Xboxweb.cz

Cizí planeta a události, na které navazují předchozí dva díly. Ne vždycky musí být prequely na obtíž (podívejte se, jak si s nimi poradily třeba Hvězdné války), ale ne vždy se podaří udržet hráče v dějové linii, která se dílem předcházejícím všechny doposud známé události, dosti zamotává. Lost Planet 3 si myslí, že to zvládne. Nemá ani moc na výběr.

Ani jeden ze dvou již vyšlých dílů rozhodně nezaznamenal takový úspěch, aby si vydavatel Capcom mohl mnout ruce nad dobře investovanými penězi. Stejně ale kývl ještě na třetí díl, který buď sérii uzavře a vše špatné, co se v ní za tu dobu usadilo, tu prostě zůstane, anebo dá vzniknout úplně nové trilogii – poučené z chyb svých předchůdců. Karty se tedy mohly přiklonit na obě dvě strany a ještě chvíli před vydáním nebylo úplně jasné, jak to vlastně bude. Ovšem našlo by se několik maličkostí, které by hádání usnadnily. Třeba datum vydání. V srpnu přece příliš devítkových her nevychází.

Lost Planet 3 příběhově předchází prvnímu a druhému dílu. Zapomeňte tedy na ďábelskou společnost NEVEC, která si podmanila planetu EDN, zapomeňte na roboty střílející s kadencí dvou vrtulníků s kulomety. Právě teď jsme 50 let před událostmi všeho, co jsme dosud v Lost Planet zažili. Místo toho sledujeme osud Jima Peytona, kterého společnost rekrutovala do prací na jedné ledem pokryté planetě. Ta společnost není vůbec zlá, naopak vystupuje s velice humánními zájmy. Snaží se planetu udělat obyvatelnou pro rozpínající se lidské pokolení.

A tak vousáč Jim přijíždí na místo činu. Nejprve nás čeká krátká procházka v ledové bouři, to by bylo hned o začátku jasné, u jaké hry se třetí díl inspiroval nejvíc. Tady jsou nápovědy: Zmrzlá planeta, nestvůry na ní žijící, osamělost, strach, pohled z třetí osoby. Teď už myslím, že každý správný hráč odhadne, že jde o Dead Space 3 v trochu obstarožním kabátku. Jasně, ne vždycky, ale minimálně ve snaze navodit hororovou atmosféru za pomoci ledové pustiny, se tvůrci jednoznačně inspirovali u Volitionu.

A v takových případech hra funguje kupodivu nejlépe. Když se vás totiž snaží dostat do RIGu, což je automatizovaný robot transformerovského vzhledu, značně to skřípe. Alespoň že ze hry tvůrci neudělali robotí střílečku, a když už do robota musíte vstoupit, zjistíte, že neumí střílet. V tom se liší od těch z minulých her – přece jenom jsme událostmi před celou sérií. A tak vás zrovna tohle příliš štvát nebude. Na druhou stranu se najde dost věcí, které vás rozohní téměř stoprocentně. V podstatě si můžete vybrat, co všechno to bude.

Třeba neuvěřitelně iritující nahrávací obrazky. Loadingy vás provázejí celou hrou, jsou neskutečně a zbytečně dlouhé a přichází i tehdy, když by normálně mohla dál pokračovat mapa. Ovšem tvůrci se jí rozhodnou protnout a šoupnou před hráče nahrávání. Díky tomu hra ztrácí na kompaktnosti a zdá se být jen sledy několika událostí, na které hráč ještě musí čekat, aby je vůbec mohl prožít. To rozhodně není správně. Dál vás překvapí stará a nepříliš vzhledná grafika, která se nejnovějším (ale i starším, avšak lépe zaplaceným) počinům prostě nemůže rovnat. Hudba, která by měla především v odlehlých a stísněných prostorách dominovat, vizuál nijak zvlášť nepodporuje. Nedivte se tedy potom, že se hra láme podobně jako kra, kterých tu je mimochodem spoustu.

Silnější stránku ale přeci jen má. Je to střelba. Podobně jako třeba v sérii Halo se na vás sesype velké množství nepřátel a vy si s nimi budete muset poradit. Využíváte přitom úskoků podobně jako Isaac a velkého množství střeliva podobně jako Master Chief. Občas se setkáte s nepřáteli, na které budete muset jít chytře a ne jen do nich bezhlavě ládovat olovo. Za každou misi jste pak ohodnoceni dle svého počínání, takže si kdykoliv na základně můžete svou výbavu, i těsně před misí, upravit. Zorientovat se podle ne zrovna ideální mapy, kde všechno splývá, však bude chtít chvíli cviku.

Základna se vůbec stane vaším druhým domovem. A tak se tu časem naučíte pobíhat. Jinak se připravte na to, že ze začátku se v ní minimálně třikrát ztratíte. A pak ještě třikrát v každém patře. Úkoly si pak můžete prohlédnout zapnutím holografické prezentace, která se spouští z Jimova zápěstí. Hlavní hrdina se tak může kdykoli podívat, co po něm kdy chce. Většinou bude pronášet patetické proslovy, kterými ze sebe vytvoří jen další dílek skládačky, která tuhle hru tvoří. Není to v žádném případě žádný extra charismatický bijec, kterého bychom si zamilovali. Jasně, herní historii už ovládlo spoustu slabochů. Jenže potíž je, že o nich jsme aspoň věděli, že jsou slaboši. Jim Peyton je obyčejná šablonovitá postava. Hodil by se na ní Nicholas Cage. Jeho současná fáze kariéry by se ke ztvárnění hlavní postavy Lost Planet 3 ideálně hodila.