Recenze: Mass Effect Legendary Edition

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 23.5.2021, 10:48

Publikováno: 23.5.2021, 10:48

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3054 článků

Některé značky tak masivně ovlivnily herní průmysl, že kdyby jejich autoři po zbytek života pracovali na simulátoru růstu konopí, nikdo jim to nebude mít za zlé. A ano, platí to i v případě Bioware, přestože poslední léta zažívá studio rozsáhlou restrukturalizaci a dostává jednu facku za druhou kvůli méně povedeným projektům. Jestli už horská dráha úspěchu dosáhla svého dna, teprve uvidíme, teď je však čas zavzpomínat na dobu, kdy kanadský tým určoval a přepisoval pravidla hrdinského žánru. Pokloňte se, smekněte a vyndejte zubní náhrady, protože Mass Effect se vrací v legendárním taláru.

Nebudu si tu hrát na experta a dlouze opisovat populární sci-fi ságu. Kolonizace vesmíru, která nakonec vyústila v globální konflikt s Reapery, a jejíž události daly vzniknout mnoha kultovním hrdinům včetně velitele Sheparda, je známá jak princip splachovacího záchodu. První část původní trilogie odstartovala malou žánrovou revoluci. Dvojka ji posunula o level výš a trojka přinesla závěr, po němž mají dodnes mnozí porouchaný dávící reflex. Způsob, jakým se vesmírný epos prodal, by se dal s klidem přirovnat ke Star Wars. Hráč neprožíval osud ústřední postavy, on se jí skutečně stal. Výlety do rozličných koutů vesmírů. Mimozemské rasy, kolem kterých byl nejen vystavěn origin, ale i fungující vztahy. Přehledná, dobře hratelná akce, jejíž existence ani v nejmenším nenarušovala příběh a postavy, z nichž se stávali mnohem víc než jen kamarádi do deště.

Až když se ke klasice vrátíte, uvědomíte si obrovský dopad na herní průmysl. A vlastně nejen na něj, protože například v oblasti tvorby pro dospělé vzniklo víc peprných parodií, než je pářících se paviánů ve volné přírodě. Fanoušci dokážou dodnes citovat části děje, na první dobrou vás správně pošlou napříč vesmírem a v oblasti příběhových voleb vyzkoušeli všechny minimálně třikrát. Existence Legendary Edition není jen rozmarem skomírajícího studia a snaha posílit rozpočet vyvíjených projektů, ale rekapitulace zlaté éry jedné generace. V balíku totiž nepřichází jen základní hry, ale i veškerý dodatečný obsah, tedy nějaké čtyři desítky balíčků, dodatků a rozšíření. Už není třeba spoléhat na zpětnou kompatibilitu, kde tituly nezapřou svá léta. Zkompletovaný Mass Effect prošel mnoha vylepšeními a ta vizuální jsou jedněmi z nich.

Bez rozdílu dílu, všude je standardem rozlišení 4K s podporu HDR. Autoři se při oprašování rodinného stříbra vrhli na detailnější modely, ostřejší textury, lepší nasvícení, vykreslování větší vzdálenosti a samozřejmě na ovládání. Čím je datum původního vydání starší, tím lépe se „remaster“ povedl. Nebudu lakovat rezaté. Ano, první štace pořád vypadá na postarší materiál, ale poctivá péče mu přeci jen pár let ubrala. Snaha sjednotit vizuál celé trilogie je vítána. To samé platí o hratelnosti, kdy se debutu dostalo stejného pocitu střelby jako dalším dvěma dílům. Při dlouhém maratonu se tak částečně maže vývojový deficit a hry působí trochu jako trojčata, která od sebe dělí jen přestřižení pupeční šňůry.

