Xboxweb.cz

Poslední dobou se na nás plošinovek hrne docela dost. Ale povězte nám, které z nich vlastně stojí za zahrání? A nejen plošinovky, celkově se totiž herní průmysl v oblasti nezávislých vývojářů pěkně rozmohl, že ani nestíháme to obrovské kvantum všech indie her dohrávat, nebo snad někdy vůbec začít hrát. Proto se v poslední době nějak moc nehrneme do projektů, co nabízí nekonečné, sandboxové hraní. Konec konců dohrát takovou hru zcela nejde a probrat veškerý nabízený obsah dané hry někdy úplně také ne. Proto si raději vyhlížíme hry, které nám moc času neseberou (až na Zaklínače) a tak nějak hry spíše už konzumujeme. Ostatně pomalu ale jistě se takovýto konzumenti stávají ze všech hráčů, jak tedy ze všech stran slyšíme. Přesto se objevují vývojáři, co chtějí svému zákazníkovi nabídnout nekonečný komfort v podobě takřka neomezeného obsahu, vzhledem k přibývajícím updatům viz. Minecraft. My takové zákazníky chápeme a takové hry většinou už v tak velkém herním rybníčku kvitujeme. Nicméně to nic nemění na tom, že někdy až příliš dávají autoři najevo, že jsou líní a další obsah jednoduše tvořit nebudou, a tak, aby jiní neremcali, uměle natáhnou herní dobu trofejemi, kartičkami, nahrávkami, nafukovacími pannami a dalšími sběratelskými ptákovinami. Je Ori And The Blind Forest jiné? Ne…

…tak docela. V Ori sice nesbíráte žádné ošuntělé krámy, zato životu potřebné upgrady, jež jsme cíleně sbírali. Je to totiž potřeba. Nebudeme vám lhát, ale opravdu jsme velmi často umírali, než jsme si zvykly na obtížnost hry a zjistili, že se dá každých deset sekund bez blízkosti nepřátel a s nabitou energií hra uložit. Proto jsme se pomocí svých devíti postupně získaných schopností neustále honili za upgrady života, energie a co nejmasivněji jsme sbírali zkušenosti pro nové vylepšení postavičky v talentovém stromě, kam si lze bod zapsat jen u vytvořeného víru pro uložení, což ale spotřebovává energii. Tu mimo jiné potřebujete prakticky ke každé nepohybové činnosti, ať už jde o rozbití kamene nebo otevření dveří. Jako útok pak používáte bludičku, jež útočí za vás při stisknutí příslušného tlačítka.

Proč bludička? Malý Ori totiž moc síly nepobral. Je malý bílý, neznámé rasy a původně je vlastně jen spadlý list ze Stromu duší, který ale kvůli sově ztratil tři elementy a vy abyste se na znovu usadili Strom duší (jenž zde obsadil místo vypravěče s nesrozumitelnou hatmatilkou doprovázející text v pozadí hry), je musíte najít a přinést zpět. V prologu však hraje svou roli ještě jedna postava, o níž se však nechceme zmiňovat, jelikož vás nechceme připravit o dojemný a ojedinělý zážitek jak z disneyovských starých pohádek. Ačkoliv se to na první pohled nezdá, příběh je v podstatě prostý a bez nějak zvlášť zvláštních zvratů, jde tu jen a pouze o atmosféru a dojem, jaký na vás hra udělá a i přestože jsme hodinu prolistovávali náš v hlavě uložený seznam her, nepodařilo se nám přijít ani na podobnou hru s podobným nádechem. Jediné co se nám pořád do brainstormingu pletlo, byly ty vzpomínky na staré disneyovské pohádky. No jo, ta nostalgie.

Nepotřebujeme měnit gravitaci, barvy, časoprostor nebo jen čas, chceme si zahrát obyčejnou starou dobrou plošinovku se smyslem a hnacím motorem, co nás požene v hraní dál. A právě Ori je přes všechnu tu atmosféru, jeho kouzlo a dojem jen čistokrevná adventura. Nechceme, aby naše postavička uměla kdoví co, chceme, aby nás hra nepřestala kvůli stereotypu po dvou hodinách bavit. A přesně tohle nám Ori And The Blind Forest. Osm hodin zábavy, kterou si můžete ještě o další čtyři protáhnout, když chcete nepřátele zlískat co by dup, a tak si nasbírat upgrady.

Docela nás překvapilo, že se bez jakéhokoliv načítání pohybujete pouze po jedné obrovské mapě, která je rozdělena na šest lokací. Má to však jeden háček, velká sorta nepřátel se i jen po doběhnutí do vedlejší „místnosti“ znovu oživí, což nás dost rozčilovalo, na druhou stranu pak bylo spousta zkušeností, když jsme chcípli respawnuli jsme se během sekundy bez načítání. Ozvučení se nám tuze líbilo a grafické zpracování ještě víc a to že tu nikdo srozumitelně nemluví nám vlastně ani nakonec nevadilo. Akorát upozorňujeme špatné angličtináře, protože tutoriály jsou psané docela těžkou angličtinou, že i my jsme po delší době oprášili slovník (a že jsme s angličtinou ve styku kvůli článkům den co den). Po technické stránce, tak jako tak ale nemáme co vytknout.

V jednoduchosti je krása a Ori je tomu jasným příkladem, umí toho dost, a přesto po hráči chce jen pozornost a opatrnost. Atmosféru hry začnete nasávat už na obalu a nepřestanete, dokud ze zdi nestrhnete plakát, co jste tam před chvílí nalepili, protože je „fakt boží“. I přesto že jste přesycení plošinovkami všeho druhu, vřele vám doporučíme Ori zkusit. Ačkoliv nedokážeme přesně specifikovat v čem, tohle je jiné a po dohrání si to nejspíše budete chtít dát celé znovu, pak se půjdete z nostalgie podívat na něco nového od Disneyho, a když přijdete na to, na co dnešní děti koukají, tak jim v rozhořčení a znechucení buď pustíte něco staršího ze stejné produkce, nebo jim do ruky vrazíte ovladač a pustíte Ori And The Blind Forest. Hlavně nezapomeňte ukládat, ukládat a ukládat, samo se to neuloží.