Xboxweb.cz

Dánské kostičkové království LEGO to má skvěle rozjeté. Konečně totiž její tvůrci přišli na něco zásadního – jejich stavebnice mají možná raději dospěláci než děti. A jelikož chodí do práce, mají více peněz, a tudíž mohou za stavebnice pustit více peněz. Pozadu ale nezůstává herní průmysl, kde se LEGO našlo v nečekané poloze. Mimo ujetých skákaček dle známých značek se setkáváme také s kratšími „atmosférickými“ kousky.

LEGO Voyagers jsou novým kouskem do tohoto žánru s příběhem bez slov, kde se kocháme kostičkovaným prostředím a sem tam něco postavíme. Tentokrát je však dobrodružství určeno dvěma hráčům, kteří si musí pomáhat, aby se dostali dál. Příběh jako takový mi tentokrát přišel o něco slabší a nevzal mě tolik za srdce, jako v mém oblíbeném LEGO Builder’s Journey. Možná to bude tím, že jde spíše o takovou obyčejnější záležitost – o společné cestě dvou sousedů, ale nevadí.

Je fajn, že tentokrát můžeme přizvat někoho dalšího, a to buď do křesla po našem boku, nebo online. Nejde o nijak převratnou kooperační hru, ale spíš o takovou odpočinkovější rozjímavou záležitost. Tempo je většinou pomalejší, ale najdou se i části, kdy se člověk docela zapotí, a to jak co se postřehu týče, tak i po stránce přemýšlení. Není to tím, že by bylo těžké přijít na to, co se po nás chce, ale dost často je tou nejtěžší částí samotná realizace daného nápadu.

Celkově je hratelnost pěkným, ovšem trochu nevyváženým zážitkem. Hlavně prostřední část byla poměrně nudná, až jsem myslel, že se přes ní nedostaneme a hru raději odložíme do šuplíku. Je to docela škoda, že zábavnost osciluje od ospalosti až skoro k výbuchu mozku při snaze dostat kostičky tak, abychom doskočili na další plošinku.

Celkovému dojmu nepomáhá poměrně svérázné ovládání a kamera. Kostičky se v tomto světě převalují a jak jistě každý ví, kostička se válí poměrně nepředvídatelně. Jak správně tušíte, někdy je třeba poměrně přesného ovládání, což ovšem z logiky věci není tak úplně možné. Sice v průběhu hraní není možné umřít, takže po pádu se objevíme na místě blízkém skonu, ale nebral bych to jako výhodu. Zkrátka je třeba při hraní dávat pozor nejen na to, co člověk dělá, ale také jak se tam dostane. Naštěstí na těch nejtěžších místech se mohou kostičky napojit na prostředí a pokračovat po něm.

Napojování je další herní záhadou. Máčknutím tlačítka se naši hrdinové mohou nalepit na kostky z prostředí, jež jsou určeny ke stavbě. Ale ani po pěti hodinách hraní jsem si nebyl jistý, zda zmáčknutí tlačítka spojí / připojí kostičky tak, jak budu potřebovat. Kamera případnou nejistotu ne vždy dokáže napravit, možná spíš naopak. Ve většině případů je vidět všechno tak a v takovém úhlu, jak je potřeba. Několik zapeklitějších situací by sneslo o něco lepší výhled na danou scénu. Abych byl férový, není to moc často, takže ve výsledku je vlastně kamera lepší jak ovládání, což je docela slabá útěcha.

Jednou z věcí, na kterou jsem se těšil, bylo grafické zpracování. Mám rád renderované světy z kostiček a přesně tak jsou postavena zdejší prostředí. Všechna jsou hezky zpracovaná a působí správně „kostičkovaně“. Smůlou je, že nějakého šikulu napadlo do hry zapojit světlo a stín, což by nebyla škoda, kdyby s tím dokázal správně pracovat. Spousta scén je hrozně světlých a přepálených, až skoro není vidět, co se na obrazovce odehrává. Bohužel není možné s tím v nastavení cokoliv udělat, takže jsme museli přetrpět nespočet opravdu nepříjemně nasvětlených scén.

Dá se říct, že LEGO Voyagers jsou pěknou hrou, které dobrý dojem kazí několik poměrně důležitých detailů. Je to škoda, protože těžší druhou polovinu hry jsme si užili, a to i přes zmíněné detaily. Nicméně i tak bych vzhledem k na dnešní poměry nízké cenovce hry mohl fanouškům doporučit si tuto oddechovku zahrát. Přeci jenom má své LEGO kouzlo, díky němuž se mi i tak líbila a našlo se v ní dost okamžiků, co mi vykouzlili úsměv nebo údiv na tváři.