Na počátku ságy se mi překvapivě nejvíc líbí nikoli posun v modernizaci, ale pravý opak, tedy „klasický“ přístup k hraní. Vylepšení mají smysl a jsem nenásilně veden je sledovat. Sestava skupiny není jen o skinech a několika dialozích, ale může skutečně rozhodnout o úspěchu mise. Pak je tu orientace v ději, která chvíli zaskočila i mě. Už jsem zapomněl, jaké to je listovat v Journalu a hledat cestu k dalšímu záchytnému bodu. Ale právě od toho tam je, tak proč mě vodit za ruku vytyčenými body. A v neposlední řadě mám slabost pro filmové scény. Ty hrdinské proslovy, ze kterých by i Odysseus vypelichal. Epické momenty podkreslené hollywoodským soundtrackem. A samozřejmě pozice kamer, které se nebojí ve velkém zabírat ženské křivky, obrovské výstřihy a výstavní pozadí. Tímto stylem se už dnes nevypráví.

Ale nejsem tu od toho, abych jen chválil. Spousta těch starých věcí už dnes prostě nefunguje. Nepřestaly být v kurzu, jen se dělají jednodušeji. Namátkou kruhový výběr arzenálu potvrzovaný tlačítkem „A“ je zbytečně zdlouhavý. Dnes je standardem přímý výběr páčkou. Dále automatický systém krytí, který reaguje až v moment, kdy je postava nalepená na překážce a nemůže jít dál. Mám pocit, že postavu musím ještě trochu namáčknout, aby si nenechala ustřelit hlavu. Tady je rozdíl i v samotné trilogii, protože trojka je už současnější a krytí řeší áčkem. Nejvíc však zamrzí pozůstatek celé řady chyb. Ať už jde o poněkud divné napojení cutscén na hraní, tak skutečnost, že se postavy občas někde zaseknou nebo jim zcela dobře nefunguje interakce. Když už se přeci hrabu ve svém díle po několikáté, dám ho pořádně dohromady ne?

Fanoušky náhradních pohlaví a alternativních identit určitě potěší, že z pana Sheparda se může stát slečna Shepardová, a to konečně ve všech třech dílech. V pozdějších je k dispozici i editor postavy. Unifikace hrdinů dává logiku, ale subjektivně se mi zdá, že ženská verze příliš nestárne a napříč celou trilogií vypadá neměně. Ale něžnému pohlaví se roky nepřipomínají, tak budu gentleman i já. Zároveň taktně pomlčím o pohybech postav, jejichž nejlepší léta už dávno odnesl hvězdný prach. To už by pak ale nebyla jen legendární edice, ale kompletní přepracování a tolik času na práci autoři nejspíš ani neměli. A že chybí tuzemské titulky? To už je takový folklor opětovně vydaných edic, kam se zpravidla z mnoha různých důvodů už čeština nedostává. Úplní nováčci by tak měli pořízení zvážit, protože konverzace je jednou z hlavních náplní her. Naopak nejspíš nepřekvapí chybějící multiplayer, který byl doménou třetího dílu. A ačkoliv jeho pozdější zakomponování vývojáři nevyvrátili, příliš bych v něj nedoufal.

8
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivost

Verdikt

Jediná možnost, jak dostat Mass Effect odpovídající dnešní době a v plnohodnotném balení. To je Legendary edice, která dává vzpomenout nejenom na to nejlepší ze studiové tvorby, ale i na milník jedné generace konzolí. Jestli je pro vás Final Fantasy moc japonské, Zaklínač příliš fantasy, Fallout už nechutně post-apo a vaše srdce tíhne ke sci-fi, pak byste kompilaci měli zařadit do povinné herní výbavy. Úpravy v oblasti grafiky, rozhraní a hratelnosti jsou natolik výrazné, že za pořízení rozhodně stojí. Navzdory dobře odvedené práci je ale cítit, že modernizace mohla být rozsáhlejší, což dokazují jak neopravené chyby, tak nejednotná herní řešení napříč díly.
25. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Thrustmaster T.Flight Hotas One

Gamepad jako univerzální ovladač všech her je nedílnou součástí herní konzole. A to už od dob, kdy připomínal spíš dálkové ovládání a značka Xbox byla hudbou budoucnosti. Ale nutně to neznamená, že není k mání lepší varianta, která vaši oblíbenou hru prodá v úplně jiném světle. V reálnějším a možná i pohodlnějším, čímž se okamžitě dostávám především k simulátorům. A rozhodně není náhodou, že v době vydání Microsoft Flight Simulatoru pro konzole Xbox Series X/S...

