Recenze: Outriders Worldslayer

Autor: Lukáš Urban Publikováno: 26.7.2022, 16:03

Publikováno: 26.7.2022, 16:03

Sociální sítě

O autorovi

Lukáš Urban

Lukáš Urban

Je autorem 3218 článků

Při hraní her si velice často vzpomenu na první Mizery a hlášku „Everybody wants to by like Mike“. U Outriders a jim podobným především ve spojitosti s live service konceptem, kdy je komunita udržována u hry pomocí pravidelných událostí, nových aktualizací a dodatečného obsahu. A zde by se přeneseně dalo říct, že každý by chtěl být jako Destiny nebo The Division, ale jen vyvoleným se to podaří. A dnes už bezpečně víme, že Outriders mezi ně nepatří. A Worldslayer na tom nic nemění.

Studio People Can Fly mám rád. Mají cit pro akci, dokáží napsat příběh, který se nebere vážně a herní svět je schopen zaujmout rozmanitostí a designem. Proto budu tvrdit, že kdyby Outriders vyšli jako tradiční několikahodinová ukončená řezničina, byli by všichni spokojeni. Jenže oni se stali součástí moderní vlny dlouhodobé zábavy, o kterou je nutné se starat 24 hodin denně. Práce nekončí zvoláním „GOLD“ a šoupnutím hry do prodeje. To je pouze začátek. V produkci už musí být endgame obsah, plány na čtyři sezony dopředu a myšlenky na rozšíření za tučný příplatek. A já se ptám, co z toho Outriders měli?

Nerad to říkám, protože jsem si základní hru užil, ale titul byl kaput zhruba týden po vydání, kdy se ukázalo, že autoři/vydavatelství nemají absolutně ponětí, jak udržet hráče. V době, kdy jsou konkurencí i desítky free to play stříleček, šlo o sebevraždu skokem do spalovací pece. A nepomohla ani skutečnost, že se kooperativní akce stala součástí nabídky Xbox Game Pass. Možná spíš naopak, protože později příchozí hráči nebyli limitováni financemi, jak to často bývá, a pustili se do hry v den vydání. Proto se radši ani nebudu snažit odhadnout velikost hráčské základny, pro kterou je rozšíření určeno. Ostatně achievementy jsou mlčenlivým svědkem minimálního zájmu. Dnešní recenzi tak můžete brát jako určitou formu exhumace.

Worldslayer začíná po událostech základní hry. Problém s anomáliemi se jeví jako uzavřený a vy si užíváte zaslouženého odpočinku při lovu zvířat, odpadlíků a na expedicích po objevených světech. Máte však tu smůlu, že se objevil letitý záznam, jehož obsah nese zprávy o jasném konci lidské existence. Spása by se mohla ukrývat v místech, kam nová vlna anomálií nesahá. Proč? To není jasné. Stejně jako pozice onoho místa. Ano, a tak se vydáváte ještě jednou vstříc smrti, jejíž prapor nesou stovky monster a vojáků.

Děj je pouze lepidlo, aby jednotlivé souboje držely pohromadě a postava měla motivaci cestovat. Nadhled, humor a cynismus původního příběhu jsou pryč. Rozšíření se drží spíš vážné noty a když zrovna nejste součástí rozhovoru více postav, má až komorní odér. Jeho aroma umocňuje mytologie nových oblastí, kterou musí někdo chtě nechtě vysvětlit a odvyprávět. Občas jsem si připadal jak Perseus na cestě za Andromedou, když mi „hlas z hůry“ dělal doprovod mezi přechody k dalším akcím. Jako pokus o jakýsi epos osamělého hrdiny fajn, ale z nových lokací se dalo vytřískat rozhodně víc.

Designově jsou totiž parádní a mají onu antickou velikost, děsivé tajemno kolem a design lákající prozkoumat každý milimetr. Nebavím se o přírodních biomech, jejichž rozmanitost je sice hezká, ale neoslní ničím převratným. Myslím člověkem vytvořenou architekturu. Od obrovských soch, rozsáhlých tržišť, po masivní brány a netradiční lodě. Nebudu lhát, přestřelky v přírodě nepatří mezi moje oblíbené. Většinou jsou proti „zvířatům“, mají minimum taktických míst a člověk se musí připravit na nepřátele střídající zemi s nebem. Koridorové přestřelky jsou lepší. Ozbrojené tlupy mají alespoň náznak strategického myšlení a jejich postup motivuje k využívání krytů. Což vám nakonec stejně překazí menší či větší boss s pořádně nabroušeným vercajkem.

