
Recenze: Manual Samuel
Máme slabost pro netradiční adventury, přece jen adventur je plno a každoročně jich vychází stovky. Upřímně, recenzovat všechny není úplně v našich možnostech, a tak, pokud nám sami vývojáři svoje kousky „nenacpou“, či my se o jedinečné adventury zajímáme, dnes už většinu adventur ani nerecenzujeme. To by náš tým musel čítat desítky lidí, abychom si mohli dovolit pokrýt veškeré velké i malé hry, co každoročně vychází. A pro co máme slabost ještě víc, je netradiční audiovizuální zpracování, a co si budeme povídat Manual Samuel už na první pohled netradiční je, a to nejen vzhledově.

Jakmile totiž hru zapnete, přijdete na to, že vývojáři humorem rozhodně nešetřili a právě zpracování s poměrem vypravěč/postavy je nejvíce zábavné, protože vypravěč po celou dobu hry arogantně a vtipně dění na obrazovce komentuje a nutno říct, že jsme se během hraní několikrát za břicho popadali. Samuel jakožto hlavní hrdina je totiž nejen nesvéprávný, ale ani samovolně nepohyblivý, a tak vy sami musíte ovládat všechny jeho části těla, kdy jednotlivá tlačítka gamepadu náleží jednotlivé části těla. Oční víčka, nadechování, vydechování, levá noha, pravá noha, levá ruka, pravá ruka a tak dále.

Možná si vzpomenete na Surgeon Simulator, kde jste ovládali jednotlivé prsty chirurga a určitě si taky vzpomenete, jak frustrující ovládání bylo. Zde to není nijak jiné jen s tím rozdílem, že valná většina pohybů nejednoho rozesměje. Dalo by se říct, že hra je trochu náročná na prsty, protože musíte v jednom kole doplňovat kyslík, jinak se udusíte a zase vydechovat a také mrkat, aby vám nevyschly oči, a to všechno mezitím, co nejdříve vykonáváte tak obyčejné činnosti jako nasazování kalhot, mytí, či močení, které se ovšem v pojetí Manual Samuel stává hardcore činností. Nakonec vás ale čekají ještě těžší úkony, kdy budete vzpomínat, jak jste se opřeli o mísu a čůrali.

A jak to vlastně celé začalo? Inu, Samuel zapomněl na narozeniny své přítelkyně, která mu za to rozmázla flašku o hlavu, kdy ho na cestě udobřit si jí, srazil náklaďák. No a objevil se v pekle, tam narazil na smrt a ta mu slíbila, že všechno může odčinit tím, že 24 hodin budete ovládat jeho tělo manuálně.

Po dokončení hry vás čeká ještě jeden speciální mód. To všechno můžete hrát dokonce ve dvou v coopu na jedné obrazovce, a protože humoru je opravdu přehršel, tak doporučujeme k televizi natáhnout, přítelkyni/manželku, děti, sousedy i přátele, protože jestli umí tak dobře anglicky jak to hra vyžaduje, tak se zasmějete i společně. Na to jak jsme před recenzováním v redakci spekulovali, jak moc musíme k hraní být opilí, nebo na drogách, tak nás chytla i za střízliva. Více takových her, více takových grafických zpracování a více takových nápadů, protože nápad je to geniální. A vtipný!
Verdikt
Žádná jiná hra nás letos tak nepobavila a nezaujala svým nápadem tak jako Manual Samuel. V době recenzování ještě nevíme, kolik hra bude stát, nicméně, ať stojí co stojí, tak stojí za to!
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.


























