
RECENZE: NBA 2K Playgrounds 2
Basketbal to nejsou jenom zářivé palubovky plné hvězd, ale klidně také plácek venku za domem. Ten zpracovává série NBA 2K Playgrounds 2, do jejíhož vývoje se letos zapojili i 2K Sports, aby jejím tvůrcům poskytli licenci na nejlepší basketbalovou soutěž světa. I pouliční série tak mohla přinést spoustu skvělých hráčů a hráči této hry si mohli postavit svůj oblíbený tým z těch největších hvězd. První díl arkádové série Playgrounds nebyl kdo víc co, takže se tvůrci u druhého dílu pokusili o nějaké to vylepšení. Otázkou je, zda se jim to povedlo, a právě kvůli tomu je tu dnešní recenze.
Komiksová grafika, silné hudební motivy a zejména šílená komba. To jsou hlavní rysy NBA 2K Playgrounds 2, které zůstaly zachovány a k nimž se vývojáři pokusili postavit něco nového. Jelikož žijeme v době, kdy se multiplayer objevuje všude možně, doplnili ho konečně i sem. Můžeme tak vyzvat protihráče v soubojích 2v2, ve výzvě házení trojek nebo jenom tak. Nemusíte hrát ale jenom proti sobě, hra nabízí také možnost kooperace pro čtyři hráče. V tomto ohledu vše jistě pozitivní, ale ani multiplayer není samo spásný a vše řešící.

Kdo má rád NBA, bude nadšen z množství hráčů, které jsou k dispozici. Mělo by jich být přes 500 a najdeme zde hvězdy jak současné, tak legendy let minulých. Na jediného českého zástupce se bohužel nedostalo, nicméně zbytek hvězd nechybí. V online režimu je můžete mixovat dle libosti a také zlepšovat jejich dovednosti. Vrcholem je diamantové hodnocení hráče, ale než se k němu dostanete plněním úkolů u každého z nich, bude se muset míč nesčetněkrát odrazit od palubovky.
Čeho se hře nedostává, jsou herní módy. Je tady obyčejná exhibice, kde se alespoň střídají stadióny, protože v ostatních herních módech je k dispozici jenom jeden plácek, u něhož se vždy akorát změní barva dle domácího týmu. Dále je tu online, kde se získávají hráči z kartiček, ta samá varianta akorát pro offline hraní a soutěž v házení trojek. Počet hodně nízký a komu nestačí, bude se hodně brzo nudit.
Hráče je možné získat z balíčků (zlaté, stříbrné a bronz), kdy balíčky nakupujete za herní měnu nebo za zlaťáky, jejichž počet se dá doplnit z kreditní karty. Herní měny se dostává v závislosti na výkonu ne úplně málo, ale i tak jsem se nemohl zbavit pocitu, že by tvůrci byli raději, kdybych jim poskytl údaje ke svojí kartě. Mimo hráčů si totiž můžeme kupovat i nová loga, bundy nebo boty pro své borce, takže v online módech na první pohled poznáte movitost každého hráče. Já si místy připadal jako chudý příbuzný, jelikož pracně získanou herní měnu jsem raději obětoval za nové hráče, než za cetky pro ně.

Samotná hratelnost této arkádové formy basketbalu nebyla špatná, ale všechno mi po pár hodinách hraní přišlo repetetivní, jelikož hra brzy vyčerpá svou zásobu šílených komb a pak se všechno už jenom opakuje. Díky tomu jsou Playgrounds 2 zábavou buď na párty nebo na nějaké kratší hraní, kdy si dáte rychle pár zápasů a pak zase déle nic. Co mě nejvíce oslovilo, byla výzva házení trojek, která měla spád, příjemně se hrála, a navíc byla pěkně nepředvídatelná. Až mě mrzí, že vývojáři těchto miniher nepřidali více, protože to by byla ta správná zábava, která hodně dobře zapadá do celkového konceptu hry.