Když dojde na akci, což je téměř pořád, protože klidových zón je minimum, projeví se dvě velké změny. Tou první je rekalibrace zbraní snad všech typů. Pistole jsou definitivně pouhým nouzovým řešením a jejich účinný dostřel jen lehce přesahuje brokovnice. Pušky a lehké kulomety mají pohotovost na střední vzdálenosti, ale do jejich projevu hodně mluví zpětný ráz, průraznost a bonusové elementy. Ideální výzbroj už tak není jen otázkou statistik a teoretické palné síly. Každou zbraň je lepší vyzkoušet, protože i dva zdánlivě totožné kusy mohou mít rozdílné schopnosti. Tím však neříkám, že musíte měnit nádobíčko každých pět minut. Pokud se nehodláte vzdát oblíbeného vybavení, je tu pořád ponk a možnost upgradu. Jen se k němu nedostanete tak často, jak byste si možná přáli.

Druhou věcí, která ve velkém ovlivní pocit z hraní, je třída světa. Ta má nově označení Apocalypse a zvedá obtížnost o kus výš. Rovnítko mezi původní třídou a tou novou neexistuje. Apokalypsa má vyšší počet nepřátel, větší výdrž jednotlivých vln a jejich pestřejší složení. Osamělí střelci to mají nejsložitější. Jejich akce se může lehce stát jen smutným grindem za lepším vybavením, protože si budou tvrdohlavě stát za vyšší obtížností, kterou ještě nedávno zvládali. Pamatujte, máte se bavit, nikoliv dělat z Outriders další Dark Souls. Výzva je fajn, ale pokořitelná. A je lepší, se k vybavení dostat od spodních levelů než se dvě hodiny modlit za zázrak. Skupiny střelců by pak měly obnovit staré vazby, protože nové hráče najdete jen velmi těžko.

Ale nikdo vám nebrání to zkoušet. Mezitím, co se bude matchmaking snažit najít v oceánu zlatou rybku, podívejte se na rozšířené RPG prvky. Původní strom dovedností, dostal další dvě „větvě“, které vzdáleně, a jistě jen náhodou, připomínají podobný systém z The Division 2. Jedna větev pomáhá posilovat či usměrňovat vaši moc, ta druhá vylepšuje atributy boje, jako dobu přebíjení, citlivost míření atd. Hra by se bez toho nejspíš i obešla, ale vy alespoň máte pocit, že se neustále něco zlepšuje (a reálně tomu tak i je). A také, že autoři ten rok a něco skutečně cosi tvořili. Nebo se o to alespoň pokoušeli.

To platí i pro nový režim raidu, který se zpřístupní po dokončení příběhu Worldslayer. The Trials of Tarya Gratar jsou kombinací arén a hordy. Dají se označit za ideální místo pro lootování a vybití přebytečné energie. Jejich největší výhodou je velká míra přizpůsobení, kdy si výslednou výzvu nastavujete sami. Od místa výkonu práce, až k nepřátelům a obtížnosti, od čehož se pak odvíjí získaná odměna. Ve své podstatě jde o Expedice na steroidech, které už rozhodně nejsou pro jednotlivce. Audiovizuálně, případně technicky, se dodatek neliší od základní hry. Což myslím i v tom špatném, protože drobné technické chyby přetrvávají. Je smutné, že i Xbox Series X občas se zpožděním doostří texturu nebo doplní objekt. Jde o ojedinělou záležitost, ale stává se.

Ono by nakonec stačilo bohatě napsat, že Worldslayer je nutnost pro fanoušky Outriders. Pokud jste základní hru vydolovali jak diamantový důl a občas se vrátili oprášit pavučiny v muničním skladu, nemáte sebemenší důvod otálet s pořízením. A nejspíš v tuto dobu už příběhovou část máte hotovou. Ovšem pokud jste titul doteď míjeli, tak nový obsah na vašem stanovisku nic nezmění.

7
Technické zpracováníHratelnostTrvanlivostMultiplayer

Verdikt

Puritáni snad odpustí, ale přídavek pro Outriders je jako sex za úplatu. Za své peníze dostanete adekvátní potěšení s milou tváří, která přesně ví, jaké prvky a metody použít, abyste byli maximálně spokojeni. Ale jakmile „číslo“ skončí, jdete si po svém. Nebyla v tom vášeň, nebyly v tom emoce a už vůbec ne láska. Prostě jen uvolnění přebytečného pnutí a zase někdy příště.
02. 01. 2023 • Lukáš Urban0

Recenze: Resident Evil Village Gold Edition

Hodnotit značku jakou je Resident Evil, to je jako kritizovat Monu Lisu, že je příliš baculatá, že kouká jak můra a že její dekolt nemá co nabídnout. Prostě se to nedělá nebo to jde hodně ztěžka, protože jde o kus historie. O etalon specifické části umění, který vyšlapal cestu novému a dodal punc starému. A třebaže Capcom není da Vinci, má v držení legendu survival hororů, kterou se podařilo v sedmém díle...

