jelikož tradiční režimy jako Arcade, Time Attack či třeba Survival úplně schází. Taktéž zapomeňte na vytváření her s kámoši, maximálně je můžete vyzvat na přátelský zápas.
Verdikt
Kdyby Jump Force nenabízelo opravdu zábavné souboje, byla by to katastrofa. Naštěstí se jedná primárně o bojovou hru, takže lze řadu nedostatků jako je zbytečný příběh či centrála přehlédnout. Jump Force zachraňuje také bohatý výběr postav, spoustu obsahu a hlavně vypadá při akci skvěle. A právě na to byste se měli zaměřit, protože ačkoliv mohla být hra mnohem lepší, byla by škoda ji úplně odepsat, a to ani pro její neobvyklý vizuální styl.
RECENZE: Ace Combat 8: Wings of Theve
Leteckých her v posledních letech nevychází tolik jako dříve a u těch arkádových je nabídka ještě menší. Série Ace Combat si díky tomu drží poměrně výjimečnou pozici. Nejde o simulátor, ve kterém by člověk půl hodiny studoval přístrojovou desku a následně zjistil, že zapomněl nastartovat jeden z motorů. Vybereme si letadlo, pověsíme pod něj absurdní množství raket a vydáme se zachránit svět.
RECENZE: Forever Ago
Stáří není jednoduchá disciplína, obzvláště pak ve chvíli, kdy vám na věčnost odejde vaše životní láska. V takové chvíli můžete velmi snadno propadnout depresím a ztratit chuť do života, případně se můžete vydat na jednu velkou pouť současností vstříc nostalgické minulosti. Pro druhou variantu se rozhodl Alfred, hlavní hrdina příběhové adventury Forever Ago z dílny studia Third Shift, které spadá pod známé vydavatelství Annapurna Interactive. Právě jméno vydavatele kovaným hráčům...
RECENZE: Star Wars: Galactic Racer
Fanoušci univerza Star Wars mají v posledních letech bez nadsázky žně. Titulů, které hráče vezmou do předaleké galaxie, je stále více a více, přičemž se nezaměřují jen na mnohdy ohrané a místy vyčpělé klání mezi dobrem a zlem, tedy rytíři Jedi a sithskými lordy. I díky popularitě seriálů, jako je Andor, nám herní světy ukazují i jiné stránky světa Hvězdných válek a často se také snaží oživit dříve populární herní...
Recenze: CONTROL Resonant
„Remedy pustilo paranormální nákazu z kanceláře do ulic Manhattanu, vyměnilo pistoli za živé kladivo a do služby povolalo Dylana Fadena. Výsledkem je nádherné, odvážné a místy zbytečně rozbředlé pokračování, které se nebojí ztratit kontrolu. Někdy bohužel i nad sebou samým.“ Když vás státní úřad sedm let drží pod zámkem, provádí na vás experimenty a po probuzení suše oznámí, že se ztratila vaše sestra, zpravidla následuje nástup právníka, příjezd televizního štábu...
RECENZE: Lawn Mowing Simulator 2
Podzim pomalu klepe na zahrady, takže je na čase začít všechno připravovat na zimu. Poslední sečení trávy, úklid listí nebo zastřihávání stromů patří aktuálně mezi nejběžnější kratochvíle každého zahrádkáře. Ne všichni máme štěstí na vlastní zahrady, ale jistě se najdou tací, co by chtěli podobné chvíle zažít alespoň virtuálně.
Recenze NHL 27
EA Sports NHL 27 dorazilo na XBOX Series X/S (bez dostupnosti na XBOX One) s příslibem, že konečně po letech přešlapování na místě přinese revoluci, kterou fanoušci virtuálního hokeje tak zoufale vyžadují. Vývojáři z EA Vancouver před vydáním lákali na kompletně překopanou prezentaci, návrat komunitou vymodleného režimu a hlubší integraci taktických prvků. Jak už to ale u každoročních sportovních sérií bývá, realita na ledě bývá občas o něco komplikovanější než...
RECENZE: Hot Wheels Infinite Rush
Každé dítě, které někdy stavělo autodráhu přes celý obývací pokoj, poznalo tři přirozené nepřátele motorismu, Nedostatek spojovacích dílů, vlnící se koberec a dospělého, který potřebuje projít ke dveřím. Fantazie přitom žádná omezení neměla. Oranžový plast vedl přes gauč, pod stolem začínala servisní zóna a skokánek vyrobený z videokazety posílal autíčka do míst, kde se vysavač měnil v monstrum požírající angličáky. Hot Wheels vždy představovaly automobilový svět bez stavebních povolení, technických...
Recenze Bus Simulator 27
Série Bus Simulator nepatřila mezi masové hity, ale mezi fanoušky dopravních simulátorů si během let vybudovala velmi silnou pozici. Po nepříliš bezchybném, ale obsahově bohatém Bus Simulatoru 21 přichází pokračování, které chce posunout sérii o generaci dál. Nový vývojář Simteract vsadil na Unreal Engine 5, výrazně větší flotilu autobusů, rozsáhlejší správu dopravní společnosti a poprvé také dálkové autobusy.




