Verdikt
NBA 2K Playgrounds 2 není špatnou hrou zejména jako oddychová zábava nebo pro párty. Věřím také, že spousta hráčů se najde v online módech, kde se pokusí získat své oblíbené hráče a utvořit z nich úderný tým. Kdo hledá arkádovější basketbal, mohl by se zde najít, ovšem je otázkou, jak moc dokáže běžného hráče zabavit, než se vyčerpá nabídka módů a začne nudit repetetivní hratelnost.
RECENZE: LEGO Batman – Legacy of the Dark Knight
Temnější Gotham, modernější LEGO a Batman, který konečně dává smysl i dospělým hráčům.
RECENZE: Forza Horizon 6
Těžko uvěřit tomu, že už je to takřka 14 let od doby, kdy světlo světa spatřil první díl závodní arkády Forza Horizon. Za tu dobu ušla série notný kus cesty a bez nadsázky procestovala celý svět, nicméně mezi fanoušky se neustále objevoval jeden poměrně jasný požadavek – přiveďte sérii do Japonska! Vývojáři z Playground Games nyní přání vyslyšeli a šestou iteraci závodní série zasadili do líbivých kulis země vycházejícího slunce....
RECENZE: Mouse: P.I. For Hire
Soukromý detektiv v noir detektivce je nejvíc cool práce. Dáváte si drinky, občas si zakouříte, holky se na vás lepí, tedy pokud se zrovna nezapletly do nějaké nekalé činnost a při tom řešíte zapeklité případy, které se začnou propojovat a nabalovat jako hovniválovo kulička. K tomu máme cool černobílý svět, který je depresivní a krásný zároveň.
Recenze: Screamer
Není ten závodní žánr už trochu jednotvárný? Na jedné straně tu máme sterilní a nažehlené simulátory, kde musíte ladit tlak v pneumatikách s přesností na setiny baru, jen proto, abyste hned v první zatáčce skončili v kačírku. Na straně druhé se na nás valí nekonečné otevřené světy, ve kterých už dávno nevíte, jestli hrajete závodní hru, nebo jen gigantický simulátor odškrtávání barevných ikonek na mapě. Kampak asi zmizela ta syrová,...
RECENZE: People of Note
Představte si, že stojíte v nekonečné frontě na casting do talentové soutěže. Místo mikrofonu ale v rukách křečovitě svíráte obouruční meč, a když na vás konečně přijde řada, porotce vás nepošle do háje kvůli falešnému tónu, ale proto, že jste propásli útočný tah a nedostatečně nabiflovali zbytek party. Zní to jako noční můra po slávě toužícího teenagera? Možná. Ale přesně do tohoto bizarního, barevného a hudbou pulzujícího průsečíku se trefují People...
RECENZE: Crimson Desert
První letošní hype train dorazil a přivezl nám Crimson Desert. Korejští vývojáři se vydali ze svého on-line světa Black Desert do obrovského Pywalu, který naplnili velkým množstvím obsahu, herních mechanik a celou řadou dalších vychytávek. Je to velká hra, ale je také dobrá? Na to se hledá odpověď hůře než u jiných titulů.
(VIDEO)RECENZE: Resident Evil Requiem
Když série přežije tři dekády, zpravidla se z ní stane jedna ze dvou věcí. Buď zakonzervovaný pomník vlastní důležitosti, před nímž fanoušci každoročně pokládají digitální květiny a vzpomínají na časy, kdy byla tráva zelenější, zombíci pomalejší a kamera pevnější než morálka Umbrelly. Anebo továrna na recyklovaný adrenalin, kde se z minulých úspěchů mele instantní kaše pro masy, které se spokojí s tím, že znovu uvidí známý erb, známou chodbu a...
RECENZE: Ride 6
Je to víc než dva roky, co světlo světa spatřil titul Ride 5 od studia Milestone. Série zaměřující se na univerzální pojetí jízdy na dvou kolech, se ale dočkala dalšího pokračování a opět přinesla několik zajímavých novinek, na které se v následující recenzi podíváme.






