»
31. 12. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: High On Life

Animovaný seriál pro dospělé Rick a Morty vzal před pár lety stanici Adult Swim útokem a poměrně záhy si nekonvenční humor vědátorského alkoholika Ricka a jeho pubertálního vnuka Mortyho získal srdce diváků po celém světě. Proč začínám recenzi střílečky High on Life shrnutím animáku? Protože mají společného více, než se na první pohled zdá. Nejambicióznější projekt studia Squanch Games má totiž na svědomí Justin Roiland, který je právě spoluautorem zmíněného...

»
30. 12. 2022 • HusekD0

RECENZE: The Last Oricru

Pokaždé, když se v naší malé zemičce objeví nové vývojářské studio, tak se jedná o velkou událost a téměř okamžitě si získá naší pozornost. O pražském studiu Gold Knights jsme poprvé slyšeli přibližně před čtyřmi lety, kdy nám představili připravované souls-like RPG pod názvem Lost Hero. Vývojáři se ve svém projektu inspirovali u kolegů z From Software, což jim ale neměl nikdo za zlé. Základy souls žánru využívá dnes nepřeberné...

»
29. 12. 2022 • Lukáš Urban0

Recenze: The Dark Pictures Anthology: The Devil in Me

Hororová série The Dark Pictures Anthology vstoupila do své poloviny. Respektive zakončuje první sezónu, která je dostupná v rámci dvou generací konzol. The Devil in Me je tak malým velkým finále, které vás má posadit na zadek a možná i pomoc s rozhodováním, jestli ten „next gen“ skutečně už pořídit nebo ne. Dobrou zprávou je, že autoři ze Supermassive Games si dali záležet, aby byl nejnovější příspěvek do kurátorovi sbírky dostatečně...

»
28. 12. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE: Marvel’s Midnight Suns

Taktických tahových strategií ve stylu legendárního XCOMu se v poslední době vyrojilo poměrně dost, nicméně pokaždé, když se nějaký titul objeví, je chtě nechtě srovnáván s nekorunovaným králem žánru. Když ale přijdou samotní autoři legendy s tím, že se pokusí posunout ověřené mechaniky někam dále, a navíc to všechno naroubují na jeden z nejpopulárnějších fiktivních světů všech dob, vzbudí tím velká očekávání.

»
16. 12. 2022 • p.a.c.o0

RECENZE: Firefighting Simulator – The Squad

Stát se hrdinným hasičem bylo snem nejednoho chlapce nebo dívky. Vidina toho, jak bojujeme s plameny, vytahujeme z nich nebohé oběti a ve volné chvíli zachraňujeme koťátka ze stromů, je poměrně lákavá. Až v pozdějším věku člověk zjistí, že hasič většinu času pomáhá u autonehod či jiných neštěstí, kde by se jedinci se slabším žaludkem nejspíš neměli vyskytovat. A k tomu je tu celá řada dalších kratochvílí, která prostě není tak zábavná, jak...

»
14. 12. 2022 • DandyCZE0

RECENZE: Mount & Blade II: Bannerlord

Vítejte ve světě, kdy nad slovem vládne dobře nabroušené ostří. Svět Calradie vám nabízí opravdu stovky hodin v zajímavé hře, kde si snad vyzkoušíte všechny herní žánry. Calradie byla velká říše, ale po válce zde vzniká mnoho jiných národů a kultur. Pokud čekáte, že se ujmete jedné z nich a stanete se nejslavnějším, tak se hodně pletete. Naopak vám čumí sláma z bot, vaše brnění, tedy spíše kusy látky potřísněné bahnem vás moc...

»
12. 12. 2022 • Michael Chrobok0

RECENZE Syberia: The World Before

V žánru klasických point and click adventur je v posledních letech poměrně ticho, což ovšem neznamená, že by tento žánr kompletně upadl v zapomnění. Ostatně mezi adventurami najdeme spoustu klenotů, na které hráči nedají dopustit, jako je třeba legendární Monkey Island či Broken Sword. K těmto ikonám žánru lze bezesporu připočítat také počin od francouzského studia Microïds známý jako Syberia.

»