»
22. 07. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: GreedFall – Gold Edition

Pokud mají rozšíření někde smysl, je to rozhodně v žánru RPG. Tituly dělající z nás hrdiny, jejichž velikosti se nikdy nebudeme rovnat, jsou živnou půdou příběhů a neotřelých dobrodružství. Ostatně takový Zaklínač by mohl vyprávět, jak se dá základní hra natáhnou pořádnými přídavky. GreedFall studia Spiders se sice nemůže rovnat s polskou trilogií, ale před pár lety překvapil zajímavým příběhem, neprobádaným prostředím a vlastní verzí kolonizace.

»
21. 07. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: F1 2021

Velkou novinkou letošního roku byla koupě závodních matadorů z Codemasters, které pod svá křídla pojala neméně známá společnost Electronic Arts. Codemasters se pečlivě starají o několik závodních her, kdy jednou z nejpovedenějších značek jsou jistě licencované závody Formule 1. Ty nám přináší rok co rok a my jsme zatím vždy byli s dosavadním pokrokem spokojeni. Nový ročník F1 2021 je ale první, který vychází pod hlavičkou EA, takže se jistě mnohým hráčům vkrádají...

»
29. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: HyperX ChargePlay Duo

Ačkoli se tomu nechce věřit, baterie tu jsou s námi už nějaké to století. A vzhledem k tomu, že je do nich soustředěna budoucnost nejen automobilového průmyslu, nejspíš nám ještě dlouhou dobu sloužit budou. Jde totiž o nejúčinnější zdroj mobilní energie, který se dokáže přizpůsobit použití a umožňuje relativně rychlé opětovné dobití. No, a právě ta poslední výhoda článků je v případě základního balení xboxových ovladačů trochu mimo.

»
18. 06. 2021 • p.a.c.o0

RECENZE: Chivalry 2

V nablýskané zbroji za srdcem krásné princezny, nehynoucí slávou v básních a půlkou království. Tak nějak idylicky jsem si vždycky představoval život ve středověku. Jak mi ukázalo Kingdom Come, tak úplně skvělé to nebylo, jelikož všechny zužovali nějaké patálie. Tím spíš, když se člověk, coby pěšák, dostal do nějaké hromadné bitvy. V herním průmyslu se pak najdou firmy specializující své hry právě na tuto soubojovou část.

»
15. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Song of Horror

Pojetí hororového žánru za časů mistra Alana Edgara Poea a za časů Alfreda Hitchcocka se diametrálně lišilo. Oba pánové si potrpěli na poctivé budování atmosféry, na vykreslení postav a na závěr, který vlastně ani nemusel být závěrem. Přesto kinematografie dala druhému jmenovanému výhodu audiovizuální prezentace, kdy kombinace dobře sladěného příběhu, brilantní kompozice obrazu a hudebního doprovodu, předčí i ten nejlepší tištěný text. Dnešní doba děsivý žánr dost zrychlila, zjednodušila a...

»
08. 06. 2021 • japo0

Recenze: Sniper Ghost Warrior Contracts 2

Pokračování sniperské hry Ghost Warrior Contracts od polských City Interactive je tu. City Interactive se sniperským hrám věnuje už od roku 2008, dosud ovšem s rozporuplným úspěchem. Jejich sérii Ghost Warrior se přeci jen daří o trošku hůře,  než například poslednímu dílu Sniper Elite 4, který byl hodnocen jako velmi nadprůměrný. Pro mě vždy byly jejich hry spíše na úrovni „guilty pleasure“, což by se dalo do češtiny asi volně...

»
08. 06. 2021 • Lukáš Urban0

Recenze: Necromunda: Hired Gun

Mohl bych tu začít tahat triko, jak je Warhammer 40 000 neustále zpracováván do sotva průměrných her. Jenže s ohledem na jeho velikost bych toho musel znát mnohem víc než jen rozložení frakcí, hrubý obrys dějových pozadí a fakt, že jde o univerzum, které je mohutně adaptováno do knih, filmů a samozřejmě her. A není třeba hlubokých znalostí, abych si všiml pravidelné roční ofenzívy titulů, kterým propůjčuje licence Games Workshop. A přestože...

»