
RECENZE: Jump Force
Je tady další bojovka, která vytváří směs postav z různých světů anime. Tentokrát se jedná o týmovku Jump Force, které určitě ani zdaleka nebude posledním z tohoto žánru, ale přeci by byla škoda jej minout. Od ostatních her svého typu se odlišuje především svým vizuálním stylem, kdy se snaží anime postavy zpodobnit realističtěji, což může působit trochu směšně, ale ve výsledku dokáže zaujmout, i když určitě ne každého.
Jsou tady všichni, ať už Naruto ze stejnojmenné ságy, Goku z Dragon Ball či třeba Luffy z One Piece, kteří asistují dalším hvězdám této hry. Některé z nich budete třeba z doslechu znát, ale jiné určitě ne. Záleží, jak moc se vyznáte v manze. Navíc všichni v této hře vypadají jedinečně. Postavy, které se tradičně blíží lidskému vzezření, mnoha změn nedostály, ovšem někteří vypadají až podivně, za což mohou jejich velké oči a další přehnané křivky. Zkrátka buď to přijmete anebo vás tento styl odradí.

Každopádně hra vypadá skvěle, zvláště v akci na konzoli Xbox One X. Modely postav a prostředí jsou detailní a v parádním 4K. Když dojde na speciální útoky, je opravdu radost na hru pohledět. Asi největším nedostatkem je menší otevřená centrála, kterou můžete prozkoumávat, spouštět mise a plnit další úkoly. Je nudná, dochází v ní k propadům snímků a celkově hře škodí. Nemluvě o častých a dlouhých načítáních.
Přitom by stačilo nahradit celou centrálu obyčejným menu, které je pro bojovku mnohem vhodnější. Totéž pak lze říci i o příběhu, pokud opravdu nestojí za to a v případě Jump Force stojí za starou belu. Je zbytečný a špatně prezentovaný. Ti špatní pomocí jistých kostek přebírají moc nad některými postavami, takže je musíte zachránit a postarat se o padouchy. A to je tak v kostce vlastně celé. Časté scénky musíte doslova přetrpět, protože postavy v nich jen stojí jako bezduché loutky, které říkají naprosté nesmysly.

Samotné souboje jsou ovšem spásou této hry a řadí se k jedněm z nejzábavnějších na poli bojovek s tématikou anime. Dostanete se do nich snadno a rychle, a jsou dostatečně propracované, aby vás dokázaly bavit i po nějakém čase. Samozřejmě se nejedná o takový nářez jako tradiční bojovky, na což má vliv, že se při soubojích volně pohybujete po jakési aréně, ale přesto jsme byli mile překvapeni.
Můžete předvádět stylově vypadající komba, ať s pomocí lehkých či těžkých útoků. Rychlé úhyby lze pak snadno využít ke zkrácení vzdálenosti mezi vámi a soupeřem a díky pestré nabídce speciálních útoků budete mačkat kombinace různých tlačítek jako diví. Nachází se zde i pokročilejší manévry, které mohou posloužit k vytvoření dalších příležitostí zaútočit na soupeře v této týmové bojové hře, protože v Jump Force nikdy nebojujete sami.

Ačkoliv máte jen jedny ukazatele, vždy máte možnost povolat tři postavy. Samozřejmě se aktivně lze ujmou jen jedné, ale můžete mezi nimi rychle přepínat nebo ji přivolat pro podporu při útoku, a to kdykoliv. Jelikož je ukazatel zdraví sdílen, přepínání mezi postavami je důležitou součástí strategie. Nepůjdete totiž na jinou postavu, protože ta vaše má zrovna nízké zdraví, ale naopak, abyste využili její speciální dovednosti a tak překvapili soupeře.

Vraťme se ještě na chvíli k příběhu a jeho dalšímu velkému nedostatku, kterým je fakt, že vás hra nutí hrát za vámi vytvořenou postavu. V Jump Force je na dobrých 40 postaviček, takže je škoda, že většinu hry, alespoň v případě příběhových misí, strávíte pouze s jednou, která ani nespadá do žádné mangy. Naštěstí jsou možnosti úprav bohaté včetně řady kosmetických předmětů, dovedností a schopností. Přesto chcete přece dávat soupeřům na prdel především jako proslulé postavy a ne jako „nikdo“.
![]()
Naštěstí hra nabízí velké množství vedlejších misí, v nichž si můžete svobodně vybrat kterékoliv postavy k sestavení svého týmu. Také můžete počítat se souboji proti kamarádům, ať už lokálně či online, což vám ale musí stačit, jelikož tradiční režimy jako Arcade, Time Attack či třeba Survival úplně schází. Taktéž zapomeňte na vytváření her s kámoši, maximálně je můžete vyzvat na přátelský zápas.
Verdikt
Kdyby Jump Force nenabízelo opravdu zábavné souboje, byla by to katastrofa. Naštěstí se jedná primárně o bojovou hru, takže lze řadu nedostatků jako je zbytečný příběh či centrála přehlédnout. Jump Force zachraňuje také bohatý výběr postav, spoustu obsahu a hlavně vypadá při akci skvěle. A právě na to byste se měli zaměřit, protože ačkoliv mohla být hra mnohem lepší, byla by škoda ji úplně odepsat, a to ani pro její neobvyklý vizuální styl.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.































